Buď posvěceno Boží jméno

„Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.“ — Matouš 6:9.

1. Oč bychom se měli modlit jako o nejdůležitější věc?

KAŽDÝ, kdo tvrdí, že je křesťan, četl nebo slyšel modlitbu, kterou Ježíš dal jako vzor, když jej učedníci prosili: „Pane, nauč nás modlit se.“ Jako nejdůležitější myšlenku Ježíš řekl: „Otče, buď posvěceno tvé jméno.“ — Luk. 11:1, 2.

2. Které věci zastupuje Jehovovo jméno?

² Mezi všemi jmény ve vesmíru Otcovo jméno, Jehova, vyniká nádherou, vznešeností a dobrou pověstí. Je nejen stvořitel, Všemohoucí, který má bezmezné poznání a vykonává dokonalou spravedlnost, ale ještě nadto si pro jeho milující laskavost a milosrdenství jeho jméno zaslouží tu největší čest a chválu, ano posvátnou úctu. Když Mojžíš žádal, aby mohl vidět Boží slávu, dostal pokyn, aby šel na horu Sinaj, a „Jehova sestoupil v oblaku a postavil se tam s ním a prohlásil jméno Jehova. A Jehova prošel před jeho tváří a prohlásil: ‚Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, který zachovává milující laskavost pro tisíce, promíjí provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně neosvobodí od trestu a uvede trest za provinění otců na syny a na vnuky, na třetí generaci a na čtvrtou generaci.‘ “ — 2. Mojž. 33:18–23; 34:4–7.

3. Které jsou Boží vynikající vlastnosti a proč říká, že neučiní žádnou výjimku z trestání?

³ Je zde ukázáno, že Jehovova láska a jeho milosrdenství patří mezi jeho nejvýznačnější vlastnosti. Ale Nejvyšší nepřipustí, aby ten, kdo činí něco špatného, zneužil jeho milosrdenství jako omluvy pro své další svévolné jednání. Jinak by nemohl vládnout nad vesmírem k dobru těch, kteří chtějí jednat správně. Jeden z Kristových apoštolů říká o určitých lidech: „Proto, že neuznali za dobré přidržet se Boha v přesném poznání, vydal je Bůh neschválenému stavu mysli, aby dělali nevhodné věci, naplněni, jak byli, vší nespravedlností.“ (Řím. 1:28, 29) Jejich způsob života, k němuž patřilo modlářství a bezuzdné chování, měl přirozeně účinky i na jejich potomstvo. (Řím. 1:21–23) Ale i těmto dětem může Bůh prokázat milosrdenství, jestliže se k němu obracejí o pomoc. — Ezech. 18:21, 22.

CÍL NAŠEHO ŽIVOTA

4. Co bychom měli my, jako svědkové Jehovovi, učinit svým skutečným pokladem a nač bychom měli být hrdí?

⁴ Jehova nám, lidem, proto vysvětluje, co bychom měli pro sebe považovat za skutečný poklad. Říká: „Ať se moudrý člověk nechlubí sám sebou pro svou moudrost a ať se silný nechlubí sám sebou pro svou sílu. Ať se bohatý člověk nechlubí sám sebou pro své bohatství. Ale kdo se chlubí, ať se chlubí pouze proto, že má poznání a že mne zná, že jsem Jehova, jediný, který projevuje milující laskavost, právo a spravedlnost na zemi, neboť v těch věcech mám skutečně zalíbení.“ — Jer. 9:23, 24.

5. Jak Ježíš ukázal, že posvěcování Jehovova jména je v jeho srdci na prvním místě?

⁵ Jehovovo jméno a všechno, co představuje, by mělo zaujímat nejpřednější místo v našem srdci. Když byl Ježíš na zemi, nejvíce jej zraňovalo to, co uvádělo potupu na Boží jméno, obzvláště ze strany Božího vlastního lidu, Židů. Řekl: „Vždy dělám to, co [Boha] těší.“ (Jan 8:29) Při zkoušce, kterou prožíval v Getsemanské zahradě, nebylo pro něj nejdůležitější, že jej čekala smrt. Přišel na zem a narodil se jako člověk právě proto, aby zemřel obětní smrtí, a neochvějně směřoval k tomuto cíli. Ale v této poslední noci před smrtí jej nejvíce tížilo to, že jeho smrt na základě obvinění, že se rouhal Bohu, uvede potupu na Jehovovo jméno — on, Boží Syn a Boží zástupce, zemře tak potupným způsobem před celým světem. Bylo o něm napsáno: „Pohany těch, kteří hanili tebe, padly na mne.“ — Řím. 15:3.

