Vážíš si „věrného a rozvážného otroka“?

„KDO je ve skutečnosti věrný a rozvážný otrok?“ Touto otázkou uvedl Ježíš Kristus podobenství neboli znázornění prorockého významu. Je součástí „znamení“, jež dal vzhledem k závěru světa, ve kterém nyní žijeme. (Mat. 24:3) Když své učedníky poučil, aby zůstávali bdělí, řekl Ježíš:

„Kdo je ve skutečnosti věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas? Šťastný je ten otrok, najde-li ho jeho pán při svém příchodu, že to tak dělá. Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ — Mat. 24:42–47.

Kdo je tento „otrok“ a kdo je „čeleď“? Co je „majetek“? Takové otázky nejsou zajímavé jen akademicky. Správně určit „věrného a rozvážného otroka“ a spolupracovat s ním bude znamenat velké štěstí a bohatou duchovní odměnu.

„KDO JE VE SKUTEČNOSTI VĚRNÝ A ROZVÁŽNÝ OTROK“?

Někteří tvrdí, že „otrok“ znázorňuje křesťanské duchovní správce neboli jejich pověření starat se odpovědně o duchovní potřeby sboru. O ‚pánově‘ příchodu se říká, že je to buď druhý příchod Kristův, nebo smrt jednotlivého duchovního správce. Tak se soudí, že podobenství by mělo vést křesťanské duchovní správce, aby se dobře starali o to, co je jim svěřeno.

Svědkové Jehovovi věří, že se toto podobenství týká jediného pravého sboru pomazaných následovníků Ježíše Krista. Tento sbor podobný otroku začal o letnicích roku 33 n. l. duchovně živit své členy a pokračuje v tom celých 19 století. Činí to věrně a rozvážně. Totožnost tohoto „otroka“ se objasnila zejména v čase Kristova návratu čili přítomnosti. „Otroka“ lze určit podle bdělosti a podle toho, že věrně a rozvážně opatřuje duchovní pokrm, který potřebují všichni v křesťanském sboru. Tento „otrok“ neboli duchem pomazaný sbor je opravdu jediným schváleným sdělovacím prostředkem, který zastupuje Boží království zde na zemi v „čase konce“. (Dan. 12:4) Svědkové Jehovy rozumějí, že „otrok“ se jako skupina skládá ze všech pomazaných křesťanů na zemi v kterýkoli čas během 19 století od letnic. „Čeleď“ tudíž představuje následovníky Krista jako jednotlivce.

Někteří čtenáři se budou možná domnívat, že je to značně sektářský pohled na věc. Nebo mohou mít námitky proti myšlence, že „otrok“ a „čeleď“ představují tutéž třídu lidí, jednou jako složený sbor a jednou jako jednotlivce. Ti, kdo mají tyto námitky, budou možná dokazovat, že ne všichni Kristovi pomazaní učedníci se podílejí na přípravě duchovního pokrmu, takže „otrok“ možná znázorňuje pouze vedoucí osoby a „čeleď“ ty, kteří slouží ve sboru.

Nemá smysl, abychom se za každou cenu snažili vnutit podobenství nějaký výklad. Klamat sebe sama neprospívá, ale duchovně škodí. Proto musíme hledat porozumění v Písmu. Co zjistíme, jestliže to uděláme? Tento „otrok“ je služebníkem Pána Ježíše Krista a jeho Otce Jehovy. (Srovnej Matouše 10:24, 25.) A služebník může být kolektivní skupina. V minulosti byl Jehovovým služebníkem neboli otrokem celý národ Izraele. Jehova mu řekl: „Ty, Izraeli, jsi můj služebník.“ (Iz. 41:8, 9; 44:21) Tento jeden služebník se skládal z jednotlivců, jak ukazuje Izaiáš 43:10 slovy: „‚Vy jste moji svědkové [množné číslo],‘ je Jehovův výrok, ‚ano, můj služebník [jednotné číslo], kterého jsem vyvolil abyste mě znali a věřili ve mne.‘“ Tito Izraelité starověkých dob byli Jehovovým „zvláštním vlastnictvím“, „svatým národem“. (2. Mojž. 19:5, 6) Ačkoli se každý jednotlivec nepodílel na správě národních záležitostí, všichni tvořili spolu jeden lid, Božího „služebníka“. Ačkoli se jich jen několik podílelo na psaní nebo opisování Svatých písem, mohl apoštol Pavel o izraelském lidu říci: „Jim byla svěřena Boží svatá prohlášení.“ (Řím. 3:1, 2) Jim patřily smlouvy, Zákon, zaslíbení. (Řím. 9:3–5) Tak byl celý národ Jehovovým kolektivním čili složeným „služebníkem“, který se skládal z jednotlivců, jeho „svědků“.

