Vlastnosti, které jsou nutné k souzení
„Při výslechu mezi svými bratry budete soudit se spravedlností mezi mužem a jeho bratrem nebo jeho cizím usedlíkem.“ — 5. Mojžíšova 1:16.
1. Co zvlášť vyžadoval Mojžíš od soudců podle 5. Mojžíšovy 1:16, 17?
SOUDIT záležitosti, které ovlivňují život a vztahy člověka, je odpovědný úkol. Starší v křesťanském sboru mají proto zvlášť přísně dbát na to, jak tento úkol vykonávají. Když dávají radu nebo činí rozhodnutí, nesmějí vyjadřovat své vlastní mínění, nýbrž musí spravedlivě posuzovat nebo soudit. Aby soudili podle Božích měřítek, musí mít na mysli to, co přikázal Mojžíš tehdejším soudcům, když jim řekl: „Při výslechu mezi svými bratry budete soudit se spravedlností mezi mužem a jeho bratrem nebo jeho cizím usedlíkem. Nesmíte být při soudu straničtí. Měli byste vyslechnout malého stejně jako velkého. Nesmíte se zaleknout kvůli nějakému muži, protože soud náleží Bohu.“ (5. Mojž. 1:16, 17) Ať jde o případ, v němž je zapleten někdo, kdo se zdá být velký, protože je zámožný, má dobré vzdělání nebo je ctěn pro své skutky, nebo ať jde o někoho, kdo je v tomto ohledu „malý“, nesmějí být starší straničtí. Mají se snažit, aby jednali ne podle vlastního uvážení, ale podle toho, co je správné v Božích očích. (Přísl. 21:2, 3) Pak bude ‚soud skutečně náležet Jehovovi‘, jak bylo vyjádřeno jeho Slovem a jeho pozemským sdělovacím prostředkem.
2. Proč je žádoucí, aby soudci měli moudrost, a k čemu to potom povede?
2 Kdyby se opírali o neúplné poznání, nemohli by starší správně rozhodovat. Když vyslýchají případ, musí získat dokonalý obraz. Aby se dostali k jádru věci nebo aby zjistili, jak vznikl problém nebo proč se něco stalo, musí klást vhodné, taktní otázky. Ti, jichž se případ dotýká, mají s nimi spolupracovat tím, že řeknou všechno, co vědí, a nejen pouze něco. To umožňuje starším uplatnit biblické zákony na vznesené tvrzení nebo obvinění. Šalomoun se modlil o moudrost, aby mohl vykonávat svou odpovědnost. (1. Král. 3:9, 12) Starší potřebují také nebeskou moudrost, aby správně uplatňovali to, co říká Boží slovo, na situace, jimiž se mají zabývat. To působí, že ve sborech je přinášeno ovoce spravedlnosti. — Jak. 3:17, 18.
3, 4. a) V jakém smyslu by měli starší napodobovat Jehovovo milosrdenství? b) Komu kromě přestupníků by mělo být rovněž projeveno milosrdenství v pozitivním smyslu?
3 Milosrdenství je další vlastnost, kterou musí mít starší při souzení. (Jak. 2:13) Musí napodobit Jehovu, o němž žalmista napsal: „Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, tak prokázal Jehova milosrdenství těm, kteří se jej bojí.“ (Žalm 103:13) Jak vždy Jehova reagoval, když se Izraelité od něho odchýlili a opět se snažili získat jeho přízeň a projevovali správný postoj srdce? Měl s nimi slitování, a to nejen v negativním smyslu, což by působilo zmírnění jeho rozsudku, ale také v pozitivním smyslu, takže přestoupení přikrýval. Jeho hněv trval pouze okamžik ve srovnání s jeho stále trvajícím slitováním. (Iz. 54:7, 8) O těch, kteří byli nějak poškozeni, napsal inspirovaný žalmista: „Jehova chrání cizí usedlíky, poskytuje úlevu chlapci bez otce a vdově.“ — Žalm 146:9.
