Křesťanství se rozšiřuje na Filipínách
NA 7 000 ostrovech se hemží milí lidé — 40 milionů obyvatel Filipín. Jejich horká tropická země je prý jednou z nejúrodnějších oblastí na zeměkouli.
Jejich země je však plodná také v tom, že na ní přibývá lidí, kteří chtějí skutečně žít jako křesťané. Dnes je na Filipínách více než 78 000 lidí, kteří si zvolili křesťanství jako životní cestu. Jen v minulém služebním roce se křesťanského kazatelského díla účastnilo více než 15 000 nových, kteří se oddali Bohu a dali se pokřtít jako svědkové Jehovovi — to znamená asi každých 35 minut jedna osoba!
Tito křesťanští svědkové Jehovovi pocházejí ze všech sociálních vrstev. Mnozí z nich jsou zemědělci, rybáři nebo ženy v domácnosti, jiní jsou lékaři, právníci, učitelé nebo obchodníci.
Dříve také zastávali naprosto odlišné náboženské směry. Většina z nich byli katolíci, jeden starší muž z Las Navas (Severní Samar) byl však 43 roky protestantem, než se dal v roce 1973 pokřtít jako svědek Jehovův. Jiný muž byl 25 let adventistou, zatímco jedna mladá žena patřila 8 let k mormonům. Mnozí byli ve svém dřívějším náboženství velice činní. Jeden univerzitní profesor z Quezon City studoval 8 let v katolickém semináři. Jedna žena byla 10 let předsedkyní katolické ženské ligy v Bogo (Cebu).
CO JE PŘIMĚLO K TOMU, ABY SE ZMĚNILI?
Jedna žena, která se v provincii Cebu účastnila katolického laického apoštolského díla (Legie Marie a Ježíšova srdce), vysvětlila, proč se změnila: „Byla jsem v blízkém vztahu ke kněžím a věřícím a pozorovala jsem při tom mnoho pokrytectví. Ano, jsou oddaní a zbožní, ale je mezi nimi mnoho sporů a pomluv a mluví nevhodná slova. Jedna žena, která zastávala v Mariině Legii důstojnické postavení, žila cizoložně s mužem jiné katoličky, a přece jí bylo ponecháno toto vedoucí postavení.“
Jedna mladá žena z General Santos City (Jižní Mindanao) řekla: „Když jsem po skončení vyšší školy vstoupila do náboženského života, poprvé jsem si uvědomila, že v náboženské oblasti existuje ohromný rozdíl mezi teorií a praxí. Tam v dominikánském klášteře jsem bezprostředně pozorovala, jak byla dávána přednost výše postaveným osobám církevního života a členům, kteří pocházeli z bohatých rodin. Jejich stranické jednání a blahosklonné chování k novým členům je dobrým znázorněním pokrytecké lásky, kterou pěstovali místo lásky křesťanské, o níž tolik kázali.“
Když opustila klášter, aby vyučovala na veřejných školách, prožila další zklamání, protože pozorovala nemorální chování některých úředníků, kteří současně patřili mezi významné katolické laické vedoucí. Dále však říká: „V květnu 1974 jsem dostala jeden z traktátů, které zdarma rozšiřují svědkové Jehovovi. Jeho název zněl: ‚Zradilo náboženství Boha a lidi?‘ Přečetla jsem jej a za dva dny jsem se obrátila na jednoho ze svých sousedů, který je svědek Jehovův a v jehož rodině panuje srdečné křesťanské společenství, jaké jsem si vždy potají přála pro naši rodinu.“ Tato žena byla tak nadšena studiem, které s ní pak bylo zahájeno, že prosila, aby s ní studovali denně tři hodiny. Dnes navštěvuje jiné lidi, aby jim pomohla poznat, jak Bible způsobí změnu v životě těch, kteří se skutečně řídí jejím učením.
Ano, v mnoha upřímných lidech se probudí zájem, když zjistí, že je zde rozpor mezi biblickou pravdou a tradičními církevními zvyky. Je to však jediný důvod?
LÁSKA A PŘÁTELSKÝ POSTOJ PŘITAHUJÍ
Na mnohé silně působí srdečnost a přátelský postoj svědků Jehovových. Jeden muž obvykle organizoval fiestas v městě Cebu. Pozoroval však, že sice měly mít náboženský ráz, ale že sloužily jako záminka pro divoké veselí, nemírné požívání alkoholu a nespoutané tance a často při nich vznikly hádky a spory. Když jednou navštívil krajský sjezd svědků Jehovových, ihned si uvědomil rozdíl a řekl: „Pozoroval jsem jen pokoj a radost. Nikdo se nehádal, nikdo nekouřil, nepil ani netančil, ale všichni byli skutečně šťastní.“
Jeden muž z provincie Mountain, který se mohl pohybovat jen po rukou a po kolenou, navštěvoval v Dagupan City školu pro tělesně postižené. Jednoho dne mu jeden svědek Jehovův nabídl, že jej sveze vozem, a pozval jej, aby se přišel podívat do místního sálu království. Tam byl přijat srdečně a s láskou, přestože byl tak tělesně postižený. Tak velice si vážil toho, co zažil ve společnosti svědků Jehovových, že po návratu do své domovské provincie v horách začal hledat nejbližší sál království. Dnes je pokřtěným křesťanským svědkem a káže jiným, ačkoli musí sám překonávat obtíže.
Mnozí lidé, kteří ve světě hledali tak zřídka se vyskytující lásku a srdečnost, našli tyto přitažlivé vlastnosti, příznačné pro pravé křesťany, mezi svědky Jehovovými. — Jan 13:35.
