Mějte jeden k druhému vřelou lásku
„Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ — 1. Petra 4:8.
1, 2. Jak biblický pisatel Jan potvrzuje důležitost projevování lásky agapé v našem životě?
APOŠTOL Jan mluví ve svém prvním dopise spolukřesťanům o lásce, kterou Bůh projevil tím, že poslal svého Syna, aby osvobodil lidstvo, a potom ukazuje, že křesťané mají napodobovat tuto lásku. Láska není věcí dobrovolnosti; je naší povinností vzájemně se milovat. Jan řekl: „Milovaní, jestliže nás Bůh takto miloval, i my sami jsme povinni navzájem se milovat.“ (1. Jana 4:11) Zdůrazňuje zde důležitost Ježíšova „nového přikázání“. (Jan 13:34, 35) Křesťané mají svou vzájemnou láskou dávat příklad k napodobení. Jehova sám jim dal příklad, když prokazoval zásadovou lásku (agapé) svým pozemským dětem. Jako poslušné děti a Boží služebníci máme následovat jeho příklad a milovat nejen jeho, ale také sebe navzájem.
2 Jan ještě jednou potvrzuje povinnost a ukazuje závažnost věci v 1. Jana 4:20, 21, kde píše: „Tvrdí-li někdo: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, jehož neviděl.“ Prokazovat lásku agapé, obětavou lásku, křesťanským bratrům a sestrám je velmi důležité, protože tím ukazujeme, že milujeme samotného Jehovu Boha.
3. Kdo je náš bratr, kterého můžeme vidět a kterého máme milovat?
3 Kdo je náš bratr, kterého můžeme vidět a jehož máme milovat? Nesmíme považovat za svého bratra jen toho, který patří ke stejné rase nebo národu jako my, nebo má stejnou barvu pleti. Ne, náš bratr je ten, který s námi uctívá Jehovu, ať je to v místním křesťanském sboru nebo ve sboru křesťanských svědků Jehovových kdekoli ve světě. Je naším bratrem ve víře. (Gal. 3:26–28) Jehovova láska nás zavazuje, abychom měli vřelou lásku ke svým křesťanským bratrům a tak dokazovali, že jsme praví křesťané.
4. Co doporučuje Pavel ve 2. Korintským 13:5 a o jakých otázkách by měli všichni uvažovat?
4 Jako organizace prokazují dnes křesťanští svědkové Jehovovi takovou lásku jeden k druhému. Příslušníci různých národů proti sobě nebojují a nejsou mezi nimi rasové předsudky ani rasová nenávist. A tak to má být. Organizace sama má nepopiratelné znaky pravého křesťanství. Avšak otázkou je: jak jednáme jako jednotlivci, když máme dokazovat, že milujeme své bratry? Prokazujeme jako jednotlivci svým křesťanským bratrům pravou lásku agapé? Máme jako jednotlivci jeden k druhému vřelou lásku? Bylo by dobré, kdybychom se v tom ohledu zkoušeli podle měřítek Jehovova slova. Pavel řekl: „Neustále zkoumejte, zda jste ve víře, neustále zkoušejte, co jste.“ — 2. Kor. 13:5.
5. a) Je láska pro křesťany něco dobrovolného? b) Kam až by měla křesťanská láska dosahovat?
5 Jak Ježíšova, tak Janova slova nás učí, že láska k bratrům je nezbytná křesťanská vlastnost. Nemůžeme ji považovat za něco dobrovolného a nemůžeme ji dávat najevo, jen když se nám to hodí. Příkaz vzájemně se milovat, který dal Ježíš svým učedníkům, je skutečně královský zákon, který má ovlivňovat všechno naše jednání. Nesmíme též omezit svou lásku na několik dobrých přátel ve sboru. Měla by obsáhnout celé společenství bratrů na celé zemi. Petr napsal: „Milujte celé společenství bratrů.“ (1. Petra 2:17) Je tedy důležité, abychom svou lásku neomezovali; měla by zahrnout celé společenství bratrů.
JAK MŮŽE KŘESŤAN ROZVÍJET SVOU LÁSKU K BRATRŮM?
6. Jak může křesťan rozvíjet svou schopnost projevovat lásku agapé?
6 Když je láska tak důležitá v životě křesťana, jak je možné ji rozvíjet? Dnes jsou v křesťanském sboru mnozí, kteří Jehovu ještě dlouho neuctívají, a také oni by měli mít přání dodržovat královský zákon, „nové přikázání“, které dal Ježíš svým následovníkům. Především musí poznat, že láska agapé patří k ovoci Božího ducha, o němž mluví Pavel v Galatským 5:22. Křesťané tedy musí hledat a podřizovat se vedení Božího svatého ducha ve spojení s organizací, kterou dnes Jehova na zemi používá.
