Prokázat se jako ‚lidé dobré vůle‘
1. a) Co říkal společně zástup nebeských andělů při lidském narození ‚Krista‘, Pána? b) Co naznačuje, že je dnes zřejmě málo takových ‚lidí‘, a jaká otázka proto vzniká?
PŘI lidském narození ‚Krista, Pána‘, který měl být Pomazaným a měl provolávat „Jehovův rok dobré vůle“, zástup nebeských andělů společně říkal: „Sláva Bohu nahoře na výšinách a pokoj na zemi mezi lidmi dobré vůle.“ (Luk. 2:13, 14, NS) Během devatenácti set let od té doby až dodnes se bezpochyby ukázalo, že těchto ‚lidí dobré vůle‘ bylo málo. Byli to „lidé“, „v nichž má Bůh zalíbení“ (Curyšská bible), lidé, kteří mají dobrou vůli Jehovy Boha neboli jeho přízeň. Je jich zřejmě skutečně málo, neboť zvláště od roku 1914 n. l. až do dnešní doby bylo na zemi málo pokoje a stále více lidí dává najevo, že nemají ‚pokoj s Bohem‘, „který převyšuje každé pomyšlení“. (Filip. 4:7, NS) Jak je možné v této pozdní hodině, abychom se stali Božími ‚lidmi dobré vůle‘? Přece chceme takovými být, že ano?
2. Jaké poučení bychom si měli vzít z Židů prvního století n. l. a proč?
2 Židé v Palestině v prvním století našeho letopočtu by pro nás měli být varovným příkladem. Jejich neblahý zážitek měl nejen historický význam, ale sloužil také jako předobraz, symbol a příklad. Inspirovaný apoštol Pavel říká: „Nyní se tyto věci staly příklady pro nás . . . Tyto věci se jim znovu a znovu stávaly jako příklady a byly zapsány jako výstraha pro nás, nad kterými nadešly konce systémů věcí.“ (1. Kor. 10:6–11, NS) Jistě může být řečeno, že příchodem, lidskou obětí, vzkříšením a nanebevstoupením Ježíše Krista nadešly tehdy konce dlouho existujících systémů věcí, jak je o tom psáno v Židům 9:26 (NS): „Nyní se zjevil jednou provždy, při skonání systému věcí, aby odstranil hřích obětováním sebe sama.“ Dnes žijeme rovněž v čase skonání jednoho systému věcí. Můžeme to jasně vidět od roku 1914 n. l., protože je to bez pochybností patrné jak z biblických proroctví, tak i ze světových událostí a poměrů. Biblické předobrazy byly tehdy napsány pro naši výstrahu.
3. a) V jaké době žijeme podobně jako Židé ve dnech apoštolů? b) Která část ‚znamení skonávání systému věcí‘ se nyní splňuje po celém světě? Od kdy a kdo to činí?
3 Jako Židé v apoštolských dnech prvního století n. l., žijeme i my v době božské přízně v ‚Jehovově roku dobré vůle‘. (Iz. 61:1, 2, NS) Jako oni, i my žijeme v čase skonání jednoho světa. Když Ježíš pronesl své proroctví o znameních skonání světa, řekl svým apoštolům: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi, všem národům na svědectví, a potom přijde konec.“ (Mat. 24:3, 14, NS) Není toto „dobré poselství o království“ dnes kázáno po celém světě? Ano, svědčí o tom všechny skutečnosti a čísla. Platí to zvláště od roku 1914 n. l., kdy — přesně podle propočtu Mezinárodního sdružení badatelů Bible — uplynuly časy pohanů, „ustanovené časy národů“, a přišel Boží čas, aby v nebesích zřídil své mesiášské království k záchraně lidstva. Od té doby již nemohlo být kázáno Boží budoucí království, ale Boží zřízené království jako dobré poselství po celém světě. A právě tak je kázáno! Kdo je káže? Svědkové Jehovovi.
4. a) Důkazem jakého postoje Božího je dnes kázání dobrého poselství, jako tomu bylo v prvním století n. l.? b) Proč bychom se měli chopit této příležitosti?
