Naši hosté je vystavěli!

Zpráva z Japonska

CO ti přijde na mysl, když slyšíš slovo „host“? Asi myslíš mimoděk na lidi, kteří nepatří k tvé domácnosti a kterým máš projevovat pohostinnost a starat se o ně. Hostitelé se obyčejně snaží pro své hosty něco udělat a neočekávají, že hosté budou za své návštěvy pracovat.

Nedávno měli svědkové Jehovovi v Numazu v Japonsku neobvyklé hosty. V Numazu je umístěna japonská odbočka svědků Jehovových Tito hosté se připravili, že budou pracovat, a přinesli si vlastní nářadí a vybavení. To není nic nového. Již v mnoha zemích spolupůsobili dobrovolně zruční řemeslníci na zvláštních projektech odboček svědků Jehovových, nazývaných domovy bétel. Zde v Numazu přišli dobrovolní pracovníci z celého Japonska a zůstali déle než rok.

Jaké byly úkoly, které chtěli splnit? Byla to stavba dvou budov, jimiž se rozšířila tiskárna svědků Jehovových v Japonsku. Snad to někoho překvapilo, protože teprve v roce 1972 byly vystavěny první dvě budovy k témuž účelu. Již za dva roky se však ukázaly jako nedostatečné.

Proč? V roce 1971, když byly tyto budovy plánovány, počet svědků Jehovových v Japonsku dosáhl 11 629. Náklad časopisů Strážná věž a Probuďte se! měl tehdy 192 000 výtisků. Ale do podzimu roku 1974 stoupl počet svědků Jehovových v Japonsku na 26 355 (vzrůst o 127 procent). Příslušně zvýšená poptávka po časopisech vyžadovala 93 procentní zvýšení nákladu, tedy průměrně na 371 445 výtisků. Je zřejmé, že byly nutné větší budovy.

Byly navrženy čtyřpatrové budovy a celkovou užitkovou plochou 1457 čtverečních metrů. Avšak odpor v sousedství způsobil, že tento plán musel být opuštěn. Nový návrh, který předpokládal dvě nižší budovy, se ukázal jako přijatelnější. A nakonec tento plán poskytoval ještě větší podlahovou plochu než plán první. Obě nové budovy měly mít dohromady 1533 čtverečních metrů.

Obě budovy měly být 10 metrů vysoké, z nichž byla jedna dělena na tři podlaží a druhá na dvě podlaží. Třípodlažní budova měla mít dvanáct obytných místností, zatímco druhá jen jednu a ostatní část měla sloužit pro expedici a sklad.

Při stavbě těchto budov se ustavičně zvyšovala potřeba biblické literatury vydávané svědky Jehovovými. Kvůli poptávce po Strážné věži a Probuďte se! se zvýšil průměrný náklad časopisů na 448 219 výtisků. Všichni byli šťastni, když koncem prosince 1975 byly obě nové budovy dokončeny. Jsou opravdu velkou pomocí, aby bylo možno držet krok se stále se rozšiřující činností japonských svědků Jehovových, jejichž počet vzrostl do května 1977 na 41 201.

BIBLE ZMĚNILA JEJICH ŽIVOT

Tento projekt byl opravdu pozoruhodný. Dobrovolníci, naši hosté, se nezabývali pouze vlastní stavební prací, ale zhotovili také návrhy a technické výkresy. Co mohlo přimět tyto lidi, aby bezplatně pracovali více než rok? Hlavní hybnou silou bez výjimky byl duch, vyvolaný u nich studiem Bible.

Někteří z hostů líčili, jak poznali biblickou pravdu. Dva z nich například vyprávěli, že během univerzitního studia patřili k radikálnímu studentskému hnutí. Tehdy se účastnili protestních demonstrací. Byl to výraz jejich upřímného přání odstranit rozšířené úplatkářství tohoto světa a dosáhnout pravého míru a bezpečí.

Pak se stalo něco neočekávaného. Mladý učitel, který se účastnil shromáždění tohoto radikálního studentského hnutí, začal jim dávat odpovědi z Bible. Ačkoli učitel nebyl jedním ze svědků Jehovových, užíval jako základ svých odpovědí brožuru „Hle, činím všechny věci nové“, která byla vydaná Společností Strážná věž. Když při jedné příležitosti neuměl odpovědět na určité otázky, pozval studenty domů, kde se setkali s jeho manželkou, svědkyní Jehovovou.