Když byl Ježíš na zemi, řekl náboženským vůdcům Izraele: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který přináší jeho ovoce.“ (Mat. 21:43) Tento „národ“, který přináší ovoce království, musí být pravý křesťanský sbor, o němž napsal Petr: „Vy jste . . . ‚svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho [Boha], který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid.“ (1. Petra 2:9, 10) Takový sbor je také nazýván „izrael Boží“ a „Boží domácnost“. (Gal. 6:16; 1. Tim. 3:15) Jednotlivci ve sboru jsou nazýváni „členy Boží domácnosti“. (Ef. 2:19) ‚Věrné správcovství‘ mezi takovými členy domácnosti zahrnuje rozdílení duchovních pravd, jež tvoří vhodný „pokrm“ pro věřící. (1. Kor. 3:2–5; 4:1, 2) Stojí za povšimnutí, že „věrný a rozvážný otrok“ je u Lukáše 12:42–48 nazýván „správcem“.

Dokud byli Ježíšovi věrní apoštolové naživu, byli zvláště odpovědní za „Boží domácnost“. Jmenovaní ‚pastýři‘ „stáda“, jako i jiní, měli také podobnou odpovědnost. Apoštol Petr však ukazuje, že takové správcovství božských pravd bylo ve skutečnosti svěřeno všem ‚vyvoleným‘. Každý jednotlivý člen sboru tedy přispíval k budování těla. (Ef. 4:11–16; 1. Petra 1:1, 2; 4:10, 11; 5:1–3) Tak vidíme jasný biblický základ pro tvrzení, že všichni pomazaní následovníci Ježíše Krista tvoří Božího „služebníka“ s Ježíšem jako Pánem. Tento kolektivní služebník čili „otrok“ tudíž opatřuje duchovní pokrm pro všechny jednotlivce sboru, kteří tvoří domácnost „čeledi“. Ti jako jednotlivci přijímají onen pokrm. — 1. Kor. 12:12, 19–27; Žid. 3:5, 6; 5:11–14.

‚VĚRNÝ OTROK‘ PŘESTÁVÁ BÝT JASNĚ PATRNÝ

Tato jasná totožnost třídy „věrného a rozvážného otroka“ neměla trvat v průběhu všech staletí až do návratu Pána s královskou mocí. Apoštolové varovali, že po jejich smrti dojde k velkému odpadnutí a potrvá až do Kristovy přítomnosti. (2. Tess. 2:1–12; Sk. 20:29, 30; 1. Jana 2:18, 22; 4:2, 3) Ježíš to také naznačil ve svém podobenství o ‚pšenici a plevelu‘. Podle tohoto znázornění bylo na poli světa zaseto znamenité semeno, pšenice. „Pšenice“ jsou „synové království“ neboli praví pomazaní učedníci Ježíše Krista. O „nepříteli“ (ďáblu) je však řečeno, že zasévá „plevel“ („syny toho zlého“ čili falešné křesťany) mezi „pšenici“; obojí mělo spolu růst až do „žně“. — Mat. 13:24–30, 36–43.

Odpadnutí se prohlubovalo přijímáním pohanské filozofie a falešných nauk. Odpadlý sbor se stával stále více částí tohoto světa, přebíral jeho učení, zvyky a postoje. Ježíš předpověděl, že „pšenice“ i „plevel“ spolu porostou až do „žně“ neboli závěru světa, kdy bude „pšenice“ (praví křesťané) oddělena od „plevele“ (falešných křesťanů) a praví křesťané nechají svítit své duchovní světlo. (Mat. 13:30, 39–43) Totožnost „věrného a rozvážného otroka“ tedy nebude jasně patrná až do času, kdy se má Ježíš Kristus vrátit.

