Přicházet k ‚tomu, který vyslýchá modlitbu‘
„Ty, který vyslýcháš modlitbu, právě k tobě budou přicházet lidé všeho těla.“ — Žalm 65:2; 65:3, KB.
1, 2. a) Jaké pozvání dostávají všichni lidé? b) Je pro Boha obtížné slyšet modlitby a čí modlitby slyší?
DO JAKÉ míry využíváš daru řeči? Zázračnou schopností řeči můžeme být požehnáním pro druhé. Ale kromě toho nás zve učinitel řeči a hlasu, abychom k němu přicházeli s modlitbou. Vděční lidé přijímají toto pozvání a s díkem pozvedají hlas ve chvále a prosbě k stvořiteli řeči. — Žalm 150:6.
2 Když se modlíme k Bohu, jehož jméno je Jehova, naše okolí může být naplněno změtí hlasů, hudbou nebo jinými zvuky. To však nebrání stvořiteli řeči, aby rozuměl modlitbám těch, kteří přijímají jeho pozvání, aby se mu přiblížili v modlitbě. Jeho sluch není odvislý od délky zvukových vln ani pro něj není problémem, když jsou vzduchové vlny naplněny nesmyslným tlacháním bezbožných lidí. Dostáváme ujištění o Boží schopnosti naslouchat: „Tužbu mírných, Jehovo, jistě vyslyšíš . . . Věnuješ pozornost svým uchem.“ — Žalm 10:17.
3. Kde se dovídáme, jak se máme modlit?
3 Modlitba je náboženský zvyk, používaný na celém světě, a je mnoho různých názorů, jak se modlit. Možná, že patříš k těm mnohým, kteří se modlí, ale chtěli by vědět, zda se správným způsobem přibližují k pravému Bohu. Není pochyby, že by se s ním mělo mluvit s uctivou bázní. Protože je sdílným a milujícím Bohem, postaral se, aby příslušníci všech národů dostávali prostřednictvím jeho inspirovaného Slova dostatečné vysvětlení, jak se mu mohou uctivým způsobem ‚přiblížit‘ v modlitbě. — Jak. 4:8.
4. Za jakých předpokladů vyslýchá Bůh modlitby?
4 Když se modlíme, nemluvíme jen tak s někým, ale ‚s majestátem v nebesích‘. (Žid. 8:1) Již to by mělo způsobit, abychom uznávali svou nedokonalost. Dalšími požadavky jsou upřímnost a víra. Jak úzce je spojena víra s modlitbou, je patrné z Ježíšových slov: „Proto vám říkám: Mějte víru, že všechny věci, o které se modlíte a které žádáte, jste již vlastně dostali, a budete je mít.“ (Mar. 11:24) Když předkládáme Bohu své prosby myšlenkami nebo slovy, měli bychom to dělat „z celého srdce“. — Žalm 119:145.
JAK SE K NĚMU PŘIBLIŽOVAT
5, 6. a) Kdo se směl již kdysi modlit k Jehovovi? b) Jak byly vyslyšeny Korneliovy modlitby?
5 „Lidé všeho těla“ a ze všech národů mohou přijít k Bohu, když vidí, že potřebují duchovní pomoc. Dokonce když byl izraelský národ Jehovovým „vlastnictvím“, mohli se také cizinci přiblížit k Jehovovi. Mohli přijít a modlit se v Jehovově domě v Jeruzalémě v přesvědčení, že Bůh je bude z nebes slyšet. (2. Par. 6:32, 33) Apoštol Petr to uznával, když řekl v Korneliově domě: „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten člověk, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ — Sk. 10:34, 35.
6 Kornelius byl člověk z národů, „důstojník . . . oddaný muž, který se . . . bál Boha“ a který dokázal svou víru skutky. Představme si radost, kterou musel cítit, když jej anděl ujistil, že jeho modlitby a dary milosrdenství byly Bohem příznivě přijaty! Přijal ochotně svědectví, které mu dal Petr, a on i jeho domácnost byli pokřtěni. — Sk. 10:1–4.
7. Komu propůjčuje Bůh poznání?
7 Jako tehdy Kornelius, měli by i dnes všichni, kteří duchovně hladoví, hledat Boha a vážně se snažit jej nalézt. (Sk. 17:27) Měli by se vážně snažit poznat jeho vůli a dozvědět se, co musí činit, aby se mu líbili. Bůh sám je milostivý a milosrdný. Propůjčuje poznání všem, kteří o ně prosí, všem, kteří ze srdce milují spravedlnost a projevují upřímnou víru.
