1. a 2. Timoteovi — Dobrá rada pro dozorce
DVA inspirované dopisy Timoteovi (a dopis Titovi) jsou pro muže v dnešním křesťanském sboru obzvláště důležité. Proč? Protože dnešní doba je stejně nebezpečná jako doba, kdy byly napsány tyto dopisy, doba, kdy bezbožnost a odpadlictví od víry ohrožovaly pravé uctívání Jehovy Boha.
Kromě toho apoštol Pavel napsal v 1. Timoteovi 3:1, že ten, kdo usiluje o úřad dozorce, touží po znamenité práci. Ale po celý čas, až do září 1972, byl v každém křesťanském sboru jeden služebník sboru, který vykonával všeobecně dozor, a tento úřad zastával přirozeně ten, kdo se k tomu nejlépe hodil. Někteří služebníci sboru zastávali ve skutečnosti toto postavení bez přestávky řadu let. Jakou vyhlídku tedy měli v takovém sboru jiní muži, kteří toužili po této práci? Ovšem, byl zde také pomocný služebník sboru a jiní jmenovaní služebníci.
Když však došlo k pochopení myšlenky, že ve sboru může být tolik dozorců neboli starších, kolik jich je zapotřebí — což vyplývá z Filipenským 1:1 —, byl úřad dozorce zpřístupněn všem bratrům, kteří k tomu byli způsobilí. Všichni Bohu oddaní muži jsou zváni, aby usilovali o tento úřad. Pavlova slova Timoteovi získala tedy na významu a byla v naší době podrobněji zkoumána.
Kdo byl tedy Timoteus? Bible nám podává zprávu, že měl nevěřícího řeckého otce a že jeho matka a babička byly věřící Židovky. Od útlého dětství jej tyto ženy poučovaly o Božím slovu. Již jako mladého muže jej Pavel požádal, aby se k němu připojil na jeho misionářských cestách. Aby se vyhnul problémům, když kázali Židům, byl Timoteus, který byl částečně Řek, obřezán. Timoteus doprovázel Pavla na těchto cestách, ale jednal také někdy jako apoštolův zplnomocněnec. O Timoteovi je též zmínka jako o Pavlově průvodci v době, kdy Pavel psal své dopisy Tessalonicenským, druhý dopis Korintským a také dopis Kolossenským a Filomenovi. Stejně jako Pavel, byl také Timoteus uvržen do vězení pro svou službu, neboť v Židům 13:23 čteme o jeho propuštění.
Timoteus však byl ještě poměrně mladý, když se vydal s Pavlem na cesty. Ale když mu Pavel psal, aby na něho nikdo nepohlížel pohrdavě pro jeho mládí, muselo mu být již asi třicet let. (1. Tim. 4:12) Velmi pravděpodobně se Timoteus ostýchal uplatňovat svou autoritu nebo to činil zdráhavě. Zdá se, že to vyplývá z pokynů, které dal Pavel sboru v Korintu. „Postarejte se, ať je [Timoteus] mezi vámi beze strachu, protože vykonává Jehovovo dílo stejně jako já. Ať se proto na něj nikdo nedívá svrchu. Doprovoďte jej část cesty v pokoji.“ (1. Kor. 16:10, 11) Zdá se, že nebyl tělesně příliš silný — což mohlo mezi jiným přispět k jeho ostýchavosti, neboť měl nějaké žaludeční potíže a „častá onemocnění“ a Pavel mu proto radil, aby pil víno spíše než vodu. Možná, že voda tehdy nebyla zvlášť čistá. (1. Tim. 5:23) Timoteus však byl bezpochyby věrný, oddaný přítel a spolupracovník. Pavel o něm napsal: „Nemám . . . k dispozici nikoho takového jako on, který by se opravdově staral o vaše věci.“ — Fil. 2:19, 20.
