Ze vznešených And do panenské džungle — Rozšíření pravého náboženství v Bolívii

25. ŘÍJNA 1945 vystoupili z letadla DC-3 v Laz Paz dva misionáři svědků Jehovových, absolventi třetí třídy biblické školy Galád společnosti Strážná věž. Jmenovali se Edward Michalec a Harold Morris. Od té doby začalo být v Bolívii oznamováno Boží království s opravdovým nadšením. Tito misionáři byli zcela sami v rozlehlé a ohromné zemi, rozprostírající se od vznešených andských hor a pustého a neúrodného Altiplanu až ke vzdáleným tropickým údolím, panenským džunglím a pohraničním nížinám. Je to oblast obrovského kondora a pyšné lamy.

Po více než třiceti letech je nyní v celé Bolívii 2476 hlasatelů království činných v 58 sborech svědků Jehovových. Radují se, že se pravé náboženství rozšířilo v této zemi protikladů a že se lidé všeho druhu shromažďují v Jehovově duchovním ráji.

Svědkové Jehovovi shledali, že je třeba sloužit ve čtrnácti oddělených územích, protože terén, cestování a dopravní spoje přinášejí problémy. Dvakrát ročně konají krajské sjezdy. Dříve byly některé ze sjezdů velmi malé. Sjezdu v Camiri v roce 1966 se zúčastnilo pouze devatenáct osob. Tehdy vznikla komická situace, když bylo všech devatenáct lidí vyzváno, aby se podílelo na programu na pódiu, a nikdo nezůstal jako posluchač. Duchovní užitek však měli všichni. Dnes se krajských sjezdů účastní obvykle třikrát více osob, než je v určitém území svědků Jehovových.

NA VĚTRNÉM ALTIPLANU

Bolívie měla hluboce zakořeněnou kulturní a náboženskou tradici ještě před nástupem mocné incké říše. Později přinesli španělští dobyvatelé katolicismus a smísili jej s pohanskými zvyky. Následkem toho začala být ctěna Panna Marie a různí katoličtí „svatí“ spolu s Pacha Mamou, bohyní země, jež je uctívána obětováním sušených zárodků lam nebo ovcí a množstvím piva, ohiohy (obilný likér) nebo alkoholem z cukrové třtiny. Uctívání je doprovázeno pověrečnými obřady a pitkami. Pacha Mama hraje roli ve všech oblastech života bolivijských Indiánů, Aymarů a Kečuů: při narození, svatbě, pití likéru a žvýkání koky.

Jehovovo dílo však navzdory pověrčivému ovzduší na Altiplanu vzkvétá skoro ve dvaceti sborech svědků Jehovových. Vznešenost vysokého, pustého, neúrodného a větrem bičovaného Altiplanu je obohacována dobrosrdečnými aymarskými kazateli dobrého poselství. Jsou plně zaměstnáni budováním duchovního ráje.

MEZI ANDSKÝMI HORNÍKY

Majestátní řetěz And je bohatý na cenné nerosty, jako je cín, antimon, olovo, wolfram, zinek a stříbro. Hornictví je základním bolivijským průmyslem a skromné horníky nacházíme seskupené v hornických táborech po celých Andách. I zde se pověry z křesťanstva smísily s pohanskými zvyky. Říká se, že tío (strýc) dolu představuje ďábla, vládce podzemního světa. Modla tío je umístněna ve výklenku u vchodu do dolu a od každého horníka se očekává, že než vstoupí do dolu uchlácholí modlu obětováním alkoholu, cigaret nebo konfet. Tak se tío nebude hněvat a důl nezavalí.

Když začali svědkové Jehovovi působit v různých hornických oblastech Bolívie, pravda smetla pověrčivost. Sbory Božího lidu jsou nyní založeny v šestnácti velkých hornických oblastech. Svědkové Jehovovi získali na těchto místech znamenitou pověst pro svou čistou morálku. Často jim je nabízeno odpovědné postavení, například řízení těžního stroje, práce v účtárně nebo ve skladu potravin, protože mají hlubokou úctu k lidskému životu a jsou poctiví.

VE VYSOKO POLOŽENÉM POTOSÍ

Potosí je nejvýše položené město na světě. Leží ve výši 4267 metrů nad mořem. Je to chladný, pustý hornický komplex nedaleko východního výběžku Altiplanu. Právě zde objevili v roce 1545 španělští conquistadoři stříbro, a proto pod slavnou cerro rico, horou bohatou na stříbro, vyrostlo toto obrovské město. Tehdy se stalo největším a nejbohatším městem na světě a v roce 1650 se mohlo pochlubit 160 000 obyvateli. Dnes živí důlní průmysl pouze 90 000 lidí.

Když bylo Potosí na vrcholu své slávy, vzkvétalo v něm nejméně osmdesát kostelů. Dnes jsou tyto pompézní budovy, stále ještě plné uměleckých pokladů z různých dob, denně otevřeny jen několik hodin. Důvodem je nedostatek kněží a potřeba, aby byl někdo v kostele, když je otevřen, aby byla chráněny umělecké hodnoty před „křesťanskými“ zloději. V Potosí je však prospívající, šťastný sbor více než šedesáti svědků Jehovy, kteří horlivě pomáhají upřímně smýšlejícím potosinos, aby si oblékli „novou osobnost, která označuje pravé křesťany. — Ef. 4:20–24.

