Úloha Hyksů v egyptských dějinách
PISATELÉ dějin ve starověku si počínali stejně jako historikové nové doby, kteří podávají zprávu jen o tom, co považují za důležité nebo co nejlépe slouží jejich účelům. Mnohé jejich zprávy jsou podbarveny předsudky a osobními názory. Dosti často se uchylují ke hrubým lžím, aby vyvýšili svůj vlastní lid. Z těchto a jiných důvodů je velmi obtížné získat přesný obraz událostí, které se odehrály ve starověku. Proto bychom měli být velice opatrní, snažíme-li se porozumět biblické zprávě ve světle údajů, které podávají moderní historikové o starověkých dějinách.
To platí kupříkladu na takzvanou „dobu Hyksů“. Všeobecně se uznává, že Hyksové byli cizí lid, který byl podřízen Egyptu. 1. kniha Mojžíšova popisuje, jak Jozef a později jeho otec Jákob přišli se svými rodinami do Egypta. Podle některých učenců se to mělo stát v době vlády Hyksů. Přitom hlavně vycházejí z předpokladu, že Jozefa, který nebyl Egypťanem, by byl spíše učinil druhým vládcem říše cizí vladař nežli tuzemský vladař egyptský. (1. Mojž. 41:40) Nyní vzniká jen otázka, zda názor těchto znalců odpovídá biblické zprávě.
Kdyby byl Jozef postaven do svého úřadu v době, kdy Egypt ovládal cizí lid, byli by faraónovi dvorní úředníci pravděpodobně věšinou cizinci. Bible nám to však nepotvrzuje. Naopak, říká, že Putifar, dvorní úředník, byl Egypťan. (1. Mojž. 39:1) A že Jozef sám byl obklopen místními Egypťany, jejichž předsudky byly brány pečlivě v úvahu. (1. Mojž. 43:32) Neexistuje tedy žádný závažný důvod, proč by měla být zpráva o Jozefovi spojována s obdobím cizí vlády. Musíme proto nahlédnout do jiných pramenů, chceme-li zjistit, jakou úlohu měli Hyksové v egyptských dějinách.
Jméno „Hyksos“ pochází od židovského pisatele dějin Josepha, z prvního století. V části svého díla, které nese titul „Proti Apionovi“, Josephus tvrdí, že doslovně cituje zprávu egyptského dějepisce Manetho (třetí století př. n. l.). Tato zpráva (pokud můžeme Josephovi věřit) bezprostředně spojuje Hyksy a Izraelity!
Josephus na jedné straně uznává spojení mezi Hyksy a Izraelity, a na druhé straně uvádí v pochybnost mnohé z podrobností, o nichž se mluví v této zprávě. Dává přednost označení „zajatí pastýři“ před označením „pastýřští králové“. Uvádí, že podle Manethova popisu si Hyksové podrobili Egypt bez bitvy a že potom zničili města a chrámy. O mnoho let později prý Egypťané vedli dlouholetou a hroznou válku proti Hyksům. Nakonec prý egyptská armáda v počtu 480 000 mužů zvítězila nad Hyksy u jejich hlavního města Avaris. Je pozoruhodné, že potom bylo Hyksům na základě smlouvy dovoleno opustit zem i s rodinami a majetkem, aniž se jim stala nějaká škoda. Potom prý přitáhli do Judeje a vystavěli Jeruzalém (Proti Apionovi, první kniha, odst. 14).
Dále Josephus pojednává o zprávě dějepisce Manetho, kterou označuje jako vymyšlený příběh. Podle této zprávy bylo prý po odchodu pastýřů dovoleno skupině 80 000 osob, které byly postiženy malomocenstvím a jinými nemocemi, usídlit se v Avaris. Tito lidé se prý později vzbouřili, zavolali „Pastýře“ (Hyksy?) zpět, pobořili města a vesnice a pohaněli egyptské bohy. Nakonec prý byli poraženi a vyhnáni ze země. (Proti Apionovi, první kniha, odst. 26, 28.)
Novodobí dějepisci jsou toho názoru, že Josephovy citáty, které spojují Hyksy a Izraelity, nejsou přesné. Zastávají se však dobyvatelského tažení „Hyksů“ hlavně proto, že v egyptských pramenech nacházejí jen velmi málo poučení, nebo téměř žádné, o době, která je údajně mezi „13. a 17. dynastií“. Učenci proto zastávají názor, že za vlády „13. a 14. dynastie“ došlo k úpadku moci. Na základě nespolehlivých údajů egyptských lidových vyprávění a mnoha domněnek došli k závěru, že Egypťané byli v době „15. a 16. dynastie“ pod vládou Hyksů.
O „dobyvatelském tažení“ Hyksů píší někteří archeologové: „Nomádské skupiny ze severu . . . postupovaly s rychlými bojovými vozy Palestinou do Egypta.“ Jiní mluví o „plíživém dobytí“, to znamená o postupném pronikání Nomádů nebo polonomádů, kteří si zemi buď postupně podrobili nebo kteří nakonec převzali moc státním převratem. V nedávno vydané knize archeologa Jaquetta Hawkse (Svět minulosti, angl., 1963, str. 444) je psáno: „Dnes již nepanuje názor, že by vládci z Hyksů . . . byli zástupci nomádské skupiny, která by pronikla z Asie. Zdá se, že jejich jméno znamená Vládci vysočiny, a že to byli putující skupiny Semitů, kteří dávno přišli do Egypta za obchodem a jiným pokojným zaměstnáním.“ Podle tohoto názoru je však těžko vysvětlit, jak mohly tyto „putující skupiny“ získat moc nad Egyptem, zvláště vzhledem k tomu, že země byla pod vládou „12. dynastie“, která předcházela době Hyksů, údajně na vrcholu své moci.
To všechno ukazuje, že staré egyptské dějiny jsou velmi neprůhledné a že i mezi jejich novodobými vykladači panuje značný zmatek. Proto není možné dojít ke konkrétnějšímu závěru pokud jde o spolehlivost toho, co bylo řečeno o „době Hyksů“.
Mohlo by se stát, že Manethova zpráva, kterou uvádí Josephus, je prostě zkomolené egyptské podání. Nesmíme zapomenout, že záznamy dějin v Egyptě, stejně jako v mnoha zemích Blízkého východu, byly nedílně spjaty s kněžstvem, pod jehož vedením byli vychováváni znalci písma. Proto by bylo nanejvýš podivné, kdyby se nebylo našlo nějaké propagandistické vysvětlení, proč egyptští bohové nemohli odvrátit neštěstí, které uvedl na Egypt a jeho lid Jehova Bůh. V dějinách, dokonce i v dějinách novověku, je mnoho hrubých falešných výkladů. Utlačovaní jsou představováni jako utlačovatelé a nevinné oběti jako nebezpeční a suroví útočníci. — 2. Mojž. 12:12, 29–32; 14:15–31.
Kdybychom připustili, že Manethova zpráva (která byla zapsána více než tisíc let po vyjití Izraelitů z Egypta) nám byla poměrně přesně dochována prostřednictvím Josepha, pak je to pravděpodobně zkomolené podání, které si Egypťané předávali během generací, aby vysvětlili pobyt Izraelitů ve své zemi. Potom by Hyksové byli Izraelité, i když zpráva o nich není zcela přesná.