DOZORCI A SLUŽEBNÍ POMOCNÍCI
V prvním dopise Timoteovi Pavel pojednával o úřadu dozorce. Které požadavky musí splnit muž, který by chtěl být dozorcem? Především musí být bezúhonný, musí mít pouze jednu manželku, musí být střízlivý, projevovat sebeovládání, má být pohostinný a způsobilý učit ve sboru. Nemá být pijanem vína a nemá to také být člověk, který se projevuje jako násilník, nemá vyhledávat spory, ale má to být člověk mírný a mírumilovný. Nemá milovat peníze, nemá být hmotařsky zaměřený a musí umět dobře vést svou vlastní rodinu nebo domácnost. Nehodil by se nově obrácený muž, protože by se pravděpodobně stal domýšlivým. Dozorce by však měl být muž, kterého respektují i lidé mimo sbor. — 1. Tim. 3:1–7.
Služební pomocníci, muži, kteří splňují předpoklady jako pomocníci dozorců, měli by být nejprve vyzkoušeni, zda jsou způsobilí. Také oni musí být bez obžaloby, musí být vážní, nemají být dvojího jazyka, nesmějí mít příliš rádi víno ani nesmějí dychtit po nečestném zisku, ale mají se přidržovat pravdy Božího slova s dobrým svědomím. Také oni by měli být manžely pouze jedné manželky a měli by dobře vést své rodiny. — 1. Tim. 3:8–10, 12, 13.
KÁZEŇ VE SBORU
Pavlův dopis Timoteovi obsahuje nejen požadavky, které mají plnit muži sloužící ve sboru, ale pojednává také o povinnostech těchto mužů a o kázni ve sboru. Timoteus měl jako dozorce a Pavlův zvláštní zástupce dozírat na to, aby se při poučování nemluvilo o nějakých nepravdivých příbězích nebo jiných věcech, které nebudují, ale aby předmětem učení byla pravda z Božího slova. Měl také povzbuzovat k tomu, aby byly pronášeny modlitby za osoby ve vysokých postaveních, aby křesťané mohli žít pokojným, tichým a bohabojným životem. Je Boží vůlí, aby byli zachráněni lidé všeho druhu, a proto se Bůh postaral o to, aby existoval prostředník mezi Bohem a lidmi — Ježíš Kristus. — 1. Tim. 1:3–7, 18–20; 2:1–6.
Ženy ve sboru Pavel nabádá, aby se oblékaly skromně, aby projevovaly zdravého ducha a aby jejich ozdobou byl dobrý postoj a dobré skutky. Ženám dále není dovoleno, aby učily muže nebo aby nad nimi projevovaly autoritu, ale aby byly poddajné; což nebyl Adam stvořen první? Ženy by také měly být vážné, neměly by se dopouštět pomlouvání, měly by mít skromné zvyky a měly by být ve všem věrné. Sbor by měl pomáhat vdovám, které potřebují podporu, pokud tyto ženy byly po léta vzornými křesťankami a nemají žádné příbuzné, kteří by se o ně mohli postarat. A muž, který by se nechtěl starat o vlastní rodinu, by byl horší než nevěřící. — 1. Tim. 2:9–15; 3:11; 5:3–16.
Timoteus měl také brát zvláštní ohled na starší muže. Ti, kteří předsedají znamenitým způsobem, jsou hodni ve sboru dvojnásobné cti, přičemž má být dostatečně uznávána jejich těžká práce ve slovu i v učení. Starší muži by neměli být přísně káráni, ale mělo by se jim prosebně domlouvat jako otcům. A nemělo by být proti nim přijímáno obvinění, jedině při svědectví dvou nebo více svědků. Každý, kdo zůstává při hříšném jednání, měl by být před očima všech pokárán. — 1. Tim. 5:1, 17–20.
Zdá se, že se dosti otroků stalo křesťany, a proto Pavel dává také Timoteovi pokyny o těchto lidech. Měli by prokazovat svým pánům náležitou úctu, aby Boží jméno nebylo potupováno. Kdyby otroci měli křesťanské pány, neměli by toho využívat. Měli by jim poskytovat ještě lepší službu. — 1. Tim. 6:1, 2.
