Záchrana prostřednictvím Božího království je dnes možná
1. Jakého vyvrcholení nyní dosáhlo Boží předsevzetí, které nemohlo být nikdy zastaveno od doby, kdy byl Ježíš Kristus na zemi?
PO NAROZENÍ Ježíšově se čas nezastavil. Nezastavil se ani po jeho mučednické smrti, po jeho vzkříšení a vstupu do nebe, kde se posadil po Boží pravici. Stejně se nezastavilo ani Boží předsevzetí ve spojení s Ježíšem Kristem. Bůh si přeje, aby Ježíš Kristus převzal jako Pán neomezenou vládu nad obyvateli země, i když se lidští vládci snaží udržet si své panství. Dávno již pominul den, kdy dokonalý člověk Ježíš Kristus zemřel jako oběť za lidstvo. Nyní nadešel čas, aby začal vykonávat svůj královský úřad, k němuž byl pomazán Božím svatým duchem. Dávno již seděl po Boží pravici a čekal, až bude dosazen jako vládnoucí král. Období čekání již pominulo.
2. Co řekl prorocky král David o tom, že bude Pán čekat na Boží pravici, a co řekl apoštol Petr a co o tom čteme v Židům 10:12, 13?
2 Již dávno řekl král David pod inspirací: „Řekl Jehova Pánu mému [to jest Kristu, Pánu]: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. Berlu moci tvé vyšle Jehova z Siona, řka: Panuj uprostřed nepřátel svých.“ (Žalm 110:1, 2) O letnicích roku 33 n. l. vysvětlil křesťanský apoštol Petr v Jeruzalémě tisícům posluchačů: „Nechť proto celý dům Izraelský pozná s jistotou, že Bůh jej učinil i Pánem i Kristem, toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl.“ (Skut. 2:36, NS) O několik let později obdrželi hebrejští křesťané inspirovaný dopis, v němž bylo mezi jiným psáno (Žid. 10:12, 13, NS): „Ale tento muž obětoval jednu oběť za hříchy provždy a posadil se po pravici Boží, a od té doby čeká, až jeho nepřátelé budou učiněni podnoží jeho nohou.“ Toto období čekání již uplynulo před lety.
3. a) Kdy uplynula doba Ježíšova čekání v nebi? b) Proč se Ježíš nesnažil obnovit trůn krále Davida v Jeruzalémě?
3 Kdy? Ve dvacátém století, v roce 1914, kdy skončilo časové období, které Ježíš Kristus nazval „časy pohanů“ nebo „ustanovené časy národů“. Předpověděl, že Jeruzalém z jeho doby bude rozbořen a že jej národy budou pošlapávat, dokud neuplynou časy národů a neskončí toto pošlapávání. (Luk. 21:20–24, Menge; Překlad nového světa) I ve dnech apoštolů pošlapávaly pohanské národy, zastoupené římskou světovou mocí, to, co znázorňoval Jeruzalém, totiž království Jehovy Boha v rukou jeho vládce z královského rodu Davidova. Před římskou říší začal s pošlapáváním Babylón, když v roce 607 př. n. l. zničil Jeruzalém i s jeho chrámem; pošlapávání pokračovalo pod vládou Medo-Peršanů i pod vládou Řecka až do doby, kdy pohanská světová velmoc římská převzala vládu nad Jeruzalémem. Ježíš Kristus se tedy nesnažil obnovit pozemský trůn krále Davida v Jeruzalémě. Proč by se měl Ježíš v tomto ohledu snažit, jestliže sám předpověděl zničení Jeruzaléma, které pak skutečně přišlo v roce 70 n. l. prostřednictvím Římanů?
4. a) Co činil Ježíš v nebi po všechna ta léta, kdy čekal, a proč? b) Co měl Ježíš obdržet po uplynutí časů národů?
4 Ježíš Kristus věděl, že bude muset čekat na dobu, až bude moci vládnout jako král v Božím království, které kázal. Ježíš, který sám začal mluvit o námětu „časy národů“, věděl, že bude muset čekat po Boží pravici, dokud neuplynou „ustanovené časy národů“ 1 844 let po druhém zničení Jeruzaléma (v roce 70 n. l.). Nemohl změnit časy, které Bůh určil pro vývoj událostí na světě, a ani je nechtěl změnit. Během všech těch let, kdy čekal, sloužil jako Jehovův nejvyšší kněz a používal životodárných dobrodiní své výkupní oběti na své věrné učedníky na zemi, protože ti tvoří jeho církev neboli sbor. Proč? Protože měli být učiněni jeho spoludědici nebo spolukráli v Božím nebeském království. (Žid. 3:1; 6:18, 19; 10:10–22; Řím. 8:16, 17) Ale když v roce 1914 končily časy národů, jež trvaly 2 520 let, nadešla doba, kdy mohl Ježíš očekávat, že obdrží mesiášské království. Kde?
