Ráj v Keni: Jak se lidé mohou měnit
MILIÓNY turistů volí Nairobi, hlavní město Keni, jako východisko pro safari. Do národních parků a přírodních reservací jezdí hledat lvy, slony, nosorožce, leopardy a jiné úchvatné tvory, které je tam možno potkat v jejich přirozeném životním prostředí.
Lev, největší šelma je pro účastníky safari hlavní atrakcí. Mnozí vidí kouzlo safari v tom, že mohou pozorovat, jak se toto majestátní zvíře plíží ke své oběti mezi pokojnými stepními zvířaty, jak ji trhá a požírá. Tomu, kdo pozoruje takovou podívanou, může skutečně připadat podivné biblické proroctví z Izaiášovy kapitoly, kde je řečeno, že lev bude jíst slámu jako býk a bude pokojně ležet u ostatních zvířat.
U lidí však dnes probíhá v duchovním ohledu ještě pozoruhodnější změna, změna osobnosti. Jsou to přímí lidé, kteří poznávají biblickou pravdu a dostávají se do duchovního ráje, kde odkládají své dřívější agresivní povahové rysy a oblékají si namísto nich osobnost, která se vyznačuje mírumilovností a dobrotou. K této změně došlo mnohokrát v devadesáti sborech svědků Jehovových v Keni. A je možno počítat s tím, že v Božím novém světě se i nejškodlivější divoká zvířata stanou krotkými a budou žít v pokoji s člověkem i s ostatními Božími tvory.
Uvádíme zde příklad toho, jak se člověk může stát „krotkým“:
Jeden mladý muž, který pochází z území blízko Nairobi, kde jsou kávové plantáže, žil dobrodružně na různých místech a vystřídal rozmanitá zaměstnání, byl například prodavačem, lovcem hadů a barmanem. Pral se s policisty, podporoval nezákonné potraty, dostal se mnohými lidmi do rvačky a mnohokrát byl zatčen. Jednou měl pocit, že ho urazil jeho zaměstnavatel, a rozhodl se, že mu „vyrazí oči“. Dokonce o tom chvástavě mluvil se svými sousedy. Jedna sousedka, pokřtěná svědkyně Jehovova, jej opět přivedla k rozumu, když mu odpověděla: „Kdybys poznal Bibli, byl bys šťastnějším člověkem a nechtěl bys svému šéfovi tak ublížit.“ Šťastnějším člověkem — tím přece chtěl být! Zeptal se: „Jak?“ a to vedlo k biblickému studiu. Při svém křtu na sjezdu svědků Jehovových, který měl motto „Svatá služba“, řekl: „Od té doby jsem se nikdy nepokoušel způsobit něco zlého ani svému zaměstnavateli ani nikomu jinému. Mohu říci, že jsem teď velmi šťastný.“
To je skutečně pozoruhodná změna osobnosti!
POČÁTEČNÍ PROBLÉMY
Když do této nádherné země přišli v roce 1956 první misionáři svědků Jehovových, museli čelit mnoha problémům, když pomáhali lidem získat přesné poznání Bible, aby si mohli ‚obléknout novou osobnost‘. (Kol. 3:10) Na rozdíl od mnoha jiných afrických zemí je Keňa místem, kde společně žijí lidé z různých národů, jejichž vnější rysy, zvyky a jazyky jsou naprosto odlišné. Přistěhovali se sem lidé z údolí Nilu, ze středoafrických džunglí a z arabského poloostrova, a tak se zde sešli lidé, kteří se od sebe velmi pravděpodobně liší asi tak, jako Ukrajinci od Eskymáků nebo Finové od Španělů. Keňa je domovem více než čtyřiceti kmenů, které se dělí do čtyř základních skupin — Bantu, Niloto-Hamitů, Nilotů a Hamitů. Problémem byl nejen velký počet obyvatel — dnes asi 24 miliónů, kteří mluví několika tucty rozmanitých jazyků, ale také kmenové zvyky, negramotnost, nemravnost a způsob osídlení. Lidé totiž žijí v malých usedlostech od sebe velmi vzdálených, obklopeni svými polnostmi. Mnohé různé církve křesťanstva založily ve velké části střední a západní Keni misionářské stanice. Podél pobřeží působil arabský vliv, takže je tam rozšířený islám. Jiné národy odolávají všem vnějším vlivům a udržují si své tradiční formy uctívání.
Svědkové Jehovovi chtějí lidem pomoci získat biblické poznání a používají přitom dobře známé metody vydávání svědectví a také biblické spisy. Látka k biblickým studiím byla k dispozici v jazyce svahili, který je východoafrickou „lingua franca“, a ve čtyřech dalších důležitých keňských jazycích.
