Snažte se napodobovat Boha
„Napodobujte Boha jako jeho milované děti.“ — Efezským 5:1, Žilka.
1. a) Jak může člověka ovlivnit přirozený sklon napodobovat druhé? b) Koho máme podle Bible zvláště napodobovat?
KAŽDÝ člověk se někdy snaží napodobovat někoho jiného. Děti se snaží napodobovat rodiče nebo často také své kamarády. Když napodobují dobré vlastnosti, je to k jejich dobru, ale když napodobují špatné, je to k jejich škodě. Je zajímavé, že je nám předkládána výzva: „Napodobujte Boha jako jeho milované děti.“ (Ef. 5:1, Žilka) Můžeme skutečně napodobovat Boha? Podívejme se, je-li to možné.
2. Jak byl vytvořen první člověk podle 1. Mojžíšovy 1:26, 27 a co to znamenalo pro všechny jeho potomky?
2 Bible říká o začátku, to jest o Božím stvoření člověka před 6 000 lety: „A Bůh dále řekl: ‚Udělejme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby.‘. . . A Bůh přistoupil ke stvoření člověka ke svému obrazu, k Božímu obrazu ho stvořil, stvořil je mužského a ženského rodu.“ (1. Mojž. 1:26, 27) Pak čteme dále v první biblické knize: „Bůh jim požehnal a Bůh jim řekl: ‚Buďte plodní a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji.‘ “ (1. Mojž. 1:28) Až dodnes žily miliardy lidí. Všichni pocházeli od Adama a Evy a měli být obrazem a podobou Boha, svého Otce. Bůh byl jejich Otcem. To potvrzuje Lukáš ve svém evangeliu (3:38), kde označuje Adama jako „Božího syna“. Adam byl tedy synem Boha a my všichni pocházíme od Adama. Adamovi byly dány při jeho stvoření Boží vynikající vlastnosti — moudrost, spravedlnost, láska a moc. Byl dokonalým člověkem. — 5. Mojž. 32:4.
3. Proč dnes lidé neprojevují dokonale Boží vlastnosti?
3 Od té doby se však věci změnily. Proč? Protože Adam neposlouchal Boha, a když i dnes mají jednotlivci do určité míry znamenité vlastnosti, které měl původně dokonalý člověk, přece převládá hřích. Apoštol Pavel to vyjádřil velmi dobře v Římanům 5:12: „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ Tak „smrt panovala jako král“ od Adama až do dnešní doby. Jaká hanba! (Řím. 5:14) Bude tomu vždycky tak? Ne! Boží slovo, Bible, nám dává naději: „Jako v Adamovi všichni umírají, tak budou také v Kristu všichni obživeni.“ (1. Kor. 15:22) Jak je to možné?
JEŽÍŠ KRISTUS, „OBRAZ NEVIDITELNÉHO BOHA“
4. Dík jakému opatření mohou Adamovi potomci získat věčný život?
4 Pamatujme si: I po Adamově pádu se Jehova Bůh stále velmi zajímal o lidstvo a měl pevné předsevzetí, že naplní zemi lidskými bytostmi. Ale protože muselo být učiněno zadost jeho spravedlnosti, opatřil pro Adamovy potomky osvoboditele neboli vykupitele. Bible nám říká: „Tak velice Bůh miloval svět [lidi], že dal svého jednozplozeného Syna [jako výkupné], aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Jaká je to láska! Boží Syn se zjevil jako dokonalé lidské stvoření, narozené z panny Marie. Byl ve skutečnosti „druhým Adamem“ neboli druhým dokonalým člověkem na zemi. (1. Kor. 15:45) Obětoval život, a tak vykoupil celou lidskou rodinu. Ježíš Kristus byl vykupitelem lidstva, jak je psáno: „Syn člověka [přišel]. . . aby dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Mat. 20:28) Křesťané vědí, co znamenají slova, že „je jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“. — 1. Tim. 2:5, 6.
5. a) Jaká je podobnost mezi prvním člověkem Adamem a Ježíšem Kristem? b) Koho si musíme vzít za příklad, když se chceme podobat Bohu?