5. a) Kde měl Ježíš Kristus obdržet mesiášské království a kde měl být dosazen na trůn? b) Kdo jej měl dosadit za krále?
5 Ne na zemi, v pozemském městě Jeruzalémě, které tehdy patřilo k turecké říši, ale v nebi, kde byl Ježíš Kristus, trvalý dědic mesiášského království Davidova, v roce 1914. Aby bylo národům zabráněno v dalším pošlapávání Jeruzaléma, nemusel přijít na zem v lidské podobě a nemusel být dosazen a korunován jako král v pozemském Jeruzalémě. Kdo by jej tam konečně dosadil za krále? Jistě ne muslimští Turci, kteří se brzy nato vmísili do první světové války; ale ani Angličané, kteří 9. prosince 1917 odňali Turkům staré ohražené město Jeruzalém. Nikoli, Ježíš Kristus neměl opustit místo na pravici Boží v nebi a neměl přijít na zem, aby zde byl od lidí dosazen na doslovný trůn. Po uplynutí časů národů kolem 4.– 5. října 1914 byl Ježíš na nebeské hoře Sión neboli, jak je to vyjádřeno v dopise Židům 12:22, v ‚městě živého Boha, v nebeském Jeruzalémě‘. Tam měl být oslavený Ježíš Kristus dosazen za krále, a to Jehovou Bohem, nejvyšším, který to mohl učinit.
6. a) Jak bylo postaráno o to, aby národy přestaly v roce 1914 n. l. pošlapávat „Jeruzalém“? b) K jakému postupu proti národům přišel potom čas?
6 Národy tehdy nebyly ochotny přestat pošlapávat „Jeruzalém“ nebo to, co Jeruzalém znázorňoval. Že k tomu nebyly ochotny, dokazuje jejich boj o světovládu, který vedly v první světové válce. Ale všemohoucí Bůh se postaral o to, aby přestaly pošlapávat právo na panství, které patřilo královskému potomku Davidovu. Postaral se o to, aby Ježíš Kristus použil práva mesiášského panství, když jej dosadil za krále v „nebeském Jeruzalémě“. Od té doby již národy nepošlapávaly „Jeruzalém“, to znamená mesiášské královské panství. Přišel čas, kdy tyto národy měly být položeny jako podnož nohou Syna Božího, Ježíše Krista. Byl to čas, kdy měl tento mesiášský král ‚panovat uprostřed svých nepřátel‘. — Žalm 2:1–9; 110:1, 2.
7. a) S kým mají nyní co dělat národy, i ty, které slaví vánoce? b) Jakou otázku vyvolává světová situace a kdo ji má rozhodnout?
7 Národy dnes nemají co dělat s kojencem, jehož narození stoupenci křesťanstva údajně oslavují o vánocích. Mají co dělat s Božím mesiášským králem, který byl dosazen a zmocněn k tomu, aby postupoval proti všem nepřátelům svého světaširého panství. Toto království bude působit k záchraně lidského rodu, neboť tento nebeský nesmrtelný král může dokonale a spravedlivě vládnout nad celým lidstvem, zatímco národy postupují cestou, která vede k záhubě lidského rodu. Světová situace, jak se nyní rýsuje, dává podnět k otázce: Co má přetrvat, politické národy, nebo lidský rod? Ponechme rozhodnutí Bohu.
8. Která část Danielova proroctví (kapitola 2) se začala splňovat, když Bůh v roce 1914 dosadil na trůn svého krále v „nebeském Jeruzalémě“?