4 V prvním století bylo důkazem Boží dobré vůle vůči židovskému národu kázání božského poselství: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Mat. 3:1, 2, NS; 4:12–17; Iz. 9:1, 2) Stejně i dnes je kázání Božího království, jež bylo zřízeno od roku 1914 n. l., důkazem Boží dobré vůle. Je to zřejmě tak, neboť jakmile bude ukončeno kázání království, „potom přijde konec“ a tento konec přítomného světa znamená „den pomsty našeho Boha“. Pokud svědkové Jehovovi ještě káží toto „dobré poselství o království“, a to stále ve větším rozsahu, je to důkazem, že v této generaci stále ještě žijeme v ‚Jehovově roku dobré vůle‘. Po této době kázání království musí tento „rok“ uplynout, a my bychom se měli chopit v „roce dobré vůle“ příležitosti, dříve než nad tímto celým světem nadejde „den pomsty“. Učinili jsme to, nebo to učiníme?
5. Co napsal Pavel podle 2. Korintským 5:21 až 6:2 lidem, kteří byli v podobné situaci jako my dnes, a jak dlouho před zničením Jeruzaléma to bylo?
5 Žijeme v době příležitosti a náš život je v sázce. Přehlédneme tuto příležitost a připustíme tak, aby nám byla božská dobrá vůle projevena nadarmo, nebo se mineme s jejím cílem a tak přijdeme o záchranu? Apoštol Pavel prosil lidi, kteří byli v podobné situaci jako my dnes, aby se to nestalo. Když vysvětloval své stanovisko, citoval z Izaiáše 49:8, kde čteme: „Toto pravil Jehova: ‚V přijatelný čas [nebo: v čas dobré vůle (schválení), pozn.] jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl.‘“ (NS, vyd. 1958) Proto apoštol Pavel píše: „Toho [Ježíše Krista], který neznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se stali jeho pomocí Boží spravedlností. Pracujíce spolu s ním, také vás snažně prosíme, abyste nepřijímali nezaslouženou dobrotivost Boží, jestliže opomíjíte její účel. Neboť praví: ‚V přijatelný čas vyslyšel jsem tě a v den záchrany jsem ti pomohl.‘ Hle, nyní je zvláště přijatelný čas. Hle, nyní je den záchrany.“ (2. Kor. 5:21 až 6:2, NS) Pavel to psal kolem roku 55 n. l. neboli asi patnáct let před tím, než byl Jeruzalém zničen v roce 70 n. l.
6. a) Proč je to, co nás nyní čeká, daleko horší než to, co přišlo na Židy v roce 70 n. l.? b) Co bychom nechtěli připustit ve svém případě, pokud jde o zachování Boží dobré vůle?
6 Dnes, kdy již uplynulo tolik času z ‚roku dobré vůle‘, je inspirované dokazování apoštola Pavla neméně naléhavé. Před námi je něco daleko horšího a daleko mocnějšího, než bylo zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 70 n. l. Není to jen nějaký národní systém věcí, který se blíží ke svému neblahému konci ve ‚dnu pomsty našeho Boha‘, ale je to světaširý, mezinárodní systém věcí, který zahrnuje všechny národy, kmeny, rasy a náboženství, jež odporují Bibli. Toužíme-li po tom, aby modlitba k jedinému živému a pravému Bohu byla vyslyšena a přijata, pak je k tomu ještě na krátkou dobu ‚čas dobré vůle‘. Přejeme-li si, aby nám byla poskytnuta božská pomoc a abychom mohli uniknout vykonání rozsudku v ‚den pomsty‘, je k tomu nyní „den záchrany“. Skutečnost, že ještě jsme v ‚Jehovově roku dobré vůle‘, odpovídá Boží nezasloužené dobrotivosti. Vážíme-li si příležitosti k získání věčného života ve štěstí, nebudeme se chtít minout s cílem Boží nezasloužené dobrotivosti a nebudeme chtít, aby Boží dobrá vůle byla vůči nám projevena nadarmo.
