Život a světlo jdou ruku v ruce
„Neboť u tebe je zdroj života, světlem od tebe můžeme vidět světlo.“ — Žalm 36:9; 36:10, KB.
1, 2. Jak můžeme z protikladu lépe pochopit, že světlo je nezbytně nutné a že je zdrojem radosti?
SVĚTLO a tma patří mezi největší protiklady. Kdybys za jasného dne chodil otevřenou krajinou, která je pro tebe nová, cítil by ses docela v bezpečí. Nejenže bys viděl blízké předměty a k určitým věcem bys mohl dojít a dotknout se jich, ale těšil by ses také z jasného výhledu na vzdálenou krajinu a všímal by sis různých podrobností, i toho, co by se pohybovalo na obzoru. V naprosté tmě by však bylo pošetilé učinit jediný krok bez kapesní svítilny nebo lampy. Pohyboval by ses velmi opatrně a obezřetně.
2 Světlo je nejen životně důležité pro všechny formy života a pro pohyb všeho druhu, ale také velmi přispívá ke kráse a radosti ze života. Představ si, že jdeš v oslňujícím poledním slunci a náhle vstoupíš do stinného lesa. Jaký je to příjemný rozdíl! Proč je to tak lákavé? Světlo je nyní mírné a očím příjemné a odráží se v nekonečně rozmanitých stínech a barvách, když stojíš a díváš se na různé stromy a jejich listí a snad i na květiny v podrostu. Když vzhlédneš, slunce tě neoslňuje, ale pozoruješ oblohu přes větve a listy, které propouštějí světlo v podobě nespočetných malých bodů a skvrn. Máš pocit, že bys tam chtěl zůstat a užívat toho klidu a krásy, obzvláště za přítomnosti druha, který se také z toho umí tiše radovat.
3. Jaké přirozené spojení je mezi světlem a životem?
3 Nemohl bys ovšem ocenit nesmírnou hodnotu světla ani to, jak je užitečné a že je zdrojem nekonečného potěšení, kdybys nebyl živ a nemohl to vše vidět vlastníma očima. Ano, čím jsi zdravější a čím lépe vidíš, tím více oceňuješ světlo. Život a světlo jdou skutečně ruku v ruce.
4. a) Proč a jak považují mnozí lidé tyto věci za něco samozřejmého? b) Na jaký zážitek je možno poukázat takovým lhostejným lidem?
4 Je škoda, že mnozí lidé považují tyto věci za samozřejmé. Jsou rádi, že mohou užívat všech dobrodiní života a světla, ale nepozastaví se nad tím, co je jejich zdrojem. Domnívají se, že život povstal v podstatě náhodou, vývojovým procesem, za jehož počátek a průběh nikdo není odpovědný. Pokud jde o světlo, říkají, že pro nás na zemi je jediným jeho zdrojem slunce. Jak by takoví lidé byli překvapeni nebo dokonce otřeseni, kdyby zažili to, co se kdysi stalo jednomu muži. Vyprávěl o tom králi Agrippovi II. : „Viděl jsem o poledni na cestě, o králi, světlo, nad slunce jasnější, jež se rozlilo z nebe kolem mne a kolem těch, kteří cestovali se mnou.“ Kdo to byl? Při jaké příležitosti se to stalo a jaký to mělo význam? — Sk. 26:13.
5. Proč je možno považovat za spolehlivou zprávu o Saulovu zážitku, který vedl k jeho obrácení?
5 Mnozí lidé, včetně těch, kteří tvrdí, že jsou křesťané, věří, že některé události, o nichž se v Bibli mluví jako o skutečnostech, patří mezi mýty a legendy. Ale ani tito lidé nepopírají, že muž, který se jmenoval Pavel a byl dříve známý pod jménem Saul z Tarsu, skutečně žil a napsal mnoho dopisů, které dnes patří ke Křesťanským řeckým písmům. Také nemáme důvod pochybovat o podrobnostech, které v souvislosti s obrácením Saula zaznamenal spolehlivý dějepisec Lukáš. Celá zpráva, kterou najdeme ve Skutcích apoštolů 9:1–30, včetně slov, která tehdy řekl Pavlovi Ježíš, nese pečeť pravdy. Je nepředstavitelné, že by si byl Pavel to vše pouze představoval, zvláště uvážíme-li, proč tehdy šel do Damašku. Ukázal králi Agrippovi, jak silně tehdy nenáviděl křesťany. Řekl mu: „Ve všech synagogách jsem se snažil mnohokrát je trestáním donutit k odvolání. A protože jsem byl proti nim úplně rozzuřen, pronásledoval jsem je až do vzdálených měst [mimo město Jeruzalém].“ Právě na cestě do města Damašku zažil největší otřes a překvapení ve svém životě, jak o tom zde již byla zmínka. Takové tedy byly okolnosti. Jaký význam to vše mělo? — Sk. 26:8–11.
