‚Máte být svatí, protože Jehova je svatý‘
„Staňte se i vy sami svatými ve svém celém chování.“ — 1. Petra 1:15.
1. Jaké myšlenky mohou někoho napadnout, když slyší slovo „svatý“?
NA CO si vzpomeneš, slyšíš-li slovo „svatý“? Je „svatost“ v tvých očích něčím nedosažitelným, je to vlastnost, kterou bys nikdy nemohl získat? Myslíš si, že bys nikdy nemohl splnit požadavky, abys byl „svatý“? Nebo si představuješ „svatého“ člověka tak, jak jej znázorňuje křesťanstvo nebo pohanský svět — jako člověka se zbožným obličejem, ve zvláštním oděvu, jako člověka, který chce být obzvláště zbožný a považuje se za někoho lepšího? Máš-li o významu slova „svatý“ takovou představu, musíš ještě poznat, co je pod tímto pojmem míněno v Bibli.
2. Co znamenají hebrejská a řecká slova, která jsou přeložena výrazy „svatý“ a „svatost“?
2 Slova „svatý“ a „svatost“, jež se vyskytují v Bibli, jsou překladem hebrejských slov, jež jsou zřejmě odvozena od kořene, který znamená „být čistý“, „být nový nebo čerstvý, neposkvrněný“. Těchto hebrejských slov je používáno v doslovném smyslu, ale také — což je ještě důležitější — ve smyslu duchovním nebo mravním. Tato slova se tedy hlavně vztahují na morální čistotu, svatost, nezkaženost. Tato hebrejská slova také znamenají být oddělen, vyhrazen nebo posvěcen pro Boha. V Křesťanských řeckých písmech obě tato slova také označují oddělenost pro Boha a vztahují se na neposkvrněnost nebo dokonalost chování člověka.
3. Na které dva body poukázal Petr v pokynu, který čteme v 1. Petrově 1:14–16, a co nás vede k tomu, abychom dbali těchto slov?
3 Rozumíme-li smyslu těchto slov, můžeme také pochopit, proč dal apoštol Petr radu, která je zaznamenána v 1. Petrově 1:14–16: „Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle žádostí, které jste měli dříve ve své nevědomosti, ale ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými ve svém celém chování, protože je psáno: ‚Máte být svatí, protože já jsem svatý.‘ “ Všiml sis, že Petr uvádí v tomto pokynu dvě myšlenky? Nejprve říká: „Přestaňte se utvářet podle žádostí, které jste měli dříve ve své nevědomosti“, a pak mluví o tom, že bychom se měli ‚stát svatými‘. Co nás vede k tomu, abychom se řídili tímto pokynem? Především bychom se chtěli stát „svatými“, protože Jehova je „svatý“. Petr přece řekl: „Máte být svatí, protože já jsem svatý.“
ZÍSKAT SVATOST
4. Jak můžeme získat svatost a jakou úlohu má v této souvislosti pravda?
4 Svatost je vlastnost Boží, a my jsme nedokonalí, proto vzniká otázka, jak můžeme získat svatost. Z výše uvedených slov v 1. Petrově 1:14 poznáváme, že musíme být poslušní jako děti, a ve verši 22 je potom řečeno: „Očistili [jste] své duše poslušností pravdy.“ Abychom získali svatost, musíme tedy projevit „dětskou poslušnost“ vůči pravdě, kterou nalézáme v Božím slově. Ježíš věděl, jaký význam má „pravda“ pro člověka, který by chtěl být v Božích očích svatý, neboť u Jana 17:17 říká: „Posvěť je pravdou, tvé slovo je pravda.“ Abychom tedy mohli být „čerství“, „čistí“ nebo „neposkvrnění“ a „oddělení“ pro Boha, musíme poslouchat pravdu a připustit, aby působila v našem životě.
5. a) Co bychom dělali, kdybychom neposlouchali pravdu, a jaké dva příklady pro to máme? b) Co je hřích a jak se můžeme vyvarovat, abychom nehřešili proti Bohu?