JAK JE MOŽNO PODAT DŮKAZ
7. a) Jaká otázka proto vzniká pro všechny, kteří milují věčný život, a kde najdeme odpověď? b) K jakému způsobu jednání nabádali Židy Jan Křtitel, Ježíš Kristus a jeho učedníci?
7 Všem, kteří milují věčný život ve spravedlivém novém světě, vzniká v této rozhodující době otázka: Jak se mohu stát jedním z Božích ‚lidí dobré vůle‘? Nebo: Jak se mohu prokázat jako jeden z nich? Na obě tyto otázky je možno získat jednoznačnou odpověď na základě psaného Slova velkého životodárce, Boha dobré vůle. V prvním století provolával Jan Křtitel a potom Ježíš Kristus a jeho apoštolové: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Po svém vzkříšení z mrtvých a krátce před tím, než vystoupil do nebe, řekl Ježíš svým učedníkům: „Tak je psáno, že Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých, a na základě jeho jména bude ve všech národech kázáno pokání k odpuštění hříchů.“ (Luk. 24:25–47, NS) Když potom přišel den letnic a mnozí Židé se ptali: „Co máme dělat?“, řekl apoštol Petr: „Čiňte pokání a nechť je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista k odpuštění svých hříchů.“ — Skut. 2:37, 38, NS.
8. Když Bůh připustil, aby neobřezaní nežidé vstoupili do křesťanského sboru, co podle výroku židovských křesťanů umožnil národům?
8 Více než o tři roky později, když židovští křesťané v Jeruzalémě slyšeli, že ke křesťanskému sboru byli připuštěni neobřezaní nežidé z národů, řekli: „Nuže, Bůh tedy povolil pokání vedoucí k životu i lidem z národů.“ — Skut. 10:1 až 11:18, NS.
9. Jaký krok musí následovat po pokání a jak Petr zdůraznil tento krok, když mluvil k zástupu Židů v jeruzalémském chrámu?
9 Ale pokání ve smyslu hlubokého zármutku a hluboké lítosti nad tím, že jsme hříšníky a dopustili jsme se hříchů, není ještě všechno. Musí následovat jednání, musíme se obrátit neboli odvrátit od hříchu a jít po cestě spravedlnosti tím, že přinášíme ovoce, které odpovídá pokání. Apoštol Petr zdůraznil tento další krok, neboť řekl zástupu Židů v jeruzalémském chrámu: „Bůh splnil věci, které předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Kristus bude trpět. Čiňte proto pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, aby přišly doby osvěžení od osoby Jehovovy. A aby poslal Krista, určeného pro vás, Ježíše, jehož ovšem musejí podržet nebesa až do časů obnovení všech věcí, o čemž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků ve staré době.“ (Skut. 3:18–21, NS) Odvrátit se od hříchů, kterých litujeme, přinese jistotu, že Jehova Bůh takové hříchy odpustí.
10. Jak se člověk může stát Božím ‚člověkem dobré vůle‘, když činil pokání a obrátil se?
10 Po tomto obrácení neboli odvrácení se od hříchů musí následovat křest ve vodě jak u přirozeného Žida, tak i u neobřezaného pohana. Když vzkříšený Ježíš řekl svým učedníkům, že by měli jít a činit učedníky z lidí všech národů, připojil: „. . . křtíce je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha.“ (Mat. 28:19, NS) Křest ve vodě je symbolem toho, že již zde bylo pokání a obrácení se a že se uchazeč o křest plně a bez výhrad představil neboli oddal Otci, Bohu, skrze Syna, Ježíše Krista. Tímto způsobem se věřící člověk stává učedníkem Kristovým, a proto se současně stává jedním z Božích ‚lidí dobré vůle‘ nebo ‚lidí, v nichž má Bůh zalíbení‘, nebo ‚lidí (božského) zalíbení‘, kterým dává svůj pokoj. — Luk. 2:14, Curyšská bible; Menge.
11. Čí příklad napodobujeme, přicházíme-li takto k Bohu, a které proroctví se splnilo při oné příležitosti?
