Křest je pouze začátek

Doporučujeme, aby při sborovém studiu tohoto článku byly čteny uvedené biblické texty, a pokud čas dovolí, aby bylo vysvětleno jejich uplatnění.

1. a) Jaký měl Ježíš názor na svůj křest? (Jan 6:38) b) Co si snad dnes myslí o křtu někteří z „velkého zástupu“?

PRO Ježíše byl křest pouze počátkem jeho služby. Nepovažoval křest za závěr něčeho, ale spíše za vstup do něčeho, co mělo být zachováváno a rozvíjeno. A co ty? Byl jsi pokřtěn, čímž jsi symbolizoval, že se oddáváš, abys činil Boží vůli, a tak jsi před jinými ukázal, že jsi svědek Jehovův? Snad jsi to učinil teprve nedávno, v posledních měsících nebo v některém z posledních let, jako mnozí jiní, kteří nyní patří ke svědkům Jehovovým. Co si o tom myslíš? Domníváš se, že jsi nyní učinil hlavní krok a můžeš říci: „Nyní je to vyřízeno. Každý ví, že patřím ke svědkům Jehovovým, k ‚velkému zástupu‘ Ježíšových ‚jiných ovcí‘, a jestliže nyní zemřu, mohu si být jist brzkým vzkříšením v Božím království“? — Jan 10:16; Zjev. 7:9; Žid. 10:5–9.

2. a) Jaký příklad nám může pomoci v úvaze o křtu? b) Jaký postoj mají dnes mnozí lidé k manželství?

² Je takový názor moudrý a správný? Než budeme dále uvažovat o Ježíši, povšimněme si příkladu, totiž manželství. Bez ohledu na to, zda jsi nebo nejsi v manželství, víš, že mnozí lidé považují samotnou svatbu za velkou událost a věnují mnoho času, pozornosti i peněz jejím přípravám. A potom, když tato událost a následující slavnosti skončí, řeknou si tito lidé: „Tím je věc hotova. Co se stane dále, to se vyřídí samo.“

3, 4. a) Co si mnozí mladí lidé neuvědomují ohledně manželství? (Mat. 19:4–6) b) Co obdobného budeme nyní zkoumat?

³ Mladí lidé si příliš často neuvědomují, že uzavření manželství znamená vstup do vztahu, který musí být dále rozvíjen a chráněn. Manželský slib a zápis v matrice je pouze začátek. Mnozí mají nesprávný a krátkodobý názor na manželství, a proto nejsou připraveni na neočekávané těžkosti, nehledě na pokušení, jež mohou vyvstat, jakmile přejde první opojení a vzrušení. Jeden nebo oba partneři pociťují do jisté míry zklamání a neuspokojení a snad si začnou jinde hledat způsob, jak dát průchod svým potlačeným citům a vášním a jak uspokojit tužby svého srdce. A tak krok, který byl jednou učiněn, je nyní ukončen a tito lidé hledají nové spojení. Není to jedna z hlavních příčin mnoha dnešních rozbitých manželství a zármutku a hořkosti, jež jsou s tím spojeny?

⁴ Nyní se podívejme, jaká může být spojitost mezi tímto příkladem a mezi křtem Ježíšovým a také tvým vlastním křtem.