8 Když Bůh v roce 1914 dosadil svého mesiášského krále, Ježíše Krista, na trůn v „nebeském Jeruzalémě“, začalo se splňovat Danielovo proroctví o „kamenu“, který byl ulomen ze symbolické „hory“. Proroctví zní: „Kámen pak ten, kterýž udeřil v obraz [světových mocností], učiněn jest horou velikou, a naplnil všecku zemi. Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo a království to na žádného jiného nespadne, ale ono potře a konec učiní všechněm těm královstvím, samo pak státi bude na věky. Tak jak jsi viděl, že se s hory utrhl kámen [byl vylomen kámen, NS], kterýž nebýval v rukou, a potřel železo, měď, hlínu, stříbro a zlato.“ — Dan. 2:35, 44, 45.
9. Co nyní brzy způsobí mesiášský kámen a co to bude znamenat pro přítomný svět podle Ježíšova proroctví?
9 Od doby, kdy po uplynutí časů národů v roce 1914 n. l. byl s hory, symbolického panství Jehovova, vylomen královský mesiášský kámen, uplynulo nyní 56 let. Mesiášský kámen nyní již velmi brzy zasáhne svůj cíl, totiž panovníky celého přítomného světa. Bude to, jak čteme u Daniela 12:1, „čas soužení, jakéhož nebylo, jakž jest národ, až do toho času“. A Ježíš Kristus ukázal ve svém proroctví o skonávání světa, že tyto události patří k velkému soužení, „jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude“. A aby ukázal, jak nebezpečné budou tyto události, ještě připojil: „Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale pro vyvolené budou ty dny zkráceny.“ — Mat. 24:21, 22, NS.
10. a) Proč jsou Ježíšova slova pro nás dnes dobrým poselstvím? b) Koho Bůh zachrání v nadcházejícím „velkém soužení“?
10 Nejsou tato poslední Ježíšova slova dobrým poselstvím pro nás, kteří dnes stojíme před tímto „časem soužení“? Všemohoucí Bůh nepřipustí, aby toto „velké soužení“ dosáhlo takového rozsahu a trvalo tak dlouho, že by nebylo zachráněno „žádné tělo“. Pro své „vyvolené“, kteří zdědí s Ježíšem Kristem nebeské království, zkrátí Bůh tyto dny. Tak bude umožněna záchrana lidí. Lidský rod tedy bude na zemi trvat bez přerušení; nebude tedy doba, kdy by na zemi nebyli lidé. Ve dnech Noemových byl lidský rod téměř vyhlazen, neboť světaširou potopu přežilo pouze osm lidí, protože byli ve veliké arše, kterou k tomu účelu postavil Noe. (Mat. 24:38, 39; 1. Petra 3:20) Ačkoli nadcházející „velké soužení“ bude až dosud největší světovou katastrofou, nebude vyhlazen lidský rod, ale Bůh zachová své „lidi dobré vůle“, i když jich možná bude poměrně málo.
11. a) Jak bude vykonávána vláda nad zachráněnými lidmi? b) Jaké změny pak nastanou na zemi?
11 Pod jakou vládou potom budou tito lidé? Říše tohoto světa, i křesťanstvo, budou odstraněny, budou rozbity kamenem, mesiášským Božím královstvím. Vyplní se Danielovo proroctví a královský kámen se stane velkou horou a naplní celou zemi. Satan ďábel, bůh tohoto světa, nebude mít žádnou moc ani místo na této „hoře“. Během tisíciletého panství Kristova bude satan i se svými démony svázán a uvržen do propasti. (Zjev. 20:1–3, 7) Přežijící „lidé dobré vůle“ nebudou tedy moci být pod žádným jiným panstvím než pod novým nebeským panstvím, mesiášským královstvím trvalého dědice krále Davida, Ježíše Krista, a jeho spoludědiců nebeského království. Poměry na zemi se potom tedy zcela změní. Povstane na ní nová spravedlivá lidská společnost; bude tomu podobně jako po potopě, kdy Noe se svou rodinou dali nový, spravedlivý počátek lidskému rodu. Na tyto budoucí poměry poukázal apoštol Petr těmito slovy: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho zaslíbení, a v těch má přebývat spravedlnost.“ — 2. Petra 3:13, NS.
VĚČNÁ ZÁCHRANA
12, 13. a) Účinky kterého oznamování, jež lze slyšet o roku 1914, potom země v plné míře pocítí? b) Která slova díkůvzdání, jež byla pronesena v nebi, budou potom opakovat všichni, kteří se postavili na stranu Božího mesiášského království?
