Bůh jedná v ustanoveném čase

NETRPĚLIVÉMU člověku se často stane, že snadno zapochybuje o správnosti Božího stanoviska. Chtěl by, aby něco bylo učiněno hned. Proto se ptá: „Neměl by milující Bůh ihned vyřešit všechny velké problémy lidstva?“ I tebe již možná napadla tato otázka.

Rozumní lidé by skutečně měli počítat s tím, že Bůh zasáhne do záležitostí lidstva v čase, který je zcela přesně ustanoven. Jak jsme dospěli k tomuto tvrzení? Nuže, podívejme se kolem sebe. Nemá v podstatě všechno stvoření nějakým způsobem určený čas?

ROSTLINY A PTÁCI PŘESNĚ DODRŽUJÍ ČAS

Povšimni si například světa rostlin. Proč některé květiny, například astry, kvetou vždy na podzim, zatímco jiné, například některé druhy krokusů, kvetou vždy na jaře? Tato věc byla pro botaniky dlouho hádankou. V posledních padesáti letech si však povšimli něčeho, co nazvali „fotoperiodismus“. Rostliny reagují nejen na teplotu, ale také na délku denního osvětlení. Na podzim se postupně ochlazuje, dny se krátí a noci se prodlužují. Na jaře, kdy se otepluje, dny se prodlužují a noci se zkracují. Krokusy, jež kvetou na jaře, a astry kvetoucí na podzim, mají přesný mechanismus k měření času, který vnímá tyto změny. Každá z těchto květin proto rozkvétá v pravý čas.

Také ptáci mají vynikající smysl pro čas. Nepotřebují kalendář ani hodinky, které by jim řekly, kdy je čas k odletu. R. T. Peterson ve své knize Ptáci (angl.) klade otázku: „Co vede ptáky k tomu, aby začali odlétat každým rokem přibližně ve stejné době — jaké mají vnitřní hodiny nebo jaký vnější podnět?“ Vědci o tom vyjádřili mnoho domněnek, ale stále ještě nevědí nic přesného. Souvisí to snad jen s tím, že klesající teplota nutí ptáky, aby vyhledali území, kde je tepleji? Někteří lidé si to myslí. Odborníci, kteří se zabývají ptáky, upozornili však na překvapující skutečnosti:

„Někdo by si mohl myslet, že pro tah ptáků je rozhodující teplota. Severoamerický zpěvný pták Dendroica striata přilétá do Spojených států přes Floridu, kam se dostává ve druhé polovině dubna. Zde je téměř tak teplo jako v jeho zimním stanovišti na severu Jižní Ameriky. Koncem května se potom dostává do jehličnatých lesů v Kanadě a na Aljašce . . . Když se dostane na Aljašku, je tam průměrná denní teplota jen asi 7°, což je o 17° nižší teplota, než jaká panovala o měsíc dříve na Floridě. Pták Dendroica striata tedy přilétl do podnebí, které je daleko chladnější. Stejně si počíná většina tažných ptáků.“ (Cestování s ptáky, angl., od Rudyerda Boultona [čti: radjerda boultna].)

„Nic pro nás viditelného je nenutí, aby se vydali na cestu, a přece opouštějí příjemnosti svých zimních stanovišť a vydávají se na sever, jakmile nadejde pravý čas. Zdá se, že tento ‚pravý čas‘ nezávisí na počasí ani na potravě.“ (Ernest Ingersoll v díle Americká encyklopedie.)

A přece ptáci každoročně dbají pozoruhodným způsobem na svůj čas, odlétají a později se zase vracejí na stejná místa. Je tomu tak, jak Jehova řekl prostřednictvím svého proroka Jeremiáše: „Čáp na nebesích — ten dobře zná své ustanovené časy; a hrdlička a rorýs a drozd — ti všichni dobře zachovávají čas svého příletu.“ (Jer. 8:7) A co lze říci o smyslu pro čas u člověka?

ČLOVĚK MÁ CIT PRO ČAS A JEHO ROZDĚLENÍ

Člověk má vynikající smysl pro čas a jeho rozdělení. Tak se stalo, že astronomové po celém světě na základě mezinárodní dohody přidali ke kalendáři jednu vteřinu na konci června 1972 a další vteřinu na konci prosince, aby mohli přesně nastavit své hodiny. Ano, člověk bedlivě sleduje, jak je ve stvoření rozdělen čas, a proto si přeje dodržovat čas. — 1. Mojž. 1:14.

