Být ještě velkorysejší ve své lásce k lidem
1. Co znamená podle slov Ježíše Krista zdokonalovat naši lásku k bližním?
JSI ve své lásce k lidem stále velkorysejší? Děláš pokroky ve zdokonalování své lásky? To zahrnuje víc, než být dobrotivý a velkorysý k těm, kteří jsou k tobě hodní. Ježíš Kristus řekl: „Jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou tím máte zásluhu? Vždyť i hříšníci [lidé špatné pověsti] milují ty, kteří milují je. A činíte-li dobře těm, kteří činí dobře vám, skutečně, jakou tím máte zásluhu? Totéž činí i hříšníci. A jestliže půjčujete bez úroku těm, o nichž doufáte, že od nich dostanete, jakou tím máte zásluhu? I hříšníci půjčují bez úroků hříšníkům, aby stejně tolik dostali zpět. Naopak, milujte nadále své nepřátele a čiňte dobro a půjčujte bez úroků, aniž byste doufali, že něco obdržíte zpět; a vaše odměna bude velká a budete syny Nejvyššího, neboť je dobrotivý k nevděčným a zlým.“ — Luk. 6:32–35.
2. Jak prokazuje Jehova dokonce i nevděčným a zlým dobrotivost a lásku?
2 Uvažuj, jak je dobrotivý Jehova Bůh k nevděčným a zlým. Mají užitek z cyklů, které zavedl, aby umožnil život na zemi. Neupírá jim věcí potřebné k životu — vzduch, sluneční svit a déšť. „On sám dává všem lidem život a dýchání a všechno.“ (Skut. 17:25) „On působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými, a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé.“ — Mat. 5:45.
3. Co ukazuje Jehovovo jednání v minulosti o jeho moci odepřít lidem sluneční svit a déšť?
3 Jehova Bůh je dobrotivý a štědrý. Jako stvořitel má moc nade vším, co potřebujeme k životu, a může podle své volby zadržet své dary. To dokazuje jeho jednání v minulosti. V Mojžíšových dnech nedal po tři dny svítit slunci na Egypt. Avšak v téže době dal Izraelitům světlo. (2. Mojž. 10:23) Když mu pak po staletích byli nevěrní, projevil svou moc deštěm. Řekl jim prostřednictvím svého proroka Amose: „Pokud jde o mne, odepřel jsem vám liják, když byly ještě tři měsíce do žní; a dal jsem déšť na jedno město, ale na jiná města jsem déšť nedal. Byl jeden kus země, kde pršelo, ale kus země, kde jsem nedal déšť, vyschl.“ — Amos 4:7.
4. a) Proč neodepře Jehova Bůh nevděčným a zlým lidem to, co je nutné k životu? b) Co jim dal ve své lásce ještě kromě toho, než co potřebují k životu?
4 Proč však neodepře Jehova zlým lidem sluneční svit a déšť, když by to mohl učinit? Proč prokazuje dobrotivost a lásku těm, kteří nemají ocenění pro jeho dary? Aby jim dal příležitost se změnit a rozhodnout se k jeho službě. Dal jim ještě daleko víc než jen to potřebné k životu. Postaral se o to, aby oni i všichni ostatní lidé mohli být osvobozeni od hříchu a smrti tím, že přinesl velkou oběť, že dal svého jednozplozeného Syna. (Jan 3:16) Bible říká: „Bůh nám doporučuje svou lásku tím, že ještě když jsme byli hříšníky, Kristus za nás zemřel.“ (Řím. 5:8) Tímto činem lásky byl položen právní základ pro osvobození lidstva z otroctví hříchu, kam se dostalo tím, že Adam pozbyl svůj vlastní dokonalý život i život svých ještě nenarozených potomků.
5. Komu patří lidstvo a proč?
5 Výkupní cenou byl dokonalý lidský život Ježíše Krista; proto nenáleží lidstvo pouze Jehovovi Bohu, původci tohoto opatření, nýbrž také Ježíšovi. Z toho důvodu říká Bible, že oba, Bůh i Kristus, vykoupili lidstvo. Čteme tam o Božím sboru, „který koupil krví svého vlastního Syna“. (Skut. 20:28) A o Ježíši říká Zjevení 5:9: „Svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa.“ Že ke koupeným nepatří pouze členové Božího sboru, vysvítá z 1. Timoteovi 2:6, kde je řečeno o Ježíšovi, že „dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“. Budeš ve své lásce k bližním stále velkorysejší, protože jsi poznal, že vlastně všichni lidé patří Bohu a Kristu?