CENNÝ VZTAH K JEHOVOVI

5. Když byl Ježíš křtěn, co jasně znal a chápal?

⁵ Nejprve si položme otázku, jak se na svůj křest díval Ježíš. V evangeliu je řečeno málo o tom, co mu procházelo myslí, než se odebral „k Janovi [Křtiteli], aby se dal od něho pokřtít“. (Mat. 3:13) Uvažuj však o jeho minulosti. Z toho, co se stalo, když mu bylo dvanáct let, víme, jaké měl pokročilé porozumění Hebrejských písem. Lukáš zaznamenává, že „chlapec Ježíš“ byl v Jeruzalémě větší část tří dnů a ‚seděl mezi učiteli, naslouchal jim a vyptával se jich‘. Také si vzpomeň, co řekl své matce: „Což jste nevěděli, že musím být v domě svého Otce?“ (Luk. 2:43–49) Zřejmě věděl o svém zázračném narození. Pravděpodobně také chápal základní význam toho, co řekl anděl Gabriel jeho matce Marii, když jí oznamoval, že počne mocí svatého ducha a že její syn dostane od Boha království. Což neznal pravděpodobně také význam Simeonova inspirovaného výroku Marii, že „dlouhý meč pronikne tvou vlastní duši“, což byla předpověď o mukách a trápení, které ji postihne, když uvidí svého syna na mučednickém kůlu? — Luk. 1:30–33; 2:34, 35.

6. a) Když Ježíš přistupoval ke křtu, jaké hluboké pochopení projevil? b) Jaký byl Ježíšův postoj a co bylo jeho základem? (Jan 4:34)

⁶ Z toho všeho můžeme s jistotou usuzovat, že zvláště když Ježíš docházel do věku třiceti let, měl jasnou představu o tom, co jej čeká. Věděl, že jeho křest je pouze začátek. Pouze začátek jeho služby a pozdější odměny za věrnost? Ne. Bylo s tím spojeno něco jiného, něco mnohem významnějšího, důležitějšího a cennějšího. Byl to vztah k jeho nebeskému Otci, který nyní dostal další význam, totiž duchovní. To je naznačeno v Žalmu 40:6–10 (40:7–11, KB), který Ježíš bezpochyby začal uskutečňovat a který o něm prorocky mluvil, že totiž oběť jeho dokonalého lidského těla byla přijatelnější než všechny zvířecí oběti, které byly přinášeny pod Zákonem daným prostřednictvím Mojžíše. Pavlův citát této pasáže v Židům 10:5–9 dokazuje, že to je správné porozumění. Ale jaký byl Ježíšův postoj, přestože s touto obětí bylo spojeno utrpení a smrt, jaký byl tedy základ jeho postoje? Povšimni si odpovědi v Žalmu 40:8 (40:9, KB): „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.“

7. a) Jaký vztah měl Ježíš stále ke svému Otci a co tím bylo působeno? b) Jak Ježíš zachovával a upevňoval tento vztah po svém křtu? (Žid. 5:7–9)

⁷ Jak výmluvně je tím vyjádřen nejen Ježíšův duchovní postoj, ale také jeho hluboké ocenění a pohnutka srdce, která jej podněcovala, aby si zachoval vztah ke svému nebeskému Otci, v němž mu byl stále podřízen a oddán. On, Ježíš, bude mít stále potěšení z činění Boží vůle, zvlášť když věděl, že právě nadešel čas, kdy má nastoupit cestu, jež povede k oběti. Jeho křest byl pouze prvním krokem. Potom bude zachovávat a posilovat tento vztah, neboť se bude stále snažit líbit se svému Otci a ctít jej, ať se stane cokoli, „v dobách dobrých i zlých“, jak je to často říkáno manželským dvojicím, když skládají manželský slib. Když stál před poslední mučivou zkouškou, řekl svému Otci: „Otče, zachraň mne od této hodiny. A přece proto jsem přišel k této hodině. Otče, oslav své jméno.“ — Jan 12:27, 28.

8. a) Jaké radosti jsi zažil, když jsi činil pokroky, které vedly ke křtu? b) Jaké můžeš mít ocenění vzhledem k utrpení, podobně jako Ježíš? (Mar. 10:28–30)