Neukazují všechny tyto příklady jasně, že ve stvoření má prakticky všechno nějakým způsobem určený čas? Neukazuje to opět, že stvořitel všech těchto věcí musí mít zřejmě také velmi výrazný smysl pro čas? Zřejmě ano. Stvoření tedy mělo všem lidem důrazně ukázat skutečnost, že události, které Bůh pojal do svého záměru, se skutečně stanou — ale přesně ve správný čas.

Nemůžeme také říci, že Jehova rozhoduje zcela libovolně, jen proto, že se zdá, jako by odkládal splnění určitých částí svého předsevzetí s lidmi. To, co se lidskému omezenému názoru jeví jako „odkládání“, ukazuje se v určitém ohledu jako nutné, aby mohlo být dosaženo požehnání, která mají následovat.

BOŽÍ SYN PŘIŠEL, „KDYŽ SE NAPLNIL VYMEZENÝ ČAS“

Člověk mohl například ihned po svém hříchu v zahradě Eden očekávat nebo doufat, že zaslíbené semeno, které mělo rozdrtit hada, přijde ještě za jeho života. (1. Mojž. 3:15; Řím. 8:20, 21) Ježíš, který byl tímto semenem, objevil se však teprve 4 000 let po Adamově hříchu. Apoštol Pavel napsal: „Ale když se naplnil vymezený čas, Bůh vyslal svého Syna.“ — Gal. 4:4; Řím. 5:6.

Proč mělo uplynout těchto 4 000 let, než se „naplnil vymezený čas“?

Jehova věděl, že lidé musí být připraveni na to, aby přijali Semeno, až se objeví. Během 4 000 let, jež uplynula od Adama do Krista, měli lidé plně pochopit, že potřebují záchrance. V té době měli poznat, že pouze Bůh je může zachránit od hříchu a smrti. Přečteš-li si v Bibli Galatským, kapitoly třetí a čtvrtou, zjistíš, jak to bylo zvláště objasněno Židům.

Jako Boží vyvolený lid měli od roku 1513 př. n. l. Mojžíšův zákon. Když dostali tento zákon, upřímní Židé jistě doufali, že by se jeho prostřednictvím mohli prokázat jako spravedliví. (Srovnej Židům 7:18) Skutečnost však byla jiná. ‚Ukázal přestoupení, dokud by nepřišlo semeno‘ — Židé byli nuceni uznat, že jsou hříšníci. — Gal. 3:19.

Zákon však také poskytl židovskému národu pomoc. Pavel řekl o Židech slova: „Zákon se . . . stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu.“ Ve staré době vychovatel nebyl ve skutečnosti učitelem, ale byl to otrok nebo správce, jemuž byl svěřen úkol, aby připravoval pánovy děti na pozdějšího učitele. Vychovatelé vštěpovali dětem základní věci — například, jak by se měly chovat — a chránili je, aby se jim nic nestalo. Podobně sloužil zákon Židům, aby je vychovával a připravoval na učitele, Ježíše. Od svého „Vychovatele“ se naučili, jaká jsou božská mravní měřítka, jak je například nalézáme v deseti přikázáních. — Gal. 3:24.

Ve starověku vychovatel v určité době předal připravené a ukázněné dítě jeho učiteli; Pavel o tom mluví jako o ‚dni, který Otec dítěte předem ustanovil‘. Podobně „když se naplnil vymezený čas“, přišel Ježíš, aby učil připravené Židy. (Gal. 4:2, 4) Jaké to mělo výsledky?

Pokorní Židé, kteří uznávali, že potřebují záchrance, naslouchali Ježíši. Můžeme říci, že svými slovy navazoval na to, kde přestal ‚vychovatel‘, Zákon. ‚Vychovatel‘ například řekl: „Nedopustíš se cizoložství.“ Učitel však šel ještě o krok dále, když učil: „Každý, kdo se neustále dívá na nějakou ženu, aby k ní živil svou vášeň, již s ní ve svém srdci spáchal cizoložství.“ Ježíš poukázal na pohnutky. — Mat. 5:27, 28.

Z předobrazného opatření, které Bůh učinil pro Židy pod zákonem, bylo také možno jasně poznat, jaké místo zaujme v Božím opatření Ježíš jako prostředník, smírčí oběť a věčný kněz. — Žid. kap. 5–10.

Období 4 000 let od Adama do Krista použil tedy Bůh k dobru člověka. Dal proroctví, z nichž bylo možno poznat zaslíbené semeno, až přijde. A Bůh připravil lidi na Ježíšovo učení a na postavení, které zaujme v Božím uspořádání. (Srovnej s tím čtyřicetileté období, o němž se mluví v 5. Mojžíšově, v 8. kapitole.)