5 Měli bychom si uvědomit, že poslouchat pravdu znamená poslouchat stvořitele. Kdybychom již neposlouchali pravdu a vrátili se ke zvyklostem a žádostem, které jsme měli dříve, znamenalo by to, že bychom osobně hřešili proti Jehovovi. David to poznal, když uvažoval o svém cizoložném vztahu k Betsabé. Po svém pokání pronesl působivá slova: „Proti tobě, tobě samému jsem zhřešil, a učinil jsem to, co je zlé v tvých očích.“ (Žalm 51:4; 51:6, KB) Marnotratný syn došel k témuž závěru, když opět přišel k rozumu po svém rozmařilém, prostopášném, nesvatém životě. Vyjádřil to slovy: „Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě.“ (Luk. 15:18) Hřích je definován jako morální selhání, což znamená minout se cíle — dokonalosti —, a proto křesťan, který se dopouští hříchu, stává se nesvatým, poskvrněným, nečistým v duchovním i mravním ohledu. Křesťan proto má s oceněním pro všechno, co Jehova učinil, vynaložit úsilí, aby zůstal věrný a poslušný vůči pravdě, aby se nestal neposlušným a nehřešil proti Jehovovi.
6. Omezovala se svatost, kterou měli získat Izraelité, pouze na činnost spojenou s náboženstvím? Odůvodni svou odpověď.
6 Jehova si přál, aby Izraelité, kteří byli po staletí jeho lidem, byli svatí, aby se mu stále více podobali. Abychom tomu lépe porozuměli, uvažujme krátce o tom, jak Bůh jednal se svým lidem pod mojžíšovským Zákonem. Bůh řekl Izraelitům: „Máte se prokázat svatými, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.“ (3. Mojž. 19:2) O kterých stránkách lidského života zde Jehova mluvil? Mluvil snad jen o náboženské činnosti v životě? Ne. Ze souvislosti, ze zbývajících třiceti pěti veršů této kapitoly, vyplývá, že Bůh mluvil o činnostech ve všech oblastech života židovského lidu. Mluvil například o krádežích, o stranickosti při soudu, o používání vah a měr, o tom, jak mají jednat s postiženými lidmi, například s hluchými a slepými, a dokonce je zde zvláštní zmínka o chování v ohledu sexuálním. Svatost tedy měla být projevována ve všem, co Izraelité v životě dělali. Kdyby se byli tehdy řídili Božím měřítkem vzhledem ke svatosti, mohli být „svatým“, čistým lidem, mohli být odděleni od světských národů jako lid výlučně oddaný Jehovovi. Předpisy o jídlech, o hygieně a mravní zákony, které jim Bůh dal, měly jim stále připomínat, že pro něho byli odděleni a posvěceni. — 3. Mojž. 22:31, 32.
OBJASNĚN VÝZNAM SVATOSTI
7. a) Co musel učinit Bůh, jestliže Izraelité mohli být učiněni „svatými“ pouze do jisté míry? b) V jakém ohledu bylo Ježíšovo poselství pomocí pro jeho současníky?
7 Izraelité však mohli být očištěni, odděleni od starověkého světa a učiněni „svatými“ jen do jisté míry. Proto bylo nutné, aby Bůh poslal na zemi Ježíše, který dal lidem další poučení o svém Otci a o jeho podivuhodných vlastnostech — o spravedlnosti, čistotě a svatosti. Učení Ježíše Krista mohlo způsobit, že vnímaví lidé dosáhli vyššího stupně svatosti než Izraelité pod mojžíšovským Zákonem. Lidem, kteří byli ochotni přijmout Boží poselství, proniklo jeho poučení do srdce. Mohlo jim pomoci, aby se stali podobnějšími Jehovovi, aby jej lépe poznali a dosáhli tak důvěrnějšího vztahu k němu, než jakého mohli dosáhnout lidé, kteří žili před Ježíšovým příchodem na zemi. — Jan 1:18.