7. Proč je znalost Božího slova důležitá pro toho, kdo pěstuje vlastnost lásky?
7 Stejně tak je velmi důležité i poznání Jehovy Boha a jeho nádherných vlastností. Současně se musí křesťan učit, co je láska a jak se projevuje k bratrům a ostatním lidem. Poznání se získá studiem Božího slova, osobním i společně s Božím lidem. Křesťan musí mít hluboké ocenění pro všechny pravdy Božího slova a stát se horlivým studujícím Bible. Jak řekl Petr: „Rozvíjejte touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu.“ — 1. Petra 2:2.
8. Hraje nějakou úlohu srdce a proč?
8 Přirozeně hraje roli i srdce, protože láska je především vlastností srdce. Proto Petr napsal: „Milujte se navzájem vřele ze srdce.“ (1. Petra 1:22) Když přesně víme, co je láska agapé a jak působí, dá se naše srdce správně řídit a vést, takže milujeme především Jehovu, Boha lásky, a pak bratry a ostatní lidi. Křesťan, který v srdci rozvinul takovou lásku, může se konečně oddat Jehovovi, Bohu lásky, a také bude schopen žít podle své oddanosti: bude poslouchat Jehovovy zákony a uplatňovat v denním životě zásady zapsané v jeho Slově. — 1. Jana 5:3.
9. a) Co je někdy obtížnější než získat biblické znalosti nebo kázat? b) Jak důležitá je láska agapé pro křesťana, když jde o vztah k jeho bratrům?
9 Jsou křesťané, kterým není zatěžko naplnit mysl poznáním o Jehovovi, jeho zákonech a požadavcích a kteří se s radostí účastní kázání dobrého poselství o Božím království. Avšak někdy je pro ně těžší žít podle pravdy a naučit se ‚milovat se navzájem vřele ze srdce‘, než poznat příkazy, zákony a zásady nebo kázat poselství o království. Musí se totiž naučit přizpůsobit zásadám své názory, chování a vztah ke každému jednotlivci ve sboru; přitom je láska agapé velmi, velmi důležitá. To znamená, že se křesťan musí naučit poslouchat velkou pravdu a podle ní žít.
10. Jaké varování dal Jan ohledně lásky a jak by tedy měl křesťan správně usměrňovat svou lásku?
10 Jestliže milujeme bratry, musíme se vyvarovat všeho, co by nás mohlo od některého z nich vzdálit. Musíme dát pozor, abychom nezačali milovat nesprávné věci. Proto Jan s láskou varoval své křesťanské bratry, aby nemilovali svět. Řekl: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska; protože všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování vlastních prostředků k životu — to nepochází od Otce, ale pochází ze světa.“ (1. Jana 2:15, 16) Jestliže by někdo začal milovat svět nebo věci ve světě, vedl by svou lásku špatným směrem. Oddělil by se od svých bratrů, kteří nemilují ani svět ani věci ve světě. Brzy by nebyl mezi bratry na shromážděních sboru nebo v křesťanské kazatelské službě, ale vyhledával by styk s lidmi ze světa nebo světské zájmy, místo aby se scházel se svými křesťanskými bratry. Proto bychom měli velmi pečlivě dbát na to, abychom stále správně usměrňovali svou lásku a stýkali se s lidmi, kteří jako my uctívají Jehovu.
11. a) Před jakým smýšlením by nás měla chránit pravá láska agapé? b) Co bude ohroženo, jestliže neprojevujeme pravou lásku svým bratrům?
11 Pravá láska věrná zásadám by měla působit, abychom mysleli na druhé, a ne na sebe a své vlastní zájmy, a abychom netrvali na tom, že máme právo určité věci dělat bez ohledu na druhé. Proto bychom měli myslet na svůj osobní vzhled a osobní zájmy, abychom v tom ohledu nevzbudili u někoho ve sboru nelibost nebo jej nepřivedli ke klopýtání. (2. Kor. 6:3, 6) Měli bychom dávat pozor na své chování, řeč a styky a všímat si nejen svých přání a zájmů, ale také zájmů svých bratrů, a stále přemýšlet, jak na ně bude působit to, co děláme nebo říkáme. (Fil. 2:4) Nesmíme zapomenout, že náš vztah k Jehovovi bude ohrožen, když v sobě nebudeme správně pěstovat lásku agapé. Mysleme na Janova slova: „Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, jehož neviděl.“ — 1. Jana 4:20.
