Život, který obšťastňuje
CHTĚL bys být šťastný? Kdy? „Nyní,“ řekneš. Za jakých podmínek? „Za jakýchkoli,“ odpovíš rychle. Pak začneš přemýšlet. Víš přece přesně, že štěstí některých lidí je jen povrchní, závislé od okamžitého požitku, který však zanechává nepříjemnou příchuť, špatné následky nebo trvalé stopy. Po dalším uvažování si řekneš, že bys chtěl najít štěstí, které má dobrý základ a je trvalé. Snad s tím nejsou spojeny mnohé napínavé zážitky jako s dočasným štěstím, ale přináší hluboké uspokojení.
Snad jsi po všech těch úvahách v pokušení se vzdát a říkáš si, že vzhledem ke světovým, a zvlášť vzhledem k tvým osobním poměrům nemá smysl, abys toužil po něčem, čeho nikdy nemůžeš dosáhnout. Dojdeš k závěru, že musíš být spokojen s tím, že jsi šťasten aspoň na krátkou dobu.
Avšak proč se tak rychle vzdávat? Proč bychom si nemohli ukázat, jak je možno začít nový život, který opravdu a navždy činí šťastným? Dnes jsou již tisíce lidí, kteří poznali tento nový způsob života a kteří již žijí jinak než dříve. Mnozí z nich vedli v minulosti nemorální život, kterým škodili svému tělesnému i duševnímu zdraví.
CO MUSÍ ČLOVĚK DĚLAT, ABY BYL ŠŤASTNÝ?
Musíme, jak se říká, uchopit věc za správný konec. Jinými slovy, musíme vycházet ze správného zakladu. A co je tímto základem? Co náleží k věcem, které nás již dnes činí šťastnými? Jsou to věci, které rádi vidíme, například zázračná díla Božího stvoření, nebo věci, které rádi jíme, jako třeba chutné ovoce a jiné plody země. Patří k nim také společenství s lidmi, které máme rádi a kteří jsou s námi příbuzní nebo jsou nám blízcí. Život a zdraví jsou také drahocenné statky. Tyto a jiné věci poukazují na stvořitele, který nás stvořil tak, že opravdu můžeme být šťastni. Vytvořil všechno k určitému účelu. Jak dal sám zapsat do své knihy, Bible, je ten, „který, říkám: ‚Moje vlastní rozhodnutí obstojí, a všechno, co je mým potěšením učiním.‘“ (Iz. 46:10) Jemu tedy náleží všechna čest za to, co učinil. I to potvrzuje Bible, protože ve Zjevení 4:11 čteme: „Hoden jsi, Jehovo, náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a pro tvou vůli byly zde a byly stvořeny.“
Co by měl člověk dále dělat? Protože patříme k stvořitelským dílům, měli bychom se zajímat — jak je rozumné se domnívat — o jeho vůli nebo předsevzetí, které má s lidmi. Nepoznáváme z toho, že právě v tom leží tajemství pravého a trvalého štěstí?
Může to znázornit příklad. Radoval by se rolník, kdyby od někoho dostal k orání jezdeckého koně? Nebylo by to příjemné ani jemu ani koni. Oba by si připadali nešikovní. Podobný problém měli první lidé v Edenu. Když se Adam a Eva dali cestou nezávislosti na svém stvořiteli, byli v postavení ve kterém již neodpovídali účelu pro který byli stvořeni. Necítili se příjemně a připadali si, že nejsou na svém místě. Byli nešťastni. — 1. Mojž. 3:8–13
Byl i stvořitel pro to nešťastný? Ne. Neradoval se přirozeně z vědomé neposlušnosti obou, ale věděl ihned, jak může zvládnout tuto situaci. Předpověděl symbolickou řečí, že přivodí „semeno“, které bude požehnáním lidstva. (1. Mojž. 3:15) Později poukázal na to, že toto „semeno“ přijde z rodové linie jeho „přítele“ Abraháma a že si prostřednictvím tohoto „semene“ budou jistě žehnat všechny národy země. (1. Mojž. 22:17) Vyjádřeno jinak: lidstvo mělo prostřednictvím tohoto „semene“ dostat příležitost najít pravé štěstí. A kdo je tím „semenem“? V Galatským 3:16 nacházíme odpověď: „Sliby tedy byly vysloveny Abrahámovi a jeho semeni. . . ‚A tvému semeni‘, jímž je Kristus.“
TAJEMSTVÍ PRAVÉHO ŠTĚSTÍ
Ježíš Kristus znal tajemství pravého štěstí. Na začátku svého známého Kázání na hoře mluvil o tom dokonce devětkrát. Řekl:
„Šťastni jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, protože jim patří nebeské království.
