Zprávy a jejich hlubší význam

Můžeš si to přečíst?

● Můžeš-li si přečíst tyto řádky, pak umíš něco, co neumí téměř čtvrtina obyvatelstva země – ani tehdy ne, kdyby tato slova byla napsána v mateřské řeči těchto lidí. Je hrozné, že v některých zemích je 99 procent obyvatelstva negramotných.

Zpráva Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) ukazuje, že v důsledku populační exploze stále ještě stoupá počet negramotných lidí, ačkoli se zdá, jako by pedagogové vítězili v boji proti negramotnosti, je-li situace vyjádřena v procentech. Od roku 1960 do roku 1970 se zvýšil počet negramotných obyvatel ze 735 miliónů na 783 miliónů a nyní se blíží hranici 800 miliónů. To ale není všechno. Ve většině zemí, kde velký počet obyvatel umí číst a psát, je mnoho lidí, kteří čtou špatně. V novinách, jež vycházejí v Perthu (Austrálie), je uveden výsledek zkoumání, z něhož vyplývá, že „312 000 dospělých v Sydney lze označit prakticky za negramotné“. Z ankety, která byla uskutečněna v roce 1970, vyplynulo, že to platí i pro 18,5 miliónů Američanů ve věku nad 16 let.

Někteří z toho částečně viní televizi. Ale v chudších zemích nemůže hrát v této věci televize velkou úlohu. Činitel, který bývá v této souvislosti často přehlížen, je náboženství. Je historickou skutečností, že náboženské organizace často bránily vzdělávání „prostého lidu“, aby jej držely v poddanosti a vzbuzovaly v něm posvátnou bázeň před kněžstvem. Bible naproti tomu obsahuje mnoho podnětů, jež vyžadují od pravých ctitelů, aby uměli číst a psát. (5. Mojž. 6:6, 9; Abakuk 2:2; Mat. 24:15) Dějiny ukazují, že tam, kde lidé měli velkou vážnost k Bibli, umělo také mnoho lidí číst a psát.

Mění se morální měřítka

● Měla by se časem měnit křesťanská morální měřítka? Měla by být závislá na politických názorech, které právě převládají, nebo by se měla utvářet podle hmotného blahobytu? V časopise „National Catholic Reporter“ (16. srpna 1974) srovnává katolický duchovní Monsignore Paul Furfey křesťany z prvního století a křesťany ze století pozdějších.

První křesťané museli ve světě snášet nepřátelství a pronásledování. To všechno se však „změnilo, když Konstantin [římský císař ve 4. století] zavedl smír“, říká onen duchovní. „Křesťanství náhle získalo vážnost. Biskupové se vynořili z podzemí a stavěli si paláce. Křesťané se stávali úředníky, významnými vojenskými hodnostáři a bohatými kupci.“

Když autor přechází k výkladu o dnešní době, nejprve uvádí Ježíšova slova o tom, že se bohatý člověk těžko dostane do Božího království, a potom říká: „Katoličtí misionáři si však nedělají mnoho starostí. Vědí, že jejich biskupové žijí v rezidencích, které jsou zcela výstižně označovány jako paláce.“ — Mat. 19:23, 24.

Jak došlo k tak drastickému odklonu od měřítek prvních křesťanů? Autor poukazuje na příčinu, když říká: „Jestliže se skutečně stane, že teologové, kteří učí morálce, jsou spíše nakloněni řídit se morálkou střední společenské třídy a odvrátí se od učení Nového Zákona, jež není světské, pak je to nevýslovně tragická skutečnost.“

Tento odklon je pouhým opakování stavu, který zde již byl v minulosti. Náboženským vůdcům, kteří v Ježíšově době milovali peníze a moc, Ježíš řekl, že Boží slovo nahradili lidskými naukami a tradicemi. — Mat. 15:1–9.