5 O „druhém Adamovi“, Ježíši Kristu, se dá také říci, že je podobný svému Otci v nebesích. (Žid. 1:3) „On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření.“ (Kol. 1:15) Křesťané jsou vyzýváni, aby chodili jako hodni Jehovy, aby se mu zcela líbili. (Kol. 1:10) Kdo se chce podobat Jehovovi Bohu, musí si vzít za příklad Ježíše Krista a chodit v jeho šlépějích.
6. a) Která vlastnost umožnila Ježíši, že se plně podřídil vůli svého Otce? b) Koho se naučíme lépe znát, když se zabýváme Ježíšovými slovy a skutky, a proč?
6 Ačkoli byl Ježíš učiněn k obrazu svého Otce v nebesích, nikdy se nesnažil, aby se vyrovnal Bohu, protože čteme: „Kristus Ježíš. . . ačkoli byl v Boží podobě, nemyslel na to, aby se něčeho zmocnil, totiž, aby byl rovný Bohu. Nikoli, ale vzdal se sám sebe a přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. A více než to: Když se ocitl v podobě člověka, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano do smrti na mučednickém kůlu.“ (Fil. 2:5–8) Vidíme tedy, že Ježíš Kristus, i když byl dokonalým člověkem, byl poslušný a dělal vše, co mu Jehova Bůh přikázal. Kdo chce napodobovat Boha, musí jít cestou, po níž šel Ježíš, protože ten řekl: „Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova; a slovo, které slyšíte, není mé, ale patří Otci, který mne poslal.“ (Jan 14:24) Ježíš byl tak podoben svému Otci Jehovovi Bohu, ano napodoboval natolik jeho spravedlivé cesty a život, takže když mluvil, posluchači neslyšeli jeho vlastní myšlenky. Proč ne? Bible říká: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Neboť cokoli ten dělá, to dělá stejně i Syn. Protože Otec má náklonnost k Synovi a ukazuje mu všechno, co sám dělá, a ukáže mu skutky větší než tyto.“ — Jan 5:19, 20.
7. Kde najdeme zprávu o vynikajícím příkladu, který nám dal Ježíš?
7 Dnes si můžeme přečíst v Bibli zprávu o vynikajícím příkladu, který dal Ježíš Kristus, jednozplozený Syn Boží. Po dobu třiatřiceti a půl roku, kdy byl jako člověk na zemi, dokázal, že je podoben svému nebeskému Otci. Dal jistě dokonalý příklad člověka, který byl učiněn k Božímu obrazu. I když byl člověkem, byl ve skutečnosti Božím Synem, „druhým Adamem“, který snímá hříchy světa. — Jan 1:29.
8. Uskutečnění které naděje závisí na našem vážném úsilí podobat se Bohu?
8 Dnešní křesťané jsou nabádáni, aby se co nejvíce snažili podobat se Jehovovi Bohu, a není důvod, proč by se měli svého snažení vzdát. Křesťan, který má pozemské naděje a očekává, že bude po tisíciletém mesiášském panství Ježíše Krista věčně žít na zemi, bude potom jistě muset zrcadlit obraz a podobu Boží. Proč? Protože až Ježíš Kristus všechno předá Otci, budou skutečně všichni na zemi žijící lidé Božími syny skrze Krista — jak Jehova jednou řekl, „k našemu obrazu, podle naší podoby“. Pak bude uskutečněno Jehovovo předsevzetí s prvním lidským párem, aby „byli plodní, množili se a naplnili zemi“. — 1. Mojž. 1:26–28; Řím. 8:20, 21.
MOHOU SE HŘÍŠNÍ LIDÉ PODOBAT BOHU?
9. a) Je pro nás — rozené hříšníky — nemožné, abychom se podobali Bohu? b) Kterou vlastností můžeme zvláště dokázat, že se o to pokoušíme?