8. V jakém smyslu šel Ježíš ještě dále, když citoval mojžíšovský Zákon, a které dva příklady to znázorňují?
8 Když Ježíš konal svou službu, pro kterou jej Bůh jmenoval, často citoval mojžíšovský Zákon a potom šel ještě hlouběji. V jakém ohledu? Odhaloval totiž pohnutky a důvody, které mohly vést k určitému jednání. Ježíš měl zájem o to, aby zjistil, co je v lidském srdci. Znázornil to, když jednou mluvil ve spojitosti s mojžíšovským Zákonem o vraždě a cizoložství. Řekl: „Slýchali jste, že lidem starých dob bylo řečeno: ‚Nezavraždíš; kdokoli však spáchá vraždu, bude odpovědný soudu.‘ Ale já vám říkám, že bude odpovědný soudu každý, kdo setrvává v hněvu na svého bratra; kdo se však obrátí na svého bratra se slovem nevýslovného pohrdání, bude odpovědný nejvyššímu soudu, zatímco ten, kdo řekne: ‚Ty opovrženíhodný blázne!‘, podlehne ohnivé gehenně.“ (Mat. 5:21, 22) Když později mluvil o cizoložství, řekl: „Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Nedopustíš se cizoložství.‘ Ale já vám pravím, že každý, kdo se neustále dívá na nějakou ženu, aby k ní živil svou vášeň, již s ní ve svém srdci spáchal cizoložství.“ — Mat. 5:27, 28.
9. a) Jaký byl rozdíl mezi mojžíšovským Zákonem a naukami Kristovými? b) Co zdůraznil Ježíš ve svých naukách?
9 V obou těchto případech je jasně patrné, že Kristovy nauky ohledně toho, že má být člověk svatý, převyšovaly nauky Zákona. Izraelita, který se dopustil vraždy nebo cizoložství, byl pod Zákonem odsouzen k smrti. Křesťan se naproti tomu mohl v Jehovových očích provinit již svými myšlenkami a pohnutkami; musel mít čisté srdce. (Mar. 7:18–23) Křesťan, který pěstoval špatné myšlenky a nečistá přání, nemohl očekávat, že dosáhne svatosti, která by zrcadlila Jehovovu slávu. (Fil. 4:8; 2. Kor. 3:18) Ježíš tedy zdůraznil zásady, na nichž spočíval mojžíšovský Zákon. Vyzdvihl ducha Zákona, kterého do značné míry ponechávali bez povšimnutí učitelé Zákona.
10. Jakou výhodu měli Ježíšovi následovníci a co řekl Petr o těchto oddělených křesťanech?
10 Apoštolové a jiní Ježíšovi následovníci si vzali k srdci tuto radu a snažili se uplatňovat zásady a ducha Zákona ve svém životě. To jim pomáhalo dosáhnout „svatosti“, která od nich byla očekávána. Dosáhli jí na základě své víry v hodnotu oběti Ježíše Krista, která působí smíření hříchů. Petr označil křesťanský sbor jako „svatý národ“, národ, který je úplně odloučen od světa a oddělen pro službu svému Bohu. (1. Petra 2:9) Jeho členové byli sice nedokonalí, ale v očích Jehovových byli „svatí“, čistí a ryzí.
11. Co řekl Malachiáš o očistném díle a kdy toto dílo začalo?
11 Ještě předtím, než přišel na zemi Ježíš, prorokoval Malachiáš, Boží muž, že Jehova vykoná očistné dílo také v čase konce přítomného systému věcí. Toto dílo popsal slovy: „Kdo však snese den jeho příchodu a kdo obstojí, až se on objeví? Neboť bude jako oheň čističe a jako louh těch, kteří perou. A posadí se jako čistič a přečišťovač.“ (Mal. 3:2, 3) Z chronologie a událostí, jimiž se plní biblická proroctví, poznáváme, že toto očišťující dílo začalo krátce po zřízení Božího království v roce 1914. Jako Jehova očistil svůj lid v minulosti, tak musel postupně očistit i v nové době svůj lid, který nesl jeho jméno, aby se tento lid stal svatým.
POSTUPNÉ OČIŠŤOVÁNÍ
12–16. Jaké kroky byly učiněny ve spojení s tímto očistným dílem a) proti nesprávným naukám, b) proti nemravnému jednání, c) proti užívání drog a tabáku?