Dozorci mají také být bdělí, aby neupadli do léčky hmotařství. Proto Pavel zdůrazňuje, jak cenná je zbožná oddanost spolu se soběstačností. Nic jsme si konečně na svět nepřinesli a také si z něho nemůžeme nic odnést. Máme-li tedy pokrm a ošacení, měli bychom být spokojeni. Ti, kteří se rozhodli zbohatnout, dostávají se do nejrůznějších těžkostí, protože láska k penězům je kořen škodlivých věcí všeho druhu. Ti, kteří jsou bohatí, měli by pamatovat na to, aby se nechlubili svým bohatstvím, ale aby se snažili být bohatí v dobrých skutcích, štědří, ochotni dělit se s těmi, kteří jsou v nouzi. — 1. Tim. 6:6–19.
V tom všem se měl Timoteus ze všech sil snažit, aby byl pracovníkem, který má Boží schválení, aby správně zacházel s Božím slovem. Boží slovo je velmi cenné „k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti“, a umožňuje Božím služebníkům, aby byli ‚plně schopní, úplně vyzbrojení ke každému dobrému dílu‘. — 2. Tim. 2:15; 3:16, 17.
V prvním i druhém dopise Timoteovi byl Pavel inspirován, aby dal prorockou výstrahu o tom, že se v budoucnosti zhorší poměry. V 1. Timoteovi 4:1–3 mluví Pavel o tom, že v pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od pravé víry a budou zakazovat manželství a budou žít démonským naukám. Ve 2. Timoteovi 3:1–5 předpovídá, že přijdou nebezpečné poslední dny, v nichž my nyní žijeme, kdy lidé budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou povýšení, domýšliví, bez přirozené náklonnosti, budou milovat rozkoš spíše než Boha a budou pokrytečtí. Potom ve 2. Timoteovi 4:3, 4 Pavel varuje, že přijde doba, kdy lidé nebudou spokojeni se zdravým učením, ale budou si shromažďovat učitele, kteří je nebudou učit pravdě, ale budou jim lichotit.
NEUSTÁLE DÁVEJ POZOR SÁM NA SEBE
S moudrostí inspirovanou od Boha dává Pavel Timoteovi radu nejen ohledně požadavků pro starší v křesťanském sboru a o tom, jak by tito muži měli plnit své povinnosti, ale také projevuje zájem o osobní chování svého přítele. Pavel několikrát přirovnává křesťana k vojáku. „Abys . . . dále vedl znamenitý boj tím, že zachováváš víru a dobré svědomí.“ „Cvič se ve zbožné oddanosti jako svém cíli.“ „Bojuj znamenitý boj víry.“ „Bůh nám nedal ducha zbabělosti, nýbrž síly a lásky a zdravé mysli.“ „Jako znamenitý voják Ježíše Krista účastni se snášení zla.“ A Pavel říká sám o sobě, že „bojoval . . . znamenitý boj“ víry. — 1. Tim. 1:18, 19; 4:7; 6:12; 2. Tim. 1:7; 2:3; 4:7.
Pavel také několikrát radí Timoteovi, aby projevoval ovoce Božího ducha, jako je láska, víra, spravedlnost, zbožná oddanost, vytrvalost, mírná povaha. (1. Tim. 4:12; 6:11, 12) Pavel jej také vyučuje o jeho povinnostech, které má jako dozorce: „Neustále dávej tyto příkazy a vyučuj je.“ „Věnuj se dále veřejnému čtení, napomínání, učení.“ Že Pavel věděl, co to znamená plnit úkoly dozorce, vyplývá z jeho slov: „Pánův otrok nemusí bojovat, ale je třeba, aby byl ke všem mírný, způsobilý učit, umírněný, když je vystaven zlému, aby s mírností poučoval ty, kteří nejsou příznivě nakloněni, neboť Bůh jim snad dá pokání.“ — 1. Tim. 4:11–16; 2. Tim. 2:23–25.
Oba Pavlovy inspirované dopisy Timoteovi obsahují skutečně mnoho dobrých pokynů pro dozorce. Nejsou však užitečné pouze dozorcům, ale obsahují vynikající napomenutí pro všechny členy křesťanského sboru bez ohledu na to, jakého jsou pohlaví nebo jaké je jejich společenské postavení.