Chodíš v Božím jménu?
„Všichni lidé, ano, všichni budou chodit každý ve jménu svého boha; ale my, ano, my budeme chodit ve jménu Jehovy, svého Boha, na neurčitý čas, ba navždy.“ — Micheáš 4:5.
1. Vysvětli, v jménu koho chodí každý člověk.
KAŽDÝ člověk chodí ve jménu nějakého boha. Ať si toho jsou národy nebo jedinci vědomi nebo ne, slouží nějakému bohu. Snad se zeptáš: ‚Jak je to možné?‘ Nuže, dnes nemusí každý sloužit bohu s určitým jménem, jak tomu bylo ve starých dobách. Někteří lidé snad zbožňují herce, politiky, sportovce, ba dokonce i sebe. Jejich bohem může být jejich vlastní břicho! (Fil. 3:18, 19) Někteří přímo uctívají satana ďábla, zatímco jiní mu slouží nevědomky, Protože „celý svět leží v moci toho zlého“. (1. Jana 5:19) Jak jsou pravdivá slova zaznamenaná pod božskou inspirací hebrejským prorokem Micheášem v 8. století př. n. l. Říká: „Všichni lidé, ano, všichni budou chodit každý ve jménu svého boha.“ — Mich. 4:5.
2, 3. a) Ve jménu koho chodí praví křesťané a zvláště v které době? b) Jaký mají postoj? (Kol. 3:23, 24)
2 Krátce předtím se Micheáš zmínil, co se stane „v závěrečné části dnů“. Hora Jehovova domu bude pevně založena nad jinými horami (což poukazuje na vznešené postavení pravého uctívání). Budou k ní proudit lidé. ‚Skují své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky a nebudou se již učit válce.‘ — Mich. 4:1–4.
3 Ti, kteří proudí k Jehovovu domu, vědí, že „není jiný Bůh kromě jediného“. (1. Kor. 8:4) Když tedy ‚každý lid chodí ve jménu svého boha‘, postoj pravých křesťanů je dobře vyjádřen dalšími Micheášovými slovy: „Ale my, ano, my budeme chodit ve jménu Jehovy, svého Boha, na neurčitý čas, ba navždy.“ (Mich. 4:5) Co znamenají tato slova pro tebe? Chodíš v Božím jménu?
CO ZNAMENÁ CHODIT VE JMÉNU
4. Co je jméno? Znázorni to.
4 Jméno je označení jednotlivce nebo věci. Slovo „bůh“ je obecné jméno. Vlastní jméno naopak rozlišuje osobu od všech jiných jedinců. „Jehova“ je vlastní jméno. Ale výraz „jméno“ znamená také pověst nebo slávu. „Jméno“ našeho Boha je tedy jeho vlastní neboli osobní jméno, pod kterým je známý, a je s ním spojena určitá pověst.
5, 6. a) Co bylo ve staré době spojeno se jménem boha? b) Co to znamená ‚chodit ve jménu boha‘?
5 Ve starých dobách dávali lidé obyčejně svým božstvům rozličná jména. Například Tammuz, Artemis, Zeus, Baal a Marduk. Různí bohové a bohyně si svými domnělými skutky získali určitou pověst nebo slávu. Pověst a sláva se spojovaly s jejich jménem. Marduk byl například domnělým zakladatelem Babylóna.
6 ‚Chodit ve jménu‘ určitého boha znamená dělat to, co se tomu bohu líbí nebo co on sám dělá. Znamená to jednat v souladu s pověstí toho boha a také uznávat jeho božskou autoritu. Přesně vzato, ‚chodit ve jménu boha‘ znamená být mu zcela oddán, nazývat se jeho jménem a na zemi jej zastupovat. Znamená to žít v souladu s vlastnostmi tohoto boha.
CHODIT V JEHOVOVĚ JMÉNU
7, 8. Co nestačí dělat, abychom si mysleli, že chodíme v Jehovově jménu?
7 Pravý Bůh si dal jméno sám. Křesťané dobře vědí, že Jehova je „Nejvyšší nad celou zemí“. (Žalm 83:18; 83:19, KB) Jsou vděčni, že jim Bůh zjevil své osobní jméno. Ale chodit v Jehovově jménu zahrnuje mnohem víc než umět jeho jméno vyslovit. Znamená to víc, než jen uznávat, že božské jméno se vyskytuje v biblických rukopisech.
8 Chodit v Jehovově jménu neznamená pouze říkat, že je naším Bohem. Také to zahrnuje více než se jen účastnit křesťanských shromáždění v místním sále království Jehovových svědků. A stejně ani kazatelská činnost není všechno, co patří k chození v Jehovově jménu.
