Cýrus — muž, který hrál prorockou úlohu
V PRŮBĚHU lidských dějin bylo pouze málo mužů, o nichž bylo předpověděno, že mají v Božím předsevzetí splnit určitou zvláštní úlohu. Cýrus, syn Kambýsův a zakladatel Perské říše, však byl takovým mužem. Dlouho před jeho narozením bylo předpověděno, že v roce 539 př. n. l. dobude město Babylón a že potom propustí Židy ze zajetí.
V osmém století př. n. l. Jehova prohlásil prostřednictvím svého proroka Izaiáše:
„ ‚Já, Jehova, činím všechno, . . . který působí, aby se splnilo slovo jeho služebníka, a který zcela vykoná radu svých vlastních poslů, který říká o Jeruzalému: „Bude obydlen“ a o judských městech: „Budou znovu vystavena a pozvednu jeho zpustošená místa“, který říká vodní hlubině: „Vypař se, a všechny tvé řeky vysuším“, ten, který říká o Cýrovi: „Je mým pastýřem a zcela vykoná všechno, v čem mám potěšení“, v tom, že říká o Jeruzalému: „Bude opět vystaven“ a o chrámu: „Bude ti položen základ.“ ‘
Tak pravil Jehova svému pomazanému, Cýrovi, jehož pravici jsem uchopil, abych před ním potlačil národy, abych odpásal i boky králů, abych před ním otevřel dvoukřídlové dveře, takže ani brány nebudou zavřeny.“ — Iz. 44:24 až 45:1.
Zprávy starověkých historiků potvrzují, že se toto úžasné proroctví splnilo. Řečtí historikové Hérodotos a Xenofon se sice ve svém líčení poněkud liší, ale v podstatě podávají souhlasnou zprávu. Cýrus odvedl řeku Eufrates, která protékala Babylónem a byla částí jeho obranného systému. Dobyvatelská vojska pak postupovala říčním korytem a branami podél nábřeží vstoupila do města. Babylóňané, kteří se právě věnovali slavnostem, byli zcela překvapeni a město padlo téže noci.
Jak bylo předpověděno, Cýrus také vydal výnos, který umožňoval židovským zajatcům, aby se vrátili do své vlasti a obnovili tam chrám. Tento výnos zněl: „Tak řekl Cýrus, král perský: ‚Všechna zemská království mi dal Jehova, nebeský Bůh, a on sám mne pověřil, abych mu postavil dům v Jeruzalémě, který je v Judeji. Kdokoli je mezi vámi z jeho lidu, buď Jehova, jeho Bůh, s ním. Ať tam jde.‘ “ — 2. Par. 36:23.
Že takový výnos odpovídal politice tohoto vládce, to dokazuje nápis na takzvaném Cýrově válci. Podle nápisu prý Cýrus řekl: „Do [určitých, předtím jmenovaných] svatých měst na druhé straně Tigridu jsem vrátil svatyně, z nichž byly po dlouhou dobu sutiny, obrazy model, které tam přebývaly, a založil jsem pro ně trvalé svatyně. (Také) jsem shromáždil všechny jejich (dřívější) obyvatele a vrátil jsem (jim) jejich obydlí.“ — Starověké texty z Blízkého Východu, od Jamese B. Pritcharda, 1955, str. 316, angl.