6. Jak oceňuje Bůh život?
6 Jehova Bůh považuje život za něco velmi cenného. Nechce, aby zahynuli ti, které koupil drahocennou krví svého Syna. Přeje si, aby lidé všude, bez ohledu na své postavení, poznali pravdu, použili jeho opatření a získali život. (1. Tim. 2:1–4) „Jehova. . . si nepřeje, aby byl někdo zničen,“ napsal apoštol Petr, „ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ — 2. Petra 3:9.
NAPODOBOVAT BOŽÍ PŘÍKLAD
7, 8. Na co bychom se měli ptát, abychom zjistili, jestli naše chování zrcadlí Boží postoj k lidstvu?
7 Zrcadlí tvé chování vůči druhým Boží postoj k lidstvu? Jehova Bůh nenávidí zlo, ale miluje lidi jako své vlastnictví a chce pro ně to nejlepší. Jednáš s lidmi jako s Božím vlastnictvím a chtěl bys, aby měli podíl na požehnáních, která chystá těm, kdo respektují jeho vlastnická práva? Jestliže pohlížíme na lidi tak, jako pohlíží Bůh, pak by mělo být vidět, že se snažíme být dobrotiví, štědří a milující.
8 Aby ses dále zkoumal v tomto ohledu, mohl by ses ptát: „Používám svůj volný čas, své prostředky a schopnosti téměř výlučně pro sebe, svou rodinu a své přátele? Nebo přemýšlím, co bych mohl udělat pro nešťastného nebo opuštěného člověka, i když mi není zvlášť sympatický? Dávám pociťovat druhým, že si jich vážím? Jsem ochoten dávat druhým, aniž bych očekával, že od nich také něco dostanu? Jak reaguji, když se ten, kdo byl ke mně velmi nelaskavý, dostane do velké nouze? Mám s ním soucit? Snažím se mu pomoci? Byl bych ochoten pro něj dělat určité práce: připravit jídlo, nakoupit, vyprat prádlo nebo uklidit byt? Byl bych ochoten půjčit mu peníze, i kdybych věděl, že jeho finanční poměry jsou tak špatné, že mi to asi nikdy nebude moci vrátit?“ — Srovnej 2. Mojž. 23:4, 5.
9. Jakou jistotu můžeme mít podle Ježíšových slov u Lukáše 14:12–14, když napodobíme Boží příklad štědrosti?
9 Když tvá štědrost, laskavost a láska přesahují hranice toho, co se očekává, a zahrnují nešťastné, jakož i ty, kteří se k tobě dobře nezachovali, pak napodobuješ Jehovu Boha. Jsi ve své lásce k bližním stále velkorysejší. Dokazuješ svým jednáním, že uznáváš skutečnost, že byli koupeni Bohem a Kristem. Můžeš být proto jist, že tě Bůh odmění. Ježíš Kristus na to poukazoval, když řekl: „Když připravuješ hostinu nebo večeři, nezvi [výlučně, jako vždy] své přátele nebo bratry, či příbuzné nebo bohaté sousedy. Někdy by snad mohli také na oplátku pozvat tebe a tím by ti bylo odplaceno. Ale když připravuješ hostinu, pozvi chudé, chromé, kulhavé, slepé; a budeš šťasten, protože nemají nic, čím by ti odplatili. Neboť tobě bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ — Luk. 14:12–14.
10. Jak může působit laskavost na nepřívětivé a nelaskavé lidi?
10 A navíc, jednáš-li laskavě a s láskou s lidmi, kteří projevují nepřívětivého a nelaskavého ducha, může to působit, že poznají nutnost uznat Boha za svého vlastníka. V Římanům 12:20 o tom čteme: „Je-li tvůj nepřítel hladový, nakrm jej; je-li žíznivý, dej mu něco pít: neboť učiníš-li to, nakupíš žhavé uhlí na jeho hlavu.“ Jako oheň taví železo, tak může také tvá laskavost zmírnit jeho nepřátelský postoj vůči tobě; může způsobit, že se zastydí a bude mu líto, že s tebou tak jednal, ano, dokonce se může změnit. Může tím poznat, co je pravé křesťanství, a může jej to přimět, že se k tobě připojí v pravém uctívání Boha.