VYDÁVAT SVĚDECTVÍ O SVĚTLE ZNAMENÁ ŽIVOT
6. K čemu Ježíš pověřil Saula a proč bychom se o to měli zajímat?
6 Budeme-li podrobněji uvažovat o slovech, která Ježíš tehdy řekl Saulovi, přinese nám to poučení a užitek. Poznáme z toho bližší podrobnosti o úzkém spojení mezi životem a světlem a uvidíme, jak se to týká každého z nás, bez ohledu na to, jak reagujeme. Když Ježíš sdělil Saulovi jeho poslání, řekl mu: „Proto jsem se ti učinil viditelným, abych si tě vyvolil za služebníka a svědka věcí, které jsi viděl, i věcí, které ti dám o sobě vidět. Neboť tě osvobozuji od tohoto lidu i od národů, k nimž tě posílám, abys jim otvíral oči, aby se odvraceli od tmy ke světlu a od moci satanovy k Bohu, aby tak obdrželi odpuštění hříchů a dědictví mezi těmi, kteří jsou posvěceni svou vírou ve mne.“ — Sk. 26:16–18.
7. Jak Saul později známý jako Pavel dokázal, že přijal toto pověření?
7 Z dalších slov, která řekl Saul králi Agrippovi, poznáváme, že ihned přijal toto pověření: „Nestal jsem se neposlušným nebeského vidění, . . . stále vydávám svědectví až do dnešního dne malým i velkým, . . . že Kristus měl trpět a jako první, který měl být vzkříšen z mrtvých, oznamoval světlo jak tomuto lidu [Židům], tak i národům.“ (Sk. 26:19–23) Saul správně porozuměl a pochopil, co mu Ježíš řekl. Je však otázka, zda také ty chápeš Ježíšova slova a rozumíš, jak se tě dotýkají. Uvažuj o tom!
8. a) Vysvětli, jak některé výrazy mohou mít jak doslovný, tak i přenesený význam. b) Který příklad ukazuje, že v Bibli je určitých výrazů použito symbolicky?
8 Ježíš se zřejmě vyjadřoval symbolicky, když řekl Pavlovi, že mu dá vidět určité věci a že jej přiměje, aby otevíral jiným oči, aby se mohli odvrátit od tmy ke světlu. Nebylo to nic nového ani zvláštního. Je těsná souvislost mezi tělesným zrakem a myslí. Často používáme výrazů, které mají buď doslovný význam, nebo mohou být chápány v přeneseném, někdy také v duchovním smyslu, a mají tedy vztah k mysli a srdci. Což často neřekneme: „Konečně to jasně vidím“, a míníme tím, že jsme pochopili, co bylo řečeno? Dobrý příklad pro to nacházíme u Pavla, který napsal v jednom ze svých dopisů: „Aby nám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení v přesném poznání sebe samého, když byly osvíceny oči vašeho srdce. . .“ — Ef. 1:17, 18.
9. Co symbolizuje světlo v protikladu ke tmě?
9 Světlo je tedy vhodným symbolem pravdy a podobných věcí, které je dobré pozorovat, například spravedlnosti. Tma je naproti tomu symbolem omylu a nevědomosti a také podobných věcí, které se raději skrývají, aby nebyly pozorovány, jako například hanebné chovaní nebo špatné skutky.
10. a) Vydával Pavel svědectví o pravdě všeobecně? b) K jakému dalšímu užitku vede přijetí biblické pravdy?
10 Pavel zřejmě poznal, že pod vedením vzkříšeného Pána Ježíše měl svědčit o světle tím, že měl ‚oznamovat pravdu‘ jiným. (2. Kor. 4:2) Ne však pravdu všeobecně, ale pravdu obsaženou v Božím slově, v Bibli. (Jan 17:17; 1. Tim. 2:4; 2. Tim. 2:15) Lidem, kteří přijmou pravdu, otevřou se oči mysli a uvidí, jaké kroky mají podniknout, nejen aby vešli do světla, ale aby získali život. A tento život, podobně jako světlo, je něco většího, daleko většího než dnešní tělesný a pomíjivý život našeho těla. Tento hlubší význam je vyjádřen v dalších slovech apoštola Pavla Efezským: „Navíc jste to vy, které Bůh oživil, ač jste [dříve] byli mrtví ve svých přestupcích a hříších.“ Toto vysvětlení je pouze prvním krokem k plnému porozumění života, jak se na něj dívá Bůh. — Ef. 2:1.