8. a) Jaké učinil Jehova opatření, abychom se mohli k němu přiblížit? b) Proč řekl Ježíš, že se máme modlit v jeho jménu?
8 Abychom mohli vstoupit do spojení s nebeským Otcem, musíme uznávat Ježíše Krista jako Pána. Je pouze jedna možnost, jak získat pokoj s Bohem: prostřednictvím výkupní oběti Pána Ježíše. (Mat. 20:28; 1. Tim. 2:5, 6) Skrze něj se můžeme přiblížit k Bohu v modlitbě a skrze něj jsme usmířeni s Bohem. Ježíš právem řekl: „Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ (Jan 14:6) On je „pomocníkem“, skrze něhož získáváme přístup k tomu, který vyslýchá modlitbu. (1. Jana 2:1, 2) Abychom se mohli přiblížit k Bohu, musíme přijmout služby, které poskytuje Kristus jako velekněz, a výkupné, které zaplatil za lidstvo. Když prosíme v jeho jménu a přicházíme k Otci v jeho jménu, uznáváme jej jako „hlavního prostředníka života“. Nepotřebujeme jiného prostředníka, abychom se mohli modlit k Bohu. — Skut. 3:15; Jan 14:13, 14; Žid. 10:19–22.
9. Jak bychom se měli modlit, když chceme, aby Bůh vyslyšel naše prosby?
9 Máme se v každé době cítit volni, abychom předkládali Bohu své prosby. To je dobré, ale měli bychom myslet na to, že on není povinen všechny vyslyšet. Proč by měl poslouchat a vyslyšet modlitby, které nejsou v jeho zájmu či v zájmu jeho lidu nebo které by byly ke škodě tomu, kdo se modlí? Nekoná nic proti svému vlastnímu předsevzetí nebo proti těm, kteří jej uctívají. Prosba, kterou má splnit, se mu musí líbit. Naše prosby musí tedy odpovídat Boží vůli, když chceme, aby jim věnoval sluch. Jak stojí psáno: „To je ta důvěra, kterou v něj máme, že ať žádáme o cokoli podle jeho vůle, slyší nás.“ (1. Jana 5:14) Aby naše modlitby odpovídaly jeho vůli, musíme jeho vůli znát.
MODLIT SE VE VÍŘE
10. Proč je nutná víra, abychom mohli volně mluvit s Bohem?
10 Celý život pravého křesťana je ovládán vírou; víra mu pomáhá přemáhat překážky, na které narazí při své službě Bohu. Víra, že existuje pravý a živý Bůh, který vyslýchá modlitby, přispívá při modlitbě k tomu, že s ním můžeme volně rozmlouvat, ano, musíme mít pevnou víru, že „[Bůh] existuje a že se stává dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají“. (Žid. 11:6) Ten, který nás nejlépe zná a který se o nás nejvíce stará, také ví, co potřebujeme, ať jsou potřeby lidí v různých částech světa zcela rozdílné. Obrazně řečeno, ‚Jehova je blízký všem, kteří jej vzývají ve víře,‘ a je rychle ochoten poskytnout jim nutnou pomoc. — Žalm 145:18.
11. a) Zná Bůh naše potřeby? b) Proč je máme tedy zahrnout do svých modliteb?
11 Když vzýváme toho, který věnuje svůj sluch modlitbám spravedlivých, měli bychom myslet na to, že přesně ví, co potřebujeme, a to ještě dříve, než o to prosíme. Jeho Syn řekl o potravě a oděvu: „Váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ (Mat. 6:32) Ačkoli to Bůh všechno přesně ví, chce, abychom mu předkládali v modlitbě své potřeby a přání. Protože jeho pozvání, abychom k němu přicházeli, platí jednou provždy, projevovali bychom nedostatek ocenění, kdybychom zastávali stanovisko, že jej nemáme obtěžovat svými denními potřebami. Jako ochránce člověka „Bůh vidění“ se dívá na dobré i na zlé na zemi. Neopustí ty, kteří jej milují, takže by byli přinuceni sami řešit své problémy. Jistě musí Jehovu Boha těšit, když slyší, jak ti, kteří mu důvěřují, mu řeknou v několika slovech, že jej uznávají jako svého Otce, jako své útočiště a jako pramen své síly. — 1. Mojž. 16:13, KB; Žalm 46:1; 46:2, KB; Přísl. 15:3.
