Našli jsme pravou cestu k lásce, radosti a pokoji
MÁ manželka a já vedeme teď biblické studium s mladíkem, který holduje drogám. Pokaždé, když ho navštívíme, jsme zvědavi, bude-li v hluboké depresi nebo úzkosti. Snad bývali podobně zvědaví i ti, kteří s námi studovali v roce 1970, protože tehdy jsme byli hippies a žili stejným způsobem života jako tento mladík.
I když jsme nebyli manželé, Romy a já, žili jsme s pěti jinými mladými lidmi ve velkém bytě v Římě v Itálii. Přáli jsme si objevit smysl života, vědět co dělat, aby lidé rozuměli lásce, pokoji a pravdě zkoumáním architektury, hudby, dramatu a rovněž obrázkových seriálů. Kromě toho, že jsme užívali hašiš a LSD, pěstovali jsme transcendentální meditace a studovali okultismus. Avšak místo toho, abychom vyřešili své problémy a našli odpovědi na své otázky, stali jsme se ještě zmatenější.
Když jsme viděli, že vše jde od zlého k horšímu, uvažovali jsme, že opustíme společnost, město a státní zřízení. Se svými kamarády jsme zorganizovali cestu, která nás měla zavést do Polynésie, kde jsme chtěli žít v těsném styku s přírodou a dělat vlastníma rukama vše potřebné, abychom se uživili. To byla naše poslední naděje.
Než jsme odjeli, chtěli jsme se s Romy vzít, abychom potěšili své úctyhodné rodiny, ačkoli legální sňatek pro nás moc neznamenal. V roce 1970 jsme přijeli do Švýcarska, abychom se setkali s rodiči mé přítelkyně. Romy byla vychována matkou. Její otec se rozvedl a znovu oženil a nyní byl svědkem Jehovovým. Romy tvrdila, že nás až k slzám unudí Biblí.
NÁVŠTĚVA V DOMĚ ROMINA OTCE
Jakmile jsme přijeli do domova jejího otce, řekl nám, že smíme kouřit jen v kuchyni nebo venku a že dokud nejsme zákonně oddáni, jeden z nás bude muset spát dole a druhý nahoře. Taková pevnost způsobila, že jsme začali přemýšlet.
Byli jsme opravdu rozhodnuti poukázat mu na to, že Bible je pouze prahem duchovního vývoje a neučí o očišťování duše, které umožňuje, aby člověk žil v souladu s vesmírem a druhými. Můj budoucí tchán nám však vysvětlil, že všechno naše úsilí, abychom se duchovně pozvedli, ve skutečnosti slouží záměrům ďábla a že mu otevíráme dveře pokaždé, když se zabýváme transcendentálními meditacemi. Je zajímavé, že naše zkušenost s drogami a okultismem nás přesvědčila, že ďábel existuje, protože při meditacích jsme opravdu cítili, že do nás vstupuje jakési zlé chvění. Se zájmem jsme o tom mluvili se svým zasvěcencem. Řekl nám prostě, že k tomu, abychom byli očištěni, musíme mít odvahu sami v sobě se odvrátit od zlého.
Romin otec nás varoval před myšlenkovou prázdnotou, která umožňuje démonům, aby se někoho zmocnili. Četl z Lukáše 11:24–26: „Když nečistý duch vychází z člověka, prochází vyprahlými místy a hledá místo odpočinku, a když žádné nenajde, řekne: ‚Vrátím se do svého domu, z něhož jsem se vystěhoval.‘ A když se vrátí, najde jej čistě vymetený a ozdobený. Pak jde a vezme s sebou sedm různých duchů, horších, než je sám, a když se dostanou dovnitř, bydlí tam; a konečné okolnosti toho člověka jsou horší než první.“ Mé vlastní zkušenosti mi poskytly předběžnou představu pravdivosti toho, co říkala Bible.
Po této rozmluvě jsme se s Romy odvážili vzájemně si odhalit své mantra, tajnou formuli nutnou k meditacím. Sotva toto slovo přešlo přes naše rty, cítili jsme, že křehneme zimou, tuhneme. Něco nás právě opustilo a když se to hnalo pryč, měli jsme pocit, že jsme zasaženi nějakým vírem. Vyděšeni tímto zjevem vzbudili jsme Romina otce, aby nám pomohl. Když viděl naši hrůzu, okamžitě se za nás začal modlit k Jehovovi. Té noci jsme byli schopni spát klidně, i když odděleně, jak vyžadoval Romin otec.
BIBLICKÉ STUDIUM ZAČÍNÁ
Krátce po návratu do Říma jsme šli do odbočky Společnosti Strážná věž a ptali jsme se, můžeme-li studovat Bibli se svědky Jehovovými. Stále ještě jsme ovšem zamýšleli zůstat hippies. Ale drogy jsme již nebrali tak často, ze strachu, abychom nebyli obtěžováni ďáblem.
Přijetí, které jsme v odbočce obdrželi, a prohlídka budovy na nás učinily hluboký dojem. Nikdo se nepozastavil nad naším oděvem hippie, i když byl urážlivý, zatímco lidé na ulicích se obyčejně otáčeli a provázeli nás nelaskavými poznámkami. Než jsme odešli, zanechali jsme adresu, aby nás někdo mohl navštívit a zahájit s námi biblické studium.
