Odstranit poskvrnu hříchu

KDYŽ Jehova Bůh dokončil svou tvořivou činnost, prohlédl si vše, co udělal, a prohlásil to za „velmi dobré“. (1. Mojž. 1:31) Všechno, co učinil, bylo dokonalé. (5. Mojž. 32:4) Když do tohoto spravedlivého uspořádání pronikl hřích, bylo to, jako když nežádoucí rakovinná buňka pronikne do zdravého organismu.

Lidé ve skutečnosti nebyli jediní, kdo se vzbouřil proti Bohu a zhřešil. Bible mluví o „andělech, kteří zhřešili“. (2. Petra 2:4) Adama a Evu zavedl na jejich nesprávnou cestu duchovní tvor, satan ďábel. (Jan 8:43, 44) Pro tyto zlé duchy ovšem není možno nic udělat. Byli dokonalí a učinili záměrnou volbu. Proto byl jejich hřích neomluvitelný. Poskvrna jejich hříšnosti bude z vesmíru odstraněna teprve jejich konečným zničením v Božím určeném čase. — Mat. 25:41.

Podobně si i Adam a Eva hřích zvolili. Přestože byli stvořeni dokonalí, záměrně jednali nesprávně. Tak se dobrovolně stali otroky hříchu, protože Ježíš sám vysvětlil: „Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.“ (Jan 8:34) Nakonec byli ze světa odstraněni, když je Bůh nechal zemřít v důsledku nedokonalosti, kterou si sami přivodili. — 1. Mojž. 3:19; 5:5.

S námi je to ovšem jinak. I my jsme otroky hříchu, ale ne plně z vlastní volby. Jsme hříšníci, protože jsme se narodili tak, jako bychom byli prodáni do otroctví již před narozením. (Řím. 5:12; 7:14) Proto Jehova Bůh ve své lásce a moudrosti učinil opatření, abychom se mohli dostat z otroctví hříchu, jestliže skutečně chceme.

Řešení problému

Ve svém jednání s národem Izraele Jehova ukázal, že přijímá zásadu výplaty. Když například nějaký Izraelita zchudl a musel se prodat do otroctví Neizraelitovi, blízký příbuzný ho mohl vyplatit neboli vykoupit, pokud toho byl ovšem schopen. (3. Mojž. 25:47–49) Cena byla přesně vypočtena, takže výplata byla zcela podle práva.

Jehova rovněž zavedl zásadu rovnováhy v trestu za hřích. Když například někdo záměrně způsobil tělesnou újmu jinému Izraelitovi, podle práva musel zakusit újmu stejného druhu. Zákon určoval: dáš „duši za duši, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, zranění za zranění, úder za úder“. — 2. Mojž. 21:23–25.

Bůh by stejně tak povolil výplatu lidstva z otroctví hříchu; muselo by se to však stát v souladu s právem. Zaplacená cena by musela být přesná, ne nepatrná, jako by to, co je vyplaceno zpět, nemělo opravdovou hodnotu. Jaká to byla cena? Jen pomysli, že se Adam vzdal dokonalého, bezhříšného lidského života s vyhlídkou na věčný život. To bylo něco velice hodnotného.

Nic, co člověk vlastní, se tomu hodnotou nevyrovná. I nejbohatší lidé na světě musí zemřít. Všechno jejich zlato a stříbro jim nemůže prodloužit ani tento nedokonalý život, natož koupit věčný život.

Inspirovaný žalmista napsal: „Žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani za něho dát Bohu nějaké výkupné . . . aby dále žil navždy a neviděl jámu.“ (Žalm 49:7–9; 49:8–10, „KB“) Proto musela pomoc přijít zvenčí, ne z lidského rodu.

Bůh poprvé zjevil své předsevzetí opatřit tuto pomoc hned po tom, co se Adam a Eva namísto poslušnosti rozhodli pro hřích. Předpověděl příchod „semene“, jež se postaví proti vlivu zlého duchovního tvora, který zavedl lidstvo do hříšnosti. (1. Mojž. 3:15) Řadou postupných zjevení určil rodinu, z níž vzejde toto semeno neboli potomek. Nakonec se tato zjevení zaměřila na zasnoubenou dvojici Josefa a Marii, kteří žili v Palestině v době Římské říše. — 1. Mojž. 22:15–18; 49:10; Luk. 1:26–35.

Tato dvojice se dozvěděla, že Marie bude mít syna, který sehraje klíčovou úlohu v odstranění poskvrny hříchu z Božího stvoření.

Jehovův anděl sdělil Josefovi ve snu: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si domů Marii, svou manželku, neboť co je v ní zplozeno, je ze svatého ducha. Porodí syna a ty ho pojmenuješ Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“ (Mat. 1:20, 21) Zde byl konečně ten, kdo mohl ‚vykoupit bratra‘.

Ježíš se narodil jako syn Marie a byl tedy opravdu Žid z Davidova rodu. Jak bylo později zjeveno, měl však ve skutečnosti předlidskou jsoucnost v nebi. Jeho život byl přenesen Jehovovou zázračnou mocí do lůna Marie, aby se Boží Syn mohl narodit jako člověk. (Jan 1:1–3, 14) Tak se stalo, že Ježíš nezdědil hříšnost, která až do jeho doby mrzačila celé lidstvo. Byl dokonalý jako Adam. Na rozdíl od Adama zůstal poslušný. Jako jediný v lidských dějinách byl tedy Ježíš člověkem, který nikdy nezhřešil. Apoštol Petr řekl: „Nedopustil se hříchu, ani nebyl nalezen klam v jeho ústech.“ Pavel vysvětlil, že Ježíš byl „věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. — 1. Petra 2:22; Žid. 7:26.

