Jak přijímáš radu?

JAKÝ cíl sleduje ten, kdo dává jinému nějakou radu? Chtěl by mu pomoci nebo mu ukázat, jak může něco vykonat, nebo mu může pomoci k pochopení této věci. Pouze Jehova Bůh, Stvořitel, nepotřebuje nikoho, kdo by mu udílel radu; prorok o tom řekl: „S kým se radil, aby mu někdo mohl poskytnout porozumění, nebo kdo jej učí na stezce práva nebo jej učí poznání nebo kdo mu dává poznat samotnou cestu skutečného porozumění?“ — Izajáš 40:13, 14.

I dokonalý člověk, Ježíš Kristus, který v nebesích získal velké množství zkušeností, dostával od Boha rady a řídil se jimi. Řekl: „Nedělám nic sám od sebe; ale právě tak, jak mne Otec naučil, tak mluvím.“ — Jan 8:28; 5:19, 30.

JE NUTNÉ DBÁT RADY

Nedokonalí lidé tedy zcela jistě potřebují radu, aby rozuměli pravé cestě a uměli používat Boží slovo ve svém životě. Apoštol Jan zdůraznil, proč jsme odkázáni na rady, když řekl: „Prohlašujeme-li: ‚Nemáme hřích‘, svádíme sami sebe a není v nás pravda.“ — 1. Jana 1:8.

Zdědili jsme hříšnost, a proto všichni máme sklon odmítat radu, zvláště tehdy, jestliže upozorňuje na nějakou chybu nebo slabost. Jehova varuje: „Nebuďte jako kůň nebo mula bez porozumění, jejichž živost musí být spoutána dokonce uzdou nebo ohlávkou, než se k tobě přiblíží.“ (Žalm 32:9) Člověk, který se poddává duchu rozmrzelosti, „zatvrzuje svou šíji“, jedná nerozumně a je nepřístupný, bude muset počítat s přísnějšími opatřeními, s omezením různého druhu a nakonec s neštěstím. — Přísl. 29:1.

Lidé, kteří jsou pokorní a touží činit pokroky v porozumění, snaží se naproti tomu získat radu. Nechtějí „mít vždy pravdu“, ale chtějí činit to, co se líbí Bohu a co pomůže jiným. Proto si uvědomují, že „v množství rádců je záchrana“. (Přísl. 11:14) Jestliže se dopustí chyby, jsou rádi, když je někdo upozorní, i když je to někdy přivede do rozpaků. Nechtějí znovu opakovat něco nesprávného nebo nežádoucího, za co by se museli stydět. Řídí se božskou radou: „Kup si samotnou pravdu a neprodávej ji — moudrost a kázeň a porozumění.“ — Přísl. 23:23.

SPRÁVNÝ POSTOJ A SPRÁVNÉ POHNUTKY PŘI UDÍLENÍ RADY A POKÁRÁNÍ

V radě může být obsaženo i pokárání. Hebrejské základní slovo pro „kárání“ má význam „rozhodovat o záležitostech, urovnávat ‹pd21›záležitosti“. Kárat v biblickém smyslu znamená laskavě a přímým způsobem ukázat, co je v určité situaci správné a co je nesprávné. Podle okolností a postoje toho, kdo je kárán, může být pokárání doprovázeno výtkou, ale nemusí tomu tak být.

Apoštol Pavel ukázal, jaký je správný postoj toho, kdo udílí radu; když mluvil o odpovědnosti starších v křesťanském sboru, řekl: „Bratři, i když člověk učiní nějaký nesprávný krok, než si to uvědomí, snažte se vy, kteří jste duchovně způsobilí, obnovit takového člověka v duchu mírnosti, a ty každý dávej pozor sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ — Gal. 6:1.

Jestliže tedy některý starší vidí, jak se křesťanský bratr z nezkušenosti nebo špatného úsudku vydává směrem, který by mohl skončit nežádoucím způsobem, neodvrátí se a nenechá svého bratra, aby trpěl následky. Nemluví s ním ovšem také ostrými slovy. Naopak, z lásky je povinen poukázat svému bratru na nebezpečí, nemoudrost nebo na to, v čem je jeho jednání nebo myšlení nesprávné, a má to učinit v duchu mírnosti.