Šťastní jsou truchlící, protože budou utěšeni.
Šťastní jsou mírní, protože zdědí zemi.
Šťastní jsou ti, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni.
Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude prokázáno milosrdenství.
Šťastní jsou ti, kteří jsou čistého srdce, protože uvidí Boha.
Šťastní jsou pokojní. protože budou nazváni ‚Božími syny‘.
Šťastní jsou ti, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost, protože jim patří nebeské království.
Šťastní jste když vás lidé haní a pronásledují a lživě proti vám mluví všechno zlé pro mne. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká; neboť tak pronásledovali proroky před vámi.“ — Mat. 5:3–12.
Když přečteš tato slova, snad řekneš: „Jaký je to zvláštní recept pro štěstí!“ Ježíš zde však skutečně mluvil o životě, který vede k pravému, ryzímu a trvalému štěstí. Podívejme se například na první z devíti „štěstí“.
Jsi si ‚vědom svých duchovních potřeb‘? Jsou lidé, kteří se svědky Jehovovými nějaký čas studovali Bibli, ale potom z nějakého důvodu přerušili studium a odvrátili se od nich. Učinila je tato změna šťastnými? Zapomněli úplně to, co se naučili? Nebo poznali nyní, že „Boží slovo je živé a vykonává moc“? (Žid. 4:12)
Jsou opravdu mnozí, kteří — když poznali biblické pravdy — se již necítili dobře ve starém světě, když se tam vrátili a snažili se být opět jeho částí. Snažili se proto řídit své kroky opačným směrem, navázali opět spojení se svědky Jehovovými a jsou s nimi zajedno.
Byl bys asi překvapen, kdyby ses dozvěděl, kolika svědkům Jehovovým se to stalo — zvláště mladým. Snad získali určité poznání pravdy z Božího Slova, Bible, nebo byli podle Bible od mládí vychováváni, ale když přišli do věku dospívání, šli svou vlastní cestou. Někteří podlehli drogám, vedli bezuzdný život a svým vnějším jevem budili zdání, že jsou „hippies“. Ale byli trpce zklamáni. Cítili tehdy sice určité vzrušení a rozechvění, ne však skutečné štěstí. Pak navázali opět spojení se svými dřívějšími přáteli a ti jim mohli poskytnout praktickou pomoc a povzbuzení. Tak si ‚uvědomili své duchovní potřeby‘. To způsobilo, že se obrátili a upravili svůj život. Když je dnes vidíme — čisté, horlivé, svěže vypadající a ochotné pomoci —, nevěřili bychom, že mají za sebou takový život. Již nemají pocit, že se nehodí na své místo, nýbrž radují se, že mohou opět patřit ke křesťanskému sboru. Nyní vědí, k jakému účelu byl člověk stvořen. Jsou opět šťastni.
První z devíti „štěstí“ Ježíšova Kázání na hoře ukazuje, jaké základní předpoklady musí člověk splnit, aby poznal zdroj pravého štěstí. Kdo si je vědom, že potřebuje duchovní pomoc,je veden k tomu, aby hledal osobní vztah k Jehovovi. Čím je tento vztah vroucnější, tím více se cítí spojen s Bohem — stane se jeho přítelem. Je šťasten a cítí vnitřní pokoj, který mu nemůže nikdo uloupit. (Jan 14:27) Ostatních osm „štěstí“ poukazuje hlavně na vlastnosti, které nás přiblíží k Jehovovi: být mírného ducha, hladovět a žíznit po spravedlnosti, být milosrdný, čistého srdce a pokojný, jakož i vytrvávat v pronásledování.