11 Jestliže takto přicházejí, aby jednali podle Božího zalíbení, nejenže poslouchají Kristův příkaz, ale také napodobují jeho dobrý příklad. Když se Ježíš představil Bohu v době, kdy jej Jan Křtitel pokřtil v řece Jordánu, splnila se prorocká slova ze Žalmu 40:7, 8, která Ježíši vycházela ze srdce: „Proto jsem řekl: ‚Zde přicházím, jak je o mně psáno ve svitku knihy. Je mým potěšením činit tvou vůli [tvé zalíbení, pozn.; Young; Elber. B.], můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.‘“ (NS, vyd. 1957)
12. a) Kde jsou tato prorocká žalmistova slova použita při jedné příležitosti v životě Ježíšově? b) Co jsme rozhodnuti činit i my, když přicházíme ke křtu, abychom dosáhli Boží dobré vůle?
12 Inspirovaný pisatel používá těchto žalmistových slov v Židům 10:5–9 na dobu Ježíšova křtu a říká: „Proto, když přichází do světa, praví: „‚Oběti a dary jsi nežádal, ale připravil jsi mi tělo. Zápalné oběti a oběti za hřích jsi neschválil.“ Tu jsem řekl: „Hle, přicházím (ve svitku knihy je o mně psáno), abych činil, Bože, tvou vůli.“‘ Když nejprve řekl: ‚Nechtěl jsi ani jsi neschválil oběti a dary a úplné zápalné oběti a oběti za hřích‘ — oběti, které jsou obětovány podle zákona, pak skutečně říká: ‚Hle, přicházím, abych činil tvou vůli.‘“ (NS) Tato Boží vůle byla dobrá vůle; bylo to jeho zalíbení neboli to, co se mu líbilo. Když tedy Ježíš přišel v době svého křtu, aby činil tuto božskou vůli, přišel, aby činil to, co se Bohu líbí, a Bůh v něm nalezl zalíbení. Stejně získáme i my Boží dobrou vůli, jeho přízeň, jestliže se zavážeme činit jeho vůli neboli to, co se mu líbí.
13. a) Komu patří král lidu, s nímž přicházíme do spojení jako „lidé dobré vůle“? b) Jak příslušníci tohoto lidu společně ‚radostně provolávají‘?
13 Jako Boží „lidé dobré vůle“ přicházíme do spojení s Božím lidem, nad nímž nyní vládne jako nebeský král Boží Syn Ježíš Kristus, který byl dosazen na trůn. O tomto lidu je prorocky psáno v Žalmu 89:15–18 (NS): „Šťastní jsou lidé, kteří znají tvé radostné volání. Jehovo, budou neustále chodit ve světle tvého obličeje. V tvém jménu se radují po celý den a jsou vyvýšeni v tvé spravedlnosti. Neboť ty jsi krása jejich síly. A tvou dobrou vůlí je vyvýšen náš rod. [Proč?] Neboť náš štít patří Jehovovi a náš král patří svatému izraelskému.“ Protože jejich král nepatří k žádnému z pozemských národů, které nejsou hotovy k míru, ale patří Jehovovi Bohu, radostně se spojují ke šťastnému volání. S nadšením společně káží „toto dobré poselství o království“ po celé obydlené zemi na svědectví pro všechny národy, aby se tyto národy dověděly o jediném právoplatném panství, než přijde jejich konec v „den pomsty našeho Boha“.
14. Co by si tito ‚lidé dobré vůle‘ přáli raději než hněv krále a na které jeho straně by chtěli stát v této době, kdy od sebe odděluje lidi?
14 Chtějí zůstat v přízni tohoto krále, který patří Jehovovi. Nechtěli by v „den pomsty“ našeho Boha slyšet jeho ‚řev‘ a pociťovat jeho hněv. Nechtěli by pociťovat žár jeho zloby, ale raději by cítili ochlazující občerstvení jeho přízně. Pamatují na slova Přísloví 19:12: „Prchlivost královská jako řvaní mladého lva jest, a ochotnost [dobrá vůle, NS] jeho jako rosa na bylinu.“ Učedníci, kteří se podobají ovcím, se horlivě snaží, aby v tomto „čase konce“ stáli po jeho pravici, když odděluje světské národy jako pastýř své ovce od kozlů. — Mat. 25:31–46.