6. Jak by nás jako křesťany měl ovlivnit výrok z Římanům 15:3, jak to ukazuje apoštol Pavel?

⁶ Apoštol Pavel používá tohoto výroku, když povzbuzuje křesťany, aby měli na mysli něco jiného než líbit se sami sobě — aby byli ochotni ‚vydat se‘ a pomáhat jiným. (Řím. 15:1, 2) Právě pro to Kristus žil a umíral a vzal na sebe všechny pohany, aby lidé mohli vidět jeho Otce ve správném světle, aby tak mohli poznat a chválit Boha. Pavel oslovuje křesťany a modlí se: „Abyste mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Ježíš Kristus, abyste shodně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ — Řím. 15:5, 6.

PŘED LIDMI BLÍZKÝMI I VZDÁLENÝMI

7. Jak může křesťan posvěcovat Boží jméno a) soukromě, b) ve své rodině a c) ve sboru?

⁷ Jak může křesťan, nad nímž je vzýváno Jehovovo jméno, s jistotou vědět, že stále posvěcuje Boží jméno? Činí to ovšem i v soukromí, jestliže považuje Boží jméno za svaté ve svém srdci a v mysli. Činí to ve své rodině, jestliže mluví o správných věcech a projevuje milující zájem každému členu, a uplatňuje přitom vlastnosti, které projevuje Bůh své rodině. Před svými bratry v křesťanském sboru posvěcuje Boží jméno tím, že jim při každé příležitosti pomáhá a nese slabosti těch, kteří nejsou duchovně tak silní jako on. (Gal. 6:10) Je nad ním vzýváno Jehovovo jméno, a proto ví, že to, co říká a činí, bude se odrážet na božském jménu.

8. Jak může člověk posvěcovat Boží jméno v očích lidí, kteří jsou vně, a jaký Boží postoj bychom měli zastávat?

⁸ Jak posvěcuje Boží jméno v očích lidí, kteří jsou vně? Tím, že napodobuje Boha a umožňuje jiným, aby poznali, proč tak jedná. Proto je musí milovat, jako je miluje Bůh. Bůh mohl celé lidstvo považovat za bezcenné, mohl v nich vidět sobecké, odporné hříšníky. Právem mohl projevovat jedině nadřazenost, mohl se dívat svrchu na jejich špinavost a zvrhlost, na jejich hloupost a pošetilé jednání. Bůh však nezaujal takový postoj. Viděl tyto věci, které se mu nelíbí. Ale Bůh „tak velice. . . miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) A Kristus za nás zemřel, „zatímco jsme ještě byli slabí, . . . zatímco jsme byli ještě hříšníky, . . . když jsme byli nepřátelé“. — Řím. 5:6–10.

9. Jak může křesťan posvěcovat Boží jméno, když mluví s jinými, kteří nejsou v pravdě?

⁹ Jeden z nejpřímějších způsobů, jak můžeme posvěcovat Boží jméno, je ten, že říkáme jiným, jaké opatření Bůh učinil pro lidstvo skrze Krista. Když křesťan mluví s takovými lidmi, ať již projevují zájem nebo ne, musí stále pamatovat na to, aby posvěcoval Jehovovo jméno. To znamená, že bychom svým chováním a svou řečí měli, pokud je to možné, povzbuzovat takového člověka, aby měl k Bohu přátelštější postoj. Měli bychom pamatovat na to, že člověk, s nímž mluvíme, nevidí věci v témž světle jako my. Spíše si povšimne naší zdvořilosti a našeho laskavého, upřímného postoje a ochoty pomáhat než našich slov. Jestliže nevidí tyto věci, nebude poslouchat, co říkáme.

10. Když mluvíme s lidmi vně, čeho se chceme vyvarovat a co chceme zdůrazňovat?

¹⁰ Když tedy navštěvujeme lidi dům od domu, je dobré, abychom k nim přistupovali pozitivně. Majiteli bytu nijak nepomůže, jestliže odsuzujeme to, čemu věří, nebo věci, které dělá. Musíme se snažit mu pomoci, aby viděl, že to, co mu předkládáme v Jehovově jménu, je dobré. Má to pro něj být přitažlivé jako něco lepšího nebo něco, co mu pomůže, a ne co jej odsuzuje.