⁸ Ale co ty? Platí příklad manželství také pro tebe a pomáhá ti nějakým způsobem? Není ovšem žádná podobnost, srovnáváš-li svou minulost s minulostí třicetiletého Ježíše. Nelze však říci, že jsi zažil mnoho radosti, když jsi poznával pravdu o tom, jakým Bohem je Jehova, že je „Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě“? (2. Mojž. 34:6) Nepociťoval jsi, stejně jako Ježíš, velké potěšení, nejen když jsi se dovídal o Jehovově záměru, ale také, když jsi viděl, jak se můžeš tomuto záměru přizpůsobit? Poznal jsi, že krokem oddanosti můžeš být počítán k těm, o nichž Pavel napsal: „[Jehova] nás osvobodil z moci tmy a přesadil nás do království Syna své lásky.“ (Kol. 1:13) Bezpochyby jsi poznal, stejně jako Ježíš, že budeš-li známý jako oddaný služebník Jehovův, může ti to přinést utrpení. Snad jsi zakusil některé zkoušky a odpor již před svým křtem, ale oceňoval jsi to, co jsi poznal, a rozhodl ses, že se toho budeš držet.

9. a) Jak se zde ukazuje podobnost s manželským vztahem? b) Do jakého příznivého vztahu jsi vstoupil při svém křtu a jak by ses na něj měl dívat? (Mich. 4:5) c) Před kterou velkou otázkou nyní stojíš?

⁹ Zde přicházíme k podobnosti s manželským vztahem. Díval ses na svou oddanost a svůj křest jako na něco krátkodobého, nebo jako na něco, co má trvat dlouho? Měl jsi pocit, že jsi učinil snad vše, co bylo požadováno? Nebo sis byl vědom toho, že jsi vstoupil do osobního vztahu, a to nikoli k nějakému jinému tvoru, ale k nejvyšší osobnosti vesmíru, s níž však můžeš mluvit důvěrně a kterou můžeš nazývat svým Otcem? Rozeznal jsi, že jsi začal něco, co nemůže být považováno za samozřejmé, ale co je možno a nutno rozvíjet a chránit, aby to neztratilo význam a neutrpělo škodu, nebo aby to snad neskončilo? Rozhodl ses, že za všech okolností budeš chtít říkat jako Ježíš: „Otče, oslav své jméno“? Velká otázka, kterou si musíš položit, tedy zní: Jak může být posilován a prohlubován tento nejcennější vztah k mému nebeskému Otci, do něhož jsem vstoupil?

STAVĚT NA BEZPEČNÉM ZÁKLADĚ

10. a) Proč bys měl pilně osobně studovat Bibli? b) Jak to můžeš činit? (2. Tim. 3:14, 16, 17)

¹⁰ V první řadě je důležité, jak postupuješ při svém osobním studiu Bible a jak se učíš uplatňovat všechno prakticky ve svém každodenním životě. Ježíš měl vždy potěšení z činění Boží vůle, protože mohl říci: „Tvůj zákon je v mém nitru.“ (Žalm 40:8; 40:9, KB) Studoval Boží slovo a uměl je uplatňovat. To můžeš činit i ty, neboť v Žalmu 1:1–3 je psáno: „Šťastný je muž. . . [jehož potěšení je] v zákoně Jehovově. . . a tlumeným hlasem čte v jeho Zákoně dnem i nocí.“ Potom je zde řečeno, že tento muž bude jako strom, který stále přináší ovoce a je stále zelený, a „všechno, co dělá, bude se dařit“. To znamená daleko více než jen povrchní čtení Bible. Vyžaduje to, abys neustále procházel všechno, co je v Božím slově, a také duchovní pokrm a rady dané prostřednictvím „věrného a rozumného otroka“, a aby ses potom přesvědčoval, jak to ovlivňuje každou oblast tvého života. — Mat. 24:45–47.

11. a) Proč bychom měli přijímat přesné poznání? (Fil. 1:9–11) b) Jaké pouto musíme vytvářet k Jehovovi a jak?