4 Stejně tak mají starší pomáhat nejen kajícným přestupníkům, ale i všem poškozeným: nemocným, postiženým, starým, plachým a nemajetným v našem středu. (Jak. 1:27) Jejich milosrdenství by se nemělo projevovat jen tím, že jsou zdrženliví při posuzování případů, v nichž je projevena lítost, nýbrž i tím, že jsou ohleduplní a soucitní ke všem, kteří potřebují pomoc, ať proto, že se dopustili chyby, nebo zeslábli ve víře či jsou tělesně postiženi.
SOUDIT S BOHABOJNÝMI VLASTNOSTMI
5. a) Jak působí na lidi zasloužená pochvala? b) Co by měli dělat starší, jestliže pozorují nežádoucí sklon, a proč bychom měli být v každém ohledu rozumní?
5 V denním styku s bratry mají starší vidět jejich dobré stránky, všímat si jejich pokroku a být ochotní je pochválit. Tím je podnítí, aby se ještě více snažili. V oblasti osobního vkusu se nemají snažit vnutit druhým své vlastní názory. Pokud nejsou zanedbávány biblické zásady, musí uznávat, že vkus je různý. To se týká jak uvolnění, tak našich zvyků při jídle a pití a našeho vnějšího zjevu. Pokud by se projevil nežádoucí směr, neměli by bdělí starší proti tomu vystoupit s přísnými pravidly, ale spíše by měli působit pozitivně tak, že povzbuzují k tomu, co je žádoucí. Je-li ovšem někdo nerozumný a jde příliš daleko nebo začíná jednat proti Božímu slovu, pak se musí něco říci nebo učinit k jeho pomoci. — Řím. 14:19–23; Tit. 2:2–5.
6. a) Jaké biblické zásady bychom měli vzít v úvahu, abychom se správně rozhodovali v otázkách oblékání? b) Komu bychom se měli chtít líbit podle inspirovaných přísloví a jak to můžeme dělat?
6 Vezměme například oblékání. Ačkoli se již o tomto námětu ve Strážné věži častěji mluvilo, připadá někomu obtížné zvážit biblické zásady s tím spojené. Jiní zase hledají možnost obejít biblické zásady tím, že výrok interpretují tak, aby se hodil na určité situace. Vysvětlením základních otázek a rozumnými důvody je možno docílit toho, že takoví jednotlivci změní své myšlení. Je oděv pořádný a čistý? Je upravený a skromný, vhodný pro Božího ctitele? Prozrazuje tichého a mírného ducha, nebo je přepjatě nápadný? (1. Tim. 2:9, 10; 1. Petra 3:3–5) Dotýká se trapně druhých? Snižuje důstojnost slavnostní příležitosti, zvláště na místě uctívání? (2. Kor. 6:3, 4) Jakou odpovědnost nese otec nebo manžel jako hlava rodiny? (Kol. 3:18–21) Co se má podle Bible dělat, jestliže něčí oděv dává příčinu k otázkám nebo vrhá nepříznivé světlo na sbor? (1. Kor. 10:31–33) Je někdo natolik pokorný, aby se vzdal toho, čím by mohlo být obtíženo citlivé svědomí druhého? (Řím. 14:21) Když starší proberou takové otázky a s nimi spojené zásady, mohou klást důraz na Boží slovo a nepotřebují ustanovovat zvláštní pravidla. Povzbudí tím své bratry k takovému jednání, které je správné v Božích očích, a pomohou jim činit rozhodnutí, při nichž se nedají vést vlastním porozuměním nebo city, ale Biblí. — Přísl. 3:5–7; 12:15; 16:2.
7. a) Co může dělat ten, kdo se provinil nějakým bezvýznamným přečinem? b) Pouze jak můžeme podle Bible obdržet odpuštění?