11. a) Měli bychom si myslet, že jsme lepší než lidé mimo sbor jen proto, že známe pravdu? b) Co říká apoštol Pavel o účelu, proč s ním Kristus jednal, když byl ještě takovým hříšníkem?

¹¹ Náš postoj k němu a ke všem lidem ve světě by také měl být takový, jaký projevoval apoštol Pavel. Dostal sice přednost, že vlastnil pravdu, ale to nebylo důvodem, aby se jako nedokonalý lidský tvor považoval osobně za něco lepšího než lidé, kterým kázal. Řekl: „Vím, že ve mně, totiž v mém těle, nepřebývá nic dobrého.“ (Řím. 7:18) Svému společníku Timoteovi řekl: „Jsem vděčný Kristu Ježíši, našemu Pánu, který mi propůjčil sílu, protože mě uznal za věrného tím, že mi přidělil službu, ačkoli jsem byl dříve rouhačem a pronásledovatelem a nestoudným mužem. Nicméně mi bylo prokázáno milosrdenství, protože jsem byl v nevědomosti a jednal jsem z nedostatku víry. Ale nezasloužená laskavost našeho Pána nadmíru oplývala vírou a láskou, která je ve spojitosti s Kristem Ježíšem. Je to spolehlivá řeč a zasluhuje úplné přijetí, že Kristus Ježíš přišel do světa, aby zachránil hříšníky. Z těch jsem já první. Přesto mi bylo prokázáno milosrdenství, aby prostřednictvím mne, jako prvního případu, Kristus Ježíš mohl ukázat celou svou shovívavost jako vzor pro ty, kteří v něj vloží svou víru ve věčný život.“ — 1. Tim. 1:12–16.

PŘED PŘÍBUZNÝMI

12. Jaká situace může nastat v rodině, kde se jeden člen stane svědkem Jehovovým?

¹² Pro většinu z nás jsou otevřeny široké dveře k posvěcování Jehovova jména ve spojitosti s našimi příbuznými, kteří nejsou svědky Jehovovými. Můžeme být upřímní, když předkládáme pravdu, ale může se stát, že nemáme potřebné pochopení pro své příbuzné, kteří neznají nebo nechápou a nepřijímají Bibli stejným způsobem jako my.

13. Jak může například začít jednat manželka, když pozná pravdu dříve než její manžel a příbuzní?

¹³ Stane se například, že manželka pozná pravdu a uvědomí si, že některé dřívější zvyky, kterými se řídila ona, její manžel i příbuzní, jsou nesprávné. Její manžel a příbuzní ji pravděpodobně budou považovat za fanatickou osobu, bude-li se snažit vnutit jim své myšlenky. Mohla by jít přímo a říci jim, že všechny ty zvyky, například zachovávání určitých svátků, jsou nesprávné, a může se stát, že je tím odvrátí a nebudou jí naslouchat. Jaký postup by mohl být lepší?

14. Jaký správný postoj by měl mít ten, kdo je svědkem Jehovovým, ke svým příbuzným, kteří nejsou v pravdě, a jak by měl jednat?

¹⁴ Projevuj trpělivost, pochopení a snaž se vžít do jejich situace. Vzpomeň si, kolik času strávíš, když navštěvuješ cizí lidi u dveří, jak dlouho s nimi studuješ a pečlivě jim pomáháš, aby získali dobrý základ, než se pokusíš přimět je, aby změnili svůj způsob jednání, svou společnost a tak dále. Proč bys tedy měl jednat ukvapeně a snažit se vnutit svůj názor svým příbuzným? Než s nimi přerušíš styky nebo je přiměješ, aby se od tebe vzdálili, proč by ses nedíval na věc tak, že je to skutečně jeden ze způsobů, kdy můžeš sloužit Bohu? Proč bys nezůstal přátelský, laskavý, ochotný pomáhat a vlídný jako dosud? Tak budeš projevovat vlastnosti Boží a budeš posvěcovat jeho jméno, takže až budeš mít skutečně příležitost obrátit jejich pozornost na dobré věci z Božích opatření, budou ochotni tě poslouchat, protože u tebe uvidí Boží vlastnosti.