¹¹ Nedopusť se chyby tím, že by sis myslel, že studium je pouze přijímání vědomostí o technickém rámci pravdy. Přesné poznání je skutečně důležité, ale ne v tom smyslu, že bys měl zpaměti citovat množství skutečností a čísel. Měl bys být spíše ‚naplněn přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovní rozlišovací schopnosti, abys chodil hoden Jehovy, aby ses mu plně líbil, když dále přinášíš ovoce v každém dobrém díle. . . , abys plně vytrval a byl trpělivý s radostí‘. (Kol. 1:9–11) Stejně jako v manželství, znamená to rostoucí porozumění a rostoucí náklonnost, neboť pracujeme na poutu, které nikdy nemůže být zlomeno. Byla doba, kdy hebrejští křesťané byli „otupělí ve svém slyšení“. Chybělo jim osobní studium a jeho uplatňování a potřebovali mléčnou stravu jako malé děti. Proto si povšimni, co jim napsal Pavel: „Ale hutná strava patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ K záchraně nestačí mít pouze vědomosti v hlavě, ale zachraňující je právě duch pravdy, ‚láska k pravdě‘. — Žid. 5:1–14; 2. Tess. 2:10; 1. Kor. 8:1.

12. a) Jaký nedostatek často nepříznivě ovlivňuje lidské vztahy? b) Která určitá vlastnost je obzvláště nutná, abychom mohli obnovit dobré vztahy? (Luk. 14:11)

¹² Potom záleží na modlitbě. Také zde nám pomůže příklad manželství. Není nedostatek výměny myšlenek propastí mezi manželem a manželkou? Základní příčina možná není zřejmá. Může to být pouhé nedorozumění, nebo že někdo má plachou a zdrženlivou povahu. Jestliže však trvá nedostatečná výměna myšlenek, bude tím vztah jistě trpět a dojde k napětí. Tento stav může být odstraněn jedině vědomým úsilím obnovit výměnu myšlenek. To není snadné. Je k tomu zapotřebí jedné vlastnosti více než jakékoli jiné, totiž pokory na obou stranách.

13. Jaký problém může časem nastat vzhledem k modlitbě? (1. Petra 4:7; 4:8, KB)

¹³ Jak to platí v duchovním ohledu? Když jsi směřoval k oddanosti a křtu, nevyskytovaly se snad větší těžkosti. Byl jsi vděčný za pravdu a miloval jsi dárce této pravdy, a to tě vedlo k počátečním krokům a v modlitbě jsi řekl Jehovovi o své hluboké vděčnosti a o tom, že toužíš oddat se mu bezvýhradně a celou duší. Nastoupil jsi novou životní cestu. Ale pro nedokonalost a z jiných důvodů může tato novost zevšednět, jako se to může stát v manželství. Časem se může stát, že postupně nebo jinak zjistíš, že modlitba se pro tebe stala něčím obtížným nebo něčím, co se činí ze zvyku. Co budeš dělat?

14. Co můžeš podniknout, pociťuješ-li, že ti něco překáží v modlitbě? (Jak. 5:14, 15)

¹⁴ Nehledej pro sebe omluvu a nesnaž se o ospravedlnění. To je opak pokory. Spíše se čestně a upřímně snaž vystihnout základní příčinu. Je tvé svědomí něčím znepokojeno? To ti snadno může bránit v modlitbách. Snad jsi se stal poněkud bezstarostným a dovolil jsi, že tlak každodenního života vyžaduje příliš mnoho tvého času a pozornosti?. Je to vracející se slabost, která má hlubší kořeny, než si uvědomuješ? Snad si dokonce říkáš: „Nikdy nebudu schopen dokončit, co jsem začal.“ Jestliže je obtíž tak vážná, že máš pocit, že nemůžeš předstoupit před Jehovu v modlitbě pak máš jedinou možnost, totiž svěřit se jednomu z Jehovových služebníků a požádat jej o pomoc, nejlépe některého dozorce nebo někoho jiného, kdo je zralý. K tomu bude ovšem třeba pokory, ale nemusí to být tak obtížné, jak si představuješ, a námaha se ti vyplatí. I v rodinném životě někdy starší bratr nebo sestra pomůže mladšímu upravit vztahy k otci nebo matce. Stejně to může být v domácnosti Boží.