12. a) Jaké nesprávné názory mají někteří lidé o modlitbě? b) Proč však je modlitba pomocí?
12 Lidé malé víry mohou mluvit o Boží nepřítomnosti a říkat, že se nestará o lidi. Mohou si myslet, že modlitba je pouze formou sebeklamu. Jiní ji snad považují za psychologickou oporu nebo za prostředek, který pomáhá zachovávat vnitřní pokoj a soustřeďovat myšlenky na duchovní věci. Modlitba je však více než jen citový prožitek. Nemluvíme sami se sebou, nýbrž s živým nebeským Otcem, „který může . . . učinit více než v nadbytku vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. (Ef. 3:20) Ať stojíme před důležitým nebo bezvýznamným rozhodnutím, Jehovův duch a jeho vedení nám mohou pomoci najít cestu, po které máme jít. Bůh není na nikom závislý; nic mu neschází. Přesto má velké porozumění pro potřeby svých ctitelů a zve je, aby ‚skládali na něho všechny své starosti denního života, protože o ně pečuje‘. — 1. Petra 5:7.
MODLITBA JE ÚČINNÁ
13. Jak byla modlitba účinná v Eliášově případě?
13 Jak mocná a účinná je modlitba, bylo znázorněno jedním izraelským prorokem. Když Eliáš oznámil blížící se konec dlouhého sucha, modlil se na hoře Karmel o déšť. Jeho průvodce odtud viděl, jak byla modlitba vyslyšena. Nejprve vystoupil malý oblak — předzvěst deště — a pak následoval liják. Biblicky pisatel Jakub obrací pozornost na tuto historickou událost. Píše o Jehovově schopnosti vyslýchat modlitby svých služebníků, které jsou v souladu s jeho předsevzetím: „Úpěnlivá prosba spravedlivého, jestliže je působivá má mnoho síly.“ — Jak. 5:16–18; 1. Královská, kapitoly 17, 18.
14. Proč se máme vytrvale modlit za věci, které potřebujeme?
14 Otec lidské rodiny se postaral o to, aby s ním všichni, ve dne v noci, mohli být ve spojení, protože má opravdu zájem o jejich blaho a štěstí. Rodiče oceňují, když jejich děti k nim kdykoli přijdou a řeknou jim, co potřebují — oč více potom Jehova! A dovede se postarat o všechny, kteří se k němu vytrvale modlí. Ježíš to potvrdil, když vyprávěl svým učedníkům „podobenství o tom, že je nutné, aby se stále modlili a neustávali“. (Luk. 18:1–8) Opětovným žádáním toho, co potřebujeme, ukazujeme svůj zájem o to, a když jsou naše prosby vyslyšeny, je naše vytrvalost odměněna.
15. Jakou cenu má modlitba v době pronásledování?
15 Je-li bráněno rozšiřování dobrého poselství, působí to nezbytně dříve nebo později na zvěstovatele. Snad dojde k pronásledování a utrpení, jak tomu bylo u Ježíše Krista. Čteme: „Vskutku, všichni, kteří chtějí žít s oddaností Bohu ve spojení s Ježíšem Kristem, budou také pronásledováni.“ (2. Tim. 3:12) Modlitba a prosba k Bohu, s láskou k němu a s důvěrou v něj, pomáhají Jehovovým křesťanským svědkům, aby zůstali věrni, ať se děje cokoli. (Žalm 34:16) V Římanům 12:12 dostáváme radu: „Vytrvejte v soužení“ a současně „buďte stálí v modlitbě“.
16, 17. a) Jak můžeme ukázat, že máme starost o bratry, kteří jsou v těžkostech? b) Co tím vyjadřuje prosebník?