DEJ POZOR, ABY SIS O SOBĚ NEMYSLEL PŘÍLIŠ MNOHO

15, 16. Jakým nemoudrým způsobem jednal Mojžíš v pustině Tsin?

¹⁵ Pokud jde o lidi, kteří nejsou v pravdě, a také o naše křesťanské bratry, musíme si stále v prvé řadě klást otázku: ‚Je tím, co činím nebo co chci činit, v prvé řadě posvěcován Bůh?‘ Snadno se můžeme stát netrpělivými a podrážděnými nebo se můžeme stát poněkud samospravedlivými a můžeme zapomenout, že se máme plně spoléhat na Jehovu. To je nemoudré. Právě tuto smutnou chybu kdysi učinil Mojžíš. Izraelité byli velmi vzpurní a působili Mojžíšovi těžkosti. V pustině Tsin se začali s Mojžíšem přít, protože tam nebyla voda. Jehova tehdy řekl Mojžíšovi, aby promluvil k horskénu útesu, aby vydal vodu. Ale Mojžíš řekl lidu: „Slyšte, vy vzpurní! Máme vám vyvést vodu z tohoto útesu?“ Místo aby promluvil k útesu, dvakrát do něj uhodil, když předtím obrátil pozornost sám k sobě a oslovil lid jako „vzpurné“; a voda vytryskla. — 4. Mojž. 20:1, 2, 7–11.

¹⁶ Mojžíšovi se podařilo získat pro lid vodu. Co však řekl Jehova? — „Protože jste neprojevili víru ve mne, abyste mne posvětili před očima synů Izraele, proto neuvedete tento sbor do země, kterou jim jistě dám.“ — 4. Mojž. 20:12.

PODÍLET SE NA DOBRÉM POSELSTVÍ

17. a) Jsme jako svědkové Jehovovi něco dlužni lidem, kteří jsou vně? b) Rozeber, co řekl apoštol Pavel v 1. Korintským 9:19–27, a uplatni zásadu na svědky Jehovovy.

¹⁷ Bůh nám projevuje přízeň, když nám poskytl poznání pravdy, a tím nám ve skutečnosti uložil povinnost k lidem vně i k našim bratrům. Apoštol Pavel to řekl křesťanům v Římě: „Jsem dlužníkem Řeků i barbarů [cizinců], moudrých i nerozumných [nevzdělaných]; proto je na mé straně horlivost, abych oznamoval dobré poselství také vám tam v Římě.“ (Řím. 1:14, 15) Pavel také řekl: „Ačkoli jsem volný ode všech lidí, učinil jsem se otrokem všech, abych získal co nejvíce lidí. Tak jsem se stal Židům jako Žid, abych získal Židy; těm, kteří jsou pod zákonem, stal jsem se, jako bych byl pod zákonem, ačkoli já sám nejsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem. Těm, kteří jsou bez zákona, stal jsem se, jako bych byl bez zákona, ačkoli nejsem bez zákona vůči Bohu, ale pod zákonem vůči Kristu, abych získal ty, kteří jsou bez zákona. Slabým jsem se stal slabým, abych získal slabé. Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych za každou cenu některé zachránil. Ale činím vše pro dobré poselství, abych se na něm podílel s jinými.“ Pavel nechtěl být zavržen a nechtěl ztratit požehnání „dobrého poselství“, když je předtím kázal jiným. — 1. Kor. 9:19–27.

18. Jak můžeme jednat podle své modlitby, aby ‚bylo posvěceno Boží jméno‘?

¹⁸ Když se tedy modlíme: „Otče, buď posvěceno tvé jméno“, prosíme Boha, aby nám pomáhal odsunovat všechny ostatní věci stranou, aby to, co činíme, vždy oslavovalo jeho jméno a vedlo k tomu, aby bylo považováno za svaté. Potom chceme jednat podle své modlitby a budeme se snažit, abychom nepostavili před jiné lidi nic, oč by klopýtli, když hledají pravdu. Budeme dávat pozor, abychom projevovali více lásky a abychom méně kritizovali. Stále chceme pamatovat na to, že naším cílem není soudit, ale abychom se s jinými ‚podíleli na dobrém poselství a jeho požehnáních‘