12 Jaké změny a postupné přeměny musel podstoupit novodobý křesťanský sbor po celém světě a jednotlivci, kteří k němu patří? Jaké to bylo očistné dílo, které předpověděl Malachiáš? Abychom dostali odpověď na tuto otázku, přenesme se v duchu do doby mezi lety 1880–1940, kdy jako prezidenti Společnosti Strážná věž sloužili C. T. Russel a J. F. Rutherford. Bylo nutno se očistit od nesprávných nauk, jako byla nauka o pekle (Kaz. 9:5, 10) a nauka o trojjedinosti (Jan 14:28; 1. Kor. 11:3). Dalším krokem k očištění pravých křesťanů bylo, že odstranili slavení narozenin. (Kaz. 7:1) Potom přišel čas, kdy mělo být pravým křesťanům ukázáno, že je nutné, aby zůstali odděleni od světa a od jeho konfliktů, a bylo jim to objasněno. — Jan 15:19; 17:16.
13 V letech po druhé světové válce se začala po celém světě hroznou měrou rozšiřovat mravní zkaženost. Její zhoubný vliv by mohl znečistit i Boží čistou organizaci. Jehova však měl zájem o svůj lid, stejně jako v minulosti, a proto svým sdělovacím prostředkem poučoval milujícím způsobem svůj lid a tak jej chránil před nečistotou, kterou by se mohl poskvrnit a stát se nesvatým. (Mat. 24:45–47) Zvláště od roku 1946 byla mravní čistotě Pánova lidu věnována větší pozornost než dříve. (2. Kor. 7:1) V roce 1952 bylo zavedeno biblické opatření v podobě odnětí pospolitosti těm, kteří se provinili. Lidé, kteří se dopustili závažných hříchů, jako je cizoložství nebo smilstvo, byli vyloučeni ze sboru, pokud nečinili pokání. (1. Kor. 5:11–13) Boží organizace netrpěla nikoho, kdo nechtěl zůstat v Jehovových očích čistý a neposkvrněný.
14 V šedesátých letech stalo se ve světě zvykem, že mladiství měli „vážnou známost“ a pěstovali mazlení, které podporovalo pohlavní vzrušení. Bylo nebezpečí, že by se i naše mládež mohla pošpinit a znečistit „volným chováním“ a nečistými zvyky? (Ef. 4:19) Ovšem. Proto Jehova prostřednictvím své organizace upozornil na to, že se takové zvyky nehodí pro „svatý“ lid. Bylo ukázáno, že „vážná známost“ je pro dospělé, kteří mají v úmyslu vstoupit do manželství. „Vážná známost“ nemá být pro křesťany zábavou, ale má být považována za důležitou věc, protože má nakonec vést k čistému manželství. — Žid. 13:4.
15 V posledních letech se ohromnou měrou rozšiřuje homosexualita. Homosexuálové říkají, že se postarají o to, aby je veřejnost uznala, a jsou hrdi na to, jací jsou. Takové podkopávání mravních měřítek by jistě mohlo být nebezpečné pro Boží svatý lid. Proto byly sbory varovány a ti, kteří se dopustili nesprávného jednání, byli z nich odstraněni. Bylo také důrazně a srozumitelně poukázáno i na jiné nečisté zvyky — například na masturbaci, která může vést k homosexualitě —, aby se tak jednotlivcům dostalo pomoci a aby mohli zůstat čistí v Jehovových očích. Později vyvstal ještě jiný problém, který vyžadoval pozornost. Někteří členové Božího lidu se v Božích očích znečišťovali nepřirozeným chováním při pohlavním životě v manželství, například orálním nebo análním pohlavním stykem. Strážná věž však odmítla takové nečisté způsoby a výstražně ukázala manželským dvojicím, jak o tom smýšlí Bůh. Dále bylo ukázáno, že smilstvo (řecky: porneia), které je v Božích očích tak odporné, zahrnuje všechny formy nemravných sexuálních vztahů. (1. Kor. 6:9, 10) Toto poučení bylo velmi oceněno a všichni, kteří se vzdali takových nečistých zvyků, jednali jako David, který kdysi moudře prosil svého nebeského Otce: „Prohlaš mne za nevinného, pokud jde o skryté hříchy.“ — Žalm 19:12; 19:13, KB.