16 Občas dojde k zákazům, aby bylo zabráněno kázání dobrého poselství. To má za následek, že zvěstovatelé jsou postaveni před soud, jsou pronásledováni a často odsouzeni k trestu odnětí svobody. Když slyšíme o takových případech, máme hlubokou účast se svými bratry, kteří zůstávají stálí a nedělají žádné kompromisy, i kdyby se jim tím přechodně ulehčilo. Můžeme být posilněni jejich příkladným vystupováním pro spravedlnost a oni jsou opět povzbuzováni a vnitřně upevňováni našimi modlitbami. Je dokonce vhodné modlit se za vládní úředníky, aby křesťané mohli volně vést křesťanský život a vykonávat křesťanskou službu. — 1. Tim. 2:1, 2.
17 Když jsou bratři v těžkostech, například při veřejném procesu, můžeme dokázat svou účast, když se za ně modlíme. Bůh dovoluje prosebníkům, aby tímto způsobem projevili svou lásku a pravost pohnutek, z nichž prosí o pomoc. Vzdálenost nebo vězeňské zdi nečiní jejich úpěnlivé prosby neúčinnými. Vytrvalá modlitba může pomoci těm, kteří jsou v těžké situaci. — 2. Kor. 1:8–11.
TRPĚLIVOST A VYTRVALOST V MODLITBĚ
18. Proč je při modlitbě trpělivost důležitým činitelem?
18 Nesmíme zapomínat, že je zapotřebí trpělivě čekat, až Jehova vyslyší naše modlitby ohledně zákazů a pronásledování. Když se zdá, jako by váhal, neměli bychom si myslet, že nemůže nic učinit pro ty, které miluje. Snad ještě nepřišel čas pro vítězství v právním sporu nebo pro jiný druh pomoci, protože může být případně vydáno ještě větší svědectví pro Boží království, když přijde pomoc později. Nikdy bychom neměli považovat Boha za „pomalého“, měli bychom uznat, že má pro všechno „určený čas“. Mezitím se může postarat o andělskou ochranu. Můžeme čerpat útěchu ze slov apoštola Petra: „Jehova umí vysvobodit ze zkoušky lidi zbožně oddané . . . Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost.“ (2. Petra 2:9; 3:9) Ano, ten, jenž vyslýchá modlitbu, může posilovat ty, kteří jsou trpěliví a vytrvale činí jeho vůli.
19. a) Máme prosit Boha, aby zabránil těžkostem? b) Co může Jehova vždy učinit, je-li to jeho vůle?
19 Účinnost modlitby za druhé, ať je pronášena jednotlivcem nebo množstvím, by neměla být přehlížena. Jehova není nucen k jednání, když se mnozí modlí o totéž. Prosebníci se modlí, aby se děla Jehovova vůle. Všichni láskyplně myslí na to, aby jejich spoluzvěstovatelé dobrého poselství dostali pomoc a byli ochráněni. Ale možná, že je Boží vůlí, aby dostali pomoc jiným způsobem, než jak si to prosící představují. Jedno je jisté: Jehova chrání ty, kteří zachovávají během těžkostí ryzost!
20. Máme si někdy myslet, že naše modlitby za druhé jsou marné?
20 Proto bychom si neměli nikdy myslet, že jsme se modlili marně nebo nesprávně, abychom pomohli pronásledovaným. Bůh odpoví na naše modlitby tak, jako kdybychom věděli, zač jsme měli prosit. (Řím. 8:26, 27) Všichni bychom měli být přesvědčeni, že Jehovova moc během staletí nezmizela a že též neohluchl, aby nemohl slyšet modlitby svých ctitelů.
VOLNOST V MODLITBĚ
21. a) Proč nemáme váhat modlit se? b) Jaké nádherné Jehovovy vlastnosti na nás působí přitažlivě?
21 Kdo má pocit, že je Bohem skutečně milován, cítí se volný, aby se k němu s plnou důvěrou přiblížil. Proč by měl váhat přistoupit s díky, chválou a prosbami k Bohu, který kromě milosrdenství, shovívavosti a milující laskavosti má ještě mnohé jiné nádherné vlastnosti? (Žalm 36:8) Nedokonalí lidé, kteří pochopí tyto vlastnosti Jehovovy osobnosti, měli by mít odvahu přijít v jakékoli věci k němu, „Bohu slávy“, a prosit jej, aby jim pomohl konat jeho vůli. (Sk. 7:2) Protože žijeme ve studeném, sobeckém světě, dělá nám dobře, můžeme-li se přiblížit v modlitbě k Otci, který má pro nás pochopení a prokazuje nám milosrdenství, když jsme v těžkostech nebo v nepříznivém postavení. On sám prohlásil Mojžíšovi: „Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě.“ — 2. Mojž. 34:6.