V tom čase se však Ježíšovi věrní učedníci stanou opět jasně patrní. Jejich duchovní stav způsobený zdravou výživou bude v souladu s Danielovým proroctvím, jež předpovědělo, že v „čase konce“ budou ti, kdo mají pochopení, zářit jako hvězdy, budou se těšit z rostoucího biblického poznání a porozumění a přivedou mnohé ke spravedlnosti. (Dan. 12:3, 4, 9, 10) To naznačuje, že sbor Kristových pomazaných učedníků, těch, kteří mají pochopení, bude vyhlížet Pánův návrat; a až se Pán vrátí, bude shledáno, že tento sbor věrně opatřoval duchovní pokrm v pravý čas. — Mat. 24:43–46.

‚VĚRNÝ OTROK‘ ROZPOZNÁN PODLE SVÉ ČINNOSTI

Přestože na světové náboženské scéně po staletí převládal „plevel“, bylo trochu „pšenice“ přesto v činnosti a „čeleď“ dostávala duchovní pokrm. Na počátku 70. let 19. století existovala skupina upřímných badatelů Bible, kteří byli natolik duchovně živeni, že očekávali Pánův návrat a uvědomovali si, že je třeba důkladně studovat Písmo, aby na něj byli připraveni. Jejich nesektářské zkoumání Bible poskytlo hojnost poznání.

Během těchto let byly církve křesťanstva spoutány tradicemi, dogmaty a obřady, jež měly kořeny ve velkém odpadnutí. Lpěly na falešných naukách jako trojice, nesmrtelnost duše a ohnivé peklo. Byly také částí tohoto světa. Jejich teologické semináře byly prosyceny nedůvěrou v Bibli. Proti biblické zprávě o stvoření se stavěla Darwinova evoluční teorie, aplikovaná psychologie zavrhovala nauku o vrozeném hříchu a potřebě výkupného a vlna vyšší kritiky napadala božské autorství a neomylnost Písma.

Uprostřed toho všeho stáli badatelé Bible (jak byli tehdy nazýváni svědkové Jehovovi) jako silní obhájci biblického učení. Na základě Písma hlásali, že je jeden všemohoucí Bůh a stvořitel, Jehova, a že Kristus Ježíš je jeho první stvoření a jednozplozený Syn, jehož Bůh poslal na zem, aby obětoval svůj život jako výkupné za hříšné lidstvo. Dali se do boje, aby hájili celou Bibli jako Boží neomylné, inspirované Slovo, a zveřejňovali výsledky svého zkoumání Bible jako „pokrm v pravý čas“, čímž sdíleli toto životně důležité poznání se všemi, kdo toužili být připraveni na Pánův návrat. Badatelé Bible oznámili pravdivé křesťanské učení, že lidská duše je smrtelná a nadějí pro mrtvé je vzkříšení. Ukázali, že cílem Kristova výkupného není jen otevřít cestu pro 144 000, kteří mají být vykoupeni ze země a stát se spoludědici s Kristem v nebesích, ale také dát ostatním potomkům Adama příležitost získat věčný život na zemi během tisíciletého panství mesiášského království. Ohlásili také světu, že konec „ustanovených časů národů“ nadejde v roce 1914. (Luk. 21:24) Toto vyzdvižení biblických pravd a pobídky k bdělému očekávání přítomnosti Krista Ježíše posílily víru a vedly k tomu, že se shromáždil a vybudoval sbor pomazaných učedníků Krista, kteří prokazovali, že jsou duchovně dobře živeni.

VELIKÁ HOJNOST DOKLADŮ

„Věrný a rozvážný otrok“ je potvrzen hojnými doklady. Následuje neúplný seznam biblických prorockých označení, která se vztahují na ostatek pomazaných následovníků Ježíše Krista, a to zejména od významného roku 1919.