NAPODOBOVAT JEHOVOVU LÁSKU
12. Jaký příklad lásky nám dává Jehova a co nám proto radí Petr?
12 Je též dobré myslet na to, že Jehova nás všechny miluje, ačkoli jsme všichni nedokonalí. Nemiluje jen některé ve sboru, ale je ochoten na základě svého milujícího opatření odpustit naše chyby a provinění a přijmout naši službu z lásky. Milujeme ze srdce bratry, protože jsme poznali pravdu a protože víme, jakou mají cenu v Jehovových očích. Petr nás napomíná: „Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů. Buďte bez reptání pohostinní k sobě navzájem. Podle toho, jak kdo obdržel dar, používejte jej tak, abyste si navzájem sloužili jako znamenití správci Boží nezasloužené laskavosti, která je vyjádřena rozmanitým způsobem.“ (1. Petra 4:8–10) Jehova dává každému z nás dar, abychom jej používali v jeho službě, a přijímá naši službu přes naše nedokonalosti, slabosti a nedostatky. Jestliže milujeme bratry tak, jak miluje Jehova nás, máme být schopni přehlížet jejich provinění a chyby; máme se naučit se VŠEMI ve sboru úzce spolupracovat a chyby druhých přikrývat láskou.
13. Jak mohou starší projevovat lásku k ostatním starším ve sboru?
13 To se týká zvláště starších v křesťanském sboru. Starší, kteří jsou již delší dobu v Boží organizaci nebo jsou jmenováni jako starší již déle než druzí, neměli by si myslet, že jsou proto nadřazeni nad ostatní. Naopak, měli by si vážit ostatních starších, protože vědí, že jsou cenní v Božích očích a hodni svého postavení, a měli by respektovat jejich názory a myšlenky, jestliže se opírají o Boží slovo. Pro Jehovu není důležité, jak dlouho mu již někdo slouží, nebo jak dlouho je starším. Proto by se neměli starší, kteří jsou déle v Jehovově službě, snažit, aby vnutili své myšlenky a názory druhým starším, ale měli by se učit pracovat s nimi v lásce a dávat jim zaslouženou úctu pro jejich služební „dar“, který používají jako jmenovaní starší.
14. Jakou radu dal Pavel o spolupráci se staršími a jak ji mohou všichni ve sboru uplatnit?
14 Totéž platí pro ostatní členy sboru. I oni mají se staršími dobře spolupracovat. Nikdo ze starších není dokonalý. Proto musíme být opatrní, abychom nezveličovali chyby nebo lidské nedokonalosti staršího a nakonec nebrali na lehkou váhu jeho rady a poučení, založené na Božím slově. Nesmíme pohrdat radou jen proto, že starší má určité vlastnosti, které se nám nelíbí. Ne, musíme přehlížet chyby a nedokonalosti staršího a vážit si jeho lásky k Jehovovi a horlivosti v Jehovově službě. Musíme se učit vážit si všech starších ve sboru a spolupracovat s nimi. Pavel zdůraznil tuto myšlenku v Židům 13:17: „Poslouchejte ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, a buďte poddajní, protože oni stále bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou skládat účty; aby to činili s radostí a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ Jak je dobré, když bratři úzce spolupracují se staršími, ze srdce je miluji a oceňují znamenitou práci, kterou vykonávají!
15. Jak bys uplatnil 1. Timoteovi 1:5 na to, jak milovat jeden druhého vřele ze srdce?
15 Ano, láska ke všem našim bratrům by měla vyvěrat z čistého srdce a měla by být upřímná. Pamatuj, co řekl Pavel Timoteovi: „Cílem tohoto pověření je skutečně láska z čistého srdce a z dobrého svědomí a z nepokrytecké víry.“ (1. Tim. 1:5) To znamená, že naše srdce je očištěno pravdou; jestliže tedy vidíme, že v nějakém ohledu postrádáme lásku k našim bratrům, měli bychom připustit, aby pravda očistila naše životy tím, že budeme častěji používat Boží slovo. Čisté srdce by nás mělo pohánět k tomu, abychom měli zdravý a čestný vztah ke všem bratrům ve sboru s přáním pomáhat jim. Naše svědomí pak bude dobrým svědomím, protože bude klidné. Budeme mít jistotu, že činíme správně. Naší lásky si jiní snadno všimnou, neboť to nebude nějaký pokrytecký projev či něco vymyšleného jen pro vnější zdání. Pravá láska je božská vlastnost, ryzí vnitřní vlastnost, která je skutečná a která pramení z dobrého a čistého srdce.
