Na ostrovy Yap přicházejí změny

ROZEKLANÉ, hornaté ostrovy Yap zakusily mnoho změn od doby, kdy je objevil portugalský cestovatel Diego de la Rocha v roce 1526. Leží v Karolinách v západním Tichém oceáně 7 080 kilometrů na západ od Havaje, jsou obklopeny korálovými útesy a pokojnými modrými vodami.

Čtyři hlavní yapské ostrovy a několik menších mají rozlohu 101 čtverečních kilometrů a necelých 3 000 obyvatel. Yapštinou, úřední řečí, se nemluví nikde jinde na světě. Ostrovy byly asi původně osídleny přistěhovalci z Indonézie.

Yapské obyvatelstvo v zásadě ‚žije ze země‘, z potravy, jako jsou kokosové ořechy, taro, plody chlebovníku, papaya, banány, yamy, a množství jiné rostlinné stravy. Je tu spousta ryb, krabů a langust a někteří loví holuby a velké býložravé netopýry. Yapská strava se však mění a zahrnuje množství konzervované stravy dodávané ze Spojených států a z Japonska.

ZMĚNY BĚHEM LET

Za uplynulých 105 let byly na Yapu čtyři velké politické změny. Španělé vládli od roku 1874 do roku 1899, kdy prodali Yap Němcům. Když začala 1. světová válka, japonské námořnictvo Yap okupovalo. Po válce svěřila Společnost národů vládu na ostrovech japonské civilní správě. Od roku 1947 spravují Yapskou oblast Spojené státy na základě poručenecké dohody se Spojenými národy.

Tradiční oděv yapských žen je prostě jedna či více dlouhých trávových suknic. Chodit bez živůtku je přijatelné, ale krátká sukně nebo krátké kalhoty se pokládají za neslušné oblečení. Muži obecně nosí bederní zástěrku nazývanou thu. Nastaly však změny. Přestože na vzdálenějších ostrovech se nosí tradiční oděv, mladší generace na hlavním ostrově Yapu rychle přechází k západní módě.

Změny nastaly i v používání peněz. V obchodě se dnes používá především měny Spojených států, ale yapští vynalezli a dosud občas používají kamenné peníze. Takový peníz je otesán do tvaru měsíce v úplňku. Uprostřed má otvor, jímž se prostrčí tyč, a muži mohou nést peníz na ramenou. Některé kamenné peníze mají průměr až 3,7 metrů v roce 1929 jich prý bylo na Yapu 13 281 kusů.

„DOBRÉ POSELSTVÍ“ PŘICHÁZÍ NA YAP

Svědkové Jehovovi poprvé navštívili Yap v roce 1964 a rozdali biblickou literaturu v hlavním středisku oblasti. Pak přijeli v srpnu 1968 z Havaje Jack Watson a jeho manželka jako misionáři. Stáli proti skutečným překážkám, protože žádná část Bible nebyla dosud přeložena do yapštiny a nebylo možno opatřit si prakticky žádné jazykové pomůcky. Museli se tedy učit yapsky poslechem, pozorováním a pokusem a omylem.

Watsonovi bydlili několik týdnů v hotelu, a pak si najali domek v hlavním středisku oblasti. Protože se objevil určitý zájem, konala se v sousedním pavilónu shromáždění. Neměl zdi, jen strmou doškovou střechu a hliněnou „podlahu“, což bylo velmi vhodné pro tropické vedro a vlhkost. V únoru 1969 se k nim v misionářské práci připojil druhý pár.

Brzy vznikl silný odpor ze strany místního katolického kněze a německého luteránského faráře. Rozšířili brožurku proti svědkům Jehovovým, která varovala členy jejich církví, aby jim nenaslouchali. Duchovenstvu se dokonce podařilo misionáře vystěhovat z jejich domu a zastrašit jiné majitele domů tak, že jim žádný nepronajali.

Doslova vyhozeni na ulici šli misionáři za vrchním náčelníkem ostrova, který jim byl zpočátku přátelsky nakloněn. Nabídl misionářům chatrč o jediné místnosti. Když však do ní přestěhovali svou benzínovou ledničku a postele, zhroutila se podlaha. Oba svědkové se nedali odstrašit, vyztužili ji a bydlili tam. Manželky ubytovali v hotelu.