9 V přítomném systému má člověk přirozený sklon k nesprávnému jednání, protože byl zrozen v hříchu a počat v nespravedlnosti. Ale přesto čteme v Efezským: „Napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus si vás zamiloval a vydal sebe za vás jako dar a zápalnou oběť Bohu v příjemnou vůni.“ (Ef. 5:1, 2, Žilka) Víme, že Jehova Bůh poslal do světa svého Syna a že ten svou obětní smrtí na mučednickém kůlu zaplatil cenu neboli výkupné. Avšak Ježíš učinil ještě více. Dal nám dokonalý příklad, který máme následovat! Byl mužem ryzího smýšlení a my máme být ve své lásce jako on. Kristus nás jistě miloval, jinak by na sebe nebyl vzal strašnou smrt na mučednickém kůlu, aby opatřil výkupné. Jehova měl zalíbení v cestě, po níž Ježíš šel, a v příkladu, který dal. Již dříve, ještě než Ježíš Kristus zaplatil výkupní cenu svou krví, řekl o něm Jan Křtitel: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!“ — Jan 1:29.
10. a) Který biblický příklad ukazuje, že i nedokonalý člověk může být v Božích očích „bezúhonný a přímý“? b) Jakou obžalobu vznesl satan proti Jobovi?
10 Jestliže vedeme život podle Ježíše Krista, snažíme se podobat se Jehovovi Bohu, jeho i našemu Otci v nebesích. Je snadné říci: „Jsem nedokonalý a nemohu přece nikdy jednat jako Ježíš.“ Ale mysleme na to, že jednou žil na zemi nedokonalý muž, který zachoval neposkvrněnou ryzost a líbil se Bohu až do konce svého života. To bylo dávno předtím, než žil na zemi Ježíš. Ten muž se jmenoval Job. Z biblické knihy Job se dozvídáme, že žil v zemi Uz a že byl „bezúhonný a přímý“. (Job 1:1) Job opravdu věřil v Boha a ‚odvracel se od zlého‘. Měl sedm synů a tři dcery a byl velmi zámožný. Vlastnil velká stáda ovcí a dobytka i množství velbloudů a byl na Východě velmi váženým mužem. Když se Job těšil z blahobytu z Jehovova požehnání, biblická zpráva nám říká: „Nyní nadešel den, kdy synové pravého Boha vstoupili, aby se postavili před Jehovou, a dokonce i satan vstoupil přímo mezi ně. Tehdy Jehova řekl satanovi: ‚Odkud jdeš?‘ Nato odpověděl satan Jehovovi a řekl: ‚Z potulky po zemi a z obchůzky po ní.‘ A Jehova řekl dále satanovi: ‚Obrátil jsi své srdce k mému služebníku Jobovi, že jako on není nikdo na zemi, muž bezúhonný a přímý, bojící se Boha a odvracející se od zlého?‘ Nato odpověděl satan Jehovovi a řekl: ‚Což se Job nadarmo bojí Boha? Což jsi jej ty sám neohradil kolem dokola a jeho dům a všechno, co má? Dílu jeho rukou jsi požehnal a jeho dobytek se rozšířil po zemi. Ale vztáhni, prosím, pro změnu svou ruku a dotkni se všeho, co má, a viz, zda ti nebude přímo zlořečiti v tvář?‘ Tu řekl Jehova satanovi: ‚Hle, všechno, co má, je v tvé moci. Jen proti němu samotnému nevztahuj svou ruku!‘ Nato odešel satan od osoby Jehovovy.“ — Job 1:6–12.
11, 12. a) Za jakých okolností dokázal Job věrnost Bohu? b) Jak byl odměněn za své úsilí podobat se Bohu?