Tak Ježíš vlastnil jedinou věc, která je hodnotou rovna dokonalému lidskému životu: jiný dokonalý lidský život. Když zemřel, jeho smrt nebyla „mzdou, kterou platí hřích“. (Řím. 6:23) Ježíš si nezasloužil zemřít. Svou smrtí tedy obětoval něco, co bylo přesnou protiváhou dokonalého života, který ztratil Adam. — 1. Tim. 2:6

Ježíšova oběť měla přesně opačný účinek než Adamův hřích. Apoštol Pavel řekl: „Jako totiž v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni oživeni.“ (1. Kor. 15:22) Ježíš mohl použít svého dokonalého lidského života jako ceny, aby za ni vykoupil lidstvo z hříchu. „Dal sám sebe za naše hříchy, aby nás osvobodil z nynějšího zlého systému věcí podle vůle našeho Boha a Otce.“ — Gal. 1:4.

Uvolnění z hříchu

Nyní tedy existuje pro lidstvo východisko! Byla zaplacena výkupní cena. Znamená to, že teď bude každý automaticky osvobozen z otroctví hříchu a bude mu navrácena dokonalost? To skutečně ne. Ježíš sám vysvětlil, jak toto opatření účinkuje: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Ano, ti kdo projevují víru v Ježíše Krista, skrze něhož Bůh učinil výkupní opatření, se budou těšit z trvalého života, od něhož je odřízla Adamova svévolná neposlušnost.

Ti, kdo skutečně přijímají Ježíšovu oběť, mají z toho užitek už dnes. Jsou samozřejmě stále nedokonalí. Boží čas pro navrácení doslovné dokonalosti lidstvu ještě nenastal. Jestliže však takoví lidé pro svou nedokonalost zhřeší, nenaruší to nenapravitelně jejich vztah k jejich nebeskému Otci. Apoštol Jan napsal: „Píši vám tyto věci, abyste nezhřešili. Jestli někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého.“ (1. Jana 2:1, 2) Jestliže pro nedokonalost upadneme do hříchu, můžeme se modlit k Bohu na základě Ježíšovy oběti s důvěrou, že nám Jehova odpustí. — 1. Jana 1:7–9.

Znamená to tedy, že už na hříchu vlastně nezáleží? Můžeme díky tomuto láskyplnému opatření spáchat libovolný hřích a být si jisti, že nám bude pro Ježíšovu oběť odpuštěno? Ne, tak to v žádném případě není. Chceme-li mít užitek z tohoto opatření, musíme projevovat vůči hříchu stejný postoj, jaký měl Ježíš. ‚Miloval spravedlnost a nenáviděl bezzákonnost‘, a my bychom měli dělat totéž. (Žid. 1:9) Měli bychom jako Pavel ‚podmaňovat svá těla a vést je jako otroky‘, abychom překonali sklon k hříchu. (1. Kor. 9:27) K tomu je rozhodně nutné chápat, co je hřích, a bojovat s ním a odolávat mu. Bůh nám v tom pomůže, a to může vést ke skutečné proměně naší osobnosti. — Řím. 12:2.

Pokud však se svými hříšnými sklony nebojujeme, mohou na nás nakonec platit další Pavlova slova: „Jestliže totiž úmyslně hřešíme po přijetí přesného poznání pravdy, nezbývá již žádná oběť za hříchy, ale je tu jakési jisté a strašné očekávání soudu.“ — Žid. 10:26, 27.

Konečně ti, kdo prokazují, že přes své nedokonalé tělo si opravdově přejí uniknout otroctví hříchu, mají ještě podivuhodnější vyhlídku. Je jim zaslíbena příležitost žít v novém světě, kde hřích bude věcí minulosti. Bude již zcela odstraněn z Božího stvoření. V té době „nijak neuškodí, ani nezpůsobí zkázu na celé svaté hoře; protože země bude jistě naplněna poznáním o Jehovovi, tak jako vody pokrývají skutečné moře“. (Iz. 11:9) Inspirovaný žalmista nám slibuje, že „zlý [neboli záměrně hříšný] již nebude“. Naopak „právě mírným bude patřit zem a vskutku naleznou největší potěšení v hojnosti míru“. — Žalm 37:10, 11.

Všechny špatné následky hříchu — nemoci, smrt a odcizení se Bohu — budou věcí minulosti. (Zjev. 21:3, 4) Namísto toho bude plně uskutečněno Boží předsevzetí se zemí. — Mat. 6:9, 10.

Ano, díky Ježíšově výkupní oběti má věřící lidstvo podivuhodnou příležitost vyjít konečně z otroctví hříchu. Povzbuzení žalmistovo je tedy velmi časové: „Odvrať se od zlého a čiň dobré, a tak přebývej na neurčitý čas. Jehova miluje právo a neopustí své věrné. Na neurčitý čas budou jistě ochraňováni.“ — Žalm 37:27, 28.