Je víra něco staromódního?

PRO milióny lidí jdou víra a Bible ruku v ruce. Zřejmě se dívají na tuto prastarou knihu s úctou, neboť je to stále kniha, která je dostupná a nejvíce prodávaná, aspoň její části — ve více než 1 630 jazycích a dialektech.

Ale Bible byla dostupná po staletí. A v mnoha ohledech je stav lidí dnes horší, než byl kdykoli předtím. Proto bys snad rád věděl, zda víra založená na Bibli má i v moderní době nějakou cenu. Je prospěšné uplatňovat Bibli v životě? Stala se víra něčím staromódním?

POHLED NA RODINU

„Pouze pro bojiště nebo povstání jsou charakteristické větší projevy násilí než pro americké domovy,“ hlásal tiskem United Press International z Washingtonu. Zprávu o tom uveřejnily „Rocky Mountain News“ v Denveru v Koloradu. Jak bylo předloženo podvýboru poslanecké sněmovny, toto tvrzení bylo založeno na celonárodním zkoumání. „Týrání dětí, rvačky mezi manželi, sexuální přepadání a krvesmilství“, vše bylo popsáno svědky při výsleších o násilí v rodinách.

Věříš tomu, že víra může zabránit projevům násilí v rodině? Může pravá víra mít za následek klidný a šťastný domov?

JE PRO MLADÉ?

„Náboženství je pro mladé lidi mdlé a nudné,“ napsal dr. Cecil Noethcott v „The Daily Telegraph“ z 18. října 1977. Co bylo základem tohoto tvrzení? Anketa o víře britské mládeže, uveřejněná anglikánským úřadem pro výchovu. Bylo dotázáno sto mladých lidí mezi 13 a 24 roky. Mezi nimi 12 až 14letí připustili, že již přestali chodit do kostela. Noviny citovaly uveřejněné výsledky ankety a pokračují:

„Mají zcela zvláštní pocit, že návštěvu kostela není možno očekávat od zdravé, normální mládeže. Chodit do kostela je i mezi těmi, kteří tam sami někdy ještě zajdou, považováno za zvyk hodící se pro jiné,‘ říká zpráva.

‚Jestliže by se dalo zvolit jediné společné slovo pro odpovědi osob, kterých jsme se dotazovali, bylo by to šestkrát podtržené slovo NUDNÉ.‘“

Co si o tom myslíš? Znamená něco víra pro mladé?

ČINNÁ VÍRA

Již mnohokrát se ukázalo na zkušenostech svědků Jehovových, že víra může mít velký význam v rodině i mezi mladými lidmi. Víra v Boha spojená s poslušností znamenitých zásad jeho Slova, Bible, nejen vyřešila problémy mnoha rodin a mladých lidí, ale také přinesla do jejich života pravou radost a smysl. To často přitahovalo pozornost vnějších pozorovatelů. Například novinář, píšící pro „Montreal Matin“ v Quebeku v Kanadě, předložil své názory na svědky Jehovovy v článku uveřejněném během mezinárodního sjezdu „Vítězná víra“, který se konal v tomto městě ve dnech 5. až 9. července 1978. Jeho komentář se objevil druhý den pod záhlavím „Sjezd přitahuje mladé lidi“:

„Kdo je Jehovův svědek? Byl jsem na ně zvědav celý minulý víkend, když jsem slyšel, že se pořadatelům jejich sjezdu podařilo přivést 80 000 lidí na Olympijský stadión. Získat takovou návštěvu v tak horkých dnech — to je opravdu výkon! Kdyby to byl baseballový zápas, mohlo by se říci, že je to zábava . . . Ale nebyla to zábava na sjezdu, který nakonec přilákal mnohem víc lidí než nějaké shromáždění fanoušků.

Kdo je tedy Jehovův svědek? Dříve bylo snadnější vyjádřit to slovy: ten, kdo navštěvuje lidi s Biblí v ruce a je často odmítnut, proti komu Duplessis vyhlásil válku a kdo je proti transfúzi krve.

Ano, ale to všechno je příliš zjednodušené. Proto jsem tam zašel, abych slyšel jejich quebeckého řečníka, Léoncea Crépeaulta. Je to docela normální pozemšťan, jemný a dobře vychovaný, kterého znám již po mnoho let. Po hodinové řeči mi dal konečně klíč k hádance.“

A jaký je to klíč? Pod záhlavím „Mladí lidé“ pisatel pokračuje:

„Řekl jsem mu, co jsem viděl, když jsem dvě hodiny procházel Olympijským stadiónem. Především na mne velmi zapůsobilo, když jsem viděl velký počet mladých lidí. Kolik náboženství se může v této bezbožné době chlubit, že přitahuje mládež? Překvapilo mne také, když jsem viděl, jak jsou tito lidé pořádní, čistí a ukáznění, jak projevují ctnosti, kterým by nás naše svatá matka Církev tak ráda byla naučila. Pan Crépeault . . . podal tuto jednoduchou a tak pravdivou definici svých spoluvěřících: ‚Svědek je ten, kdo čte Bibli, ale především kdo ji uplatňuje za všech životních okolností.‘“

Tento novinář komentuje dále: „Nezdá se, že by mezi nimi byla rasová diskriminace.“ Souhrnem řekl:

„Jsou velcí, když jde o to obrátit někoho na víru, to ví každý. Ale i jiné věci jsou pro ně typické: jsou ‚přímí‘, pevní ve víře a jsou to dobří občané. Jejich ženy se oblékají skromně (v katolickém smyslu slova toho) a s dobrým vkusem, který si všímá běžné módy; žádné šortky, slušné výstřihy. Ani jejich děti nedělají příliš mnoho hluku!“

Dojmy pisatele jsou podobné jiným, které se objevily ve světovém tisku během mezinárodních sjezdů svědků Jehovových „Vítězná víra“. Povšimni si, jak spojuje ‚pevnost ve víře‘ s „pověstí dobrého občana“ se skromností a dobře se chovajícími dětmi. Je víra, která vydává tak výborné ovoce, skutečně něčím staromódním, nemoderním? Naopak, je to něco velmi moderního vzhledem k potřebám této kritické doby. — Je to skutečně vítězná víra.