LIDÉ Z RŮZNÝCH NÁRODŮ MĚNÍ SVOU OSOBNOST
Wakambové — lid z kmene Bantu, který žije na zemědělsky využívaných pahorcích a rovinách východně od Nairobi, jsou známi svým jemným řezbářstvím, tradičním zemědělstvím a pěstováním dobytka a také polygamií, kterou pěstovali v minulosti. Ale činnost prvních misionářů svědků Jehovových přinesla dobré výsledky, protože dnes je v tomto území v činnosti devatenáct sborů: Z tohoto radostného lidu, který se umí dobře vyjadřovat zpěvem a tancem, vyšlo mnoho „zvláštních průkopníků“, kteří zvěstují „dobré poselství“. Povšimněme si jedné zkušenosti:
Jeden mladý muž, který již několik let slouží jako cestující kazatel a „průkopník“ v nových územích se musel v mnoha ohledech změnit, než se stal svědkem Jehovovým. Viděl kdysi špatný příklad starších lidí, kteří se vydávali za křesťany, měl správné biblické vedení a tak již ve třinácti letech žil nemravným životem, dopouštěl se krádeží, kouřila užíval drogy. Dva dřívější spolužáci jej přivedli do styku s pravdou. Oni sami natolik změnili svůj život, že tím velmi podpořili svá slova. K údivu lidí ve svém okolí změnil tento mladý muž své smýšlení, změnil svou osobnost a stal se čistým, úctyhodným a mírumilovným člověkem, který přispívá v obci k pozvednutí mravnosti.
Úrodnou náhorní plošinu západně od Východoafrické příkopové propadliny zdobí zelený koberec čajových plantáží. Statní lidé, kteří žijí v této oblasti, patří ke skupině Niloto-Hamitů, kteří jsou známi jako Kalenjinové. Dříve to byli divocí válečníci, dnes jsou stejně hrdi nato, že z jejich řad pocházejí někteří z nejslavnějších a nejúspěšnějších běžců na dlouhé vzdálenosti. Nedotčeno zůstalo mnoho jejich starých zvyků, včetně rozsáhlých obřadů spojených se zasvěcením a obřízkou a také podrobné poučování o tradičních kmenových zvycích. Následující zkušenost ukazuje, jak biblická pravda rychle proniká mezi tyto lidi:
V roce 1968 se jeden muž velice znepokojil, když v jedné publikaci svědků Jehovových četl Boží jméno, Jehova. Když si otevřel svou Bibli v žalmu 83:18 [83:19, KB], poznal, že mu katolické náboženství toto jméno zatajilo. Trápil se pochybami a vyznal svému knězi, že četl publikaci vysvětlující Bibli. Kněz jej přísně pokáral, latinsky se modlil za „jeho hříchy“ a dal tomuto muži na srozuměnou, že biblické pravdy musí hledat někde jinde. Muž ve svém okolí nenašel žádné svědky, ale zahlédl jejich publikace v obchodě jednoho známého. Ten mu sice dovolil číst tyto knihy v obchodě, ale vážil si jich do té míry, že nebyl ochoten mu je půjčit. Za nějaký čas dostal náš mladý přítel knihu „Od ráje ztraceného k ráji znovu získanému“, která mu velmi pomohla poznat pravdu o Božím jménu, a také porozuměl, že není správná zpověď, která se praktikuje v jeho církvi. (2. Mojž. 6:2, 3; Iz. 42:8; 1. Tim. 2:5) Ještě předtím, než se setkal s některým svědkem, se rozhodl přerušit všechna pouta se svou církví. Krátce nato se dověděl o ženě, která se přistěhovala do sousedství a „káže podivné náboženství“. Začal ji hledat a zjistil, že je to svědkyně Jehovova. Získal knihu Pravda, která vede k věčnému životu, a přečetl ji za tři dny. Při svém studiu se setkával s velkým odporem ze strany svých rodičů, dřívějších přátel a sousedů, ale za čas mohl některým z těchto odpůrců pomoci, aby začali studovat Bibli. Dnes je „průkopníkem“ a oznamuje „dobré poselství“. Ukazuje jiným pravdu, kterou mezitím přijal i jeho přítel obchodník.