7 Někdy se někdo proviní bezvýznamným přečinem. Není nutné jít ke starším pro každé nepatrné provinění, abychom byli opět zadobře s Bohem. Co se má například učinit, jestliže někdo o druhém pohrdlivě mluvil nebo dostal zlost? Třeba se dva bratři v určité věci neshodnou a dojde k malé výměně názorů, které hned nato oba litují. O takových případech je ovšem možno mluvit se starším, pokud to někdo uzná za vhodné. Avšak nezapomínejme, že starší nejsou „zpovědníci“, na které je nutno se obracet pro každé nepatrné přestoupení některé zásady. Starší, který je zasvěcen do takové věci, se jistě bude snažit pomoci. Ale tím není případ ještě vyřízen. Kdo chce získat odpuštění, musí se obrátit v modlitbě na Jehovu, musí přiznat své provinění, litovat je a nesmí tak příště jednat. — 1. Jana 1:9; Žid. 4:14–16.
8. Jak mohou starší — pokud jsou o to požádáni — pomoci tomu, kdo se cítí být pro určité hříchy odsouzen?
8 Na druhé straně bratři, kteří se cítí vnitřně znepokojeni pro nějaký problém, měli by se starším promluvit. Každý těžší hřích je znamením určité slabosti, proti níž se musí působit. Někdo může dojít tak daleko, že má dojem, že jeho modlitbám stojí něco v cestě nebo že již jeho modlitba nepůsobí, může mít pocit, že je odsouzen, a že proto ztratil důvěru a volnost řeči. (1. Jana 5:14; 4:17, 18) V takových případech se má člověk obrátit na starší muže, přiznat své hříchy a dát si pomoci jejich radou a jejich modlitbami. — Jak. 5:14–16.
9. Jak se má podle Bible jednat s osobami, jejichž jednání může vyvolat u druhých nevoli?
9 V některých případech musí starší projevovat shovívavost a sebeovládání. Nedokonalost je u nás lidí hluboce zakořeněna. To je zvláště patrné na jednání těch, kteří jsou druhým obtížní svými slovy a skutky. Lidé, kteří znovu a znovu mluví se staršími o věci, pro niž se stále rozčilují, nebo o nějakém zdánlivém provinění, mohou se stát, aniž si toho jsou vědomi, „postrachem“ druhých. Jiní snad jsou neobvykle kritičtí ke starším a jejich jednání. Jak má na to starší reagovat? Jestliže má projednávat nebo upravovat takový případ, může uposlechnout rady apoštola Pavla v 2. Timoteovi 2:24, 25: „Pánův otrok. . . potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, který se ovládá za zlých okolností a s mírností poučuje ty, kteří nejsou příznivě nakloněni.“
10. Jak mohou starší projevit moudrost a milosrdenství v případě, kdy někdo jednal v nevědomosti nebo podlehl slabosti?
10 Kdo druhému překotně připisuje špatné pohnutky, nejedná moudře. Někdy se člověk nevědomky dopustí bezpráví. V takovém případě bude jistě vděčný, jestliže mu bude prokázáno milosrdenství. Pavel, který se před svým obrácením nevědomky dopustil těžkého bezpráví, byl vděčný za milosrdenství, které mu bylo prokázáno. (1. Tim. 1:12–15) Co však, jestliže ten, kdo se oddal Bohu a začal mu sloužit, učiní přestupek, dříve než si to uvědomí? Starší jsou povinni ho vážně napomenout a snažit se milosrdným způsobem jej napravit. — Gal. 6:1.
JAK NAKLÁDAT SE ZÁVAŽNÝMI PROVINĚNÍMI
11. Jaká provinění patří k těm závažným, která vyžadují projednání před právním výborem, a jak se o nich obyčejně starší dozvědí?