16. Jak by měli starší udílet radu, jestliže mají pravou lásku ke svým bratrům?
16 Ti, kteří jsou staršími ve sboru, mohou projevovat tuto upřímnou lásku ke svým bratrům tím, že uvažují o tom, jak s nimi mluví. V takovém případě je pokora jistě nezbytná. Starší by neměl být naplněn pýchou a myslet si, že je lepší než jiní ve sboru. Každý ve sboru je drahocenným majetkem, jednou z Jehovových „ovcí“. (Jan 10:16) Když proto starší mluví s druhými a dávají radu, musí přemýšlet o tom, jak budou jejich slova a skutky působit na jiné. Své rady by měli udílet pokorně a laskavě. První verš šesté kapitoly Galatským ukazuje, že „duch mírnosti“ je nezbytný, když se někdo snaží duchovně pomoci bratrovi. To je pak milující způsob: upřímně se snažit pomoci druhému a nevyvyšovat se nad jiné ani se nepovažovat za důležitější pro své postavení.
VŘELÁ LÁSKA „AGAPÉ“ PROJEVOVANÁ VŠEMI
17, 18. Jak můžeme následovat Pavlovu radu a) ‚varovat nepořádné‘ a b) ‚utěšujícím způsobem mluvit ke sklíčeným duším‘?
17 Apoštol Pavel dal v 1. Tessalonicenským 5:14 dobrou radu, jak VŠICHNI a v každém sboru můžeme rozšířit zájem o potřeby svých bratrů, tedy rozšířit se ve vzájemné lásce: „Napomínáme vás, bratři, varujte nepořádné.“ Nemluvil zde pouze ke starším, ale ke VŠEM ve sboru. Příležitostně můžeme ve sboru vidět někoho, kdo snad nemá daleko ke špatnému chováni, a to je vhodná chvíle k tomu, abychom následovali Pavlovu radu ‚varovat nepořádné‘. To neznamená, že bychom měli přísně kárat bratra nebo snad začít klevetit o tom, co dělá. Ne, spíše bychom se měli milujícím a taktním způsobem pokusit osobně pomoci svému bratrovi a vhodně ho usměrnit a povzbudit ke správným skutkům tak, aby špatné opustil. Když ovšem vidíme něco velmi závažného, bylo by dobré, abychom o záležitosti pohovořili s jedním ze starších; ten potom může dát potřebnou radu tomu, kdo je nepořádný.
18 Pavel také napsal, že bychom měli ‚utěšujícím způsobem mluvit ke sklíčeným duším‘. (1. Tess. 5:14) V mnoha sborech jsou takoví, kteří jsou věkem starší a snad již tělesně slabí. Mohou být možná sklíčeni tím, že už nejsou schopni konat kazatelskou službu, jako to dělali kdysi. Mohou se cítit poněkud bezmocní a omezeni ve svých možnostech. Takovým můžeme duchovně pomáhat a dávat jim najevo, jak všichni ve sboru velmi oceňujeme jejich dobrý příklad v účasti na shromážděních a ve službě, i když je omezená, a povzbuzovat je, jak jen můžeme.