ZACHOVAT SI JEHOVOVU DOBROU VŮLI
15. Co musíme s vytrvalostí činit podle Přísloví 11:20, 27, když jsme se stali lidmi, v nichž má Bůh zalíbení?
15 Jestliže jsme se jednou stali lidmi, v nichž má Bůh zalíbení, musíme se dále prokazovat jako jeho „lidé dobré vůle“. K tomu je nutné, abychom vytrvale hledali jeho zalíbení a abychom byli ve svém srdci upřímní. V Příslovích je nám tato věc jasně vysvětlena slovy: „Ti, kteří jsou převráceného srdce, jsou pro Jehovu něčím odporným, ale ti, kteří jsou bezúhonní na svých cestách, jsou mu potěšením. Kdo hledá dobré, bude stále hledat dobrou vůli; ale kdo hledá zlé, na toho přijde.“ (Přísl. 11:20, 27, NS) V upřímnosti svého srdce stále zkoumáme Boží slovo, abychom věděli, jak se můžeme nyní i na věky těšit z jeho dobré vůle. Bojíme se, abychom se nestali pro Jehovu něčím odporným, takže by na nás přišlo zlé ve „dni pomsty“, který rychle přichází.
16. Po čem bychom měli stále vyhlížet, chceme-li si zajistit Jehovovu dobrou vůli, a co musíme dělat podle Přísloví 8:34, 35 a Žalmu 143:10 a kde to musíme dělat?
16 Jestliže neustále hledáme nebeskou moudrost a jednáme podle ní, jestliže neustále vyhlížíme, kde ji můžeme získat, zajišťujeme si Jehovovu dobrou vůli. Ta nás povede k nekonečnému štěstí. V Příslovích 8:34, 35 (NS) mluví k nám zosobněná moudrost slovy: „Šťastný je člověk, který mne poslouchá a bdí u mých dveří den co den a je na stráži u veřejí mých bran. Neboť kdo mne nalézá, zajisté nalezne život a dostává se mu přízně od Jehovy.“ Znamená tedy pro nás štěstí a život a božskou dobrou vůli, jestliže chodíme tam, kde se scházejí Jehovovi ‚lidé dobré vůle‘, a jestliže tam pravidelně čekáme u vchodu, abychom vešli a vyslechli si rozpravu o Božím psaném Slovu moudrosti, daleko od moudrosti tohoto světa. Se žalmistou se modli k Jehovovi: „Uč mne činit vůli tvou [tvé zalíbení, pozn.], neboť ty jsi můj Bůh. Duch tvůj je dobrý; kéž mne vede do země bezúhonnosti.“ (Žalm 143:10, NS; vyd. 1957) Vědí, že se budou těšit z jeho dobré vůle, budou-li činit to, co se mu líbí.
17. S kým se musíme scházet a k čemu máme být při tom povzbuzováni a co potom obdržíme od Jehovy podle Přísloví 12:2, 22?
17 Zatímco se blíží „den pomsty“, je pro Jehovovy ‚lidi dobré vůle‘ stále důležitější, aby se scházeli, a to s pohnutkou činit si vzájemně dobro. Tak je nám to doporučeno ve slovech Židům 10:24, 25, NS: „Pečujme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a pravým skutkům, . . . povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte blížit se ten den.“ Tento způsob jednání nás posílí, abychom s vytrvalostí činili to, co je dobré v Jehovových očích, a abychom věrně oznamovali pravdy jeho Slova. Nikdy nezapomeňme tato Přísloví jeho moudrosti: „Dobrý nalézá lásku u Jehovy, ale muže nešlechetného potupí Bůh. Ohavností jsou Jehovovi rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.“ — Přísl. 12:2, 22.
