Osvobozeni od rasových předsudků

DO jaké míry může člověk změnit své myšlení a svou osobnost? V Bibli je řečeno, že máme ‚odložit starou osobnost, která odpovídá dřívějšímu chování‘, a ‚obléci novou osobnost‘, která je v souladu se spravedlností. (Efez. 4:22–24, NS) Může se to stát v dnešní době?

Nedávno vyprávěl jeden muž z New Jersey na krajském sjezdu svědků Jehovových, co se stalo v jeho případě.

„Zuřil jsem, když mi moje žena řekla, že se chce poučovat o Bibli oo černošky, která přišla k našim dveřím v únoru 1966. Prostě jsem nemohl vidět, aby černoch přicházel do mého bytu.

Během studia jsem se snažil rozptylovat pozornost, abych překážel studiu. V ten večer, kdy bylo vedeno týdenní studium, začal jsem také chodit domů opilý, abych ještě více rušil. Během tří měsíců jsme s manželkou měli mnoho sporů pro to, že černošský kazatel svědků Jehovových přicházel do našeho bytu a učil něco, co jsem považoval za ‚bezcenné náboženství‘. Snažil jsem se říkat své ženě, že nemá smysl zabývat se náboženstvím, protože všechna náboženství sledují jen své vlastní zájmy.

Mé zkušenosti s náboženstvím byly vždy nepříjemné. Když jsem byl malý a moje matka umírala, zavolali jsme rodinného kněze. Nikdy nezapomenu jeho odpověď: ‚Přijdu později.‘ Ale nikdy jsme ho neviděli. V letech, jež následovala po této zkušenosti, byl jsem zmaten a připojil jsem se k politickému hnutí pravicových extrémistů. Začal jsem shromažďovat zbraně, abych uchránil sebe a svou zemi proti povstání, o kterém jsem se domníval, že přijde. Během doby jsem měl nashromážděno devět ručnic, jednu karabinu kalibru 0,30 coulu s automatickým zařízením a několik brokovnic. Dokonce jsem začal se svou ženou a se svými dětmi provádět cvičení s ručnicemi a puškami. Používali jsme siluet lidí, které jsme si sami vyrobili a na nichž byly označeny životně důležité orgány. Byl jsem rozhodnut, že v případě občanské války, o které jsem se domníval, že skutečně vypukne, utečeme s rodinou do hor; potom bychom si násilím vydobyli všechno, co bychom podle mého mínění potřebovali.

Když moje žena studovala Bibli asi tři měsíce, odstěhoval jsem se s rodinou na venkov, aby studium skončilo. Asi v té době nechal někdo na mém pracovišti ležet na jídelním stole výtisk časopisu Strážná věž. Zuřil jsem a chtěl jsem vědět, kdo jej tam nechal. Jeden černošský zaměstnanec klidně odpověděl, že to byl on.

Téměř celý rok jsem se pokoušel o různé spory s tímto svědkem Jehovovým, ale on mi vždy odpovídal klidně a poukazoval na to, co říká Bible. Nakonec jsem si uvědomil, že je jiný než ostatní, s nimiž jsem pracoval. Nikdy se nestavěl na žádnou stranu v politických záležitostech. Souhlasil s tím, že dojde k boji, ale ujistil mne, že má na mysli něco docela jiného, než co jsem měl na mysli já. Řekl, že nadcházející boj přežijí pouze mírní lidé, kteří budou mít Boží ochranu.

Doma jsem se svou ženou mluvil o některých věcech, o nichž se zmiňoval svědek Jehovův v práci. Řekla mi, že s nimi ráda studuje Bibli, protože nemají předsudky. Koncem příštího roku jsem začal číst Strážnou věž. Svědek, který se mnou pracoval, mi nabídl, že se mnou bude studovat Bibli, ale nemohl jsem se k tomu rozhodnout.

Jednoho dne mne tento černošský svědek Jehovův se svým bílým druhem navštívili doma. Musel to být pro ně neobvyklý pohled. Dvě stěny mého obývacího pokoje byly ozdobeny zkříženými zbraněmi a bajonety. Bylo tam možno vidět i náboženské obrazy, kříže a sochy.

Po tříměsíčním pravidelném studiu Bible jsem začal podnikat změny ve svém životě. Zbavil jsem se svých zbraní. Moji dřívější přátelé si mysleli, že jsem ztratil rozum, a nyní, když jsem byl beze zbraní, přestali se se mnou stýkat. Také náboženská výzdoba zmizela z mého obývacího pokoje. Než uplynul rok, navštěvoval jsem shromáždění svědků Jehovových v sále království a začal jsem se dokonce s nimi účastnit kazatelské služby. Nakonec jsem se dal pokřtít a sám jsem se stal ordinovaným kazatelem.

Nyní se těším z toho, že mohu se svou rodinou vést své vlastní biblické studium a mimo to poučovat i jiné rodiny na základě Bible. Mohu s jistotou říci, že již ve svém srdci nejsem rasista, ale že se cítím velmi dobře se svými duchovními bratry všech ras. Obzvlášť velkou lásku pociťuji k oběma bratrům, kteří věnovali tolik času, aby mi pomohli do té míry, že mohu být v dobrém vztahu k Jehovovi a ke své rodině.“