11 Od tohoto okamžiku satan dělal, co mohl, aby porušil ryzost a bezúhonnost Jehovova služebníka Joba, ale Job nepodlehl ani drsnému a hrubému jednání satana. Jeho děti přišly o život, ztratil celé bohatství a pak jej ještě navštívili takzvaní moudří muži, kteří mu vyčítali, že nejednal správně. Ale to všechno jej neodvrátilo od jeho bohabojné cesty. Takzvaným přátelům řekl: „Slyšel jsem mnoho podobných věcí. Vy všichni jste nepříjemní těšitelé.“ (Job 16:2) Nakonec se Jobovi dařilo tak špatně, že volal k Bohu: „Pro mne je hřbitov.“ (Job 17:1) Avšak Job nezemřel. Zůstal věrný a bezúhonný před Bohem i uprostřed všech svých odpůrců. Konečně o něm čteme v Bibli: „Jehova však potom žehnal Jobovi na konci víc než na jeho začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a šest tisíc velbloudů a tisíc spřežení dobytka a tisíc oslic. Také měl sedm synů a tři dcery. A dal první jméno Jemina, druhé jméno Keciha a třetí jméno Kerenhappuch. V celé zemi nebyly ženy tak hezké jako Jobovy dcery a jejich otec jim dal dědictví mezi jejich bratry. Job pak žil dále sto čtyřicet let a viděl své syny a vnuky — čtyři generace. A nakonec Job zemřel, starý a spokojený se dny.“ — Job 42:12–17.
12 Když čteme o celém Jobově životě a vidíme, jak se vypořádával se svými problémy, můžeme říci — stejně jako Bůh — že byl „bezúhonný a přímý jako ten, kdo se bojí Boha a odvrací od zlého“. Job se snažil podobat se Bohu. Byl již odměněn za svou ryzost a v ustanoveném čase přijme další odměnu. Jakub o něm napsal: „Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký Jehova dal výsledek, že Jehova je plný něžné náklonnosti a milosrdný.“ — Jak. 5:11.
13. Jak může někdo reagovat i po úvaze o tomto příkladu?
13 Někdo může říci: „Dokonalému člověku Ježíši Kristu nebylo těžké zachovat ryzost a zůstat bezúhonný před Bohem. Snad žil opravdu také jednou nedokonalý muž jménem Job, který učinil totéž. Ale jak to můžeme dělat my dnes?“ A jak to mohl někdo dělat za dnů apoštola Pavla? Pavel napomínal sbor v Efezu: „Napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus si vás zamiloval.“ (Ef. 5:1, 2, Žilka) Žádal Pavel od těchto křesťanů něco nemožného? Vůbec ne!
STÁT SE „POSLUŠNÝMI DĚTMI“, NE BUŘIČI
14. Co musí nenávidět ten, kdo chce být napodobitelem Boha?
14 Žalmista to objasnil. Řekl: „Vy, kteří milujete Boha, mějte v nenávisti, co je zlé. (Žalm 97:10) Když máme nenávidět zlé, pak musíme vědět, co je zlé, a činit opak: dobré. Pavel nám pomáhá poznat, co je zlé. Píše ve svém dopise Efezským: „Ať mezi vámi není ani zmínky o žádné pohlavní nezřízenosti a nečistotě nebo o lakomství — jak se sluší na svaté — ani o hanebnosti pošetilých řečí nebo vtipů, to je nenáležité. Místo toho raději slova díků. Neboť toho si buďte vědomi, že žádný necudný nebo nečistý nebo lakomec — to jest modlář — nemá podílu v království Kristově a Božím.“ (Ef. 5:3–5, Žilka) Z toho vidíme, že křesťan musí být mravně slušný. Jeho řeč s druhými má být bezvadná. Nesmí být chamtivý. Má být poctivý ke svým bližním. Stručně řečeno, musí nenávidět zlé, když skutečně miluje Jehovu Boha. Kdo se tedy chce podobat Bohu, musí se vystříhat všeho, o čem mluvil Pavel.
15. a) Na koho přijde Boží hněv podle slov apoštola Pavla? b) Jak dokazují, že jsou buřiči?