KŘESŤANSTVÍ PŮSOBÍ ZMĚNY V ŽIVOTĚ LIDÍ
Je však také možno očekávat, že pravá křesťanská víra způsobí změny v životě lidí, kteří se podle ní řídí. Působí u nich prospěšně v duchovním a mravním smyslu a často také v tělesném ohledu.
Jeden pětadevadesátiletý muž z Basilan City, který měl ve zvyku žvýkat listy buyo s tabákem, vápnem a betelovými ořechy, může sloužit jako příklad. Vzdal se tohoto škodlivého zvyku ihned, jakmile se dověděl, že z hlediska biblických zásad je to nečistota. (2. Kor. 7:1) Šel také k soudci a dal si uzákonit manželství, aby byl mravně čistý v Božích očích. Zřejmě nikdo není příliš starý, aby podnikl změny.
Jedna žena z Ilocos Sur připouští: „Dříve jsem se nestyděla hádat se na veřejnosti. Když jsme s manželem měli názorové nesrovnalosti, křičela jsem a rozbíjela jsem všechno, co mi přišlo do ruky, i rádiový přijímač, jen abych dala průchod svému hněvu.“ Když poznala pravdu z Božího slova, došlo u ní k radikální změně. Ačkoli její manžel byl proti tomu, aby studovala Bibli, již se s ním nehádala, ale projevovala podřízenost. To na něj tak zapůsobilo, že také on projevil zájem o Bibli.
Jedna mladá dívka z Iloilo, které se zdálo, že ji rodiče nemají rádi, utekla ve dvanácti letech z domova. V Manile se postupně dostala na šikmou plochu, začala kouřit, pít, požívala drogy a zacházela s noži a revolvery. Když byla mezitím nějaký čas doma a chodila do katolické školy, přibyla ke všem jejím neřestem ještě lesbická láska. Během let, kdy chodila na vyšší školu, trápilo ji svědomí a dávala si otázku, co se to jen s ní stalo. Prosila o radu svou matku, učitele i kněze, ale ti všichni tvrdili, že jej chování je „normální“.
Nakonec o tom mluvila s jedním svědkem Jehovovým, který jí otevřeně ukázal Boží stanovisko k takovým věcem a poukázal na to, že Bůh zničil města Sodomu a Gomoru pro podobné nemravné jednání. „To na mne zapůsobilo, jako by mne bodlo u srdce,“ vzpomíná si, „a měla jsem pocit, jako bych se probudila z hlubokého spánku.“ Bylo s ní zavedeno biblické studium a ona vynakládala upřímné úsilí, což u ní vedlo ke změně ve způsobu jednání, až nakonec splnila předpoklady a 7. července 1974 se mohla podrobit křesťanskému křtu. Ano, „Boží slovo je živé a vykonává moc“. — Žid. 4:12.
PODIVUHODNÝ VZRŮST
Tak ze všech částí plodných Filipín přicházejí lidé, aby sloužili Bohu. Když byl v roce 1949 založen v Quezon City sbor Del Monte, bylo v něm 20 osob, dodnes z něho vznikly čtyři sbory, v nichž je celkem 758 svědků. Ve sboru Aurora Hill v Baguio City bylo jen v uplynulém roce pokřtěno 70 osob. Jsou dobré vyhlídky, že se bude křesťanství v zemi ještě dále rozšiřovat, neboť v březnu 1975 bylo při Památné večeři přítomno 167 000 osob — více než dvojnásobný počet, než kolik je v této zemi činných svědků Jehovových!
To ovšem také znamená, že je ohromný vzrůst v počtu osob, jež se účastní pěti týdenních shromáždění. Sbor v Aurora Hill, o němž zde již byla zmínka, od roku 1967 již třikrát rozšířil svůj sál království a v době, kdy je psána tato zpráva, je již opět zvětšován. Když se jeden děkan soukromé koleje v Pinamalayan (Mindoro Oriental) poprvé účastnil shromáždění v sále království, poznamenal: „Téměř ve všech kostelích, které jsem navštívil, je více lavic než lidí, ale ve vašem sále království není ani dost sedadel pro ty, kteří by se chtěli účastnit shromáždění, a je tomu tak, i když tvoříte pouze menšinu!“
KAŽDÝ JE ZVĚSTOVATELEM EVANGELIA
Všichni svědkové Jehovovi vědí, že je naléhavě nutné pomáhat jiným lidem. Studovali Bibli, a proto vědí, že žijeme v kritické době, která bezprostředně předchází zničení všeho zlého. Proto se jejich dílo stává naléhavým, neboť jde o život. — 2. Petra 3:3–9.
Více než 78 000 zvěstovatelů káže obyvatelstvu v počtu asi 40 milionů, a proto musí každý zastihnout s poselstvím jen asi 513 lidí včetně dětí. A uvědomíme-li si, že každý měsíc stráví více než 9 000 těchto křesťanů 75 až 150 hodin v tomto díle, můžeme snadno poznat, jak velice se toto dílo rozšiřuje a jak může být působivě vykonáváno. Svědkové Jehovovi proto mohou kázat doslova všem občanům země, ačkoli jejich celkový počet v celé zemi je menší než počet členů jedné z větších katolických obcí ve Velké Manile. (Jedna obec má prý 100 000 členů a jen jednoho kněze.)
Lidé, kteří zde byli uvedeni jako příklad, jsou jen někteří z mnoha tisíců těch, u nichž na Filipínách kázání dobrého poselství o Božím království nalezlo ohlas. Líbila se ti tato zpráva o činnosti pravých křesťanů na Filipínách, o činnosti, z níž je patrná oddanost a osobní zájem o druhé? Jestliže ano, pak bys možná rád našel spojení se svědky Jehovovými v místě, kde bydlíš. Shledáš, že křesťanství nese ovoce i mezi těmito křesťany, neboť vzkvétá nejen na úrodných Filipínách, ale po celé obydlené zemi.