Pást ovce — obtížná činnost, která však přináší odměnu

PATŘÍŠ k těm, kterým byla svěřena odpovědnost, aby pečovali o lidi podobné ovcím v křesťanském sboru? ‚Pást Boží stádo‘ není lehký úkol; je to však činnost, která přináší odměnu. (1. Petra 5:2–4) Práci duchovního pastýře můžeme v určitém ohledu přirovnat k práci pastýře doslovného.

U beduinského pastýře na Blízkém východě nedošlo během staletí k žádným podstatným změnám. Stále ještě nosí oděv podobný košili, který sahá téměř až k zemi. Jeho svrchní plášť neboli aba může být z velbloudí srsti nebo z hrubé ručně předené vlny. Nosí arabskou pokrývku hlavy.

Odpovědností pastýře je vyhledávat dobré pastviny a vhodná místa, kde je voda. Zvláštní pozornost musí věnovat nemocným ovcím nebo novorozeným jehňátkům. Před lety pozoroval jeden Syřan pastýře, kteří pásli svá stáda na svazích hory Hermon, a napsal o tom:

„Každý pastýř bedlivě střežil své stádo a dával pozor, jak se mu daří. Jakmile našel novorozené jehně, vzal je do záhybů svého širokého pláště zvaného aba, protože bylo ještě příliš slabé, aby mohlo jít za svou matkou. Když měl plnou náruč, pokládal si jehňata na ramena a pevně je držel za nohy, nebo jehňata zůstávala tak dlouho v tašce neboli koši na zádech osla, dokud nemohla jít za svými matkami.“

Podobně dobrý duchovní pastýř věnuje „stádu“ láskyplnou pozornost tím, že se něžně stará o slabé nebo nové členy sboru. Napodobuje příklad, který dal Jehova Bůh, jehož laskavá péče je tak přiléhavě popsána ve slovech: „Jako pastýř bude pást své vlastní stádo. Svou paží shromáždí beránky; ponese je v náručí. Pečlivě povede ty, které kojí.“ — Izaiáš 40:11.

Také je zajímavé, že pastýři na Blízkém východě volají své ovce a ovce znají hlas svého pastýře a poslušně za ním jdou. J. L. Porter vylíčil scénu, kterou zažil v kopcovitém Bázan:

„Pastýři vyváděli svá stáda městskými branami . . . Pastýři stáli vedle sebe tak dlouho, dokud všechny [ovce] nevyšly. Potom se pastýři rozdělili a každý z nich šel jinou cestou. Po cestě každý vyrážel zvláštní pronikavý křik. Ovce poslouchaly toto volání. Nejprve se celé množství pohybovalo zmateně, jako by bylo zachváceno vnitřním nepokojem; potom si špičky prorazily cestu ve směru, kterým se dali pastýři. Tyto špičky se stále prodlužovaly, až se zmatené množství změnilo v dlouhé živé proudy, které proudily za svými vůdci.“ (Obrovská města v Bázan a syrská svatá místa, str. 45, angl.)

Rozeznávají však ovce skutečně hlas pastýře? Ano, poznávají jeho hlas, jak to pozoroval W. M. Thomson, když před lety podnikl návštěvu Blízkého východu. Napsal: „Občas pastýř volal pronikavým hlasem, aby jim připomněl svoji přítomnost. Znají jeho hlas a jdou za ním . . . To není podobenství oděné do obrazných slov; je to prostě pravda. Několikrát jsem udělal tento pokus.“

Ježíš Kristus řekl, že je „znamenitý pastýř“ „ovcí“, a prohlásil: „Mé ovce naslouchají mému hlasu a já je znám a ony mne následují.“ (Jan 10:14, 27) Jestliže ti, kteří slouží jako Ježíšovi nižší pastýři, skutečně mluví jeho slova a přesně se drží toho, co říká Bible, budou na to „ovce“ reagovat. Dají se vést těmi, kteří pasou Boží stádo jako věrní pastýři.

Jak dobře znáš jako duchovní pastýř „ovce“, které byly svěřeny do tvé péče? Dobrý pastýř se jimi stále zabývá, pečuje o potřeby každé jednotlivé ovce a přesně dbá biblické rady: „Rozhodně bys měl vědět, jak vypadá stádo tvého drobného dobytka. Svým srdcem buď se svými stády.“ — Přísloví 27:23.

Dobrý pastýř musí být vytrvalý a statečný a musí dávat dobrý pozor na stádo. V létě je vystaveno žhnoucímu slunci a v zimě studenému dešti nebo sněhu. Mohou je ohrožovat divoká zvířata a snad i lupiči se pokusí ukrást ovce. Pastýř ‚Božího stáda‘ musí podobně projevovat vytrvalost a statečnost. Musí být na stráži před lidmi, kteří se podobají vlkům a kteří by odvedli stádo z cest spravedlnosti. — Skut. 20:28–30.

Pasení ovcí je sice obtížný úkol, ale je to také činnost, která přináší odměnu. Zvláště duchovní pastýř pociťuje uspokojení, že tak může sloužit Božím zájmům, a má také pevnou důvěru, že Bůh odměňuje svůj lid.