Necháš se zaujatostí přivést ke klopýtání?
LIDÉ s šedým zákalem vidí vše rozmazaně a nezřetelně. To ovlivní jejich posuzování; často klopýtnou, upadnou a zraní se. Právě tak je zatemněn duchovní zrak některých lidí symbolickým „šedým zákalem“, totiž zaujatostí, která je způsobena vlastním zájmem nebo jiným citovým faktorem. Úsudky založené na takových faktorech se označují jako subjektivní, nikoli objektivní. Jednáš-li podle takových úsudků, můžeš též klopýtnout, upadnout a zranit se.
Ježíš Kristus, Boží Syn, když byl na zemi, přišel opětovně do styku s lidmi, kteří pro zaujatost posuzovali subjektivně. Ježíš byl vychován v Galileji, římské provincii, většinou obydlené skromnými rolníky a rybáři. Tuto skutečnost si vzali náboženští vůdcové jeho dnů za záminku, aby jej neposlouchali. Když na příklad Nikodém, představený a člen nejvyššího židovského soudu, žádal o spravedlivý výslech Ježíše, jeho kolegové se mu vysmívali: „Nejsi-li i ty Galilejský? Ptej se a viz, žeť prorok z Galileje nepovstal.“ — Jan 7:50–52.
Znamenala pouhá skutečnost, že v Bibli nebylo doslovně předpověděno, že z Galileje přijde prorok, že odtamtud nikdy nemůže přijít prorok? Nikoli! Dokonce prorok Izaiáš předpověděl, že v této krajině bude vidět „velké světlo“. — Iz. 9:1, 2; Mat. 4:13–17.
Že to opravdu byl osobní zájem, který naplňoval židovské vůdce předsudky proti Ježíšovi, vysvítá z jeho slov, kterými je napomínal: „Jak můžete věřit, když přijímáte slávu jeden od druhého a nehledáte slávu, která pochází od jediného Boha?“ Poněvadž si sobecky přáli, aby byli velebeni lidmi, nemohli poznat zřejmý důkaz, že Ježíš Kristus je opravdu jejich dlouho slibovaný Mesiáš, velký prorok, Syn Boží. Kdyby uznali Ježíše, stálo by je to jejich vážnost u vyšších společenských tříd. Protože náboženští vůdcové nemohli poznat pravdu, která byla tak zřejmá pro mnohé prosté lidi, klopýtli jako třída o Ježíše. — Jan 5:44, NS; Luk. 7:11, 16.
Apoštol Pavel se sešel s lidmi, jejichž duchovní zrak byl právě tak zamlžený. Většina z filosofů, kteří mu naslouchali na Martově pahorku, projevili, že jejich úsudek je zatemněn předsudkem, jak ukazuje zpráva: „Když slyšeli o vzkříšení z mrtvých, začali se někteří posmívat, ale jiní říkali: ‚Chceme tě o tom slyšet jestě jindy.‘“ Připadalo jim příliš směšné, že by někdo opravdu mohl vstát z mrtvých, než aby o tom vůbec uvažovali, a proto se zdráhali zkoumat důkazy, že Ježíš Kristus byl skutečně vzkříšen z mrtvých. Někteří z těch, kteří Pavla při této příležitosti skutečně poslouchali, byli přece jen ochotni rozumně přemýšlet o tom, co jim řekl. Protože byli upřímní a bez předsudků, mohli svou vnímavost soustředit na tuto velkou pravdu. Jaký to mělo výsledek? Byli přesvědčeni a stali se věřící. — Skut. 17:32–34, NS.
Stejná situace je dnes. Tím, že mnozí lidé se dívají na věci subjektivně nebo s předsudkem, odmítají Boží slovo, Bibli. Jak je to v tomto ohledu s tebou? Zachováváš si jasné myšlení bez předsudků nebo připustíš, aby mínění druhých zakalilo tvůj zrak? Mnozí lidé byli ovlivněni takovými kritiky Bible jako je německý teolog J. Wellhausen, který zemřel roku 1918. O něm čteme v populární encyklopedii, vydání z roku 1959, že si „učinil slavné jméno . . . nekompromisním vědeckým postojem, který zaujal“ při rozbírání Bible. (Encyclopaedia Britanica, sv. 23, str. 498, angl.)
Ale „vědecké“ metody, které snad používal, byly znehodnoceny jeho nevědeckými pohnutkami. Nepostupoval vědecky a objektivně, nýbrž subjektivně, protože nechal své názory zkřivit citovými činiteli. Připustil, aby jeho zrak byl zatemněn zaujatostí proti všemu, co si dělalo nárok na to, že je zjeveným náboženstvím. Proto vycházel z předpokladu, že mnohé knihy Bible jsou zbožný podvod. A tak se vyjádřil americký archeolog Albright velmi vhodně: „Wellhausen . . . silně přehnal podobnost mezi Židy mosaické doby a pohanskými Araby . . . téměř o 2 000 let později.“ Kromě toho ukázal Albright, že není vůbec žádný důkaz pro Wellhausenovu teorii, že staré spisy jsou zbožný podvod. (The American Scholar, sv. 7, čís. 2, str. 183)
Také H. F. Hahn píše v díle Pojednání o židovském životě a myšlení (1959, angl.) o Wellhausenovi: „Je snadné říci, že jeho dílo není ‚vědecké‘ . . . Wellhausen . . . psal v přesvědčení, že nejdůležitějším úkolem dějepisce je interpretace . . . Proto jeho dějiny izraelského náboženství byly spíše filosofickým pohledem na historii než vědeckou studií.“ Ano, předpojaté myšlenky tohoto kritika Bible zatemnily jeho úsudek.
Dnes chodí křesťanští svědkové Jehovovi, stejně jako to dělal apoštol Pavel a jiní, a oznamují dobré poselství o Božím království. (Mat. 24:14; Skut. 5:42; 20:20) Upřímně, ale klidně poukazují na moudrost biblických zásad, na rozumnost biblických nauk a na spolehlivost biblických proroctví. Avšak mnozí lidé jsou hluší k poselství svědků Jehovových, protože se opírá o Bibli, kterou považují za nevědeckou. Ale profesor Brobeck z pensylvánské university jednou řekl: ‚Je pravda, že většina vědců nepřijímá Bibli, ale není to proto, že jsou vědci. Mnozí jiní lidé nepřijímají Bibli taktéž.‘ — Jan 7:48; 1. Kor. 1:26–29.
Nenech si zakalit zrak předsudky nebo předpojatými myšlenkami nebo názory neinformovaných lidí. Zkoumej sám. Vyslechni nestranicky svědky Jehovovy. Velmi mnozí, kteří to učinili, jsou proto nyní vděčni. Ano, „přesvědčte se o všech věcech; držte se toho, co je správné“. — 1. Tess. 5:21, NS.