Apoštol Jan bojuje proti odpadlíkům
NEDLOUHO po svém vzniku o letnicích roku 33 musel již křesťanský sbor bojovat proti falešným učitelům. Avšak apoštolové byli bránící silou a stále zadržovali jakoukoli vzpouru proti zdravým křesťanským naukám a jejich uplatňování. Přesto již brzy, asi roku 51, se projevily odpadlické sklony. Tehdy napsal křesťanský apoštol Pavel spoluvěřícím v Tessalonice: „Tajemství této bezzákonnosti je již v činnosti.“ — 2. Tess. 2:7.
Ke konci prvního století pozoroval Jan, poslední žijící apoštol, odpadnutí v daleko větším počtu sborů než tehdy v roce 51. Ve svém inspirovaném dopise, psaném asi roku 98, říká: „Děti, je poslední hodina, a tak jak jste slyšely, že přichází antikrist, právě nyní se mnozí stali antikristy; z této skutečnosti poznáváme, že je poslední hodina.“ (1. Jana 2:18) Apoštolské období končilo. Odpadnutí proti pravému křesťanství se mělo veřejně projevit.
Co pozoroval letitý apoštol Jan v „poslední hodině“? Jeden z omylů, které musel vysvětlit, se týkal způsobu, jakým přišel Ježíš Kristus. Například jeden Žid jménem Cerintus učil: ‚Ježíš se nenarodil z panny, ale byl přirozeným synem Josefa a Marie. Byl však moudřejší, spravedlivější a bystřejší než jiní lidé. V době jeho křtu sestoupil na něj od Nejvyššího Kristus v podobě holubice. Pak, když jej Kristus opustil, zakusil Ježíš smrt a byl vzkříšen k životu. Ale Kristus, protože byl duchovní, škodu neutrpěl.‘ Tím Cerintus popíral, že Kristus přišel z nebe a stal se tělem, aby vykoupil lidstvo.
Proto stojí za povšimnutí, že apoštol Jan ve svém evangeliu i v prvním inspirovaném dopisu zdůrazňoval, že Slovo, Boží Syn, Kristus, se stalo tělem. Čteme: „Tak se Slovo, [které bylo s Bohem v nebi] stalo tělem a přebývalo mezi námi a viděli jsme jeho slávu, slávu, jaká patří od Otce jednozplozenému Synu.“ (Jan 1:14) „To, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme viděli svýma očima, na co jsme pozorně hleděli a čeho se dotýkaly naše ruce, pokud jde o slovo života (ano, život byl zjeven a my jsme viděli a dosvědčujeme a podáváme vám zprávu o věčném životě, který byl u Otce a byl nám zjeven), to, co jsme viděli a slyšeli, o tom podáváme zprávu také vám.“ — 1. Jana 1:1–3.
Každý křesťan, který buď četl tato slova nebo slyšel, když mu byla čtena, mohl poznat, že odhalují falešné nauky zastoupené odpadlíky, jako byl Cerintus. Člověk Ježíš byl skutečný Kristus, Boží jednozplozený Syn. Na začátku, před stvořením vesmíru, byl s Otcem v neviditelné duchovní sféře. Letitý apoštol psal z osobní zkušenosti. Jan věděl, že Kristus nebyl někým, jehož přítomnost by nemohla být postižena smysly. Apoštol se osobně stýkal se „slovem života“, kterému dal Otec životodárnou moc a skrze něhož je možný věčný život.
Apoštol Jan slyšel Ježíšův hlas a díval se na něj den co den. Jan s ním chodil, jedl s ním a viděl jej odpočívat. Vidění a slyšení může být ovšem nedobrovolné, bez svobodného výběru, jsou-li smysly člověka podníceny. Proto asi Jan bere způsob vidění hlouběji a naznačuje, že pozoroval „slovo života“ pozorně. Ano, apoštolové se rozhodli dívat se na Božího Syna, a dělali to vážně, pozorně a s radostí. To, co Jan slyšel a viděl, nebylo zjevení. Cítil vlastníma rukama Božího Syna. — Srovnej Luk. 24:39; Jan 20:25, 27.
Jaký cíl sledoval apoštol Jan, když bojoval s odpadnutím tím, že odhaloval pravdu o Ježíši Kristu? Zde je jeho odpověď: „Abyste se i vy podíleli s námi. Kromě toho tento svůj podíl máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. A tak píšeme tyto věci, abychom měli radost v plné míře.“ — 1. Jana 1:3, 4.
Podle těchto slov si apoštol Jan přál, aby jeho spoluvěřící byli stejně přesvědčeni o Ježíši Kristu, jako byl on a ostatní apoštolové, kteří viděli, slyšeli a dotýkali se Božího Syna. Jan si přál, aby měli s apoštoly podíl na radosti, která pramenila z úzkého společenství s Ježíšem Kristem. Cílem toho, co Jan psal, bylo pomoci spoluvěřícím, aby dále pociťovali štěstí ze schváleného postavení před Jehovou Bohem a Ježíšem Kristem.
Odpadlictví by naopak křesťany o tuto radost oloupilo. Apoštol Jan jim tedy právem předkládal nezvratné důkazy, že Kristus přišel v těle.
To mocně ukazuje, že čistota křesťanské nauky by nikdy neměla být kalena. Pokřivený názor na Ježíše Krista a jeho Otce znemožňuje pociťovat radost z úzkého vztahu k nim. A lidé, kteří nejsou ve schváleném postavení před Bohem a Kristem, přijdou pod odsuzující rozsudek. (2. Tess. 1:6–10) To by mělo ukázat těm všem, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťany, jak je důležité přezkoumat svou víru a činnost ve světle Písma; tak se ujistí, že nebyli ovlivněni odpadlými učiteli, podobnými těm, kterým se začalo dařit po smrti apoštolů. Praví ctitelé musí tedy napodobovat apoštola Jana, chránit pravdu a odhalovat náboženský omyl. Závisí na tom jejich život a životy těch, kteří jim naslouchají. — 1. Tim. 4:16.