11. a) Jak můžeme vydávat svědectví o světle a jakou to má spojitost se životem? b) Jakého postoje se máme vyvarovat v tomto ohledu?
11 Proto můžeme říci, že život a světlo jdou ruku v ruce, jak v obrazném, duchovním smyslu, tak i doslovně. Pavel vydával svědectví o světle, o pravdě, a to pro něho znamenalo život. Také pro nás znamená život, jestliže nejprve světlo přijmeme a potom je přinášíme jiným. Chápeš, co to pro tebe znamená? Abychom tomu porozuměli ještě lépe, uvažujme o tom, co Ježíš řekl onomu muži na cestě do Damašku. Je podivuhodné, že tento muž, který na určitou dobu oslepl, přesto najednou v duchovním ohledu viděl všechno ze zcela nového hlediska. Svou úlohu přitom mělo i jeho srdce. Nebyl vzpurný ani neposlušný. To může být řečeno i o nás, pokud pamatujeme na výstrahu, kterou Jehova dal Ezechielovi: „Synu člověka, bydlíš uprostřed vzpurného domu, který má oči, aby viděl, ale ve skutečnosti nevidí, který má uši, aby slyšel, ale ve skutečnosti neslyší, protože jsou vzpurný dům.“ — Ezech. 12:2.
POD ČÍ MOCÍ JSI?
12. Jakému účelu mělo sloužit pověření, které dostal Saul, a co bychom chtěli v této souvislosti vědět?
12 Když Ježíš mluvil k Saulovi, řekl, že lidem mají být otevřeny oči, „aby se odvraceli od tmy ke světlu a od moci satanovy k Bohu“. (Sk. 26:18) V těchto slovech je tedy zmínka o nějakém základním zdroji a o vládnoucí moci, pokud jde o tmu a světlo nebo, jak bychom také mohli říci, pokud jde o smrt a život. Jistě chceme vědět, pod čí moc se dostaneme, jestliže bychom chtěli přejít z jedné strany na druhou.
13. Jak Boží slovo ukazuje, že Jehova je zdrojem a) světla a b) života?
13 Boží slovo jasně ukazuje, že Jehova je zdrojem jak života, tak i světla. On je „stvořitel nebes. . . , ten, který utvořil zemi a který ji udělal. . . vytvořil ji dokonce proto, aby byla obývána“ živými tvory. Zpráva o stvoření v První knize Mojžíšově to potvrzuje: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a Zemi.“ Potom vzhledem k Zemi „Bůh řekl: ‚Ať se stane světlo.‘ “ Později se zmiňuje o ‚větším světle, aby vládlo dni‘, to jest o Slunci, které je hlavním zdrojem světla pro Zemi, a také energie, bez níž by na Zemi nebyl možný život. K vyvrcholení pozemského stvoření došlo, když „Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby vytvořil člověka z prachu půdy Země a vdechl do jeho nosu dech života, a člověk se stal živou duší“, a to živou duší „k Božímu obrazu“. Adam a potom také Eva byli stvořeni dokonalí, byli vybaveni všemi smysly a všemi tělesnými i duchovními schopnostmi a mohli plnou měrou užívat života i světla a těšit se z nich. — Iz. 45:18; 1. Mojž. 1:1, 3, 16, 27; 2:7.
14. Na základě čeho můžeme poznat, že Jehova je nejvyšší mocí, a jaké otázky přitom vznikají?
14 Z toho jasně vyplývá, že Jehova Bůh je nejen zdrojem a původcem života a světla, stvořitelem a dárcem života, ale že je v této své vlastnosti právem nejvyšší autoritou, svrchovaným vládnoucím panovníkem. (Žalm 103:19; Dan. 4:17, 35; 4:14, 32, KB; Zjev. 4:11) Uznáváme-li tuto skutečnost, chtěli bychom přirozeně vědět, jak potom může existovat nějaká moc, která Jehovovi odporuje. Co je „moc satanova“, o níž mluvil Ježíš? Jak vznikla? A jak se můžeme vymanit z její nadvlády?