9. Dokazuje již to, co sami o sobě říkáme, že chodíme v Jehovově jménu?
9 I když to vše je důležité, ještě to nedokazuje, že skutečně chodíme ve „jménu“ Jehovově. Rozhodující není to, co o sobě říkáme nebo tvrdíme, ale to, co opravdu děláme celým srdcem, celou myslí, duší a silou. (Luk. 10:27; Jak. 1:22–27) Křesťanský apoštol položil tuto podnětnou otázku: „Nevíte, že vydáváte-li se neustále někomu za otroky, abyste jej poslouchali, jste jeho otroky, protože jej posloucháte, buď hříchu s vyhlídkou na smrt, nebo poslušnosti s vyhlídkou na spravedlnost?“ (Řím. 6:16) Ti, kteří chodí v Jehovově jménu, jsou Bohu oddáni a jako „otroci pro Jehovu“ mu slouží ve věrnosti a poslušnosti. (Řím. 12:11) Zaujal jsi pevné postavení mezi Jehovovými ctiteli? Chodíš v Božím jménu?
BOŽÍ OSOBNOST A SKUTKY
10. Jak vzrůstalo naše ocenění pro Jehovu?
10 Snad jsme byli nadšeni, když jsme se dozvěděli, že všemohoucí Bůh má jméno. Možná, že jsme se radovali, když jsme poprvé viděli Boží jméno Jehova v Bibli. A jak rádi jsme se ujišťovali, že Boží jméno se objevuje ve Svatých písmech mnohotisíckrát! Ale chodit v Jehovově jménu bylo něco jiného. Nepřišlo to náhle. Naše ocenění rostlo, čím více jsme poznávali toho, který nosí jméno Jehova.
11. Co bylo Mojžíšovi řečeno o Jehovových vlastnostech?
11 Během času jsme si začali vážit Jehovových vlastností, jeho osobnosti. K tomu nás přivádělo například to, když jsme uvažovali o popisu Boha v 2. Mojžíšově 34:6, 7:
„A Jehova prošel před jeho [Mojžíšovou] tváří a prohlásil: ‚Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, který zachovává milující laskavost pro tisíce, promíjí provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně neosvobodí od trestu.‘ “
12. Jak popsal Mojžíš v písni Jehovu?
12 Po létech napsal Mojžíš pod božskou inspirací píseň. Říká v ní:
„Budu oznamovat Jehovovo jméno. Přiznejte velikost našemu Bohu! Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není žádné bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ — 5. Mojž. 32:3, 4.
13. Které vlastnosti, jež způsobily, že Jehovu milujeme a důvěřujeme mu, jsme začali s Bohem spojovat?
13 Ti, kteří chodí v Jehovově jménu, se také naučili, že láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost a sebeovládání jsou ovocem Božího svatého ducha. (Gal. 5:22, 23) To jsou tedy vlastnosti, které pocházejí od Jehovy. Nyní je spojujeme s jeho svatým jménem, a ony působí, že milujeme a důvěřujeme Bohu, v jehož jménu chodíme.
14. a) Jak mohou být ti, kteří chodí v Jehovově jménu, přesvědčeni, že Bůh uskuteční své předsevzetí a ospravedlní své jméno? b) Popiš, jak Jehovova nadřazenost nad egyptskými bohy byla dobře známá mezi národy, jak je zapsáno u Jozue 2:10, 11 a v 1. Samuelově 4:8.
14 Kromě toho praví křesťané poznali Jehovovo předsevzetí podporovat svou univerzální svrchovanost a ospravedlnit své jméno prostřednictvím nebeského království pod Ježíšem Kristem. (Luk. 11:2; Zjev. 11:16–18) Bohabojní lidé vědí, že Jehova je schopen vykonat své předsevzetí a ospravedlnit své svaté jméno. Proč? Protože je známý mnoha mocnými skutky. Není jako bezcenní bohové národů, kteří nemohou učinit nic dobrého pro ty, kteří chodí v jejich jménu. (Žalm 115:1–8) Povšimni si, jak byl Jehova v době, kdy převedl izraelský národ přes Rudé moře, popsán v jedné písni:
„Kdo mezi bohy je jako ty, Jehovo? Kdo je jako ty, který se prokazuješ jako mocný ve svatosti? Ten, před nímž se má projevovat bázeň s písněmi chvály, ten, který činí divy. Vztáhl jsi svou pravici, země je pohltila. Když faraónovi koně s jeho válečnými vozy a jezdci vstoupili do moře, tehdy Jehova na ně vrátil vody moře, zatímco synové Izraele kráčeli středem moře po suché zemi.“ — 2. Mojž. 15:11, 12, 19.
