Je Bible plodem pouhé lidské moudrosti?
PRO mnohé je Bible pouze knihou, kterou napsali moudří muži starověku. Avšak sama Bible to neříká. Tvrdí, že je knihou inspirovanou Bohem. (2. Sam. 23:2; 2. Tim. 3:16; 2. Petra 1:20, 21) Je-li to pravda, musí obsahovat na svých stránkách přesvědčující důkazy, že nemohla být napsána pouze moudrými muži té doby.
Najdeme takové důkazy? Obsahuje Bible širší vědomosti o určitých tématech než jiné starověké prameny? Je zbavena klamných názorů, které převládaly v době, kdy byly její různé části psány? Obstojí Bible, když ji zkoumáme ve světle současné vědy?
POZNÁNÍ O ZEMI
Dnes víme s určitostí, že Země nespočívá na žádných podpěrách. Avšak v době, kdy byly psány starší části Bible, měli lidé všeobecně jinou představu. Podle jednoho z tehdejších velmi rozšířených názorů byla Země kulatá deska, podpíraná čtyřmi slony, kteří sami stáli na velké mořské želvě.
Byla Bible ovlivněna takovými myšlenkami? Ne. U Joba 26:7 čteme: „[Bůh] roztahuje sever nad prázdnotou a zavěšuje Zemi na ničem“ Tento přesný údaj působil již před dlouhou dobou na biblické vědce. Například F. C. Cook napsal v 19. století: „[Bible] vznáší neobvykle energický protest proti pověrečným názorům rozšířeným u všech pohanů... Job neví nic o pevných základech, které podpírají širokou rozlohu Země. Jak mohl Job znát pravdu, dokázanou astronomy, že Země se vznáší v prázdném prostoru, je otázka, již mohou stěží zodpovědět ti, kteří popírají inspiraci Bible.“
To, co říká Bible o Zemi, je jen zcela podřadné ve srovnání s jejím celým obsahem. Bible poskytuje především rozumnou radu, jak je možno žít v souladu s Boží vůlí. Její obsah musí tedy logicky daleko převyšovat to, co doporučovali nebo ještě doporučují nedokonalí lidé, kteří se Biblí neřídí.
ZDRAVÉ LÉKAŘSKÉ RADY
Příkladem je Zákon, který byl dán izraelskému národu před třemi a půl tisíci lety skrze Mojžíše. Měl mimo jiné chránit zdraví a blaho lidu. Izraelitům bylo slíbeno, že budou-li se jej poslušně držet, bude se jim zdravotně dobře dařit. (Srovnej 2. Mojž. 15:26; 3. Mojž. 26:14–16.) Byl to jen neopodstaněný slib? Anebo opatření, která vyžadoval mojžíšovský Zákon, působila skutečně příznivě?
I potom, co Izraelité obdrželi Zákon, nebyly velké civilizace příliš pokročilé v lékařské vědě. Francouzský lékař a vědec Georges Roux píše: „Diagnóza a prognóza mezopotámských lékařů byla směsí pověr a přesného pozorování.“ O egyptských lékařích a jejich lécích čteme: „Ze starých lékařských papyrů, které zůstaly zachovány a z nichž je nejobsáhlejší papyrus Ebers, víme, že lékařská véda těchto lékařů byla čistě empirická a naprosto nevědecká a spočívala většinou na magii. Ačkoli měli dost příležitostí poznat anatomii člověka, nevěděli o ní téměř nic.“ — Mezinárodní standardní biblická encyklopedie, sv. IV. , str. 2393, angl.
Většina receptů uvedených v papyru Ebers byla nejen bezcenná, ale mnohé z nich byly také dost nebezpečné. To se týká zvláště léků, při nichž byly používány lidské a zvířecí výkaly. K ošetření ran po odpadnutí strupu byl doporučen obklad kaše vyrobené z výkalu člověka, zákoníka, pečlivě rozmíchaného s čerstvým mlékem. K odstranění třísek měl sloužit jiný prostředek: „Krev červů uvařit a rozmačkat v oleji; zabít krtka, uvařit a vymačkat v oleji; oslí hnůj smíchat s čerstvým mlékem. Nanést na otevřené místo.“ Místo aby to přineslo úlevu, mohlo používání hnoje vést pouze k různým nebezpečným infekcím, včetně tetanu.
Předpisy mojžíšovského Zákona nebyly ovlivněny klamnými představami, které můžeme najít v papyru Ebers. Lidské výkaly byly například v mojžíšovském Zákoně označeny za nečisté a měly být přikryty zemí. Předpisy pro vojenský tábor výslovně stanovily: „A budeš mít k použití nějaké soukromé místo mimo tábor a tam odejdeš a budeš mít ve svém nářadí k použití kolík; a pak, až budeš sedět na bobku, vykopeš jím také díru, obrátíš se a přikryješ svůj výkal.“ (5. Mojž. 23:12, 13) Rozdíl mezi mojžíšovským Zákonem a egyptskými zvyky je skutečně udivující, když pomyslíme, že Mojžíš, jehož prostřednictvím dal Bůh Izraelitům Zákon, „byl vyučen vší egyptské moudrosti“. — Skutky 7:22.