15. Jak jsou užitečné ze srdce vycházející modlitby k Jehovovi? (Mat. 6:6)

¹⁵ Není ani možno dost zdůraznit cenu modlitby — ne modlitby formální, ale takové, která zrcadlí hluboké ocenění všech dobrých věcí, které Jehova učinil pro nás i pro druhé. Ano, chceme vyjádřit svůj milující zájem o druhé a prosit Boha, aby jim pomáhal překonávat jejich problémy a také aby pomáhal nám s našimi vlastními problémy. To nám pomůže, abychom nesoustřeďovali pozornost jen sami na sebe, což je opakem pokory.

16. a) Jak nám žalmista pomáhá pamatovat si, že křest je pouze počátek? b) Proč byl pro nás Ježíš vynikajícím příkladem?

¹⁶ Chceme-li dokončit svou stavbu na pevném základě, je důležitá ještě jiná věc, která nám pomůže, abychom stále pamatovali na to, že náš křest byl pouze počátek. Také o této věci mluví Žalm 40:9, 10 (verše 10 a 11, KB): „Vyprávěl jsem dobré poselství spravedlnosti ve velkém sboru. Hle, nezadržuji své rty. Jehovo, ty sám to dobře víš. . . Ohlašoval jsem tvou věrnost a záchranu. Neskryl jsem ve velkém sboru tvou milující laskavost a tvou pravost.“ To jistě platilo o Ježíši, který byl rozhodnut dokončit to, co začal při svém křtu. (Jan 4:34) Tato žalmistova slova ukazují nejprve velkou lásku k Jehovovi a k jeho znamenitým vlastnostem a také upřímnou touhu vidět Jehovovo dobré jméno plně ospravedlněno. Tato slova také ukazují pravou lásku k bližnímu, upřímnou touhu, aby jiní věděli o těchto věcech, zvláště ti, kteří mají slyšící ucho, kteří budou příznivě reagovat a pomohou budovat „velký sbor“. Ježíš se chopil těchto slov a tím nám dal znamenitý příklad. — Mat. 9:36–38; Jan 17:6, 18–21.

17. Jak můžeme dokázat, že nám záleží na lidech? (Luk. 10:2, 5, 6)

¹⁷ V této souvislosti si povšimněme jedné věci. Ježíš s sebou nenosil psaný exemplář Hebrejských písem, a přece se ve svém učení neustále odvolával na tato Písma a citoval z nich. My můžeme snadno nosit s sebou Bibli v tištěné formě. Proto je výhodné, abychom se naučili používat Bibli při vydávání svědectví lidem. Mělo by nám na lidech záležet a to bychom měli projevovat opětovnými návštěvami u každého, kdo projeví zájem, a úsilím zavést v domácnostech takových lidí biblické studium.

18. Jak mohou pokřtěné osoby rozšířit své pole činnosti? (1. Kor. 16:9)

¹⁸ Snad máš také možnost rozšířit pole své činnosti, a to jako zvěstovatel ve sboru, jako pomocný nebo pravidelný celodobý zvěstovatel dobrého poselství či jako misionář nebo člen některé rodiny bétel. Každý ovšem nemá takovou služební přednost, ale má-li někdo vážné přání a realisticky plánuje a jestliže tuto touhu srdce vyjádří v modlitbě, často se otevře cesta, aby se mohl podílet na konání Boží vůle ve větším rozsahu.

19. Jestliže jsi pokřtěn, co bys měl stále uchovávat ve svém srdci? (2. Kor. 4:6, 7)

¹⁹ Nikdy bys neměl mít pocit, že se někdo pokouší působit na tebe nějakým nátlakem. Ale stále bys měl chovat jako poklad ve svém srdci všechno, co symbolizuje tvůj křest. Jako oddaný Jehovův služebník stojíš na místě, v němž máš nejvyšší výsady. Měl bys pociťovat vřelý zájem, který o tebe má Jehovova rodina v nebi i na zemi, a to by tě mělo podněcovat, abys ve službě Jehovovi postupoval kupředu. Nezapomeň, že tvůj křest byl jen začátek.