Když pokračujeme dále na západ, dorazíme až k břehům nádherného jezera Viktoria a do domova jediného nilotského lidu v Keni, Luo. Luové, kteří se přistěhovali z horní části nilského údolí, mají celou řadu zasvěcovacích ceremonií, při nichž si někteří mladí muži dávají vytrhnout dva nebo více zubů z dolní čelisti, aby dokázali svou statečnost. Rozsáhlé pohřební a smuteční obřady jsou projevem jejich silné víry ve spojení s mrtvými předky. V Kisumu, hlavním městě této oblasti a třetím největším městě v Keni, slyšel v roce 1965 jeden vládní úředník poprvé o biblické pravdě od jednoho ze svých spolupracovníků. On sám nezačal vážně studovat Bibli, ale vždy velmi přátelsky zdravil svědky, kteří procházeli jeho kanceláří. Uplynulo více než deset let. Když však v roce 1976 symbolizoval svou oddanost křtem ve vodě, byl velmi šťastný. Ve své radosti požádal, aby směl zaplatit náklady za nájem sálu, kde se konal krajský sjezd, na němž byl pokřtěn. Zakrátko pomohl jiným ve své blízkosti, včetně své manželky, poznat pravdu a přeměnit svou mysl.
Náhorní planinu severovýchodně od jezera Viktoria až k úpatí Elgonu (4 322 metrů) obývají Abaluhyové — což je kmenové jméno pro velkou skupinu lidu Bantu. Tito lidé přijímají dobré poselství s velmi vděčným srdcem. V roce 1976 se v tomto západním území oddal Jehovovi jeden patnáctiletý chlapec, a to přes velký odpor. Bydlel ve vesnici, která leží téměř na rovníku. Když se dověděl, že se má za tři měsíce konat v Nairobi, 340 kilometrů daleko, sjezd „Svatá služba“, našel si práci, aby si mohl vydělat peníze na cestu. Ukládal si penízek předsedajícímu dozorci sboru jako do „spořitelny“. Když měl dost peněz pro cestu, začal šetřit na druhou jízdenku. Pro koho? Pro jednoho svého stejně starého přítele, který měl zájem, a kterému chtěl také umožnit účast na programu při oblastním sjezdu.
MORÁLNÍ PROBLÉMY
Ze všech keňských kmenů a národů jsou snad Masajové mezinárodně nejznámější. Jsou známi svou odvahou a aristokratickou nezávislostí. Mnoho jejich starobylých zvyků zůstává nedotčeno západní civilizací. Masaje můžeme poznat podle nápadně červeně okrového obleku a perlových ozdob. Podstatnou součástí jejich potravy je mléko s kravskou krví. Stále ještě u nich existuje systém „moran“, při němž mladí muži žijí v odděleném společenství, kde se musí podřizovat přísnému zákonníku sebezapírání — s výjimkou pohlavních styků —, dokud se nestanou staršími. U lidu Elgeyo a Marakwet panuje neobvyklý zvyk, že manželství slavnostně uzavírají teprve, když je žena těhotná. Ze způsobu života těchto dvou kmenů poznáváme některé z morálních problémů, před nimiž stojí jejich členové i jiní, když se chtějí změnit a přizpůsobit se biblickým měřítkům.
Je běžné, že muži i ženy spolu žijí a vychovávají děti, aniž je jejich manželství zákonně registrováno. Mnozí se spokojí s určitým druhem manželství na zkoušku, jež je v kmenech zvykem. Často je požadována vysoká cena za nevěstu, což oddaluje nebo znemožňuje snahy o zákonně uznaný sňatek. Ale mnozí, kteří poznali Boží vysoká mravní měřítka, vynaložili upřímné úsilí dát si své manželství legalizovat. Těmto lidem velmi pomáhají starší svědků Jehovových, kteří jsou oficiálně jmenováni a mají vládní povolení, aby uzavírali manželství; na rozdíl od duchovních křesťanstva, kteří vyžadují vysoké poplatky, prokazují totiž svou službu bezplatně. Tak mohla být poskytnuta více než 600 dvojic pomoc, aby mohly odpovídat Božím mravním měřítkům. Zde je zkušenost jedné takové dvojice:
Jeden muž se snažil bránit matce svých dětí, aby studovala Bibli se svědky Jehovovými. Žena si v tom však nedala zabránit a dále činila pokroky, protože se chtěla líbit Bohu. Když muž odmítl dát legalizovat jejich manželství, opustila jej a spokojila se s daleko nižší životní úrovní. Zažila, jak pravdivá jsou slova ze žalmu 37:25, jež ukazují, že Bůh podporuje ty, kdo milují spravedlnost. Mohla se dobře postarat o děti, které zůstaly s ní. To muže velmi udivilo, ale zůstal odpůrcem a šel dokonce tak daleko, že požádal politiky, aby zakázali v zemi dílo svědků Jehovových. Velmi neobvyklým způsobem i on začal ‚obnovovat svou mysl‘. Vzal jednou své děti na výlet, a tehdy jej znepokojila slova jeho tříletého synka. Dítě mezi jiným řeklo: „Tatínku, když přestaneš kouřit a pít a koupíš si zpěvník a Bibli, půjdeme do sálu království a ty nebudeš zničen.“ Muž nakonec souhlasil s biblickým studiem, činil dobré pokroky, dal uzákonit své manželství a začal pak se svou nyní již sjednocenou rodinou sloužit Bohu.