11 Závažným proviněním musí věnovat starší pozornost, musí zjistit, co se má udělat, aby bylo zachováno duchovní zdraví všech. K takovým proviněním patří ta, která apoštol Pavel jmenovitě uvádí v 1. Korintským 6:9, 10 a v Galatským 5:19–21 a jichž se někdo dopustil po svém křtu. Ten, kdo se provinil těžkým přestoupením Božího zákona, měl by svůj hřích otevřeně přiznat. Avšak někdy jsou také vznesena těžká obvinění proti některému členu sboru. V takových případech musí starší, kteří vykonávají soudcovský úřad, pečlivě prozkoumat celou záležitost, protože v každém případě mohou hrát rozhodující úlohu jiní činitelé. Místo aby se drželi strnulých pravidel, mají se dát vést zásadami a posuzovat každý případ z odpovídajícího hlediska.
12. Jak postupuje právní výbor, aby vše spravedlivě posoudil?
12 Právní výbor, který zná požadavky spravedlivého božského měřítka, je povinen zjistit všechny skutečnosti, dříve než vynese rozhodnutí. (Přísl. 18:13) Jestliže přestupník nebo obviněný otevřeně nepřizná závažné přestoupení, musí být dotázáni svědkové, aby se zjistilo, zda obvinění proti němu vznesené je pravdivé. (5. Mojž. 19:15; 1. Tim. 5:19) Starší musí brát zřetel také na průvodní okolnosti. Nedbalo se dřívějšího napomenutí? Ukazují důkazy, že jde o úmyslný čin nebo hřešení ze zvyku? Tito činitelé jsou rozhodující pro to, jak případ projednávat. Když starší uváží v modlitbě všechny skutečnosti a okolnosti a poradí se s Božím zákonem, mohou obyčejně dojít k jednoznačnému rozhodnutí.
13. a) Jaký cíl by měl sledovat právní výbor a jak je ukázáno u Matouše 18:17, že posouzení případu závisí na reakci přestupníka? b) Proč je někdy nutné někomu odejmout pospolitost?
13 I když se přestupník dopustil závažného provinění, je starším jasné, že by se měli snažit nějakým způsobem mu pomoci. Když je „vyslechne“ a projevuje pokání, snad byl jako bratr „získán“ a bude moci ujít odnětí pospolitosti. (Mat. 18:15–17) Jinak mu starší nemohou prokázat milosrdenství, neboť by znevážili Boží měřítko spravedlnosti a čistoty. Kdyby měl přestupník, který postrádá lítost, zůstat mezi Božím lidem, ovlivňoval by ducha sboru ke zlému. (1. Kor. 5:3–6) V těchto případech bude hanba, kterou utrpěl křesťanský sbor, odnětím pospolitosti odňata a čistota sboru zůstane zachována.
14. Proč se mnohdy doporučuje poradit se s jinými způsobilými bratry, jak je to potvrzeno v Přísloví 13:10?
14 Někdy však v nějakém případě musí být vysvětleny určité jednotlivosti, Co tedy dělat, aby nedošlo k ukvapenému usnesení, nýbrž aby bylo vyneseno spravedlivé rozhodnutí? Když starší, kteří se musí zabývat problémem, nemají dostatek zkušeností, snad by mohli přizvat k posouzení jiné způsobilé starší sboru, aby vynesli objektivní rozsudek. (Přísl. 13:10) Jestliže však stále nemůže být problém vyřešen, pak mohou být požádáni zkušení starší z okolí nebo cestující dozorce, jestliže je zde právě na návštěvě, aby vyjádřil svůj názor. Snad již měli co dělat s podobným problémem, a proto k tomu mohou dát cenné rady.
15. Proč jsou osoby, kterým kdysi byla odňata pospolitost, nyní opět uznávanými členy Božího lidu, vezmeme-li v úvahu uvedené biblické texty?
15 Mnozí, kterým kdysi byla odňata pospolitost, jsou dnes opět uznávanými členy Božího lidu. Bylo jim poskytnuto milosrdenství, jelikož litovali, upravili si svůj život a navrátili se k Jehovovi. (Iz. 55:7) Ti, kteří přijali opatření Jehovy s pokorným srdcem, mají zřejmě jeho požehnání. Jiní, kterým byla odňata pospolitost pomocí právního opatření sboru a kteří jsou stále v tomto stavu, měli by nyní dojít k rozvaze a toužit po tom, aby se navrátili k Jehovovi. — Luk. 15:17, 18.