Devět „štěstí“ je pouze úvodem k Ježíšovu Kázání na hoře, které začíná u Matouše 5:3 a končí u Matouše 7:27. Ve skutečnosti jde v celém Kázání na hoře o totéž téma. Po úvodu Ježíš jasně poukázal na náš úkol a řekl, že jeho splnění neučiní šťastnými jenom nás, ale také druhé: „Vy jste sůl země. . . Vy jste světlo světa.“ (Mat. 5:13–16) Jako sůl může sloužit ke konzervaci jídla, tak může poselství, které oznamujeme, posloužit k zachování života. Velice nás obšťastňuje, když necháváme slovem a příkladem ‚svítit své světlo‘ před druhými.
Potom použil Ježíš několik srovnání, které uvedl slovy: „Slýchali jste, že bylo řečeno.“ (Mat. 5:21, 27, 33, 38) Těmito srovnáními ukázal, že život pravého následovníka neboli učedníka Kristova klade vyšší požadavky, ale také přináší větší požehnání a více odpovědnosti než Zákon, který dal Bůh Izraelitům skrze Mojžíše. Od křesťanů se vyžaduje, aby milovali dokonce i nepřátele a aby pěstovali stejnou nesobeckou lásku, jakou Bůh dokázal celému lidstvu a kterou se prokazují jako dokonalí, stejně jako je dokonalý jejich Otec. To je obšťastňuje a pomáhá jim, aby se stali podobnými „šťastnému Bohu“. — Mat. 5:43–48; 1. Tim. 1:11.
O zbývající části Kázání na hoře může být souhrně řečeno, že z ní poznáváme, jak se můžeme k Jehovovi přiblížit a jak s ním můžeme zůstat spojeni. Předpokládá to, že se chráníme před zdánlivou zbožností a také před tím, abychom si nedělali úzkostlivé starosti o „poklady na zemi“ ani o potravu a oděv. Úzkostlivá starost a štěstí nejdou ruku v ruce. „Nikdy si tedy nedělelejte úzkostlivou starost o příští den,“ řekl Ježíš, ale „neustále. . . hledejte nejprve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ — Mat. 6:1–34.
Jak již bylo řečeno, předpokládá takový život splnění určitých požadavků. Není to „široká a prostranná“ cesta nezkrotných vášní, která místo do štěstí vede do záhuby; spíše, jak Ježíš řekl dále: „Těsná je brána a úzká cesta vedoucí do života, a málo je těch, kteří ji nalézají.“ (Mat. 7:13, 14) Mnozí nejsou ochotni zaplatit cenu, kterou vyžaduje opravdu nesobecký život, a úplnou oddaností srdce svou vůli podřídit vůli stvořitelově. Jehova je skutečně hoden „přijmout slávu a čest a moc“. — Zjev. 4:11.
Nemůžeme si přirozeně koupit Jehovovu přízeň a žádat od něho, aby nás učinil šťastnými. Je to nutno připsat jen jeho nezasloužené laskavosti, že my, hříšní lidé, se mu můžeme přijatelným způsobem oddat a získet jeho přízeň. Umožnil to výkupní obětí svého milovaného Syna. (1. Tim. 2:3–6) Jehova má připravenu hojnost duchovní potravy a také se stará i jiným způsobem o to, abychom byli duchovně osvěženi. Zve nás přátelskými slovy: „Pojďte, kupujte víno a mléko dokonce bez peněz a bez kupní ceny. . . Naslouchejte mi pozorně a jezte, co je dobré, a ať vaše duše najde své největší potěšení v samotné tučnosti. . . a vaše duše zůstane naživu.“ — Iz. 55:1–3.
To je ten život, který obšťastňuje!