19. V jakém ohledu by mohl být některý bratr slabý a jak bychom mohli ‚podporovat slabé‘?
19 V tomtéž textu Pavel rovněž radil, abychom „podporovali slabé“. Snad sis všiml někoho, kdo je slabý v kazatelské službě či v návštěvě shromáždění. S takovými bratry bys mohl láskyplně hovořit a pokusit se je povzbudit. V některých případech snad můžeš dokonce učinit praktická opatření a pomoci jim. Nebo snad víme o někom, kdo slábne ve víře, protože snad spekuluje o budoucnosti. Jsou takoví, kteří stále kladou otázky, na něž neexistují biblické odpovědi, a když starší nebo jiní ve sboru nemohou jejich otázky zodpovědět, začínají pochybovat o splňování proroctví nebo dokonce pochybují o tom, že Jehova dnes používá svou organizaci. Jak můžeme takovým slabým pomoci? Můžeme je jistě povzbudit, aby rozpoznali cenu sboru. Ať si všímají, jak Jehova dnes používá svou organizaci, aby bylo kázáno dobré poselství! To je činnost, o které přece Ježíš řekl, že musí být konána, a která jiná organizace ji dělá? (Mat. 24:14; 28:19, 20) Ježíš rovněž prohlásil, že zde bude třída „věrného a rozumného otroka“, která bude opatřovat duchovní pokrm Božímu lidu. Dnes je Jehovův lid jediný, který je dobře duchovně živen, protože slouží v úzkém spojení s tímto „otrokem“. (Mat. 24:45, 46) Jeho prostřednictvím jsme byli uvedeni do důvěrného vztahu k Jehovovi, jeho Synu a jeho lidu na zemi. Kam bychom se obrátili, kdybychom dnes opustili Boží organizaci? Není opravdu kam. (Jan 6:66–69) Bůh používá tuto jednu organizaci, a jestliže jsme o tom přesvědčeni, měli bychom být schopni pomoci těm, kteří jsou slabí ve víře.
20. Co Pavel myslel, když řekl „buďte shovívaví ke všem“?
20 „Buďte shovívaví ke všem,“ napsal také Pavel. (1. Tess. 5:14) Naše laskavost a bratrská láska by tedy měly zahrnovat každého ve sboru. Měli bychom být ochotni přehlížet slabosti a nedokonalosti každého a být ke všem shovívaví, nejenom k některým, když shledáme, že to je snadné. Musíme se učit být trpěliví a nebýt „puntičkáři“, kteří jsou nároční a kritizují jiné. V souladu s 1. Tessalonicenským 5:15 chceme „dbát, aby nikdo neoplácel druhému nepravost nepravostí, ale vždy usiloval o to, co je dobré vůči sobě navzájem i vůči všem ostatním“. Ve 13. verši téže kapitoly Pavel řekl: „Buďte k sobě navzájem pokojní.“ Měli bychom tedy vždy usilovat o to, abychom žili v pokoji se svými bratry.
21. Jak by měla být vyjádřena láska na křesťanských shromážděních?
21 Naše láska k bratrům by měla být aktivní, ne nečinná. Měla by zahrnovat i ohleduplnost k našim bratrům. Když například přijdeme na sborové shromáždění, není správné, mluvíme-li jen s těmi, které dobře známe. Vyhledejme také nové a ostýchavé nebo uzavřené a pozdravme je a pohovořme si s nimi! Tím je povzbudíme a pomůžeme jim, aby se uvolnili a těšili se ze společenství bratrů. Neměli bychom přehlížet ani děti. Naše láska by nás měla vést k tomu, abychom hovořili i s nimi a chválili je za jejich znamenité úsilí ve službě Jehovovi Bohu. Měli bychom jim dát najevo, jak velice oceňujeme jejich dobré chování ve škole a doma a dobrý příklad, který dávají v kazatelské službě. Tím je láskyplně povzbuzujeme, aby pokračovaly na správné cestě ve službě Jehovovi Bohu.
PROJEVOVAT LÁSKU VE HMOTNÉM OHLEDU
22. a) Jak snad musí být příležitostně vyjádřena naše láska a jaký dal Ježíš dobrý příklad? b) Jaké jsou některé způsoby, kterými bychom mohli projevit lásku ve hmotném ohledu?
22 Jak postupujeme dále v „čase konce“ tohoto starého systému, uvědomujeme si potřebu být ve všech dobách spojeni poutem lásky a jeden druhému projevovat vřelou lásku. Příležitosti se mohou naskytnout tehdy, když vidíme, že naši bratři potřebují pomoc. Jak je potom prospěšné, že známe dobře své bratry a milujeme je! Někdy to může znamenat více než jen duchovní pomoc, neboť může vzniknout potřeba hmotné pomoci. V 1. Jana 3:17, 18 Jan o této potřebě napsal: „Ale každý, kdo má prostředky tohoto světa k udržení života a vidí svého bratra v nouzi, a přesto před ním uzavře dveře svého něžného soucitu, jakým způsobem v něm zůstává Boží láska? Děťátka, milujme ne slovem, ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“ Jestliže svým bratrům prokazujeme lásku hmotným způsobem, napodobujeme opět dobrý příklad, který dal Ježíš. Připomeňme si, že sytil zástupy jak hmotným, tak duchovním pokrmem, takže se mohli bezpečně vrátit do svých domovů, aniž se cestou vyčerpali. (Mat. 14:14–21; 15:32–38) Tak můžeme občas i my prokázat lásku hmotným způsobem. Naši křesťanští bratři nebo sestry mohou onemocnět. Vřelou lásku pak můžeme projevit tím, že jim přineseme jídlo, pomůžeme uklidit v bytě nebo vyřídíme jejich vzkazy. Mohou tu být jiní, kteří potřebují pomoc, aby se dostali na shromáždění, a my máme k dispozici auto. Mohli bychom aktivně projevit lásku tím, že bychom je vzali s sebou. Ano, je velmi mnoho způsobů, kterými můžeme prokázat účinnou lásku nyní i v budoucnosti tím, že poskytujeme potřebnou hmotnou pomoc.