16. Co zjišťuje právní výbor, když ten, komu byla odňata pospolitost, chce být opět přijat, a které otázky by měl mít přitom na mysli?
16 Když posuzují žádost o znovupřijetí, měli by být starší objektivní. Nejde o to, prostě někoho přijmout zpět jen proto, že o to požádal. Aby ten, kdo se dopustil bezpráví a uvedl potupu na Jehovovo jméno a na sbor, mohl být znovu přijat, musí být pro to přineseny biblické důkazy. Než starší učiní rozhodnutí, musí se ubezpečit, zda přestupník projevuje opravdové pokání. Přináší odpovídající skutky pokání? (Skutky 26:20) To zřejmě znamená víc než slova. Musí to dokázat skutky. Jak se chová? Od kdy si tak počíná? Jak je jeho srdce zaměřeno? Studuje pilně Boží slovo a snaží se, aby podle toho upravil svůj způsob života? (Jer. 10:23, 24) Poznal skutečně, že zhřešil proti Jehovovi? Zlepšil se znatelně a tak dokázal, že jeho lítost spočívá na patřičném zármutku vůči Bohu a že necítí lítost jen proto, že byl usvědčen? Tyto otázky by měli mít starší na mysli, když s přestupníkem hovoří. Pak budou daleko lépe s to rozhodnout, zda jsou zde podklady pro znovupřijetí či nikoli.
17. a) Jak mají starší postupovat, aby soudili spravedlivě, moudře a milosrdně? b) Jak jim to může být užitečné?
17 V některých případech mohl obviněný při původním jednání odporovat určitým výpovědím svědků. Starší by neměli tedy zacházet tak daleko, aby od něho žádali vlastní přiznání prohřešků, které tehdy jednoznačně nebyly prokázány. Měli by brát v úvahu celkové hledisko: zda obviněný lituje přestupku, kterého se opravdu dopustil a který mu mohl být jednoznačně dokázán. Jestliže se jednalo o obchodní záležitosti a škody nebyly dosud nahrazeny, nemusí se v každém případě trvat na tom, aby věc byla uvedena do pořádku dříve, než dojde k znovupřijetí, jako třeba v případě podvodu. Pokud jsou starší zajedno, mohou udělat rozumný návrh k uspořádání záležitosti. Dobrá soudnost a smysl pro spravedlnost musí být vyváženy odpovídajícím milosrdenstvím. (Jak. 2:13) Pak mohou starší očekávat, že i jim bude prokázáno milosrdenství, když budou jednou v budoucnu souzeni.
MÍT Z TOHO UŽITEK DNES I V BUDOUCNU
18. Jak můžeme všichni dokázat, že se držíme Božích měřítek spravedlnosti, a jak to bude dnes a v budoucnu k našemu dobru?
18 Máme všichni dobrý důvod, abychom Jehovovi děkovali za opatření, která znovu obnovil v těchto posledních dnech mezi svým lidem. Starší, kteří slouží jako soudci a rádci, byli pověřeni tímto úkolem, aby nám pomohli žít podle Božího měřítka spravedlnosti. Z naší strany jsme povinni projevovat patřičný respekt vůči těm, kteří s božskými vlastnostmi rozsuzují. Jak to můžeme nejlépe dělat? Tím, že budeme vždy ochotně poslouchat Boží slovo a ochotně se podřizovat teokratickému pořádku. (Žid. 13:17) To poslouží naší duchovní ochraně a našemu duchovnímu blahu uprostřed tohoto bezzákonného světa. Také tím ukážeme, že máme vroucí přání vyhovovat Božím požadavkům, když chceme získat Boží přízeň a když se připravujeme na život v novém světě.