11. Od čeho závisí, zda může být dokonale vyjádřena naše láska, štědrost a laskavost?
11 V jakém rozsahu můžeme konat dobré, závisí přirozeně od našich osobních poměrů. Někdo snad je omezen zdravotními a (nebo) finančními důvody. Nikdo by proto neměl být zbaven odvahy, nemůže-li udělat tolik jako druhý. Dokonalé vyjádření naší lásky, štědrosti a laskavosti nezávisí od toho, kolik uděláme, ale spíše jak v nás převládá duch štědrosti, laskavosti a lásky, takže využíváme plně své schopnosti a své prostředky k povzbuzení a požehnání druhých.
12. Je křesťan v první řadě povinen starat se o lidi odcizené Bohu?
12 Jako křesťané máme v první řadě povinnost starat se o svou rodinu a duchovní bratry. Bible říká: „Jestliže se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Tim. 5:8) „Čiňme dobře všem, zvláště však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.“ (Gal. 6:10) Proto by bylo nesprávné zanedbávat členy rodiny a bratry ve víře a snažit se pomáhat lidem ze světa. Naše chování k těm, kteří jsou s námi tělesně a ve víře příbuzní, mělo by se vyznačovat laskavostí a láskou i živým zájmem o jejich blaho.
13. V kterém případě bychom někomu projevili lásku, kdybychom mu odepřeli hmotnou podporu?
13 Avšak někdy by člověk někomu nepomohl, kdyby k němu byl velkorysý. Jsou lidé — někdy dokonce i spolukřesťané —, kteří jsou lehkomyslní, líní a neochotní přijmout práci, i když by jí bylo dost a byla by pro ně vhodná. Kdyby byli hmotně podporováni, nebyli by povzbuzeni, aby opravili svůj špatný názor na práci. V jejich případě je nutno jednat podle biblického příkazu v 2. Tessalonicenským 3:10: „Nechce-li někdo pracovat, ať také nejí.“ Křesťané také právem odmítají pomáhat někomu, kdo by používal darů k činnostem nebo zvykům, které jsou Bohem odsuzovány. Odříci někomu určité věci může být výrazem lásky a zájmu, pokud jej to vede k názoru, že se musí změnit a že nesmí zneužívat to, co druzí těžce vydělali.
ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ DÍLO KÁZÁNÍ KRÁLOVSTVÍ A ČINĚNÍ UČEDNÍKŮ
14. Proč je dnes obzvlášť naléhavá duchovní pomoc?
14 Důležitější však než hmotný dar je pomoc, kterou mohou křesťané poskytovat v duchovním ohledu. Tato pomoc je dnes zvláště naléhavá, protože jde o život a smrt. Jak to? Biblická proroctví a splňující se události dokazují, že dnešní generace od roku 1914 n. l. žije v „čase konce“. (Mat. 24:3–14, 32–34; Luk. 21:25, 26; 2. Tim. 3:1–5; Zjev. 6:2–8) To znamená, že všichni, kteří nejsou Jehovovými služebníky a oddanými učedníky jeho Syna, jsou v nebezpečí života.
15. Proč jsou dnes lidé v jiném postavení než ti, kterým hrozilo vykonání rozsudku za dřívějších božských soudů?
15 Lidé musí být všude upozorňováni na toto nebezpečí. Jsou v jiném postavení než lidé, kterým hrozilo vykonání rozsudku za dřívějších božských soudů. Tisíce Židů, kteří například zahynuli, když Jehova Bůh vykonával prostřednictvím Babylóňanů svůj rozsudek na nevěrném Judsku a Jeruzalému, byly by stejně zemřely. Jejich smrt není pro ně konečným zničením. Avšak rozsudek, jenž bude proveden během dnešní generace na všech, kteří odmítají poznat Boha a poslouchat „dobré poselství“ o Ježíši Kristu, je konečný. Bible říká: „Ti utrpí soudem trest věčného zničení, pryč od Pánovy tváře a od slávy jeho síly.“ (2. Tess. 1:9) „Ti odejdou do věčného odříznutí.“ (Mat. 25:46) Přežijící tohoto zničení nebudou žít jen několik let a pak umírat. Ne, mají naději žít věčně, aniž by byli trápeni nemocemi, zármutkem a bolestí. — Zjev. 7:14–17; 21:3–5.