Někdo se však zeptá: Nedalo by se téhož výsledku dosáhnout o několik staletí dříve? Což neskončilo psaní proroctví, jež měla označovat Mesiáše, již v době Malachiášově — více než čtyři sta let před Ježíšovým narozením? Ano. Proč tedy bylo užitečné, aby uplynula ještě další staletí?

OBDOBÍ MEZI MALACHIÁŠEM A JEŽÍŠEM

Když byl dokončen inspirovaný Hebrejský kánon, byl starověký svět od Indie po Afriku ovládán Persií. O více než sto let později porazil Persii Alexandr Veliký; to mělo velké následky v kulturní oblasti. Britská encyklopedie o tom říká: „Vítězství Alexandra Velikého vedlo k tomu, že se řečtina (v podobě lingua franca neboli [koiné]) stala řečí celého středního Orientu (Malé Asie, Sýrie, Mezopotamie, Egypta). Pod římskou vládou se v těchto územích dále mluvilo řecky.“ Tak se stalo, že ve velké části antického světa existovala společná řeč, když v roce 33 n. l. vzniklo křesťanství. Tak se mohlo poselství o Ježíši snadněji rozšířit jak v psané, tak i v ústní podobě.

Římané, kteří vystoupili na světovou scénu jako nástupci Řeků, vybudovali kromě toho rozsáhlou síť silnic. Dějepisec Edward Gibbon říká: „Všechna města [Římské říše] byla navzájem spojena a byla též spojena s hlavním městem veřejnými silnicemi, které vycházely z římského Fóra, protínaly Itálii, přecházely do provincií a končily až na hranicích říše.“ Rozšíření ranného křesťanství po celém starověkém světě bylo velmi uspíšeno tím, že byly používány tyto silnice, spojující vzdálené části říše.

V době Malachiášově se však dělo ještě něco jiného: rozptýlení Židů v diaspoře. Po rozvrácení Samaří (roku 740 př. n. l.) a Jeruzaléma (607 př. n. l.) byli Židé rozptýleni od jednoho konce tehdejšího světa až ke druhému. Řecký dějepisec Strabo (současník Ježíšův) říká o Židech: „Pronikli již do každého státu, takže je těžko najít nějaké místo na světě, kde by jejich kmen nebyl přijat a nezaujal tam významné místo.“

Kamkoli Židé přišli, tam stavěli své synagógy k uctívání. Každá synagóga měla své opisy židovských Písem. Daleko za hranice Izraele tak pronikla známost o tom, že Židé doufají v Mesiáše. (Srovnej Mat. 2:1, 2.) Kde tedy kázali učedníci po založení křesťanství? Je logické, že v židovských synagógách! Například Pavel, když při svých rozsáhlých cestách přišel do nějakého města, odebral se obvykle nejprve do synagógy. Mnozí z těchto připravených Židů, kteří žili v rozptýlení, přijali poselství o Ježíši. — Skut. 13:5, 14, 42–44; 17:1–3, 10; 18:4; 19:8.

Tímto způsobem se dobré poselství rozšířilo tak daleko a tak rychle, že jeho rozšíření nemohl zastavit ani politický ani náboženský odpor. Méně než třicet let po Ježíšově smrti řekl apoštol Pavel, že dobré poselství „bylo kázáno celému stvoření pod nebem“. (Kol. 1:6, 23) Skutečnost, že Jehova čekal, dokud se nenaplnil „vymezený čas“, svědčila o moudrosti a přinesla čestně smýšlejícím lidem požehnání.

Všichni Židé však nebyli rozptýleni ve starověkém světě; mnozí se vrátili z babylónského zajetí zpět do Judeje. Proč bylo pro ně užitečné, aby uplynulo ještě několik staletí, než se objevil Mesiáš?

Jehova dovolil židovskému národu znovu vystavět Jeruzalém, město, které mělo být pro národ důležité při poznání Mesiáše. V obnoveném chrámu se znovu ujalo činnosti kněžstvo, jež mělo za úkol přinášet oběti. Bůh však již věděl, že Židé — jako národ — zavrhnou Mesiáše a že „svaté město a svaté místo“ bude uvedeno „do zkázy“. (Dan. 9:24–27; Zach. 9:9) Měl však uplynout určitý čas, aby se mohly plně projevit nesprávné pohnutky národa.