Shromáždění se konala pod velikým stromem, kde se přechovávalo mnoho kamenných penízů. O tyto veliké peníze se přítomní opírali během shromáždění zády. Po několika měsících si misionáři najali velký betonový dům, který jim poskytl ubytování i prostor ke shromážděním.

Biblická studia se vedla pomocí anglického vydání knihy „Pravda, která vede k věčnému životu“, jejíž obsah vysvětlovali yapsky. Mnozí začali dělat rychlé duchovní pokroky. Mnozí však museli nejprve vyřešit spletité mravní a manželské situace, než se mohli účastnit kázání nebo být pokřtěni.

Zakarias Sulog, dozorčí veřejných prací, byl mezi prvními, kdo začal studovat Bibli s jedním z misionářů. S manželkou a dvěma dcerami odvážně vzdoroval náboženskému odporu a posměchu společnosti. Od svého křtu v roce 1973 viděl bratr Sulog své dcery, jak vstupují do průkopnické služby jako zvěstovatelky království plným časem. I jeho manželka se čas od času podílí na průkopnické práci. Sám slouží jako starší v yapském sboru.

Jiné studium bylo vedeno s Johnem Raladem, majitelem stavební společnosti. Kromě náboženského odporu čelil tlaku příbuzných a vesnických náčelníků. Jak se však Ralad dozvídal stále více o biblických pravdách, dělil se o ně se svými přáteli a sousedy. Dík svému biblicky školenému svědomí odmítl před křtem dokončit stavbu jistého kostela. Nyní slouží i on jako starší ve sboru.

PŘIJÍMÁNÍ BIBLICKÝCH NÁZORŮ

Dodnes přežívají stopy tradičního yapského systému sedmi kast. Podle tradice nemohli lidé z vyšší a nižší kasty jíst stejné jídlo. Lidé z nižších kast také nesměli chodit na určitá místa a ženy byly pokládány za nižší než muži. Mezi svědky Jehovovými vedlo však biblické učení k opravdovým změnám. — Mat. 23:8; Sk. 10:34, 35.

Zájemci přicházející na shromáždění obdivují odvahu takzvaných příslušníků „nižší kasty“, kteří přednášejí z pódia biblická poučení, kdežto náčelníci z „vyšší kasty“ sedí mezi posluchači a pokorně naslouchají. Mnozí žasnou, když Jehovovi služebníci chodí na společné výlety, kde se všichni z různých dřívějších kast sejdou a společně jedí. Svědkové říkají, že „mají jeden hrnec“, a tak připomínají svou jednotu a bratrství při takových příležitostech. — Žalm 133:1; Jan 13:34, 35.

Jiné změny v chování provedli ti, kdo se stali svědky, v souvislosti s yapským zvykem žvýkat betelový ořech, který má narkotický účinek. Vyhýbají se tomuto nečistému návyku v poslušnosti zásady z 2. Korintským 7:1, která vybízí křesťany, aby se očistili od „každého znečištění těla a ducha“. Lidé si všímají, že zuby Jehovova lidu jsou bílé na rozdíl od červenooranžových zubů většiny, která žvýká betelový ořech, a často svědkům bílé zuby vyčítají. Svědkové však nalézají radost v síle, kterou jim dal Jehova, aby překonali nečisté návyky.

Mnohé zvyky jsou samozřejmě biblicky přijatelné, a proto se jich drží i svědkové. Například manželství je podle zvyku uzavřeno, když si rodiny nevěsty a ženicha o něm pohovoří, schválí je a vymění si kamenná a mušlová platidla a potraviny. Společnost i vláda to uznávají jako právoplatnou manželskou smlouvu, a křesťanský sbor tudíž také.

JEHOVOVO JMÉNO OZNÁMENO

Třebaže je Jehovův lid na Yapu v hmotném ohledu chudý, v roce 1975 si postavili krásný sál království se dvěma sty míst. Je tu vzkvétající sbor s vrcholným počtem 40 zvěstovatelů. Sedm svědků je pravidelnými průkopníky a sbor má silného evangelizačního ducha.

Tak se Jehovovo jméno stalo na Yapu dobře známým. A modlíme se, aby ještě mnoho obyvatel Yapu reagovalo na Boží slovo a učinilo nutné duchovní změny ve svém životě.