POKROK V POSLEDNÍCH LETECH
Od roku 1973 se rozšiřování urychlilo. V tom roce okolnosti velmi jasně ukázaly, že místní svědkové Jehovovi budou muset převzít hlavní odpovědnost za rozšiřování „dobrého poselství“. S Jehovovu pomocí byli způsobilí k tomuto úkolu a podařilo se jim přinést poselství dokonce i do vzdálenějších oblastí země. Celá řada událostí v téže době byla přesvědčujícím důkazem o stále se zhoršující situaci v okolním světě. Několik období nebezpečného sucha přivedlo některé lidi k uvažování o tom, jak jsme závislí na svém nebeském Otci, který nás opatruje. Jiní pozorují rychle se zvyšující životní náklady a rozmanité krize okolních zemí, a uvědomují si pravdivost biblických proroctví. Stále více narůstají celosvětové problémy alkoholismu, zločinnosti, zneužívání drog a rozkladu rodin, což vede jiné lidi, obzvláště mladé, aby si uvědomili, že jejich náboženští vůdci zklamali a že zdravé vedení musejí hledat jinde. Všude v této zemi a mezi všemi skupinami obyvatel se svědkové Jehovovi dostávají d styku s lidmi a pomáhají těm, kteří chtějí obléknout novou osobnost a učinit změny ve svém životě.
V posledních letech se „průkopníci“–zvěstovatelé a učitelé „dobrého poselství“ přestěhovali do mnoha nových území, a v mnohých z nich bylo dosaženo velmi povzbudivého výsledku. V Idmuru, v průmyslovém městě blízko východního okraje Východoafrické příkopové propadliny, nebyl před necelými třemi lety žádný zvěstovatel království; dnes tam působí 16 zvěstovatelů, kteří oznamují biblickou pravdu. V téže době v úrodném zemědělském území pilných členů kmene Kikuyu, Meru a Embu na úpatí sněhem pokryté hory Keni vzrostl počet činných svědků z 30 na 140. Je mezi nimi jeden mzee (jak jsou v kmeni Kikuyu často s úctou nazýváni starší muži), který se narodil asi před osmdesáti lety, v době, kdy ještě bylo zvykem probodnout ušní lalůček, protáhnout jej a dokonce vytáhnout nad horní část ucha. Často chodí pěšky i přes dvacet kilometrů s kopce a do kopce, aby se mohl účastnit křesťanských shromáždění. Pozoruhodný vzrůst je v okolí hory Keni, na malebných zalesněných svazích Mau Escarpment západně od Nakuru a v zemědělsky plně využitém území Kisii v jihozápadní Keni.
Na pobřeží Indického oceánu v blízkosti Mombasy vede jedna manželská dvojice devatenáct biblických studií u lidí, kteří projevili zájem. Oba mají z průkopnické služby takovou radost, že svému prvorozenému dítěti dali jméno průkopník. V posledních třech letech se v celé Keni dalo pokřtít 1045 osob, které tím symbolizovaly oddanost Jehovovi. A ještě mnoho jiných má zájem o to, aby oblékli novou osobnost, což je patrné z počtu přítomných při shromážděních, který často dvojnásobně převyšuje počet svědků. Při slavnosti Pánovy večeře 3. dubna 1977 se účastnilo poprvé více než 5000 osob, totiž 5582.
Ano, lidé ze všech kmenů v Keni, z nichž jsme se zde zmínili jen o některých, mění svou osobnost. Od ledovců na hoře Keni, která je vyšší než americké Skalisté hory nebo než evropské Alpy, až po malebné tropické písečné pobřeží, a od severních vyprahlých a pustých oblastí přes zalesněné pohoří a zemědělské oblasti na náhorních planinách až po travnaté roviny Masajů Mara na okraji území Serengeti slyší lidé biblické poselství a obnovují svou mysl. Když tedy uvažuješ o Kenis jejím fascinujícím světem zvířat v přirozeném životním prostředí, když si vzpomeneš na majestátného lva, který si hledá za oběť gazelu a plíží se k ní, pak si také vzpomeň na lidi a na jejich vlastnosti, které se přeměňují a přetvářejí mocí Božího slova. Uvažuješ-li o všech těch rozmanitých zvycích a jazycích, pak si také vzpomeň, že tito lidé mění svou osobnost a jsou tak sjednocováni ve šťastnou rodinu křesťanských mužů a žen, kteří slouží stvořiteli. V keňském duchovním ráji skutečně dochází k velkým změnám osobnosti.