Proslulý ďábelský tanec (diablada) v Oruru, dalším větším hornickém centru na bezlesém Altiplanu, podnítil vznik rozsáhlé řemeslné výroby kostýmů a příšerných ďábelských masek pro tanečníky. V poslední době se slavnost, která odpovídá v křesťanstvu masopustu, stala velkou turistickou atrakcí. Obrací se k virgen del socavón (panně dolů). S ďábelským tancem jsou spojeny obřady, které se konají v kostele Socavón, kde je Marii vzdávána pocta prostřednictvím zvláštních mší. Ale v tomtéž městě je víc než sto svědků Jehovových rozhodnuto pěstovat v svém životě ovoce Božího ducha. Nedávno dostavěli budovu největšího sálu království v Bolívii.

Lidé na Altiplanu od nepaměti žvýkají listy rostliny koka. Španělští katoličtí dobyvatelé shledali, že je pro ně výhodné, aby povzbuzovali své domorodé otroky k této neřesti. Žvýkání koky umrtvuje pocit chladna a bolesti z hladu. Pracujícím otrokům byla často vyplácena mzda v listech koka. Dnešní medicinmani (Yatiri) provádějí předpovídání budoucnosti čtením z listů koka, a tím spojují vliv démonů s užíváním kokainu. Když domluví s duchy, položí listy na kus látky a pozorují a vykládají kresbu a uspořádání listu. Při jiné metodě předpovídání rozžvýkají listy koky, položí je na rozevřenou ruku a hledají vysvětlení ve tvaru rozžvýkané hmoty. Lidí věří, že tak yatiri předpovídají budoucnost.

Bolívijská vláda je si vědoma této neřestné závislosti na droze a zkoumá nyní pěstování listů koky. Svědkové Jehovovi se však již dlouho zdržují od zlozvyku, jako je žvýkání listů koky a užívání kokainu, který je v rostlině obsažen, protože Boží zákon zakazuje takové znečišťování těla a ducha. (2. Kor. 7:1) A pomáhají mnoha svým zájemcům, aby se osvobodili od otroctví těchto drog.

V NÍŽINÁCH NA VÝCHODĚ

Hluboko v srdci Jižní Ameriky, v rozsáhlé východní a severní části Bolívie, jsou nížiny Beni a Santa Cruz, včetně amazonských bažin, savan a velké plochy dešťových lesů. Ačkoli zde po staletí vládlo náboženství křesťanstva, nemravnost je hojně rozšířená. Jeden upřímný beniano svými vlastními slovy dosvědčuje, jak pravé náboženství zlepšuje životní úděl člověka:

„Byl jsem oddaným katolíkem, Věřil jsem v Boha a mým náboženským zvykem bylo klanět se před modlami. Myslel jsem, že se jejich prostřednictvím přiblížím k Bohu. Vzpomínám si na jednu příležitost, kdy jsem pomáhal umýt, obléci a učesat jednu modlu, která byla udělána s hlavou plnou vlasů, abych ji připravil k ročnímu procesí na počest Panny, protože jsem věřil, že je to záslužná činnost. Přestože jsem byl oddaným a nábožným člověkem, naši náboženští vůdci mě nikdy neučili, že uctívání obrazů je modlářství a vážná urážka Boha. Ve své zbožnosti jsem byl horlivý, ale bylo to zbytečné, protože jsem nemohl prohlédnout špatné a zvrhlé věci, které jsem ve svém životě prováděl. Plných dvacet let jsem žil v konkubinátu. Často jsem se zapletl do divoké společnosti, nestřídmě jsem pil a rval jsem se s přáteli i s ženou, s kterou jsem žil. Byl jsem také velmi aktivní jako člen populární politické strany. To vše se změnilo, když mě navštívil jeden svědek Jehovův a začal jsem studovat Bibli. Jsem nyní pokřtěným svědkem a jsem hluboce vděčný za svůj opravdu důvěrný vztah k Bohu.

V této horké, vlhké, tropické části Bolívie je více než deset sborů svědků Jehovových.

Mezi staršími domorodci je častým problémem negramotnost. Ve sborech, kde brání negramotnost duchovnímu růstu, jsou svědky Jehovovými pořádány kursy čtení a psaní, a to se znamenitými výsledky. I noví zájemci chodí do kursů, aby mohli studovat Bibli a později, když se sami stanou svědky a káží, povzbuzují podobně druhé, aby spojili biblické poučování a lekcemi čtení a psaní. Tak pokračuje jakoby řetězová reakce.

Téměř jedna pětina všech zvěstovatelů v Bolívii se raduje ze služby plným časem. Mnoho mladých svědků vstupuje ihned po dokončeni požadovaného školení do řad „průkopníků“, ačkoli je lidé silně povzbuzují ke studiu pro životní dráhu v tomto světě.

Pěkná účast 8619 osob na oslavě Pánovy večeře 14. dubna 1976 naznačuje, že v Bolívii existuje znamenitý předpoklad pro další vzrůst Jehovova díla. Ačkoli byl v posledních letech učiněn skvělý pokrok, poselství o Božím království se má ještě dostat do dvaceti šesti provincií neboli ke 13 procentům všeho obyvatelstva. Celé rodiny svědků Jehovových nebo skupinky „průkopníků“, kteří cestují letadlem, nákladním autem, autobusem, kanoí nebo pěšky, usilují o to, aby dobré poselství bylo známé všem dobrosrdečným lidem této země, dokud je čas. Je naděje, že ještě mnoho lidí začne „považovat trpělivost našeho Pána za záchranu“. — 2. Petra 3:15.