Do jisté míry to lze srovnat s událostí, která se stala asi o 2 000 let dříve. Bůh řekl Abrahamovi, že nedá Zaslíbenou zemi jeho potomkům ihned. Mělo nejdříve uplynout čtyři sta let, dokud nebude „dovršeno“ „provinění Amorejských [Kananejských]“. (1. Mojž. 15:13–16) Než uplynula tato doba, ukázalo se, že ‚jejich provinění‘ bylo „dovršeno“, což bylo zřejmé z kananejských náboženských zvyků, mezi něž patřila svatá prostituce a obětování dětí. Právem dal Bůh Izraeli pokyn, aby vyčistil zemi. — 3. Mojž. 18:1, 24–30.

Jak jsme již viděli, sloužilo období několika set let před příchodem Ježíšovým podobně k tomu, aby byli pokorní Židé připraveni a přijali jej. Všeobecně však tento čas přispěl k tomu, že se národ zatvrdil a odmítl jej. Během času se Izraelité odvrátili od čistého uctívání Jehovy. (Mat. 15:9) Když přišel Ježíš, dali jej usmrtit. Čas neobměkčil národ jako celek. Jejich nesprávné sklony se spíše plně rozvinuly. Když Bůh přestal zvláštním způsobem jednat s Izraelem bylo to zcela zasloužené. — Mat. 3:10–12.

TAKÉ DNES BŮH ČEKÁ NA PRAVÝ ČAS K JEDNÁNÍ

Také v dnešní době bychom měli počítat s tím, že Bůh čeká na „pravý čas“ a potom způsobí, aby království jeho Syna odstranilo všechny moci, jež soupeří s tímto královstvím, a aby byl učiněn konec dnešním poměrům — bezbožnosti, válkám, zločinnosti a útlaku, a na zemi aby byl obnoven rajský stav. (Efez. 1:10) Bible mluví o znamení, které dal Ježíš, když byl na zemi, a které má označovat „skonávání systému věcí“; splňuje se od roku 1914.

Toto znamení, jež dosáhne vrcholu ve „velkém soužení“ a v konci tohoto světa, splní se zcela než ‚pomine‘ generace, jež žila v roce 1914. (Viz Matouš, kapitoly 24 a 25; Marek 13 a Lukáš 21.) Ježíš však také řekl, že kromě Boha nikdo neví „o tom dni a hodině“, kdy nastane „velké soužení“. Můžeme si být jisti, že Jehova bude jednat — ale teprve tehdy, až se správně vyvinou všechny jednotlivosti a přijde jeho přesně stanovená hodina. Proto až dodnes nezpůsobil konec tomuto světu.

Představme si například, že by Jehova byl zničil tento svět již před sto lety. Mohla by být vznesena námitka, že Bůh nedal lidem dosti možností, aby se sami vypořádali se svými problémy snad pomocí vysoce vyvinuté techniky, která tehdy vznikala. Nyní však dal Bůh člověku dostatek příležitostí, aby vyřešil své problémy. Lidé to zkoušeli všemi možnými způsoby. Výsledek je, že i lidé tohoto světa musejí uznat, že problémy, které se před nimi hromadí, nemohou být vyřešeny lidskými prostředky. Může to učinit pouze Bůh. V časopise BioScience mluví autor o „globální krizi“, před níž stojí lidstvo, a říká:

„Příznaky [krize], jak v ekologické tak i v sociální oblasti, vyvstávají takřka ve všech zemích na světě: znečišťování vzduchu a vody, řada potravin znečištěných chemickými látkami, úpadek měst, chronický nedostatek potravin a hlad, vzrůstající zneužívání omamných látek a alkoholismus, rostoucí zločinnost mládeže, zločiny a sebevraždy i pocit beznaděje, to vše se nezastavuje před státními hranicemi ani před politickými zřízeními. Ohromný rozsah krize životního prostředí nám ztěžuje pochopení povahy i příčiny tohoto problému, nemluvě ani o tom, že bychom mohli najít řešení.“

Žádný člověk nemá důvod vyčítat Bohu, že pro všechno určil čas. Všechno v Jehovově stvoření dokazuje, že má dokonalý smysl pro čas. V určitých dobách se zdá, jako by Bůh „odkládal“ nějaký zásah, ale ve skutečnosti to působí lidem k největšímu možnému užitku a požehnání. Využij času, který snad ještě zbývá, než Bůh způsobí „velké soužení“, a pouč se o tom, jak v něm můžeš být zachován a přežít do Božího spravedlivého nového pořádku. Studuj Bibli se svědky Jehovovými a poznej, jak můžeš získat věčná požehnání, jež Bůh připravil pro ty, kteří milují to, co je správné. — Skut. 17:31; 2. Petra 3:9, 15.