Ježíš Kristus — historická postava

BYLO napsáno již mnoho knih, v nichž byla vyjádřena pochybnost o pravosti a spolehlivosti biblické zprávy. Cílem nedůvěřivé kritiky je zvláště zpráva evangelií o Ježíšově životě. Čemu je možno věřit? Žil Ježíš skutečně? Podávají evangelia o něm spolehlivý obraz?

Mnozí kritikové mají vcelku tentýž názor jako zemřelý Albert Schweitzer. Podle něho je v evangeliích zobrazený Ježíš, který tvrdil, že je Mesiášem, kázal Boží království a zemřel, aby posvětil své dílo, „literární výmysl prvních evangelistů“. Schweitzer chtěl, abychom věřili, že Ježíš byl ve skutečnosti náboženským fanatikem, který kázal nastávající konec světa, a neví se, byl-li „skutečnou, historickou osobností“. Když Schweitzer došel k tomuto závěru, vzdal se svého povolání jako duchovní a profesor teologie, zasedl znovu do školních lavic, studoval medicínu a stal se lékařem.

Někteří kritikové jdou dokonce tak daleko, že tvrdí, že postava jako Ježíš nikdy neexistovala. Jaké důkazy máme pro to, že Ježíš skutečně žil?

ŽIDOVSKÁ SVĚDECTVÍ

Bylo by tu nejprve svědectví raných talmudských spisů. Známý židovský učenec Josef Klausner píše po pečlivém zkoumání jejich svědectví, že „časné talmudské zprávy“ potvrzují jak skutečnost Ježíšovy existence, tak jeho celkový obraz. — „Ježíš z Nazaretu“, str. 19, něm.

Také Josephus, židovský historik prvního století, se zmiňuje ve svých spisech dvakrát o Ježíši. O pravosti jedné z těchto zmínek se často pochybuje, protože Josephus na tomto místě mluví skoro jako křesťan. (Židovské starožitnosti, 18. kniha, 3. kap. , 3. odst.) Avšak jak ukazuje Klausner i jiní učenci, bylo by nerozumné činit závěry z toho, že Josephus se nezmiňuje o Ježíšově kazatelské činnosti, když přece dost obšírně pojednává o činnosti Jana Křtitele. Kromě toho píše Josephus později na jiném místě, že „Jakub, bratr Ježíše, který se nazýval Kristus,“ byl „nejvyšší radou“, sanhedrinem, odsouzen. (Židovské starožitnosti, 20. kniha, 9. kap. , 1. odst.) Učenci jsou právem toho názoru, že těmito slovy je naznačeno, že již dříve bylo něco o Ježíši řečeno. Proč by jinak byl neznámý Jakub označen jako jeho bratr? Zastávají tedy názor, že Josephus sice psal o Ježíšově působení, ale že byla zpráva jinou, pozdější rukou přikrášlena.

SVĚDECTVÍ ŘÍMSKÝCH HISTORIKŮ

Nemůžeme očekávat, že by římští historikové mnoho psali o zdánlivě nedůležitém náboženském hnutí ve vzdálené Palestině. V nejlepším případě se smí počítat s tím, že se objeví sporé zmínky, a tak tomu také je. Tacitus, nejvýznačnější římský historik, píše, že Nero připisoval vinu za požár Říma oněm lidem, „kteří se prokazují jménem ‚křesťané‘. Toto jméno pochází od Krista, který byl za Tiberia popraven prokurátorem Pontiem Pilátem.“ — (Anály, XV. kniha, odst. 44)

Někteří další římští spisovatelé, jako například Plinius mladší, Seneka a Juvenal, se též zmiňují o Kristových následovnících.

Proto se právem říká v Britské encyklopedii o svědectví dřívějších židovských a pohanských spisovatelů: „Tyto na sobě nezávislé zprávy dokazují, že ve starověku ani odpůrci křesťanství nikdy nepochybovali o Ježíšovi jako historické postavě, která byla poprvé a z nedostatečných důvodů popírána různými autory na konci 18. , v 19. a začátkem 20. století.“

NEZAPOMENUTELNÁ ZPRÁVA

Ježíšova dějinná existence nebyla potvrzena pouze takovými „na sobě nezávislými zprávami“, ale také obsahem evangelií. Jak to? John Stuart Mill, známý anglický ekonom a filozof 19. století, řekl: „Kdo z jeho učedníků nebo z obrácených by byl s to vymyslet výroky připisované Ježíši nebo vymyslet životní příběhy a popsat osobnost, jak nám to podávají evangelia? Jistě ne rybáři z Galileje.“ Stejnou myšlenku vyřkl Američan Theodor Parker: „Snaží se nám namluvit, že takový člověk nikdy nežil a že je celá věc vylhaná? Dejme tomu, že Platon a Newton nikdy nežili. Avšak kdo vytvořil jejich díla a vymyslel jejich myšlenky? Bylo zapotřebí Newtona, aby se objevil Newton. Který člověk by mohl objevit Ježíše? Nikdo jiný než Ježíš.“