12 Země tedy pocítí celý účinek oznámení, které bylo slyšet v nebi po uplynutí časů národů v roce 1914, totiž: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude vládnout jako král na věky věků.“ (Zjev. 11:15, NS) Mnozí příslušníci nynější generace, kteří vážně přijali toto oznámení a postavili se na stranu mesiášského Božího království, aby obdrželi dobrodiní této nové vlády, neučinili to nadarmo. Budou hluboce vděčni za svou záchranu v boji, kdy Bůh vyjádří svůj hněv proti národům země, a budou opakovat historická slova, která byla pronesena v nebi:
13 „Děkujeme ti, Jehovo, Bože Všemohoucí, který jsi a který jsi byl, protože jsi se ujal své velké moci a začal jsi panovat jako král. Ale národy se rozhněvaly a přišel vlastní hněv a ustanovený čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána odměna tvým otrokům, prorokům a svatým a těm, kteří se bojí tvého jména, malým i velkým, a aby byli zničeni ti, kteří ničí zem.“ — Zjev. 11:15–18, NS.
14. a) Co budou považovat za velkou odměnu všichni, kteří budou zachráněni ve „velkém soužení“? b) V jakém stavu nebudou chtít ponechat zemi a co bude proto jejich cílem?
14 Jak rádi pak budou Boží „lidé dobré vůle“, až budou v boji „velkého dne Boha Všemohoucího“, v Armageddonu, odstraněni všichni, kteří ničili zem! (Zjev. 16:14–16) Jak budou rádi, že patří k těm, kteří se báli Božího jména, a proto působili jako křesťanští svědkové Jehovovi! Svou záchranu ve „velkém soužení“, které by lidé bez Jehovovy ochrany nikdy nemohli přežít, budou považovat za velkou odměnu za to, že se vždy báli jeho jména! Nespokojí se s tím, že by ponechali zemi ve zpustošeném stavu, do kterého ji uvedly národy svým nezodpovědným jednáním. Budou si přát uvést všechno opět do pořádku. Jejich cílem tedy bude učinit ze země ráj, neboť vědí, že to je Boží nezměnitelné předsevzetí, které oznámil již dávno Adamovi a Evě v zahradě Eden. (1. Mojž. 1:26–28) Mají také zájem na tom, aby ještě jiní, ba mnozí jiní, mohli vejít do rozkoše tohoto světaširého ráje. Kdo?
15. a) S kým by velmi rádi sdíleli zemi ti, kteří přežijí „soužení“? b) Více než jaký nadcházející skutek záchrany zahrnuje Boží předsevzetí zachránit lidský rod?
15 Jsou to všichni, o nichž je zmínka ve slovech díkůvzdání Jehovovi Bohu: „Přišel tvůj vlastní hněv a ustanovený čas, aby byli souzeni mrtví.“ Jsou to tedy „mrtví“! Zemřelí „svatí“ budou ovšem vzkříšeni k nebeskému životu, aby vládli s Ježíšem Kristem jako králové nad lidstvem. Jsou však ještě nespočetní další zemřelí, mezi nimi mnozí, kteří se báli Božího jména, ‚malí i velcí‘. Aby tito mrtví mohli být souzeni dokonalým, spravedlivým nebeským královstvím, musejí být vzkříšeni, musejí se vrátit ze svých hrobů, jak v zemi, tak i v moři. Ježíš Kristus přece i za ně obětoval svůj lidský život. (1. Tim. 2:5, 6) Boží předsevzetí vzhledem k záchraně lidského rodu tedy zahrnuje více než jen zachování části dnes žijících lidí v světaširém ‚velkém soužení‘, aby se mohli dožít pořádku jeho království. Zahrnuje také vzkříšení všech mrtvých, za které obětoval Ježíš Kristus, Boží Syn, svůj dokonalý lidský život. Protože Ježíš Kristus má celou zásluhu svého výkupného, neboli celou cenu své oběti, může působit v nebi jako Boží nejvyšší kněz a může poskytnout vzkříšeným dobrodiní své oběti.
16. Kdo bude také na základě Ježíšova slibu mezi vzkříšenými?
16 Jedním z mrtvých, kteří budou vzkříšeni, bude soucitný zločinec, který byl popraven na kůlu s Ježíšem Kristem. Ježíši, nad jehož hlavou byl upevněn nápis „To je král židovský“, řekl přece tento zločinec s nadějí: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ Ačkoliv bylo patrné, že to nebude již onoho dne, řekl mu Ježíš: „V pravdě ti dnes pravím, budeš se mnou v ráji.“ (Luk. 23:38–43, NS) Až Ježíš přijde do svého království a začne přetvářet zemi v ráj, splní svůj slib, který dal zločinci.