16 Teprve nedávno Jehova upozornil svůj „svatý“ lid na to, že je nutné, aby byla odňata pospolitost těm křesťanům, kteří se mu oddali a byli pokřtěni, ale nejsou ochotni přestat užívat drogy a tabák. Myšlenka, že užívání tabáku poskvrňuje „tělo a ducha“, nebyla ve skutečnosti nová. V publikacích Společnosti Strážná věž byly během let stovky zmínek, jimiž byl Boží lid upozorněn na to, že kouření je neslučitelné s naukami Svatého písma. Proto přišel čas, aby Bůh odstranil ze svého lidu ty, kteří nechtěli pochopit, že se musí očistit od každého poskvrnění těla i ducha. Jen v samotných Spojených státech musela být od května 1974 odňata pospolitost více než 2 000 osob, protože se nevzdaly tohoto nečistého zvyku. Nebyli ochotni, jak řekl Pavel, ‚zdokonalovat svatost v Boží bázni‘. — 2. Kor. 7:1.
17. Jak Bůh chránil svůj lid jako celek, a jakou otázku by si proto měl položit každý jednotlivec?
17 Z těchto a podobných příkladů je jasně patrné, že Jehova postupně ‚zdokonaluje‘ svůj lid ve svatosti. Jako otec vede na procházce lesem své malé dítě za ruku, aby neklopýtlo a neupadlo, tak vedl i náš nebeský Otec během let svůj lid. Každý krok, který jsme učinili kupředu s Jehovovou pomocí, byl nutný. Jakmile vyvstalo něco, čím by mohl být jeho lid znečištěn nebo poskvrněn, Jehova v tom směru zasáhl. Sbory na to byly upozorněny a Boží lid byl včas připraven na změny. Byli jsme tedy „čištěni“ a „přečišťováni“, abychom mohli lépe zastupovat Jehovu svatějším způsobem. Střízlivá otázka však zní: Co děláme jako jednotlivci? Držíme krok se všemi těmito důležitými postupnými změnami? Každý z nás musí prozkoumat své srdce, aby našel odpověď.
AŤ JSME DÁLE ČINĚNI SVATÝMI
18. Proč nás Jehova upozorňuje na svá svatá měřítka a jak reaguje, jestliže se dopouštíme chyb?
18 Musíme si uvědomit, že Boží měřítka pro svatost se nemění. Vždy byla zapsána v Bibli. Bůh nás pouze na tyto věci upozorňuje, protože si přeje, abychom ještě lépe rozuměli zásadám a zákonům obsaženým v jeho Slově a abychom ještě přesněji poznali jeho cesty a mohli ještě lépe napodobovat jeho svatost. Když bloudíme a padáme, má s námi trpělivost. Umí se vžít do naší situace, „pamatuje na to, že jsme prach“. (Žalm 103:14) Nehrozí nám odnětím pospolitosti za každý přestupek, ale dává nám příležitost, abychom lépe oceňovali jeho cesty a jeho vlastnosti.
19. Jak by se mohlo stát, že bychom sice přijímali Boží nezaslouženou laskavost, a přece minuli její účel?
19 Nechceme však přijímat Boží nezaslouženou laskavost a potom nesplnit účel nebo důvod, proč jsme byli přivedeni do Boží čisté organizace. (2. Kor. 6:1) Nesmíme být lhostejní nebo považovat všechno za samozřejmé. Také nesmíme zůstat stát. Musíme brát vážně všechno, co nám říká jeho Slovo a co nám ukazuje jeho organizace. Nové informace si musíme brát k srdci a musíme se upřímně snažit uplatňovat je ve svém životě. Jsme v Boží čisté organizaci proto, abychom mu působili čest a chválu. Jestliže to nečiníme, pak nesplňujeme účel, proč jsme se stali čistými a „svatými“. Mohli bychom pak vůbec očekávat, že nás Bůh bude podporovat a že nám bude žehnat?
20. a) Jakým způsobem Bůh vládne? b) Co bychom dali najevo, kdybychom nedbali jeho pokynů?