(1) Noemova manželka, 1. Mojž. 7:7; (2) andělé vyslaní k Lotovi, 1. Mojž. 19:15; (3) Rebeka, 1. Mojž. 24:64; (4) Josef a Benjamín, 1. Mojž. 45:14; (5) paběrky, jež byly zanechány, 3. Mojž. 19:9; (6) dva zvědové u Raab, Jozue 2:4; (7) Barák, Soud. 4:14; (8) Jefte, Soud. 11:34; (9) Noemi a Rút, Rút 2:2; (10) Davidovi izraelští bojovníci, 2. Sam. 18:1; (11) Jéhu, 2. Král. 10:11, 15; (12) Mardocheus a Ester, Ester 4:13; (13) Job, Job 42:10, 13; (14) králova dcera, Žalm 45:13, 45:14, „KB“; (15) lidé věrné oddanosti, Žalm 50:5; (16) důvěrná skupina, Žalm 89:7, 89:8, „KB“; (17) Sear Jašub, Iz. 7:3; (18) světlo národů, Iz. 60:3; (19) velké stromy spravedlnosti, Iz. 61:3; (20) služebníci našeho Boha, Iz. 61:6; (21) zachovaný hrozen, Iz. 65:8; (22) služebníci nazvaní jiným jménem, Iz. 65:15; (23) Lidé chvějící se před Jehovovým slovem, Iz. 66:5; (24) zrozený nový národ, Iz. 66:8; (25) Jeremiáš, Jer. 1:10; (26) Jehovův lid v nové smlouvě, Jer. 31:33; (27) vytrvalý strážný, Ezech. 3:16–27; (28) Muž v plátěném oděvu, Ezech. 9:2; (29) očištěný lid, Ezech. 36:29–32; (30) přebývající ve středu země, Ezech. 38:12; (31) nebeské vojsko, Dan. 8:10; (32) obnovená (očištěná) svatyně, Dan. 8:14; (33) ti, kteří jsou moudří, Dan. 11:33; (34) šťastný, který zůstává v očekávání, Dan. 12:12; (35) všechno tělo přijímající ducha, Joel 2:28; (36) Jonáš, Jon. 3:1–3; (37) zřítelnice Jehovova oka, Zach. 2:8; (38) osvobozený ostatek, Zach. 2:7; (39) jeden Žid, Zach. 8:23; (40) synové Lévi, Mal. 3:3; (41) pšenice, Mat. 13:25; (42) synové království, Mat. 13:38; (43) dělníci na vinici, Mat. 20:1; (44) pozvaní na svatební hostinu, Mat. 22:3–14; (45) vyvolení, Mat. 24:22; (46) orli, Mat. 24:28; (47) věrný a rozvážný otrok, Mat. 24:45; (48) rozvážné panny, Mat. 25:2; (49) královi bratři, Mat. 25:40; (50) malé stádo ovcí, Luk. 12:32; (51) žebrák Lazar, Luk. 18:20; (52) ovce v ‚tomto ovčinci‘, Jan 10:1–16; (53) ratolesti révy, Jan 15:4; (54) Davidův královský palác, Sk. 15:16; (55) dědici s Kristem, Řím. 8:17; (56) ostatek, Řím. 11:5; (57) ratolesti olivovníku, Řím. 11:24; (58) svatí, 1. Kor. 6:2; Zjev. 16:6; (59) chrám, 1. Kor. 6:19; (60) nové stvoření, 2. Kor. 5:17; (61) vyslanci Kristovi, 2. Kor. 5:20; (62) Boží sbor, Gal. 1:13; (63) část Abrahámova semene, Gal. 3:29; (64) izrael Boží, Gal. 6:16; (65) Kristovo tělo, Ef. 1:22, 23; (66) vojáci Krista Ježíše, 2. Tim. 2:3; (67) dům pod Kristem, Žid. 3:6; (68) svaté kněžstvo, l. Petra 2:5; (69) svatý národ, l. Petra 2:9; (70) společenství bratrů, 1. Petra 2:17; (71) sedm sborů, Zjev. 1:20; (72) čtyřiadvacet osob pokročilého věku, Zjev. 4:4; (73) duchovní izrael, Zjev. 7:4; (74) kobylky, Zjev. 9:3; (75) dva svědkové, Zjev. 11:3; (76) dva olivovníky, Zjev. 11:4; (77) semeno ženy, Zjev. 12:17; (78) Nový Jeruzalém, Zjev. 21:2; (79) Kristova nevěsta, Zjev. 22:17; 19:7; (80) Jehovovi svědkové, Iz. 43:10.