22. Z jakého dalšího důvodu máme volně přicházet k Jehovovi?
22 Máme ještě další důvod, proč se můžeme volně přiblížit Bohu v modlitbě: víme totiž, jakou úlohu hraje Ježíš v Božím uspořádání. Apoštol Pavel obrací na něj naši pozornost v Židům 4:15, 16: „Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže mít pochopení pro naše slabosti, ale máme toho, kdo byl vyzkoušen ve všech ohledech jako my sami, ale bez hříchu. Přibližujeme se tedy s volností v řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ Protože tedy víme, že prodělal vše, co může přijít na nás a co musíme vytrvale snášet, můžeme být přesvědčeni, že pro nás, hříšné tvory, má pochopení a pomáhá nám, když se snažíme usmířit se s Bohem skrze něj, svého vykupitele a prostředníka. — Žid. 7:25.
23. a) Proč Ježíš cítil volnost hovořit se svým Otcem? b) Zvláště při jakých příležitostech se modlil?
23 Ježíš, když byl na zemi, cítil volnost hovořit se svým nebeským Otcem. Protože byl tehdy tak vzdálen od Jehovovy přítomnosti, musel se jistě velmi radovat, když s ním mohl mluvit v modlitbě. Musel mu sdělit důležité věci, a proto vyhledával opuštěná místa, kde mohl dobře přemýšlet. Ze všech čtyř evangelií vidíme, že Ježíš byl mužem modlitby. Modlil se při svém křtu, modlil se, když sytil zástupy lidí, dále, než si vyvolil apoštoly, při památné večeři a na mučednickém kůlu. Při těchto i jiných příležitostech Ježíš mluvil se svým nebeským Otcem. Myslel ve všem, co dělal, na to, aby se líbil svému Otci a aby konal jeho, a nikoli svoji vůli. (Jan 5:30) Prováděl přikázané dílo s jistotou, že jeho úpěnlivé prosby a žádosti budou vyslyšeny. (Žid. 5:7–10) Nikdy nečinil kompromisy, aby ušel pronásledování, nýbrž zachovával po celý svůj život ryzost, a zastával se Jehovovy svrchovanosti. Proto dokonce andělé oznamovali, že je hoden přijmout čest a slávu. — Zjev. 5:11, 12.
24. Co můžeme dělat, abychom měli úspěch na své cestě?
24 Jakým zářným příkladem je tento Vůdce a Mistr, který úspěšně skončil svou cestu s pomocí modlitby! Všichni, kteří by chtěli být stejně úspěšní, měli by napodobovat toho, jenž se každodenně snažil činit to, co od něho žádal jeho Otec. Když ten, kdo se modlí ze srdce, mluví s Bohem a prosí jej, aby dostal sílu konat jeho vůli, pomůže mu to hovořit i jednat způsobem, který se líbí stvořiteli. Jestliže se přibližujeme k Bohu s postojem, z něhož je zřejmé, že jsme si vědomi své závislosti na něm, a jestliže jej prosíme o vedení, může to být pro nás osvěžující pomoc. Jsme povzbuzeni, abychom uvrhli všechny své starosti na Boha. (1. Petra 5:7) Jak si ještě pamatujeme, Ježíš dal radu, abychom se modlili a neustávali prosit Boha o to, co snad potřebujeme. — Luk. 18:1–7.
DÁLE SE MODLIT
25. Jak můžeme ukázat, že jsme zaujali „vyčkávací postoj“?
25 Když prosebník připisuje správný význam hovoru s Jehovou, pomůže mu to, aby stále správně jednal a neočekával, že každé přání bude zázračně vyslyšeno. Je zapotřebí velké trpělivosti čekat na vyslyšení, když je člověk v těžké zkoušce nebo v kárání. Avšak nikdy bychom neměli podceňovat sílu modlitby, nýbrž spíše zaujmout „vyčkávací postoj“ a mít stejnou důvěru jako prorok Micheáš, který řekl: „Můj Bůh mne uslyší.“ — Mich. 7:7.
26, 27. a) Jak můžeme dokázat, že věříme v sílu modlitby? b) K čemu by nás měla přimět láska k Bohu?
