Konec 6 000 let lidského panství je před námi — čeho bylo dosaženo?
V ZÁŘÍ 1975 začal nový židovský lunární rok. Tím jsme dosáhli důležitého časového údobí v lidských dějinách. Podle biblické chronologie uplynulo 6 000 let lidských dějin. Kdyby si byl Adam, první člověk, vyvolil zůstat poslušný pod Božím panstvím, byl by v září minulého roku ještě naživu a bylo by mu 6 000 let.
Znamená to, že již lidstvo žije 6 000 let v časovém období 7 000 let, které Bůh ‚požehnal a posvětil‘ jako svůj velký „den odpočinku“? Znamená to, že se od září 1975 počítá Kristovo tisícileté panství — posledních tisíc let tohoto „dne odpočinku“? — 1. Mojž. 1:27, 31; 2:2, 3; Zjev. 20:1–6.
Ne, tak tomu není. Proč? Protože biblická zpráva ukazuje, že Boží stvořitelská činnost neskončila stvořením Adama v „den“, který předcházel „dnu odpočinku“ o 7 000 letech. Ze zprávy vidíme, že mezi stvořením Adama a stvořením Evy, jeho ženy, uběhl určitý čas. V té době nechal Bůh Adama, aby dával zvířatům jména. Nevíme, zda přitom přešly týdny, měsíce, nebo léta. Proto také přesně nevíme, kdy začal Jehovův velký „den odpočinku“ a kdy skončí. Totéž platí pro začátek Kristova tisíciletého panství. Bible nám neposkytuje žádnou pomoc pro přesné určení data, a proto bychom o tom neměli zbytečně hloubat. — 1. Mojž. 2:18–25; Mat. 24:42, 44.
Údaje Bible však ukazují, že v roce 1975 uběhlo 6000 let lidských dějin. Brzy na začátku Božího „dne odpočinku“ se Adam vzepřel proti Božímu panství. Čeho bylo dosaženo za šest tisíciletí nezávislého lidského panství? Učiňme si panoramatický přehled o průběhu každého tisíciletí.
První tisíciletí
Štěstí člověka v edenském ráji skončilo, když se Adam a Eva vzepřeli svrchovanosti Jehovy, Stvořitele. Bůh právem vyhnal oba ze zahrady. To znamenalo, že byli odkázáni sami na sebe a na neobdělané části země, a sice pod panstvím nezávislým na Bohu, pro které se rozhodli. Pravděpodobně se tehdy vyvinul druh patriarchálního panství. Avšak během více než 900 let, kdy ještě Adam žil, bylo pácháno hříšnými lidmi stále více násilí a vražd a stále více se rozšiřovalo falešné náboženství a nemravný způsob života, který mohl vést jen ke smrti. — Řím. 5:12; 1. Mojž. 3:12, 16–19; 4:10, 11, 23, 26.
Druhé tisíciletí
Špatnost člověka pod lidským panstvím tak vzrůstala, že Bůh po odpovídajícím varování zničil celosvětovou potopou ty, kteří „kazili“ zemi a naplnili ji násilím. Ačkoli Bůh ochránil věrného Noema a jeho rodinu pro jejich spravedlnost, zpronevěřili se jejich potomci Jehovovi Bohu tím, že začali pěstovat lidskou politiku. Necelých 200 let po potopě se učinil Nimrod bezohledným diktátorem a králem. Pozdvihl se proti Bohu, Nejvyššímu, takže se říkalo: „Jako Nimrod, mocný lovec v odporu proti Jehovovi.“ Není pochyby, že nelovil jen zvířata, ale zabíjel též lidi, a tak vykonával nad nimi tyranské panství. Jeho vzpoura vrcholila stavbou města, Bábelu, a věže, ‚jejíž vrchol měl dosahovat až do nebe‘. Tehdy způsobil Jehova zázrak, když zmátl lidské jazyky. Nyní byli lidé nuceni, aby se vzdali svého úmyslu, a tak se rozptýlili po zemi. Touto porážkou skončila první lidská diktatura. — 1. Mojž. 6:4, 5, 11; 10:8–12; 11:1–9.