Kdyby bylo v minulých stoletích uznáno, že za určitými opatřeními mojžíšovského Zákona stojí vyšší moudrost, mohlo být zabráněno mnoha úmrtím. Ještě v minulém století byl počet úmrtí v Evropě hrůzně vysoký, protože lékařství neznalo rozumné hygienické předpisy. V mnoha porodnicích umírala přibližně každá čtvrtá žena na horečku omladnic. Proč? Studující medicíny, kteří se zabývali v pitevně mrtvými, přicházeli obyčejně přímo do porodnice a prováděli vyšetřování, aniž si umyli ruce. Tak byla přenášena infekce z mrtvých na živé. Lékaři I. F. Semmelweisoví, který pracoval na vídeňské klinice, to napadlo, a proto rozkázal, aby si studenti před vyšetřováním umyli ruce v chlorové vodě. Nato zřetelně ubylo úmrtí na porodnici. Nyní umírala pouze asi každá osmdesátá žena místo každé čtvrté.
Později pokračoval Semmelweis ve své práci v Maďarsku, své rodné zemi, a jeho metody získaly uznání vlády. Avšak evropští lékaři všeobecně odmítali mytí rukou. Vydavatel vídeňského lékařského časopisu šel tak daleko, že prohlásil, že se musí „skončit s nesmyslem, mýt si ruce v chlorové vodě“. V roce 1861 uveřejnil Semmelweis pojednání o svých výsledcích a zkušenostech a poslal je známým porodníkům a lékařským společnostem. Lékařský svět na to reagoval nepříznivě. Na konferenci německých lékařů a přírodovědců se vyslovila většina řečníků proti Semmelweisově rozumnému lékařskému stanovisku.
Evropští lékaři a vědci devatenáctého století se považovali za učené muže, avšak odmítali — zřejmě nevědomky — vyšší moudrost, která byla vyjádřena před tisíciletími hygienickými předpisy mojžíšovského Zákona. V tomto Zákoně bylo řečeno, že každý, kdo se dotýká mrtvého, se stává nečistým a musí se podrobit očištění tím, že se vykoupe a vypere si šaty. Měl být sedm dní nečistý a musel se v té době vyhnout každému tělesnému styku s druhými. Každý, kdo se jej dotkl, měl být nečistý do večera toho dne. Těmito opatřeními bylo zabráněno, aby infekce smrtelných nemocí nebyla přenášena z mrtvol na živé a z jedné osoby na druhou. — 4. Mojž. 19:11–22.
Představme si, kolik lidských životů mohlo být zachráněno, kdyby lékaři minulého století považovali mojžíšovský Zákon za Boží. Jistě by se opatrněji zacházelo s živými i mrtvými.
V určitých oborech se poznalo teprve nedávno, jaká moudrost je skryta ve výrocích Bible. Příkladem je příkaz o obřezání, který byl dán Abrahámovi a později se objevil též v mojžíšovském Zákoně. Obřezání mělo být provedeno teprve osmý den po narození chlapce. (1. Mojž. 17:12; 3. Mojž. 12:2, 3) Proč až osmý den?
Dnes se ví, že jsou pro to rozumné lékařské důvody. Zjistilo se, že organismus novorozeněte nemá před pátým až sedmým dnem normální množství vitaminu K, který přispívá ke srážení krve. Také se zdá, že jiný důležitý srážlivý činitel, prothrombin, se vyskytuje osmý den ve větším množství než kdykoli jindy v životě dítěte. Na základě těchto zpráv dochází S. I. McMillen, lékař na jedné koleji, k závěru: „Nejlepším dnem k provedení obřízky je osmý den.“ — Žádná z těchto chorob, str. 22, 23, angl.
Byla to náhoda, že byl zvolen nejvýhodnější den? Je pozoruhodné, že ačkoli u jiných národů bylo obřezávání již dávno běžné, pouze ti, kteří byli ovlivněni Biblí, obřezávali své chlapce osmý den. Není proto rozumné přijmout tvrzení Bible, že stvořitel člověka určil tento den? Neměli bychom to očekávat od toho, který řekl, že poslušnost jeho zákona přispěje ke zdraví lidí?
Nedá se popřít, že Bible obsahuje výroky, které svědčí o vynikající moudrosti. Není pochyby, že jsou zde jasné důkazy, že nemohla být plodem pouhé lidské moudrosti. Její výroky obsahují moudrost, kterou neměli moudří muži světa v době, kdy byla Bible psána. Avšak je zde ještě něco důležitějšího, co dokazuje, že Bible je kniha, která pochází od Boha. Co je to?