Zájem studentů o její biblicky podložené vysvětlení způsobil, že také učitel pozitivněji reagoval. To vedlo k tomu, že všichni tři mladí muži byli pokřtěni jako svědkové a začali mluvit se svými sousedy o naději, kterou nemohli najít ve studentské hnutí. Když tito dřívější studenti slyšeli o příležitosti, že mohou pomáhat při stavebních pracích v bételu v Numazu, s radostí se přihlásili jako dobrovolníci.

MEZI HOSTY BYL I STAVBYVEDOUCÍ

Při stavbě obou nových budov nebyl nedostatek dělníků. Ale takový rozsáhlý projekt vyžadoval dobrou organizaci a zkušené vedení. Kdo mohl převzít potřebný dozor? V srpnu 1972 byl na křesťanském sjezdu v Nagoja pokřtěn muž, který pro to splňoval předpoklady. Byl to Tadazo Fukajana, jenž byl stavbyvedoucím u jedné velké firmy a měl ve stavebním oboru třicetileté zkušenosti.

Jeho manželka se stala svědkyní Jehovovou již v roce 1958. Jak matka tří dětí ve stáří 4 let, 2 let a 10 měsíců, cítila nutnost vedení, aby mohla správně děti vychovávat. Když ji navštívil svědek Jehovův, který jí nabídl bezplatné domácí studium Bible, ochotně přijala. Tehdy však její manžel neprojevoval žádný zájem. Jeho práce jej plně zaměstnávala. Každý den opouštěl časně ráno dům a navracel se pozdě večer. Občas jej práce odvedla po měsíce z domova, takže mohl být pouze dva týdny v roce s rodinou. A i tento čas byl ještě rozdělen na různá sváteční období. Tak to šlo po dvanáct let.

Mezitím jeho manželka, která nyní slouží jako „průkopnice“, studovala s dětmi Bibli a brala je s sebou na křesťanská shromáždění. Výsledek této biblické výchovy udělal na otce dojem. Poznal, že jeho děti nejen vyrostly, ale že si také vypěstovaly zdravé názory a slušné chování. Přišel čas, aby se jeho dcera provdala a se svým manželem nastoupila službu „zvláštního průkopníka“.

Nakonec i otec přijal biblické studium se svědky Jehovovými. Když poznal, co říká Bible o odpovědnosti otce rodiny, rozhodl se vzdát se zaměstnání, které jej tak dlouho vzdalovalo od domova. Vrátil se ke své manželce a dvěma téměř dospělým synům domů. — Ef. 6:4

Ale Tadazo Fukajama měl zažít překvapení. Měsíc nato, co opustil firmu, obrátili se na něj pracovníci japonského bételu s otázkou, zda by nechtěl vést stavební práce v Numazu. Se smíšenými pocity vysvětlil, že se vzdal stavitelství právě proto, aby mohl strávit více času s rodinou. Navrhli mu, že ho může celá rodina doprovázet. Nyní neváhal ani okamžik. Bétel v Numazu se mohl připravit na čtyři další hosty.Tak dostali hostující dělníci v Numazu zkušeného stavbyvedoucího.

Podařilo se dobrovolníkům hladce spolupracovat? Slova světského člověka, který zbavoval čistící zařízení nečistot, poskytují vhodnou odpověď. Protože byl zvyklý u většiny dělníků na nezdvořilé chování a špinavé řeči, žasl nad dělníky této stavby. „Napadlo mi, že jsou jiní,“ poznamenal onen muž, „protože jsem ještě nikdy nebyl na stavbě, kde si lidé podávají nářadí a říkají ‚děkuji‘. A říkali dokonce ‚Gokurosama!a je to docela jiný svět!“

Všichni dobrovolníci jsou již nyní pryč, ale rádi vzpomínáme na jejich tvrdou práci a milující společenství. Tyto vzpomínky se opět probudily při zvláštním shromáždění, které se konalo 19. března 1977 v sále království v bételu v Numazu. Při té příležitosti byly obě budovy zasvěceny Jehovovi Bohu, aby byly používány k jeho slávě. Při zasvěcení měl proslov zónový dozorce, který přijel z newyorského ústředí svědků Jehovových. Mezi přítomnými bylo také 25 žáků Školy služby království pro sborové starší, která se právě konala v bételu v Numazu. A k radosti všech byl mezi žáky čtrnáctidenního kurzu také Tadazo Fukajama, dřívější stavbyvedoucí, který mezitím splnil předpoklady, aby mohl sloužit v křesťanském sboru jako dozorce.

Obě nové budovy jsou nyní plně využívány. Členové rodiny bétel v Japonsku jsou opravdu vděčni, když je ukazují jiným a mohou přitom říci: „Vystavěli je naši hosté!“

[Poznámka pod čarou]