Třetí tisíciletí
Lidé mezi sebou vedli války — kmen proti kmenu městský stát proti městskému státu a království proti království. Egypt se stal nejvýznačnější světovou mocí, ale byl Bohem potrestán, protože utiskoval jeho lid, Izraelity. Lidé z národů se zaplétali stále více do pohanské modloslužby a došli dokonce tak daleko, že obětovali děti. Povstávali utiskující diktátoři a prostý lid — šachové figurky v rukou vládců — musel snášet mnoho utrpení. — 1. Mojž. 14:1–16; 2. Mojž. 1:8–11; 6:1–6; 14:26–31; 5. Mojž. 18:9–12.
Čtvrté tisíciletí
Po Egyptu následovala řada světových velmocí, které byly ovládány ctižádostivými králi. Byly význačné ve čtvrtém tisíciletí. Byly to: Asýrie, Babylón, Médopersie, Řecko a Řím. Každá z těchto říší si vybojovala mocnými vojsky světové panství. Bylo připuštěno, že získaly a udržely si svrchovanost nad izraelským národem. V Danielově proroctví a ve Zjevení jsou tyto politické moci srovnávány se „zvířaty“. Falešné náboženství stále významně podporovalo tyto kruté diktatury. — Dan. 7:2–8, 17; 8:3–8, 20–22; Zjev. 13:1, 2; 17:3–8, 11; Ezech. 21:25–27.
Páté tisíciletí
Římská říše nyní ovládala mnoho zemí. Pod vládou Říma byl sťat Jan Křtitel, Ježíš Kristus byl přibit na kůl, Jeruzalém byl rozbořen císařskými vojsky a začalo kruté pronásledování křesťanů. To vše se stalo během prvního století našeho letopočtu. Ve 4. století n. l. založil císař Konstantin křesťanstvo s duchovenstvem a politicko-náboženským útvarem v Římě; katolickou hierarchií byl tak uveden temný středověk se strašným utiskováním lidu a zvláště těch, kteří se snažili sloužit Bohu. V roce 800 n. l. bylo posvěceno spojení církve a státu, když římský papež korunoval Karla Velikého za vládce Svaté římské říše. — Mar. 6:25, 27; 15:25, 37; Luk. 21:20–24; 2. Tess. 2:3.
Šesté tisíciletí
Římské impérium se rozpadlo v soupeřící evropské státy, které vládly utiskujícím způsobem a vysílaly své válečné lodě k dobytí a kolonizování tak zvaných „pohanských“ oblastí země. Velká Británie se stala nejvýznačnější světovou mocí. Třináct států dnešních Spojených států amerických vyhlásilo a získalo nezávislost na Británii, ale přece zůstaly v úzkém spojení s mateřskou zemí a vytvořily spolu s ní anglo-americkou světovou velmoc. V 18. století začala průmyslová revoluce a ve 20. století začala doba světových válek, které měly podporu náboženských vůdců a do nichž byly zataženy skoro všechny státy. Německý „král severu“ tehdy začal usilovat o svrchovanost nad panstvím demokratického „krále jihu“. Žádné z těchto uspořádání však nepřineslo s sebou skutečné štěstí a pravé bezpečí pro své poddané. A dnes hrozí lidstvu pro závody v nukleárním zbrojení dokonalé zničení. Revoluce a vzpoury proti vrchnostem, rozšíření společnosti, která nezná žádné zábrany, a rychlý růst zločinnosti způsobily, že problémy člověka se zvětšují. — Dan. 11:27–40; Zjev. 11:18.
Panoramatický přehled
6 000 let lidské existence se vyznačovalo hned na začátku ztrátou ráje. Od té doby zkoušelo zklamané lidstvo vytvořit mnohými vládními formami z vlastních sil alespoň určitou náhražku hmotného ráje. Čeho se však dosáhlo? Výsledkem je zmatený svět. Lidstvo stojí před jeho záhubou; je tomu tak, jak Ježíš předpověděl o naší době: „A na zemi [bude] úzkost národů, jež nebudou vědět kudy kam, . . . zatím co lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí, které přijdou na obydlenou zemi.“ Boží slovo však dává naději! — Luk. 21:25, 26.