26 Jestliže jsi učinil něco špatného, nepřestaň prosit o Boží přízeň v domnění, že již nejsi způsobilý se modlit. Nesmíme své přestoupení ‚přikrýt‘. (Přísl. 28:13) Chceš-li, aby ti bylo prokázáno milosrdenství, musíš říci Jehovovi, svému Bohu, jak lituješ svého nepředloženého činu. Když jsi uspořádal záležitost podle svých možností co nejlépe, ukaž, že máš víru v sílu modlitby a v Boží ochotu odpustit, a Bohu se omluv. Tak ukážeš, že jsi přesvědčen, že Jehova slyší tvé volání o pomoc a ví, co opravdu potřebuješ. — Žalm 5:2, 3.
27 Rozumíš plně, co to znamená, aby „lidé všeho těla“ využili pozvání a přišli k tomu, který vyslýchá modlitby? Což nedokazuje ten, kdo má určitou bázeň nebo strach přiblížit se k Bohu, že jej dostatečně nemiluje a neoceňuje opatření výkupného? Naše nedokonalost by pro nás neměla být překážkou přiblížit se k milujícímu stvořiteli. Láska k milosrdnému Bohu by nás měla přimět, abychom se volně vyjadřovali. — 1. Jana 4:16–18.
28. a) Jak pro nás mohou být starší požehnáním? b) Který příklad ukazuje, že i ten, kdo těžce hřešil, může prosit Boha o milosrdenství?
28 Mohou však vzniknout situace, kdy již člověk nemá odvahu vzývat Jehovu o pomoc. Možná, že má špatné svědomí nebo v jeho životě není všechno v pořádku, že si připadá nehodný. V takovém postavení by bylo vysoce nebezpečné přestat prosit Boha o pomoc. Tím by se věc ještě zhoršila. Jestliže již sám nemáš odvahu přijít k Bohu a volně s ním mluvit, mohou ti být požehnáním přímluvy starších mužů ve sboru. Tito způsobilí muži jsou zde k tomu, aby ti pomohli, když máš pocit, že ‚množství oblaků‘ ti uzavírá přístup k Bohu a brání tvým modlitbám, aby nepronikly. (Pláč 3:44) Jakub píše o přímluvách: „Úpěnlivá prosba spravedlivého, jestliže je působivá, má mnoho síly.“ (Jak. 5:16) Tímto laskavým opatřením přímluvy je umožněno dát radu nebo modlit se za ty, kteří sami váhají otevřít své srdce dokonale spravedlivému, dobrému a svatému Bohu. Naopak hříšník, který se sám přibližuje k Bohu, aby jej prosil o milosrdenství, je také požehnán. Tak tomu bylo s judským králem Manassesem. Ustavičně se modlil a nakonec byly jeho prosby vyslyšeny. — 2. Par. 33:12, 13.
29. Proč máme být poctiví ve svých modlitbách?
29 Kdo si přeje, aby Jehova Bůh vyslyšel jeho prosby, musí s ním mluvit otevřeně a poctivě. Proč by někdo měl před ním něco skrývat? ‚Zná srdce všech.‘ Nikdy se tedy nesnaž jej oklamat. (Sk. 1:24; Jer. 17:10) Vyjadřuj se ve svých modlitbách přesně a buď otevřený. Přiznávej čestně své chyby a hříchy, kterých ses dopustil vůči nebeskému Otci. Oceňuj tuto možnost jako věrný David a pros Boha, aby tě prozkoumal a poznal tvé srdce. Pros jej, aby slyšel tvé modlitby a věnoval pozornost tvým snažným prosbám. (Žalm 139:23; 86:6) Mysli na to, že se mu líbí modlitby upřímného. Měj tedy na mysli všechny důvody, proč se máš stále volně modlit a mít pevnou důvěru, že tě Bůh slyší a že ti pomůže. — Přísl. 15:8.
30. Ke komu můžeme bez výhrad přicházet?
30 Je někdo, k němuž můžeš bez výhrad přicházet: ‚ten, který vyslýchá modlitbu‘. Proč jej neučinit šťastným, když „jsou vaše žádosti oznamovány Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním“? (Fil. 4:6) To ti pomůže jít vpřed a pocítíš lásku, již má Bůh ke všem, kteří k němu přicházejí.