15. Proč vědí ti, kteří chodí v Jehovově jménu, že Jehova je Bohem důvěryhodných proroctví?
15 Ti, kteří chodí v Jehovově jménu, jej také znají jako Boha spolehlivých proroctví. Jeho předpovědi budoucích událostí jsou zapsány v jeho jménu. Je to tak, jako by se byl pod ně podepsal a tím zaručil jejich důvěryhodnost. Můžeme se na tato proroctví spolehnout. Jehova například slíbil, že osvobodí Izraelity z egyptského otroctví a dá jim určitou zemi. Zaslíbení se splnilo. (2. Mojž. 3:6–17; 14:19–31) O mnoho let později mohl izraelský král Šalomoun říci: „Buď požehnaný Jehova, který dal místo odpočinku svému izraelskému lidu, podle všeho, co zaslíbil. Neselhalo ani slovo z celého jeho dobrého zaslíbení, které zaslíbil prostřednictvím Mojžíše, svého služebníka.“ — 1. Král. 8:56; viz též Jozue 21:45.
16. Co poznali všichni, kteří chodí v Jehovově jménu, o Boží lásce k lidstvu?
16 Kromě toho všichni, kteří chodí v Jehovově jménu, poznali jeho předsevzetí očistit celé lidstvo od hříchu usmiřující silou oběti svého milovaného Syna Ježíše Krista, aby bylo učiněno právu zadost. Jsou šťastni, když vidí, že s Božím jménem je spojeno právo, stejně jako láska k lidstvu. „Bůh totiž tak velice miloval svět,“ řekl Ježíš, „že dal svého jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ — Jan 3:16; 1. Kor. 15:22; 1. Jana 4:10.
ÚCTA K BOŽÍMU JMÉNU
17. Jak Jehova dokázal, že má úctu sám před sebou?
17 Jméno milujícího Boha si zaslouží náš zájem a úctu. Jehova sám má zájem o své jméno, ale ne ze sobeckých důvodů. Má úctu sám před sebou a nikdy neudělal nic, co by snížilo nebo zneuctilo jeho svaté jméno. Jeho skutky spojovaly vždy jeho jméno s pravdou, právem a spravedlností. Propůjčily jeho jménu čest, slávu, nádheru a důstojnost. Letitý David měl proto dobrý důvod žehnat Jehovovi a říci: „Tvá, Jehovo, je velikost a moc a nádhera a znamenitost a důstojnost.“ (1. Par. 29:11) Jak je to tudíž životně důležité, aby dnes ti, kteří se oddali Jehovovi, náležitě ctili jeho božské jméno!
18. Co musíme dělat, pokud jde o Jehovovy zákony, mravní měřítka a opatření záchrany, abychom dokázali, že chodíme v jeho jménu?
18 Lidé, kteří chodí v Jehovově jménu, uznávají jej jako svého zákonodárce, soudce a krále. (Iz. 33:22) Protože Jehova Bůh je svrchovaným vládcem vesmíru, má jistě právo, aby vydával a prosazoval zákony, určoval mravní měřítka a činil opatření k věčnému dobru všech svých inteligentních tvorů. Jestliže respektujeme Jehovovy zákony, dbáme jeho mravních měřítek a oceňujeme jeho opatření pro naše blaho a věčnou záchranu, ukazujeme tím vším, že chodíme v Jehovově jménu.
19. a) Co slíbil Jehova, že učiní, a proč? b) Na splnění jaké modlitby se proto těšíme?
19 Všichni, kteří skutečně chodí v Jehovově jménu, jistě touží po době, kdy Bůh bude jednat ve prospěch všech spravedlnost milujících lidí a zasáhne proti těm, kteří znesvěcují jeho jméno. (Ezech. 20:9; 39:7) Ti, kdo milují Jehovu, se těší na splnění slov vzorové modlitby Ježíše Krista: „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:9, 10) Kromě toho ti, kteří chodí v Jehovově jménu, vzhlížejí v očekávání ke dni, kdy všichni živí budou uctívat Boží nejsvětější jméno.