16. Co Jehova udělal, než v Ezechielových dnech provedl rozsudek nad nevěrným Judou a Jeruzalémem?
16 Neměli by se dnes Jehovovi křesťanští svědkové vzhledem k tomu, oč jde, snažit ze všech sil, aby předávali lidem poselství Božího slova, jež zachraňuje život? Tím dokáží, že respektují Boží přání, aby všichni lidé činili pokání a žili podle přesného poznání. Než Jehova Bůh připustil, aby Babyloňané zničili Jeruzalém a zpustošili judskou zemi, ohlásil varování. Těch několik dalších let, ze kterých se měli těšit ti, kdo dbali varování, považoval za velmi cenné. Chtěl co nejvíce lidí ušetřit od strašné smrti ve válce nebo na následky války. Proto pověřil svého proroka Ezechiela odpovědnou úlohou, když mu řekl: „Učinil jsem tě strážcem pro izraelský dům a uslyšíš z mých úst řeč a budeš je ode mne varovat. Řeknu-li někomu zlému: ‚Jistě zemřeš‘, a ty jej ve skutečnosti nebudeš varovat a nebudeš mluvit, abys varoval zlého před jeho zlou cestou, aby byl uchován naživu, on zemře ve svém omylu, protože je zlý, ale jeho krev budu požadovat zpět z tvé vlastní ruky. Ale jestliže jsi ty varoval někoho zlého a on se ve skutečnosti neodvrátí od své špatnosti a od své zlé cesty, on sám zemře pro svůj omyl; ale ty zachráníš svou vlastní duši.“ — Ezech. 3:17–19.
17. Jak by nám mělo pomoci pověření, které obdržel Ezechiel, abychom ocenili své vlastní pověření kázat a činit učedníky?
17 Měli bychom vzhledem k daleko většímu nebezpečí, které dnes hrozí lidem, myslet, že jsme méně odpovědni za životy lidí než tehdy Ezechiel? Jistě ne! Pověření kázat a činit učedníky, které dal Ježíš před devatenácti sty lety svým učedníkům, mělo být vykonáváno až do skonávání „systému věcí“. (Mat. 28:19, 20) Jsi si plně vědom odpovědnosti provádět toto pověření?
18. Proč nezůstane nesplněn Boží záměr ohlašovat varování, i když snad jednotlivci budou nevěrní?
18 Znamená to, že někdo navždy zahyne, když ty, jako jedinec, nebudeš vykonávat svou odpovědnost? Ne, protože toto dílo není dílem člověka, ale Boha. On otevírá jedincům srdce a my máme podivuhodnou přednost být jeho ‚spolupracovníky‘. (Skut. 16:14; 1. Kor. 3:9) Aby vydal varování, Jehova by mohl způsobit, že by ‚volaly kameny‘. (Luk. 19:40) I když jednotliví lidé nebudou vykonávat svou odpovědnost, nebude tím zabráněno provedení Božího záměru, který spočívá v tom, aby před zničením přítomného světa bylo dosaženo s poselstvím tolik lidí, kolik on si přeje. Jako celek Jehovovi křesťanští svědkové nezanedbávají pověření varovat. Jejich láska k Bohu a bližním je tak velká, že budou dělat, co mohou, aby pomohli lidem najít cestu k záchraně, než bude příliš pozdě. Jsou ochotni přizpůsobit své osobní záležitosti, ba dokonce podniknout změny, aby to mohli dělat. Ne, nebude třeba, aby volaly kameny!
19. Proč nebudou nevěrní prosti viny krve?
19 To však neosvobozuje od viny krve jednotlivé lidi, kteří se nezajímají o své bližní a nemají k nim pravou lásku. Kdyby například otec tak zanedbával své dítě, že by se dostalo do životu nebezpečného postavení, nebyl by bez viny, i kdyby dítě bylo zachráněno někým jiným. Stejně tak by nebyl bez viny ten, kdo se vydává za Jehovova služebníka a zanedbává své povinnosti k druhým. Jeho necitelný, lhostejný postoj by se rovnal vraždě. Nemohl by se vymlouvat, že měl přece určitý podíl na kázání, protože Jehova Bůh zná stupeň jeho nedbalosti a podle toho jej bude soudit. — Řím. 14:12.
20. Proč by se v dnešní době nikdo neměl spokojit s nejmenší mírou služby? Uveď příklad.
20 Žijeme v době, kdy se člověk nemůže spokojit jen s nejmenší mírou služby nebo se tak starat o potřeby denního života či se zabývat obchodním podnikáním, že by neměl žádný čas pro druhé lidi. Největší záchranné dílo lidských dějin se rychle blíží ke svému konci. Neměli bychom tedy být ochotni přinášet oběti a vzdát se osobních zábav a přání? Nedělají to lidé v dobách neštěstí? Při záchranných pracích se nedívají ustavičně na hodiny, nýbrž dělají co nejvíce, dokud je zapotřebí a jejich síly jim to dovolují.