23. Co může být od nás jednoho dne požadováno, jestliže máme vřelou lásku ke svým bratrům?
23 Všichni Boží služebníci stojí dnes před problémy, které budou, jak se zdá, vzrůstat. Je tedy moudré, jestliže dobře poznáváme své bratry a jeden druhému vždy prokazujeme vřelou lásku. Víme, že žijeme v „posledních dnech“, a satan to ví také. Uvědomuje si, že jeho čas je krátký, a proto přináší lidem na zemi mnoho problémů. Všichni možná budeme muset čelit situacím, kdy budou ohroženy přímo naše životy. Pak můžeme být vyzváni, abychom projevili takovou lásku, jakou projevil sám Ježíš: položit svůj život za své bratry. Ročenka svědků Jehovových pro rok 1974 přináší názorné příklady toho, jak naši bratři v nacistickém Německu přes hrozné pronásledování láskyplně pomáhali jeden druhému. Měli opravdu vřelou lásku jeden k druhému a tuto lásku vyjadřovali jak duchovním, tak hmotným způsobem. Podporovali se vzájemně ve vytrvalé věrnosti v Jehovově službě a za každou cenu chránili jeden druhého. Uděláš totéž? Budeš láskyplně chránit své bratry a nikdy, nikdy je nezapřeš? V blízké budoucnosti mohou právě naše životy záviset na lásce jednoho k druhému.
24. Proč křesťan nepotřebuje podrobná pravidla, která by zahrnovala každou situaci, když má projevit svou lásku bratrům?
24 Dnes se můžeme všichni vzájemně budovat v duchu lásky agapé. Nepotřebujeme pravidla a předpisy, které by nám řekly, kdy bychom měli milovat jeden druhého. Vzpomeň si, že Ježíšův příkaz milovat naznačil, že bychom se neměli držet stranou, ale být v projevování lásky ke svým bratrům neustále iniciativní. Máme-li vřelou lásku ke svým bratrům, pak nás bude naše srdce pobízet k tomu, abychom poskytovali všemožnou pomoc, kdykoli a kdekoli je to potřebné. Jako praví křesťané budeme tedy vynikat v projevech vzájemné lásky a svět uvidí tento poznávací znak.
25, 26. a) Jak působí pravá láska podle 1. Korintským 13:4–7? b) Proč je tak důležité milovat se navzájem vřele a ze srdce?
25 V 1. Korintským 13:4–7 Pavel krásně popisuje, jak by měla působit pravá křesťanská láska. Říká: „Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nehledá své vlastní zájmy, nedá se podráždit. Nevypočítává bezpráví. Neraduje se z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, při všem vytrvá.“ A potom v 8. verši apoštol připojuje: „Láska nikdy neselhává.“ Taková láska je požadována nejenom od starších a služebních pomocníků, ale od všech křesťanů, kteří jsou dnes nazýváni svědky Jehovovými.
26 Ano, jak řekl Pavel, „láska nikdy neselhává“. Křesťané by nikdy neměli přestat milovat, a neexistuje žádná hranice lásky ani zákon, který by ji držel. Pravá láska se může projevovat v kterékoli době a na každém místě. Pavel řekl v Římanům 13:8, že láska je jediný dluh, který by měli mít křesťané jeden u druhého. Konec tohoto systému se dnes rychle blíží. Ze všech dob je PRÁVĚ DNES čas k tomu, abychom měli „jeden k druhému vřelou lásku“. (1. Petra 4:8) Což není pravda, že jako Boží služebníci doufáme, že budeme žít jeden s druhým navždy? To znamená, že bychom měli také chtít navždy milovat jeden druhého. Nyní je tedy doba pro to, abychom jako křesťané upevnili těsné pouto a pěstovali schopnost milovat se navzájem vřele a ze srdce, a tak napodobovali svého milujícího Boha, Jehovu.