Židovský historik Josephus, který žil v prvním století, tvrdí, že Cýrus vydal tento výnos, protože byl upozorněn na Izaiášovo proroctví. Píše:
„V prvním roce Cýrovy vlády — to byl sedmdesátý rok od doby, kdy náš lid se musel přestěhovat ze své vlastní země do Babylóna slitoval se Bůh nad zajetím a neštěstím těchto nešťastných lidí, a jak jim předpověděl prostřednictvím proroka Jeremiáše před zničením města, že budou sloužit Nabuchodonozorovi a jeho potomkům a že tato služba potrvá sedmdesát let, pak že je opět uvede do země jejich otců a že vybudují chrám a budou se těšit ze svého dřívějšího rozkvětu, tak jim to skutečně učinil. Neboť podnítil ducha Cýrova a způsobil, aby napsal do celé Asie: ‚Tak praví král Cýrus. Protože mne nejvyšší Bůh jmenoval králem obydleného světa, jsem přesvědčen, že on je ten Bůh, jehož uctívá izraelský národ, protože on předpověděl mé jméno prostřednictvím proroků a že mám vybudovat jeho chrám v Jeruzalémě v Judské zemi.‘
To vše Cýrus věděl ze čtení knihy Proroctví, kterou po sobě zanechal Izaiáš o dvě stě deset let dříve. Neboť tento prorok řekl, že mu Bůh tajně zjevil: ‚Je mou vůlí, aby Cýrus, jehož ustanovím za krále mnoha národů, poslal můj lid do jejich vlastní země a vybudoval můj chrám.‘ Izaiáš prorokoval tyto věci sto čtyřicet let před tím, než byl chrám zničen. Když to tedy Cýrus četl, divil se božské moci a byl uchvácen silnou tužbou a ctižádostí, aby učinil, co bylo napsáno, shromáždil nejvýznamnější ze Židů v Babylóně, řekl jim, že je propouští na cestu do jejich rodné země, aby obnovili jak město Jeruzalém tak i Boží chrám, protože jak řekl, Bůh jim v tom bude pomáhat, a on sám napíše svým vlastním místodržitelům a satrapům, kteří byli v sousedství jejich země, aby jim dali příspěvky ve zlatě a stříbře pro vystavění chrámu a aby jim také dali zvířata pro oběti.“ — Židovské starožitnosti, kniha XI, kap. 1, část 1, 2, podle překladu Ralpha Marca.
V díle The Zondervan Pictorial Encyclopedia of the Bible (Sv. I, str. 1055) je k těmto Josephovým slovům následující komentář: „Jsou všechny důvody, proč můžeme přijmout Josephovo svědectví o této věci.“ Mnozí kritikové však s tím nesouhlasí. Prostě nemohou přijmout myšlenku, že by proroctví o Cýrovi mohlo být napsáno před pádem Babylóna v roce 539 př. n. l. Tvrdí, že 40. až 66. kapitolu Izaiáše napsal někdo jiný, kdo žil až po těchto událostech. Popírají, že Jehova Bůh může svým služebníkům zjevit události daleko dříve, než se stanou, a že může uskutečnit své slovo.
IZAIÁŠOVO PROROCTVÍ JE SPOLEHLIVÉ
Názor, že Izaiáš nemohl napsat tyto věci, odporuje všem důkazům, které existují od prvního, ne-li od druhého století př. n. l. O Izaiášových svitcích od Mrtvého moře panuje názor, že pocházejí z prvního nebo druhého století př. n. l. a že zde není patrné žádné rozdělení proroctví. Část, která se dnes nazývá 40. kapitola Izaiáše, začíná v poslední řádce sloupce, kde končí 39. kapitola tohoto svitku. Inspirovaní pisatelé Bible z prvního století n. l. připisují Izaiášovi látku jak z poslední části, tak i z první části knihy, která nese jeho jméno. (Iz. 42:1–4; 53:1; Mat. 12:17–21; Řím. 10:16) Tak celé proroctví připisují jedinému pisateli, Izaiášovi.
Bez ohledu na to, jaké datum kritikové určují částem Izaiášova proroctví, nemohou popřít, že obsahuje proroctví, která se splnila dlouho potom, kdy byla zapsána. Je to například proroctví, jež oznamuje, že Babylón se stane stejnou pustinou jako Sodoma a Gomora, místem, které nikdy nebude obýváno a kde ani pastýři nebudou pást svá stáda. (Iz. 13:19, 20) V době, kdy byly svitky od Mrtvého moře opisovány z dřívějšího rukopisu, Babylón ještě existoval a kromě biblického proroctví nebyl nikde žádný náznak, že by se toto město mělo stát bezútěšnou pustinou. Dnes však rozpadlé sutiny starověkého Babylóna potvrzují přesné splnění tohoto proroctví.
Ukazuje se tedy, že lidské teorie, které chtějí popírat, že Cýrus splnil prorockou úlohu, nemají žádný základ. Božímu prorockému slovu skutečně můžeme důvěřovat. Mělo by to v nás vyvolat přání, abychom zkoumali toto Slovo a abychom se ujistili, že nejen známe jeho obsah, ale že také žijeme v souladu s ním.