Anglický filozof David Hartley vyjádřil v této souvislosti výstižně: „Vezmeme-li v úvahu, že vynikající velikost této osobnosti [Ježíše] nám byla předána druhými, . . . zdá se nemožné, že by mohli tuto osobnost vymyslet, že by neměli před sebou skutečnou, původní postavu . . . Jak mohli jednoduší, nevzdělaní lidé vykreslit nějakou osobnost a tím předčít největší genie starověku i novověku? Jak byli schopni ji tak vylíčit? To je skutečně přesvědčující důkaz spolehlivého a pravdivého zápisu.“

JEDINEČNÁ OSOBNOST

Ještě silnější důkaz pro historičnost postavy Ježíše Krista je možno hledat v tom, že jeho vliv nespočíval na jeho vnějším zjevu. Zatímco vliv mocných vládců — jako Nabuchodonozora, Alexandra Velikého a Julia Césara — je dávno pryč, je stále ještě možno cítit působení, které měl na dějiny Ježíš Kristus. Miliony jsou ještě dnes přívrženci jeho učení.

Ačkoli Napoleon byl ve své době vlivným mužem, byl nucen uznat jedinečný vliv Ježíšovy osobnosti. Řekl: „Alexandrovi, Karlu Velikému a mně byly propůjčeny neobyčejná síla a velitelská moc nad lidmi. Museli jsme však být osobně přítomni . . . Naproti tomu Ježíš Kristus osmnáct set let ovlivňuje a vede své poddané, aniž je viditelný a osobně přítomný.“ A ještě dodal: „Alexandr, Karel Veliký, César a já jsme založili světové říše; ale čím jsme vytvořili svého genia? Násilím. Ježíš Kristus však založil své království na lásce.“

Rousseau, slavný francouzský filozof 18. století, o Ježíši napsal: „Jaká je vznešenost v jeho zásadách! Jaká hluboká moudrost v jeho řečech! Jaká duchapřítomnost! Jaká jemnost a pohotovost v jeho odpovědích! Jaké ovládání vášní! Kde je muž, kde je mudrc, který bez slabosti a okázalosti by uměl tak jednat, trpět a zemřít?“

V novější době prohlásil Mahátma Gándhí, „otec“ hindů indického národa, k lordu Irwinovi, dřívějšímu místokráli Indie: „Kdyby vaše a moje země se sešly na základě učení, které bylo Kristem předloženo v Kázání na hoře, vyřešili bychom své problémy, a nejen problémy našich zemí, ale celého světa.“ Podobné svědectví vydal zkušený americký psychiatr J. T. Fisher o Kristově Kázání na hoře, když na konci své velmi úspěšné činnosti napsal, že Kázání na hoře daleko předčí to nejlepší, co mohou poskytnout všichni filozofové, psychologové a básníci.

JAK JE TO S JEŽÍŠOVÝMI ZÁZRAKY?

Snad více než jiná část evangelií se stala pro mnohé kamenem úrazu zpráva o zázracích. Kdyby byly zázraky vylíčeny jako normální činy, snad by byl důvod je odmítnout. Ale tak tomu není. Zázraky jsou v evangeliích líčeny jako neobyčejné události a potvrzují, že Ježíš byl skutečně Boží Syn. Ve zprávě čteme: „Ježíš zajisté prováděl před učedníky také mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v tomto svitku. To však bylo zapsáno proto, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn.“ (Jan 20:30, 31) Jistě by nebylo stačilo, kdyby Ježíš prostě tvrdil, že je Boží Syn. Musel to také umět dokázat. A jak to mohl lépe učinit, než když působil zázraky?

Jak je tomu s námitkou, že zázraky odporují přírodním zákonům? K tomu jednou řekl Victor Hess, objevitel kosmických paprsků: „Někdy se říká, že ‚nevyhnutelnost přírodních zákonů‘ není slučitelná se zázraky. Není tomu tak . . . Mnohé z našich fyzikálních zákonů jsou skutečně jen statistické výpovědi. Hodí se na průměr velkého počtu případů. Pro jednotlivý případ nemají žádný význam . . . Musí vědec pochybovat o pravosti zázraků? Jako vědec důrazně odpovídám, že ne. Nevidím naprosto žádný důvod, proč by všemohoucí Bůh, který stvořil nás a všechno kolem nás — kdyby se mu to zdálo rozumné — nemohl zrušit nebo změnit přirozený, normální běh událostí.“ — „Víra velkých vědců“ od W. Howeye, str. 10, angl.

Pravost Ježíšových zázraků je také podporována tím, jak působil na očité svědky. Dr. W. Paley ukazuje, že „strávili svůj život namáhavou prací, v nebezpečí a utrpení, kterým se dobrovolně poddali jedině pro svou víru, aby potvrdili zprávu, kterou oznamovali, a . . . z téhož důvodu se podřídili také novým pravidlům jednání.“ — Dílo Williama Paleye, str. 300, angl.

Když posuzujeme věc nepředpojatě a rozumně, nemůžeme než učinit z předchozích důkazů jediný možný závěr: že Ježíš z Nazaretu nejen skutečně žil, nýbrž že z biblické zprávy o jeho životě historického Ježíše také poznáváme.