15 Co se stane těm, kteří si libují ve věcech, o nichž mluvil Pavel — smilstvu, oplzlých řečech a lakomství? Říká: „Nedejte se od nikoho klamati prázdnými řečmi. Pro takové řeči přichází Boží hněv na neposlušné syny. Proto se vystříhejte podílu na nich.“ (Ef. 5:6, 7, Žilka) Bůh nás nenechává v nejistotě. Soud přijde na ty, kteří se mu vzpírají. Adam byl buřič. Nenaslouchal Bohu, ačkoli dostal vlastnosti, jako moudrost, spravedlnost, lásku a moc, a měl všechno, co potřeboval k příjemnému životu. Chtěl však sám rozhodovat, co je dobré a zlé. Ale právo rozhodovat o tom náleží Jehovovi. On je stvořitelem vesmíru a všeho života. Chce, aby všechny živé, rozumem obdařené bytosti se mu podobaly, a vyzývá nás, abychom se o to snažili, ačkoli jsme nedokonalí. Bůh miluje lidi a má o ně zájem. Máme ale my zájem o Jehovu Boha? Jestliže o něm nechceme nic vědět a místo po jeho cestách raději chceme jít po svých vlastních, a činíme svá vlastní rozhodnutí v opaku k Boží radě, pak můžeme očekávat „Boží hněv“, který přichází na „neposlušné syny“. Pavel varovně poukazuje křesťanskému sboru na to, že křesťané nemají mít nic společného s „neposlušnými syny“ — s lidmi, kteří jdou v opaku k Božím cestám.
16. Jaký názor na smilstvo nesmí mít ten, kdo chce získat Boží přízeň?
16 Víme, co je smilstvo. Ale dnes jsou náboženští lidé, kteří odvážně tvrdí, že není nic špatného na předmanželských pohlavních stycích a homosexualitě. Neříká však Bible, že manželské lože má být neposkvrněné a že muži, kteří leží s muži, jsou Bohu ohavností a budou od něho odsouzeni? (Žid. 13:4; Řím. 1:27, 32) Kdo tedy tvrdí, že je křesťan, a snaží se podobat se Bohu tím, že jde po cestě, kterou nám vyznačil Ježíš Kristus svým životem, musí celou svou silou vést křesťanský život a získat tak Boží přízeň a požehnání. — 1. Kor. 6:18; 1. Tess. 4:3, 8.
17. Jakými lidmi mají být křesťané podle uvedených Petrových slov?
17 Když se někdo stane křesťanem, musí podniknout ve svém životě velké změny. V jednom dopise prvním křesťanům to apoštol Petr jasně vyjadřuje: „Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle žádostí, které jste dříve měli ve své nevědomosti, ale ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je psáno: ‚Musíte být svatí, protože já jsem svatý.‘ “ (1. Petra 1:14–16) Je zajímavé, že Petr zde oslovuje členy sboru jako „poslušné děti“. Jestliže poslouchají Boží slovo, již se neřídí podle svých dřívějších žádostí a také nejdou po cestách, po nichž chodili dříve, nýbrž se snaží podobat se Bohu a jít ve šlépějích Ježíše Krista.
MÍT PROSPĚCH Z BOŽÍ LÁSKY
18. Koho musíme milovat, když chceme dokázat, že jsme „synové svého Otce“ v nebesích?
18 Když byl Ježíš na zemi, řekl jednou svým posluchačům: „Slýchali jste, že bylo říkáno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ Ale já vám pravím: Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují, abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích, neboť on působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými, a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé. Neboť milujete-li ty, kteří milují vás, jakou máte odměnu?“ (Mat. 5:43–46) Když se chceme ‚prokázat jako synové svého Otce‘, jako to udělal Ježíš Kristus, pak musíme milovat nejen své bližní, ale také své nepřátele. Děláš to?
19. Co musí všichni Boží služebníci pochopit podle slov v Efezským 3:17–19?
19 Pánovo slovo nám říká v 1. Jana 4:11: „Milovaní, jestliže nás Bůh takto miloval, i my sami jsme povinni navzájem se milovat.“ Když se někdo stane křesťanem, musí pěstovat hlubokou lásku. Musí se snažit dojít k úplnosti, kterou Bůh vyžaduje. Pavel píše v dopise Efezským: „Abyste byli zakořeněni a pevně založeni, abyste byli plně schopni pochopit se všemi svatými, jaká je šířka a délka a výška a hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, abyste byli ve všem naplněni veškerou hojností, kterou dává Bůh.“ (Ef. 3:17–19) Boží slovo povzbuzuje křesťany, aby dále pěstovali vážnou snahu pochopit lásku, jakou projevil Kristus, a jeho napodobováním se stát podobnými Bohu. Křesťan musí o to usilovat.