Nejprve nás navštívili dva mladí lidé, aby s námi mluvili o Božím slovu. Protože byli mladší než my, Romy se jim často smála. Později nás navštívil svědek, který byl starší a přísnější než ti dva mladí. Ačkoli nás opětovně nenašel doma, stále přicházel, dlouho čekal a zanechával zprávu určující další schůzku. Nedal se odradit. Již od první návštěvy se modlil a žádal nás, abychom při studiu nekouřili. Často nás zval k jídlu do svého domova, protože věděl, že jsme dobře nejedli.
S pevností a láskou nás upozorňoval na naši pýchu a ducha nadřazenosti, který byl vyvolán chybnými filozofickými představami. Přesvědčil nás, že je nezbytně nutné se vymanit z působení zlých duchovních sil. Rozborem 19. kapitoly Skutků a 5. Mojžíšovy 7:25, 26 nás vedl tak, že jsme se postupně zbavili určitých knih, hlavně o okultismu, a oděvů, které byly používány při schůzkách zasvěcení.
Přes to všechno jsme pořád cítili, jako bychom byli chyceni do sítě. Aniž jsme to věděli, zdrojem těžkostí byly dopisy, které psala přítelkyně mé manželky. Tyto dopisy jí v temnotě vyvolávaly bezprostřední pocit, že jsou přítomny nadlidské bytosti, jejichž oči se na ni dívají. Jakmile jsme rozsvítili, všechny tyto jevy zmizely. Obyčejně stačilo hlasitě vyslovit jméno „Jehova“. Jakmile jsme vzývali Boží jméno, démonský vliv zmizel, ale za několik hodin se opět vrátil. To trvalo tak dlouho, dokud jsme dopisy nezničili.
Jedné noci, když jsme oba dřímali, měla má manželka náhle předtuchu, že ji chci zabít. Já jsem zároveň cítil neodolatelnou sílu, která ovládala mou ruku, abych se proti své vůli dopustil zločinu. Ačkoli jsem celou svou mocí vzdoroval, tato síla mne nelítostně poháněla. Pouze nepřetržitým vyslovováním Božího jména „Jehova“ jsem byl schopen se ovládnout. Abych zabránil nejhoršímu, řekl jsem manželce, aby se rychle oblékla a utíkala do domu svědka, staršího, který znal naše problémy. Krátce nato jsem se sešel s manželkou v jeho domě. Byly tři hodiny ráno. Okamžitě pochopil situaci, naslouchal, povzbudil nás a vyslovil vhodnou modlitbu, po níž nám nabídl, abychom spali v jeho domě. Následujícího dne nás doprovodil zpět domů svědek, který s námi studoval.
REAKCE PŘÁTEL
Mezitím jsme začali mluvit o biblické pravdě s přáteli, kteří užívali drogy. Dali jsme jim Bibli a publikaci „Pravda, která vede k věčnému životu“. Ale přátelé mi překáželi, abych dělal pokroky v křesťanském způsobu života. Stále kritizovali pravdu a vysmívali se mi, že si chci dát ostříhat vlasy a přestat užívat drogy. Já jsem však nemohl přestat myslet na 2. Korintským 6:14–18: „Nedejte se zapřáhnout do nerovného jha s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost s bezzákonností? Nebo jaké společenství má světlo s temnotou? Dále, jaký soulad je mezi Kristem a Beliálem? Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím? A v jakém souhlasu je Boží chrám s modlami? Vždyť my jsme chrám živého Boha; jak Bůh řekl: ‚Budu přebývat mezi nimi a procházet se mezi nimi a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ ‚„Proto vyjděte z jejich středu a oddělte se,“ říká Jehova, „a přestaňte se dotýkat nečistého“‘; ‚„a já vás přijmu.“‘ ‚„A budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami,“ říká Jehova, Všemohoucí.‘“
Avšak přerušit styky s přáteli nebylo pro mne snadné. Měl jsem obzvláště rád jednoho z přátel; ten byl doslova otřesen, když jsem si dal ostříhat vlasy a začal normálně pracovat. Všechno, co jsem podnikal, na něho hluboce působilo. To mě velmi trápilo. Za nějaký čas, když jsem se jednou vracel ze školy, kde jsem pracoval, jsem si při jízdě na motocyklu hvízdal a zpíval. Byl jsem tak šťastný! Přítel, který seděl za volantem, otevřel okno svého vozu, ohromený, když viděl mé štěstí. Má radost způsobila, že si uvědomil, že drogy jej činí víc a víc nešťastným.
To vše způsobilo, že tentýž den přišel on, jeho 16letá manželka a sestřenice do sálu království. Pod dojmem přijetí, kterého se jim dostalo, a když viděli štěstí posluchačů, začali studovat Bibli se svědkem, který studoval s námi. Byli pokřtěni ve stejném roce jako my. Radujeme se, že až dosud čtyři z našich přátel, kteří užívali drogy, oddali své životy Jehovovi.
Mezi svědky Jehovovými jsme našli mnoho věrných přátel a skutečné lásky, radosti a pokoje. Nikdy nezapomeneme na trpělivost, kterou projevovala manželka svědka, který s námi studoval Bibli. Naučila Romy vařit a udržovat náš domov hezký a čistý. Díky jí se může má manželka líbit Jehovovi i v této oblasti křesťanského života. (Přísl. 31:27) Konečně jsme tedy spojeni ve šťastném manželském svazku! — Zasláno.