POZEMŠTÍ ZÁSTUPCI NEBESKÉHO KRÁLOVSTVÍ
17, 18. a) Jak se bude potom lišit způsob jmenování viditelných zástupců mesiášského království od způsobu, jímž se ujímají moci dnešní vlády? b) Jak je v Žalmu 45 popsáno Ježíšovo oprávnění jmenovat viditelné zástupce svého království?
17 Bývalí králové, císaři, presidenti, guvernéři a diktátoři nesmějí očekávat, že se po svém vzkříšení automaticky ujmou moci nebo že budou opět vládnout nad svými dřívějšími poddanými nebo spoluobčany. Starý svět, který byl pod vládou satana, boha tohoto světa, nebude totiž existovat. Na celé zemi pak bude Boží nový svět pod vládou jeho mesiášského nebeského království. Mezi obyvateli země přirozeně musí být pořádek, ale nebudou rozděleni do národů, kmenů nebo ras jako dnes. Všichni obyvatelé země, kteří budou žít pod královstvím, budou spravováni a organizováni jako jeden rod, jako jedna rodina, protože všichni pocházejí z jednoho těla a krve a byli vykoupeni obětí vykupitele Ježíše Krista. Jeho neviditelné nebeské království bude na zemi viditelně zastoupeno lidmi; tito zástupci nebudou voleni lidem, ale vyvolí je a jmenuje Ježíš Kristus. V Žalmu 45:6, 7, 16 (NS) čteme prorocká slova o tom, že má povinnost a právo to učinit:
18 „Žezlo tvého království je žezlo upřímnosti. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi bezzákonnost. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání více než tvé druhy. Na místě tvých předků budou tvoji synové, které ustanovíš za knížata po celé zemi.“ — Žid. 1:7–9.
19. a) Jak bude potom vykonáváno panství nad zemí? b) Komu budou muset skládat viditelní zástupci tohoto panství účty za vykonávání svého úřadu?
19 Pozemské říše, které zklamaly a selhaly, budou patřit minulosti. Nad zemí bude teokratické panství. Výsledkem bude jednotné, harmonické, spravedlivé a pokojné panství. Všichni, kteří budou jmenováni jako zástupci tohoto panství, nebudou za svůj úřad skládat účty lidu, ale Ježíši Kristu, Bohem pomazanému králi. Ježíš Kristus bude vládnout v souladu se svými prorockými tituly „Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje“ a své panství míru bude podporovat ‚soudem a spravedlností, od tohoto času až na věky‘. — Iz. 9:6, 7.
20. Co učiní Ježíš v souladu se svým titulem „Otec věčnosti“?
20 Jak hluboký smysl má Ježíšův titul „Otec věčnosti“! Je to božské ujištění, že jeho panství přinese poddaným život — věčný život. Ježíš bude vládnout otcovsky a jeho vykoupení poddaní budou jeho dětmi, které bude živit, uzdravovat a které přivede k lidské dokonalosti, aby se pak mohli prokázat hodnými věčného života na rajské zemi. Potom může být věčně jejich otcem a oni mohou být věčně jeho dětmi.
21. a) V jakém rozsahu zachrání Bůh lidský rod? b) Čím Bůh korunuje záchranu lidského rodu působením svého království?
21 Jak to všechno objasňuje skutečnost, že záchrana lidského rodu Božím královstvím neznamená záchranu našeho rodu k dočasnému novému životu na zemi. Lidský rod bude zachráněn k tomu, aby žil na věky šťastně na rajské zemi způsobem, který se líbí Bohu. Jehova Bůh již nikdy nepřipustí, aby lidský rod přišel do nebezpečí zničení. Vytvořil člověka proto, aby obýval zemi. Lidský rod nemá nikdy zaniknout. Lidstvo, které na rajské zemi dosáhne dokonalosti, nikdy nevymře. Všemohoucí Bůh Jehova zachrání lidský rod svým královstvím a toto panství bude mít navěky úspěch a přinese trvalé dobré výsledky. To je dobré poselství, které pochází z nejspolehlivějšího zdroje. Oznamuj je široko daleko. Kéž všichni, kteří tě slyší a věří, přijmou tuto spolehlivou naději a žijí pak jako Boží „lidé dobré vůle“.