20. Jak je pro nás povzbuzující to, co Pavel napsal o lásce v Římanům 8:31–39?
20 Velmi povzbudivá jsou v tomto ohledu slova apoštola Pavla: „Co z toho ještě plyne? Je-li Bůh pro nás, kdo proti nám? Ten, který neušetřil vlastního Syna, ale vydal jej za nás za všecky, jak by nám s ním milostivě nedal všecko? Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Bůh ospravedlňuje. Kdo bude odsuzovati? Kristus Ježíš? Kristus, jenž umřel, nadto z mrtvých vstal a jest na pravici Boží, jenž se nás ujímá? Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Tíseň nebo úzkost nebo pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečenství nebo meč? Jako je psáno: ‚Pro tebe jsme na smrt vydáváni denně, jsme pokládáni za ovce určené na porážku.‘ Ne! Ale v tom ve všem zcela vítězíme skrze toho, jenž si nás zamiloval. Jsem zajisté přesvědčen, že ani smrt ani život, andělé ani moci, přítomnost ani budoucnost, ani mocnosti, výšiny ani hlubiny, ani žádný jiný tvor nebude nás moci odloučiti od Boží lásky, jež jest v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ — Řím. 8:31–39, Žilka.
21. a) Proč vyzval Pavel druhé, aby jej napodobovali? b) Jakou odpovědnost máme všichni v tomto ohledu?
21 Pavel byl pevně přesvědčen, že jej Jehova miluje, a proto se vážně snažil stát se napodobitelem Boha. Proto napsal Filipenským: „Konejte věci, kterým jste se naučili a které jste přijali a slyšeli a viděli ve spojení se mnou, a Bůh pokoje bude s vámi.“ (Fil. 4:9) Apoštolu Pavlovi bylo zřejmé, že všichni děláme chyby. Ale velmi se snažil být příkladem bratrům, a také jím byl. Proto řekl: „Staňte se společně mými napodobiteli, bratři, a mějte oko upřené na ty, kteří se chovají způsobem, jenž souhlasí s příkladem, který máte v nás.“ (Fil. 3:17) Starší i ostatní, kteří jsou delší nebo kratší dobu v pravdě, mají velkou odpovědnost, aby byli příkladní jako Pavel. Kdyby nebyli, mohli by být jiným bratrům v Boží organizaci důvodem ke klopýtnutí. Pavel nám dává vážnou radu: „Střezte se dát podnět ke klopýtání, ať již Židům či Řekům nebo Božímu sboru, stejně jako i já se ve všem líbím lidem a nehledám výsady pro sebe, ale pro mnohé, aby byli zachráněni.“ — 1. Kor. 10:32, 33.
22. Co nám může pomoci k úspěchu v naší snaze podobat se Bohu?
22 Pavel měl k lidem stejný postoj jako Jehova Bůh. Naučil se tomu od Jehovy. Věděl, že je nutno milovat bližní a dávat jim dostatek příležitosti, aby získali věčný život. Proto říká v následujícím verši: „Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův.“ (1. Kor. 11:1) Pavel upíral pohled na Božího Syna. Věděl, že Ježíš byl dokonalý a že dal nádherný příklad úsilí, jak se podobat Otci. Pavel měl proto stejné přání. Znal Boží slovo. Proto nás napomíná: „Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, jak se projevuje jejich chování, napodobujte jejich víru.“ (Žid. 13:7) Nechceme jít po cestě starého světa. Ačkoli jsme ve světě, nejsme částí světa. Nejlepší příklad, podle kterého se můžeme řídit, je příklad samotného Jehovy. Ježíš řekl, když byl na zemi: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Když chceme tedy napodobovat Jehovu Boha nebo mu být podobni, pak se musíme snažit podobat se Ježíši Kristu, muži ryzosti.