18. Ve spojení s jakými oběťmi budou naše modlitby libé Jehovovi?
18 Zůstaneme-li v Jehovově dobré vůli, můžeme mít důvěru, že budou vyslyšeny naše modlitby. To platí zvláště tehdy, jestliže mu spolu se svými modlitbami přinášíme „oběti chvály“ a oběti, jež záleží v tom, že činíme dobro a dělíme se o věci s jinými, oběti, které jsou popsány v Židům 13:15, 16, NS. Potom se budou naše modlitby líbit Jehovovi, jak jsme o tom ujištěni v Příslovích 15:8 (NS): „Oběť zlých je Jehovovi odporná, ale modlitba upřímných je mu potěšením.“ — Jer. 6:20.
19. Od kdy a jak byl v poslední době Jehovův duchovní chrám učiněn ‚domem modlitby pro všechny národy‘ a kterými slovy to bylo předpověděno?
19 Během tohoto Jehovova ‚roku dobré vůle‘, který ještě trvá, byl Jehovův duchovní chrám učiněn domem modlitby pro všechny národy. To platí zvláště od roku 1935 n. l., kdy začal ke svému duchovnímu chrámu přivádět „velký zástup“ ctitelů „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“, aby mu přinášeli svatou službu na straně ostatku pomazaných učedníků Beránka Ježíše Krista. (Zjev. 7:9–15, NS) Zachovávají se duchovně čistými a zůstávají loajální vůči mesiášskému království, a proto mají radost z vědomí, že Bůh přijímá jejich oběti chvály, a z dobrých činů a toho, že se nesobecky dělí s druhými. K jejich povzbuzení bylo před dávnou dobou prorocky napsáno: „Ty přivedu k hoře svatosti své, a obveselím je v domě svém modlitebném. Zápalové jejich a oběti jejich příjemné mi budou na oltáři mém; nebo dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů.“ — Iz. 56:7.
20. Jakou prosbu vyjadřujeme ve své modlitbě, kterou vysíláme k nebi, a společnost lidí s jakou řečí proto vyhledáváme?
20 Jestliže je dnes někdo spojen s Jehovovými ‚lidmi dobré vůle‘, má velkou radost. Toužíme zůstat natolik čistí a natolik věrní, abychom mezi ně směli patřit. Proto neustále vysíláme k nebi svou modlitbu: „Pamatuj na mne, Jehovo, s dobrou vůlí k svému lidu. Ujmi se mne svou záchranou.“ (Žalm 106:4, NS) Když jsme ve společnosti těchto lidí, slyšíme řeč, která se Jehovovi líbí. „Rty spravedlivého — ty poznají dobrou vůli, ale ústa zlých jsou převrácenost.“ — Přísl. 10:32, NS.
21, 22. a) Jaký je rozdíl mezi minulostí, kdy jsme byli pod Jehovovým hněvem, a přítomností, kdy se těšíme z jeho dobré vůle? b) Jak dlouho bychom chtěli zůstat pod jeho dobrou vůlí a co proto provoláváme?
21 Kdysi jsme byli pod Božím hněvem, protože jsme nečinili vůli Jehovy Boha, neboli to, v čem má zalíbení. Ale nyní, když jsme se chopili příležitosti, kterou poskytuje jeho ‚rok dobré vůle‘, zdá se nám, jako by tento zážitek z minulosti trval pouze okamžik, pouze jeden zachmuřený, temný večer, který pominul. To nám připomíná slova žalmisty Davida, která vyslovil po tom, kdy přestal být v Boží nelibosti: „Neboť jeho hněv je na chvíli, jeho dobrá vůle na celý život. Večer se snad usídlí pláč, ale ráno je radostné volání.“ (Žalm 30:5, NS) Tím, že jsme se chopili poslední příležitosti v Jehovově ‚roku dobré vůle‘, byli jsme osvobozeni od přechodného večera pláče pod božským hněvem a vešli jsme s „radostným voláním“ do jitra jeho dobré vůle.
22 Kéž se postaráme o to, abychom byli v Boží přízni nejen jediné ráno, ale „celý život“. Máme příležitost dosáhnout toho, aby „na celý život“ znamenalo na věky. Potom budeme navždy s plným oceněním ‚radostně volat‘, protože budeme v Jehovově dobré vůli a naše volání bude volání díkůvzdání a chvalořečení, které mu budeme přinášet prostřednictvím Ježíše Krista.