15. a) Jak se satan lstivě snažil podkopat Boží autoritu? b) Jak se to dotýkalo Božího slova? Co přimělo Adama a Evu k jejich jednání?
15 Jak ukazuje inspirovaná zpráva, satan se pokusil rafinovaně uplatnit svůj vliv, a to se mu podařilo. Jak přitom postupoval? Tak, že vzbuzoval myšlenky a jednal klamně. Chybu zastřel lží a vydával ji za náhražku pravdy. Jinými slovy, vydával tmu za světlo. Je zajímavé, že šlo o život, neboť řekl Evě, že nezemře, ale že bude dále žít v těle na zemi, jestliže uposlechne jeho návrh. Slíbil jí, že získá větší osvícení; prostřednictvím hada totiž řekl: „V ten den, kdy z něho [ze zakázaného ovoce] pojíte, zcela jistě se vám otevřou oči.“ Potom naznačil, že Eva se stane volnou, aby projevovala moc nezávisle na Bohu, neboť dodal: „Zcela jistě budete jako Bůh a poznáte dobré a zlé.“ (1. Mojž. 3:1–5) Tak satan prohlásil, že Boží slovo a jeho příkaz, který dal Adamovi, nejsou spolehlivým pravým světlem, jež by mohlo Adama vést a zachovat jej a jeho manželku na pravé cestě k životu. Nejprve Eva a potom Adam se rozhodli neposlechnout Boží jednoduchý a jednoznačný příkaz, a tak se vydali cestou sobecké nezávislosti, cestou, jež vede od života a světla v Boží přízni do tmy a smrti. — Žalm 119:105; viz též 2. Kor. 11:14.
16. a) Proč je užitečné, uvažujeme-li podrobněji o tom, jak satan postupoval? b) Jak Písmo objasňuje tuto otázku?
16 Pozastavme se nyní a uvažujme o jedné z hlavních satanových metod a o jejích účincích. Jako pokoušel Evu, tak pokouší rafinovaným a klamným způsobem i nás, abychom se na věci dívali ze sobeckého stanoviska. Jestliže je naše srdce ovládáno sobectvím, nebo se tak stane, pak snadno upadneme do satanovy léčky a snadno nás oslepí a oklame. Snažíme se ospravedlnit sami sebe a přestaneme myslet na bázeň před Bohem. Povšimni si, jak jasně a výstižně je to vyjádřeno v Žalmu 36:1–3 (36:2–4, KB): „Pro zlého je hříšný výrok uprostřed jeho srdce, před jeho očima není posvátná bázeň před Jehovou. Neboť vůči sobě jednal ve svých vlastních očích příliš hladce, než aby přišel na své provinění, aby je nenáviděl. Slova jeho úst jsou škodlivost a podvod; přestal mít pochopení pro konání dobra.“ Boží soud nad takovými lidmi dobře vyjádřil prorok Izaiáš: „Běda těm, kteří říkají dobrému zlé a zlému dobré, těm, kteří vydávají tmu za světlo a světlo za tmu. . . ! Běda těm, kteří jsou moudří ve svých vlastních očích a rozumní dokonce před svým vlastním obličejem!“ Skutečně bychom se měli bát, abychom nebyli ‚zatvrzeni podvodnou mocí hříchu‘ a tím zaslepeni. — Iz. 5:20, 21; Žid. 3:13.
17. Do jaké míry nese člověk sám vinu za to, že se dostával stále více pod satanův vliv?
17 Od vzpoury v Edenu se lidstvo všeobecně dostávalo pod stále rostoucí vliv satanův a pod jeho nadvládu. Odpovědnost za to sice v prvé řadě nesl satan, ale člověk sám na tom měl také velkou vinu. Pamatujme na to, že Bůh neponechal lidstvo v nevědomosti o sobě. Je sice neviditelný, ale „jeho neviditelné vlastnosti jsou. . . od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, i jeho věčnou moc a božství, takže jsou bez omluvy“. V souladu se Žalmem 36:1–3 (36:2–4, KB) Pavel dále řekl: „Ačkoli [lidé] znali Boha, neoslavovali jej jako Boha ani mu neděkovali, ale stali se jalovými ve svých úvahách a jejich nerozumné srdce bylo zatemněno.“ (Řím. 1:19–23) Je pravda, že satan vydával tmu za světlo, ale musíme připustit, že lidé všeobecně dali přednost tmě a bezbožnosti před světlem. Potvrzuje to Enochovo inspirované proroctví, v němž je čtyřikrát zdůrazněna bezbožnost. (Juda 14, 15) Tři výjimky z doby před potopou, o nichž Bible podává zprávu, totiž Abel, Enoch a Noe, pouze potvrzují, že většina je neomluvitelná. Tito tři lidé ‚chodili s Bohem‘. O Noemovi bylo řečeno, že ‚projevoval zbožnou bázeň a. . . odsoudil svět‘. — 1. Mojž. 5:22; 6:9; Žid. 11:4–7.