21. Co se můžeme ptát, abychom zjistili, jaké máme smýšlení o kázaní království?
21 Smýšlíš také tak o důležitém díle kázání království? Když navštěvuješ lidi, cítíš se srdcem puzen pokračovat v této činnosti, pokud to můžeš rozumně dělat, aniž bys zanedbával své potřeby spánku a zotavení nebo ostatní biblické povinnosti? Nebo se těšíš, že přestaneš, aby ses mohl zabývat nějakou zábavou nebo potěšením? Využíváš příležitostí, které se ti naskytnou ve škole, na pracovišti nebo jinde v denním životě, abys mluvil s bližními o pravdě? Záleží ti opravdu na tom, abys upozornil na biblické poselství příbuzné a známé? Dbáš také na to, za jakých okolností je lepší vydávat svědectví spíše znamenitým chováním než mluveným slovem?
22. Co vše zahrnuje dílo činění učedníků?
22 Měli bychom dále myslet na to, že pověření Ježíše Krista se netýká jen kázání a oznamování Boží pravdy. Lidé musí být natolik poučeni, že se stanou jeho učedníky. Snažíš se, pokud je ti to možné, opět navštívit lidi, kteří projevili určitý zájem, a začít s nimi domácí biblické studium? Nestačí, aby lidé pouze věděli, co říká Bible, ale také jak mohou v souladu s ní žít. Apoštol Pavel učinil co nejvíce v učení pravdy, a proto mohl říci: „Jsem čist od krve všech lidí, neboť jsem se nezdržel, abych vám neoznámil všechny rady Boží.“ (Skut. 20:26, 27) Ujišťuješ se jako Pavel, jestli tvé učení v nějakém důležitém ohledu nevykazuje mezery a rozumí-li skutečně Božím požadavkům ti, které učíš? Jistě bychom nechtěli přispět k tomu, aby někdo jednal špatně proto, že jsme mu neřekli to, co má vědět.
23. Ukaž podle 2. Korintským 3:2, 3, jaký postoj máme mít k těm, které učíme, a jaký dobrý vliv na ně má správné učení?
23 Dále je důležité, abychom měli vážný zájem o ty, které učíme, a abychom je milovali. Apoštol Pavel napsal o sobě a svých spolupracovnících Korintským: „Vy sami jste náš dopis, vepsaný do našich srdcí a známý a čtený všemi lidmi. Neboť jste zjevni jako dopis Kristův, napsaný námi jako služebníky, vepsaný nikoli inkoustem, nýbrž duchem živého Boha, nikoli na kamenných deskách, nýbrž na deskách masitých, na srdcích.“ (2. Kor. 3:2, 3) Projevujeme-li těm, které učíme, hlubokou lásku a zájem, budou se nakonec podobat ‚dopisům‘, napsaným do našich srdcí. Protože se spoléháme na pomoc Božího ducha a děláme v rámci svých možností to nejlepší, stanou se jakoby Kristovými ‚dopisy‘ napsanými Božím duchem na srdce. Ano, vliv, který má Boží duch na jejich srdce, způsobí, že rozvinou křesťanskou osobnost, kterou jiní mohou vidět nebo ‚číst‘. Snažíš se jako „Boží spolupracovník“ ze všech sil vytvářet takové ‚dopisy‘?
24. Jaký to má na nás účinek, když vážně uvažujeme o své činnosti jako Jehovovi služebníci?
24 Když přemýšlíš o své činnosti jako Boží služebník, jistě si vzpomeneš na mnohé radostné zkušenosti. Možná, že si přeješ, abys mohl dělat ještě více, a že sis vědom, kde by ses mohl ještě zlepšit. Snad někdy pozbýváš odvahy, protože nemůžeš poukázat na takový živoucí „dopis“. Jestliže však vyvíjíš úsilí, abys splnil křesťanské pověření kázat a činit učedníky, můžeš být přesvědčen, že se Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu líbí tvá oddaná služba. Je zcela přirozené, že jsme si dnes vědomi své odpovědnosti vůči druhým více než v době, kdy jsme byli v duchovním ohledu „malými dětmi“. To je dobré znamení. Jestliže naopak jsou ještě mezi námi někteří poněkud sobečtí, měli by vážně uvažovat o tom, jak by mohli zdokonalit svou laskavost, štědrost a lásku ke svým bližním. Kéž bychom ve dni Boží pomsty náleželi k těm, kteří si zaslouží ochranu, protože se snažili milovat lidi tak, jak je milují Jehova Bůh a Ježíš Kristus!