První Paralipomenon — zpráva s významnými jmény
DNES je pro mnoho lidí prvních devět kapitol knihy První Paralipomenon pouze podrobným seznamem bezvýznamných jmen. Ale jinak tomu bylo v 5. století př. n. l. , v době, kdy byla tato kniha sepsána. Rodokmeny sloužily Židům k tomu, aby měli vztah k minulosti, poskytovaly základ pro dědické nároky uvnitř rodiny a dokazovaly královský původ nebo oprávnění plnit oficiální úkoly v chrámu. Zvlášť důležitá byla davidovská rodová linie, protože měla vést k zaslíbenému Mesiáši.
Nám rodokmeny dokazují, že pravé uctívání má základ ve skutečnosti a ne v mýtu, protože uvedená jména a místa potvrzují, že zpráva je skutečná a pravá. Následující příklady jsou pouze ukázkou, co můžeme odvodit z první kapitoly: Celý lidský rod pochází od Adama skrze Noema a jeho tři syny Sema, Cháma a Jáfeta. Chámův vnuk Nimrod se odlišil jako „mocný“, jako lovec a válečník. Ve dnech Pelega přestali lidé mluvit jedním jazykem, neboť to bylo za života tohoto Semova potomka, kdy „země byla rozdělena“. Edomité, kteří pocházeli od Ezaua, měli krále dávno před Izraelity, kteří pocházeli od Jákoba, Ezauova dvojčete.
Někdy poskytují rodokmeny vysvětlení, které není možné najít nikde jinde v Bibli. Kolik z Davidových sedmi bratrů znáš podle jména bez pomoci 1. Paralipomenon? V 1. Samuelově 16:6–9 se mluví o třech: Eliábovi, Abinadabovi a Sammovi. Ale ve zprávě v Paralipomenon jsou uvedeni další tři: Natanael, Raddai a Ozem. Protože se mluví pouze o sedmi z osmi synů Izai, je možné, že jeden zemřel dříve, než měl děti, a proto je v rodokmenu vynechán. — 1. Par. 2:13–15.
Někdy je vzhledem k určitým lidem v rodokmenech zmínka o něčem opravdu pozoruhodném. Jábez z kmene Juda se odlišoval tím, že byl ctihodnější než jeho bratři. Po vroucí modlitbě mu bylo dáno Boží požehnání a ochrana, když šel rozšířit svůj dědický podíl. (1. Par. 4:9, 10) Podobně kmeny, které žily východně od Jordánu, prosily Jehovu o pomoc a mohly pak porazit Agareny. — 1. Par. 5:18–22.
Zajímavý je rodokmen Zorobábelův, protože jej mnozí používali, aby dokazovali pozdější datum sepsání knihy Paralipomenon. Při překladu 1. Paralipomenon 3:19–24 uvádějí mnozí překladatelé 10 generací Zorobábelovy rodové linie. Jelikož se vrátil do Jeruzaléma v roce 537 př. n. l. , nebylo by do roku 460 př. n. l. , kdy měl Ezdráš činit své zápisy, pro tolik generací dosti času. Hebrejský text je však na tomto místě neúplný, jak je vidět z toho, že překladatelé ve snaze udělat výčet srozumitelný opakují jména „Izaiáš“, „Refai“, „Arnan“ a „Abdiáš“. Ale protože nelze zjistit, jak je většina mužů zapsaných v 1. Paralipomenon 3:19–24 příbuzná se Zorobábelem, není důvod odmítnout tradiční názor, že zprávu sestavil Ezdráš.
Od 10. kapitoly mluví zpráva o událostech při Saulově smrti a o vládě krále Davida. V popředí stojí stále seznamy jmen. Najdeme zde jména vynikajících válečníků spojených s Davidem, jména kněží a Levitů včetně jmen hudebníků a strážců bran, kteří se účastnili slavnostního průvodu, v němž byla svatá truhla smlouvy přinesena na horu Sión. (1. Par. 11:11 až 12:20; 15:4 až 16:6) Od prvního verše 23. kapitoly do posledního verše 27. kapitoly obsahuje První Paralipomenon zprávu o organizačních opatřeních, která učinil David pro kněze, Levity a vládní úředníky, a uvádí jejich jména.
První Paralipomenon klade velký důraz na otázky uctívání a to umožňovalo Izraelitům, aby mohli jednat stejně jako v minulosti. Po vyhnanství již nevládl žádný král z Davidovy linie, ale byly obnoveny chrámové služby, při nichž vykonávali úřad Levité a áronští kněží. Proto muselo být pro Izraelity velmi povzbuzující, že měli historickou zprávu, která ukazovala důvod jejich návratu z babylónského vyhnanství, totiž obnovení Jehovova uctívání v Jeruzalémě.
Máme-li při čtení inspirované zprávy na mysli historické pozadí, je to pro nás ještě zajímavější. Ano, První Paralipomenon může být i pro nás zprávou s významnými jmény.