20 Bůh panuje láskou. (1. Jana 4:16) Přeje si, abychom všechno činili proto, že to je správné. Mohlo by se stát, že by se pro nás někdy v budoucnosti stalo zkouškou něco, na co nás Bůh upozorní. Mohlo by se to týkat něčeho, co je nám milé a drahé. Co budeme dělat? Budeme váhat, zda máme tuto radu uplatnit, budeme snad uvažovat o tom, co by nám bylo milejší? Nemuseli bychom se v takovém případě ptát, zda si my skutečně přejeme Boží panství? Kdybychom se neřídili Božím vedením prostřednictvím jeho organizace, neukazovali bychom tím, že odmítáme Boží panství?
21. Čeho Bůh používá v dnešní době, aby činil svůj lid svatějším?
21 V každé nové publikaci, kterou dostáváme prostřednictvím třídy Jehovova věrného „otroka“, zjišťujeme, že jsme upozorňováni na nová hlediska Jehovových svatých měřítek bez ohledu na to, zda patříme k „pomazaným“ nebo k „velkému zástupu“. To je způsob, jímž jsme očišťováni; neděje se to tak, že by se rozrůstal seznam důvodů, proč by v budoucnosti byla někomu odňata pospolitost. Jsme očišťováni tím, že posloucháme pravdu, jak to řekl Petr: „Očistili [jste] své duše poslušností pravdy.“ (1. Petra 1:22) Je zřejmé, že Jehovův lid jako celek tak jedná, ale je nezbytně nutné, abychom jako jednotlivci reagovali na to, co pro nás nyní Jehova dělá. Činí nás „svatými“, jako je „svatý“ on sám.
22. Co bychom měli činit, místo abychom omlouvali své slabosti?
22 Chtěli bychom být obrazem svého nebeského Otce. Proto se musíme snažit, abychom zůstali čistí, zvláště když tento svět je stále špinavější a nemravnější. Nesmíme se omlouvat tím, že jsme slabí a nedokonalí, ale musíme usilovat o zlepšení. Musíme ze všech sil bojovat, abychom byli stále více podobní Jehovovi. Kdyby se nám někdy břemeno zdálo příliš velké, než abychom je mohli nést, proč bychom nepřijali Boží pozvání: „Slož své břemeno na samotného Jehovu a on sám tě bude podpírat.“ — Žalm 55:22; 55:23, KB; 68:20.
23. Co musíme nyní činit, abychom nakonec mohli žít v jeho svatém novém systému?
23 Je také důležité, abychom zaměřovali svou mysl ke svatému novému pořádku, v němž budou žít pouze lidé, kteří jsou svatí. Stále přemýšlej o době, kdy ty budeš čistý a svatý navždy, tělesně, myšlenkově, mravně i duchovně. Abychom se však mohli dožít těchto požehnání, musíme být nyní spojeni s čistými lidmi, z nichž se skládají Boží sbory. To nás podnítí, abychom napodobovali jejich dobrý příklad a abychom se také snažili být svatí. (Žid. 10:24, 25) Dále se očišťujme tím, že posloucháme Boží slovo pravdy. Chceme se řídit vedením, které nám poskytuje křesťanský sbor, a reagovat na řízení, které působí svatý duch, jejž Jehova vylévá, aby nám pomohl dosáhnout své svatosti. Projevujme ryzí svatost tím, že bez pokrytectví milujeme druhé lidi a stále se prohlubujeme v lásce ke svému svatému Bohu, Jehovovi. — Mat. 22:37–40.
24. Jaká nádherná vyhlídka se pro nás může stát skutečností a komu za to patří všechna čest?
24 Jaká je to pro nás všechny podivuhodná vyhlídka! Můžeme dosáhnout „svatosti“, o které si mnozí mysleli, že je nedosažitelná. Jak to bude nádherné, až budeme jako skutečně „svatí“ lidé po celou věčnost přemýšlet o všech těch mnohých vynikajících Božích vlastnostech! Jemu patří všechna sláva a všechna čest. Po celou věčnost budeme Jehovovi vděčni za to, že nám dal příležitost uposlechnout jeho výzvy: „Máte být svatí, protože já jsem svatý.“ — 1. Petra 1:16.