Zprávy a jejich hlubší význam
Nemyslí rád na plánovače
● Biolog a nositel Nobelovy ceny Georg Wald učinil nedávno v přednášce před National Science Teachers Association (Národní sdružení vědeckých učitelů) překvapující přiznání o „vědeckém myšlení“. Začal svůj výklad slovy: „Žijeme ve zcela zvláštním vesmíru, který se zdá být plánován pro velké [pro život potřebné] změny a vývoj.“
V novinách Seattle Times pak čteme, že „Wald, právě když se zdálo, že se blíží k závěru, že ‚zcela zvláštní vesmír‘ je dílem stvořitele, se náhle od této myšlenky vzdálil“. Proč?
Wald řekl: „Vědci váhají uznat plán, protože se chtějí vyhnout myšlence na plánovače. . . Já sám nemyslím rád na plánovače.“
Nepřipomíná nám tento způsob myšlení známý obraz tří opic, které si rukama zakrývají oči, uši a ústa? Jak velmi se to podobá chování náboženských vůdců za Ježíšových dnů, kdy Ježíš o nich řekl: „Hledí a hledí marně, slyší a slyší marně, ani smysl toho nechápou.“ — Mat. 13:13.
Platón a duše
● Jedna z velkých církví změnila svůj názor na základní „křesťanskou“ nauku — nesmrtelnost duše. V Evangelickém katechismu pro dospělé (něm.) se přiznává, že „velký řecký filozof Platon (427–347 př. n. l.). . . se zvlášť důrazně zastával rozdílu mezi tělem a duší“.
V tomto moderním luteránském katechismu čteme dále: „Evangeličtí teologové novější doby popírají kombinaci řeckého a biblického porozumění. . . Odmítají rozdělení člověka na tělo a duši. Protože celý člověk je hříšný, umírá ve smrti úplně, s tělem a duší. Vzkříšení mrtvých nemá pak s člověkem žádný styčný bod, je to zcela nové stvoření Bohem. Mezi smrtí a vzkříšením je propast, jedinec existuje nejvýše v Boží paměti.“
Protože svědkové Jehovovi zastupují takovou nauku o duši, byli považováni po desetiletí za odpadlíky. Nepotřebovali však staletí, aby došli k poznání, k němuž se evangeličtí teologové nyní propracovali. Ne lidskou filozofií, ale na základě studia Bible poznali svědkové Jehovovi, že ‚duše, která hřeší, ta umře‘ a že ‚mrtví [až do vzkříšení] nic nevědí‘. — Ezech. 18:4, 20; Kaz. 9:5, 10.
Když však nauka o nesmrtelnosti duše pochází z Platonovy filozofie, kolik spočívá z toho, co je předkládáno netušícím členům církví jakožto „křesťanské“, ještě na podobných nepravdách?