MOC KRÁLOVSTVÍ
18. K jakému vývoji vzhledem k satanově moci došlo po potopě?
18 Po potopě začal satan vykonávat moc zcela zvláštním viditelným způsobem panství. Poprvé čteme o království. Pro své ctižádostivé předsevzetí našel satan dobrovolný nástroj v Nimrodovi, o němž čteme: „Ten byl první, kdo nastoupil cestu, aby se stal mocným na zemi. Projevil se jako mocný lovec v odporu proti Jehovovi. . . A počátkem jeho království se stal Bábel. . . v zemi Sinear. Z té země vytáhl do Asýrie, a pustil se do stavění Ninive.“ — 1. Mojž. 10:8–12.
19. a) Jak se projevil odpor proti Jehovovi a jak reagoval Jehova? b) Jak tento odpor postupoval, ačkoli byl pozastaven?
19 Stejnou ctižádostí a vzpurným duchem byli podníceni určití lidé, kteří se proto rozhodli, že na sebe strhnou moc a že si ji pak ponechají. Řekli: „Pojďme, postavme si město a také věž s vrcholem v nebesích a učiňme si věhlasné jméno, abychom nebyli rozptýleni po celém povrchu země.“ To odpovídalo satanovu záměru, ale bylo to v rozporu s výslovným předsevzetím Jehovy, svrchovaného Pána. Bůh nezavřel oči před touto situací. „Sestoupil, aby shlédl město a věž, kterou postavili synové lidští.“ Potom řekl: „A nyní pro ně nebude nedosažitelné nic, co si snad usmyslí dělat.“ Proto Jehova zmařil jejich záměr tím, že jim zmátl jazyky a způsobil, aby se rozptýlili po celé zemi. (1. Mojž. 9:1; 11:1–8; Sk. 4:24) Většina lidí však dávala přednost lidskému panství a stále existovali lidé, kteří měli satanova ctižádostivého ducha a usilovali o moc a autoritu. Tak vznikla lidmi vytvořená království. Někdy to byla pouze městská království, která se pak rozšiřovala, aby pojala celé velké území — například království Moab a Amon, a nakonec vznikly velké říše a světové velmoci.
20. a) Jakou úlohu hrálo náboženství v královstvích, které založili lidé? b) O jaké výjimce mluví Bible? c) Jak a do jaké míry panoval satan nad většinou lidí?
20 U všech těchto království hrálo velkou úlohu náboženství, ale panovníci ani jejich poddaní neuznávali Jehovu jako svrchovaného vládce, jemuž patřilo uctívání a jemuž měli být podřízeni. (Jer. 10:10; Dan. 6:26) Bible se zmiňuje pouze o jediné výjimce, totiž o Melchisedechovi, králi ze Sálem. Sloužil také jako „kněz nejvyššího Boha“, a když žehnal Abrahamovi, řekl: „Požehnaný buď Abram od nejvyššího Boha, tvůrce nebe a země.“ Když Abram mluvil k sodomskému králi, zmínil se o Bohu podobným způsobem. (1. Mojž. 14:18–23) Ale jinak kraloval nad všemi královstvími satan spolu s neposlušnými anděly, kteří se k němu připojili, a používali k tomu falešného náboženství a podvodu. To si obvykle nikdo neuvědomuje, protože satan a zástupy jeho démonů jsou lidským očím neviditelní. Ano, neviditelní, ale přesto působí velice účinně. Ježíš označil satana, ďábla, třikrát jako „vládce tohoto světa“. A když Pavel mluvil o křesťanském boji proti ďáblu, řekl, že to je boj „proti mocem, proti světovládcům této tmy, proti zlým duchovním silám v nebeských místech“. — Jan 12:31; 14:30; 16:11; Ef. 6:11, 12; viz též 2. Korintským 4:4.
21. a) Co to znamená být osvobozen od satanovy moci? b) Jak dnes věci dosahují vrcholu na obou stranách?