Pohnutkou ke kárání má tedy být snaha pomoci tomu, který je kárán. Ten, kdo kárá, má také zájem na tom, aby ve sboru byl zachován pokoj a zdravý duch. Jestliže ten, který je kárán, správně kárání přijme, je ušetřen těžkostí a neztrácí přízeň v Božích očích. Změní se a napraví.

CO VŠAK, JESTLIŽE RADA BOLÍ?

Co však dělat, jestliže cítíš, že určitá rada, kterou jsi dostal, je nevhodná nebo že to snad je pouze názor rádce? Než tuto radu přejdeš, zamysli se nad svým vlastním postojem. Snažíš se, aby ses líbil sám sobě, nebo aby ses líbil Bohu? Může se stát, že tvůj způsob jednání sám o sobě není nesprávný. Nezajímal ses však, jak to bude působit na ostatní? Apoštol nám připomíná: „My. . . kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kteří nejsou silní, a ne líbit se sami sobě. Ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování.“ — Řím. 15:1, 2.

Pavel nám chtěl ukázat, jak bychom měli jednat, abychom se líbili Bohu, a proto dále řekl: „Všechno je zákonné, ale ne všechno je výhodné. Všechno je zákonné, ale ne všechno buduje.“ (1. Kor. 10:23) V rámci křesťanských zákonů existuje mnoho možností, jak jednat, a křesťan si musí rozhodnout mnoho záležitostí podle křesťanského svědomí. Musí však vzít v úvahu svědomí druhých. Ne všechny věci budují jej samotného nebo ostatní. Takových věcí je jistě možno se zříci, zvlášť je-li v sázce láska a pokoj.

Někdy může být poskytnuta rada ne v souvislosti s nějakým nesprávným jednáním, ale proto, aby se někdo zlepšil nebo dosáhl dalších pokroků. Řekněme, že dostaneš radu ohledně veřejného předčítání. Může se stát, že to je pro tebe otřes, protože sis myslel, že čteš velmi dobře. Co uděláš? Proč bys nezjistil, v čem je tvé čtení slabé a v čem se můžeš zlepšit? Nikdo z nás jistě není dokonalý čtenář. Můžeme se tedy všichni ještě zlepšit. Cvič se ve čtení. Připravuj se na veřejná předčítání tak, že se například ujistíš v tom, jak se určitá slova správně vyslovují a co znamenají, a tím, že dáváš pozor na smysl vět a na správné zdůrazňování. Pak jistě zlepšíš své čtení a budeš z toho mít větší radost.

Nebo snad dostaneš radu, abys jednal z druhými laskavěji. Snad ses sám až dosud pokládal za laskavého člověka. Ale vůči druhým se to zřejmě neprojevuje. Přijmi tuto radu jako odůvodněnou. Snaž se vzbudit v sobě větší zájem o druhé. Vycházej druhým víc vstříc, více se vyjadřuj a projevuj větší ocenění. Tak se budeš moci nejen těšit z lepšího přátelství, ale zlepší se i tvůj duchovní postoj a budeš šťastnější.

I když tě snad rada velmi zabolí, vzpomeň si na Davivův příklad. Byl často kárán, ale Bůh jej školil pro větší věci. David řekl ze zkušenosti: „Jestliže mne bije spravedlivý, je to laskavost, jestliže mne kárá, je to mast pro mou hlavu. Proti tomu se nebudu vzpírat.“ (Žalm 141:5, Bruna) Rada od bratra tě nezabije ani tělesně ani duchovně — i když ti připadá obtížné ji přijmout; může naopak působit jako mast, která má zmírňující a blahodárné účinky. Vezmeš-li si ji k srdci, splní se na tobě přísloví: „Kdo se drží pokárání, ten je oslaven“. — Přísl. 13:18; Žid. 12:11.