JEDINEČNÁ PŘEDNOST
20. Jak ukazuje Jehovův lid, že v opaku k členům křesťanstva ‚chodí v jeho jménu‘?
20 Chodit v Jehovově jménu přináší velkou odpovědnost. Vyžaduje to od nás, abychom se Jehovovi naprosto oddali. Musíme žít v souladu s Božím jménem a odpovídat všemu, za čím Jehovovo jméno stojí. Ano, znamená to správným způsobem reprezentovat Boží jméno před celým světem. Chodit v Jehovově jménu také vylučuje, abychom jím pohrdali, potírali je, vynechávali je v překladech Bible a snažili se je zatajovat, jak to dělali a pokoušeli se dělat členové různých náboženství v křesťanstvu. Chodit ve jménu našeho Boha znamená uctívat jméno Jehova, duchovně za ně bojovat, dávat mu ve Svatých písmech vhodné místo a odvážně je oznamovat. — Žalm 9:1, 2; 9:2, 3, KB.
21, 22. Kdo jediný dnes zastupuje Boží jméno a jaká je jejich jedinečná přednost před lidstvem?
21 v prvním století n. l. měl Jehova Bůh lid pro své jméno. Pomazaní učedníci Ježíše Krista se zastávali jeho jména a svrchovanosti. Učedník Jakub prohlásil na poradě apoštolů a starších v Jeruzalémě okolo roku 49 n. l.: „Bratři, poslyšte mne. Šimon [apoštol Petr] vyprávěl podrobně, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.“ (Sk. 15:13, 14) I dnes má Jehova lid pro své jméno. Nepatří k žádné církvi křesťanstva, ale skládá se z ostatku Ježíšových pomazaných následovníků. S ostatkem je spojen „velký zástup“, který má naději, že bude žít věčně na zemi. (Jan 10:14–16; Zjev. 7:4–9) Svědkové Jehovovi jsou dnes jediní ze všech náboženských skupin na zemi, kteří zastupují Boží jméno.
22 Mají jedinečnou přednost a jedinečné postavení v celém světě lidí. V osmém století př. n. l. . . vyzval Jehova Bůh prostřednictvím proroka Izaiáše všechny bohy národů, aby předvedli své svědky, kteří by dokázali jejich božství. Falešní bohové nebyli schopni svědky předvést. Ale pravý Bůh řekl lidu svého jména: „ ‚Vy jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovy, ‚ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil‘ “. (Iz. 43:8–10) Dnešní svědkové Jehovovi se radují, že nesou Boží jméno. Považují za velkou přednost, že zastupují svrchovaného Pána celého vesmíru a seznamují s ním lidi, když jim vydávají svědectví o pravém Bohu a jeho předsevzetí. Ve srovnání s touto podivuhodnou předností má všechno ostatní poměrně malý význam.
SMĚLE SVĚDČIT
23. Co dělal Enoch, když chodil s Bohem, a jaké zažil požehnání?
23 Často vyžaduje velkou odvahu chodit v Jehovově jménu jako jeho svědek. Přináší to však mnoho požehnání. Například „Enoch neustále chodil s pravým Bohem“ a směle oznamoval závažné poselství. (1. Mojž. 5:24) „Hle, řekl Enoch, Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud proti všem a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které činili bezbožně, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci.“ (Juda 14, 15) Jehova ‚vzal‘ tohoto odvážného svědka tím, že zkrátil jeho život, a tak nedovolil jeho protivníkům, aby jej zabili. „Byl přenesen“, takže asi nepocítil bolesti smrti. — Žid. 11:5; srov. Jana 3:13.
24. Jak a proč byla odměněna Noemova věrnost?
24 Také Noe „chodil s pravým Bohem“. Tento věrný muž svědčil o Božím předsevzetí zničit zlé v celosvětové potopě. Noemova věrnost byla odměněna, protože on sám a sedm jiných byli za potopy zachováni naživu. — 1. Mojž. 6:9; 7:6, 7; 8:16; 2. Petra 2:5.
25. Jaké poselství dnes oznamují Jehovovi svědkové?
25 Tito mužové patřili k prvním Jehovovým svědkům. (Žid. 11:4–7; 12:1) Nebáli se ctít božské jméno a daleko široko je oznamovat. Dnešní Jehovovi křesťanští svědkové jednají stejně. Beze strachu oznamují Boží soudní poselství. Ale také káží „dobré poselství“ o blízkém spravedlivém novém pořádku. Touží po úplném splnění Jehovova zaslíbení, že učiní „nová nebesa a novou zemi“, kde bude bydlet spravedlnost. (2. Petra 3:8–13) Pak bude vládnout velká radost. Nikdo již nebude chodit ve jménu nějakého jiného boha. Celé rozumem obdařené stvoření bude navždy chodit ve jménu Jehovy Boha.