21 Jestliže se podle Ježíšových slov mají lidé ‚obrátit. . . od moci satanovy k Bohu‘, znamená to, že musí přejít z jedné vládní sféry do jiné. Pavel napsal: „[Jehova] nás osvobodil z moci tmy a přesadil nás do království Syna své lásky.“ (Kol. 1:13) V dnešní době dosáhl vývoj věcí významného a kritického bodu na obou odporujících si stranách — na straně Jehovově i na straně satana, ďábla. (1. Mojž. 3:15) Tma pod satanovou vládou ještě nikdy nebyla tak velká jako v dnešní době. Panovníci i ti, kteří jsou ovládáni, nevědí, jak mají řešit své mnohé tísnivé problémy. Panuje „taková temnota, že se dá nahmatat“. (2. Mojž. 10:21, 22) Ale pod Jehovovým panstvím, jež vykonává jeho mesiášský král, Kristus Ježíš, svítí světlo pravdy a spravedlnosti silněji než kdy dříve. Poskytuje jeho poddaným zřetelné vedení a vyvolává v nich důvěru a mohou se kromě toho těšit z mnoha duchovních radostí. Ve sporné otázce, před kterou nyní stojí lidstvo, jde tedy o panství a o moc království.
22. Kde a jak je zvláště zdůrazněna moc a panství a) ve spojení s mesiášským královstvím a b) ve spojení se satanovým nárokem na svrchovanou moc?
22 Povšimněme si, jak je tato myšlenka zdůrazněna v knize Zjevení. Ve vidění, které dostal Jan, slyší v nebi silné hlasy, které říkají: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude vládnout jako král po celou věčnost.“ To se splnilo v roce 1914, kdy skončilo nepřerušované panství nad světem, které s Božím připuštěním vykonávaly pohanské mocnosti po dobu 2 520 let od roku 607 př. n. l. Když Jan viděl zrození mesiášského království a válku v nebi i svržení draka, satana ďábla, z nebe, slyšel oznámení: „Nyní přišla záchrana a moc a království našeho Boha a oprávnění jeho Krista.“ V dalším vidění se naproti tomu dovídáme, že drak poskytl „šelmě“ (což je symbol satanovy celosvětové politické organizace) „svou sílu a svůj trůn a velkou moc“, aby ji uctívali všichni obyvatelé země. Něco podobného je řečeno o moci a uctívání „obrazu šelmy“, který znázorňuje nynější Organizaci spojených národů. Ano, satanova organizace „nutí všechny osoby“, aby přijaly znamení, bez něhož se život stává téměř nemožným. — Zjev. 11:15; 12:10; 13:2, 15–17.
23. a) Jaké otázky bychom si měli proto klást? b) Jak máme rozumět druhé části Žalmu 36:9 (36:10, KB) a k jakému krásnému závěru tak docházíme?
23 Pod čí mocí jsi? Spokojíš se s tím, abys platil za podporovatele satanova světového uspořádání? Nebo upřímně toužíš po tom, abys unikl ze satanovy moci, ale není ti jasné, co máš pro to podniknout, a bojíš se následků, které by s tím mohly být spojeny? Ke svému povzbuzení si otevři ještě jednou 36. žalm. Nejprve zde žalmista popisuje špatný postoj těch, kteří stále jednají správně ve svých vlastních očích, a proto nemohou vidět své chyby a nemohou se naučit je nenávidět. Potom se žalmista obrací k Jehovovi, vyzdvihuje jeho milující laskavost, věrnost, spravedlnost a požehnání, jež Jehova poskytuje těm, kteří hledají útočiště pod jeho křídly. Mluví o Jehovovi jako o „zdroji života“, a potom dodává: „Světlem od tebe můžeme vidět světlo.“ Jinými slovy: Teprve tehdy, až se naučíme pozorovat všechno — i sami sebe — z jeho stanoviska, budeme se umět odvrátit od tmy ke světlu a poznáme a pochopíme, jaké kroky musíme učinit, abychom získali věčný život pod Boží vládnoucí mocí. Jsme šťastní, jestliže jdeme v souladu s tímto světlem, s pravdou a spravedlností, protože „stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více až do plného dne“. Pak se můžeme připojit k Davidovi v jeho modlitbě: „Ať trvá tvá milující laskavost k těm, kteří tě znají, a tvá spravedlnost k těm, kteří jsou přímí v srdci.“ — Žalm 36:5–10; 36:6–11, KB; Přísl. 4:18.