Při vychovávání učedníků hovořit k srdci
„Z hojnosti srdce ústa mluví.“ — Mat. 12:34.
1. Co vše zahrnuje úkol křesťana a co se musí stát, aby byl správně vykonán?
ÚKOL křesťana nespočívá pouze v tom, aby poučoval učedníka o biblických pravdách, nýbrž měl by mu též vštěpovat lásku, ocenění, pokoru, víru, ano všechno ovoce Božího ducha, o kterém je zmínka v Galatským 5:22, 23. Křesťan má úkol pomáhat jiným, aby ‚odložili starou osobnost, která odpovídá jejich dřívějšímu životu a která je zkažená jejich klamnými žádostmi, aby se obnovili v síle, která pohání jejich mysl, a aby oblékli novou osobnost, stvořenou podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrnosti‘. (Ef. 4:20–24) To vyžaduje více než pouhé vědomosti. Musí být hovořeno k srdci zájemce tak, že jej to pohne, aby nastoupil cestu spravedlnosti.
2. K čemu může být přirovnáno srdce a proč musíme dávat pozor na to, co v něm uskladňujeme?
2 Srdce je ve skutečnosti něco jako zásobárna, v níž může být uskladněno mnoho věcí. Člověk může uskladňovat ve svém srdci dobré i zlé věci. Studiem Božího Slova, Bible, čerpá z nesmírné plnosti Jehovovy zásobárny a tím plní svou zásobu dobrými věcmi, neboť ‚Bůh je dobrý‘. (Mar. 10:18) Televizí, kinem, divadlem, novinami a časopisy, které nám staví před oči zločiny a nemravné jednání, můžeme si naproti tomu lehce přivlastnit špatné myšlenky a názory. Snad to někdo bude popírat, ale Bible nás napomíná k opatrnosti slovy: „Všeliká cesta člověka přímá se zdá jemu, ale kterýž zpytuje srdce, Jehova jest.“ (Přísl. 21:2) Jehova se nedá oklamat, když zkouší naše srdce, aby zjistil, jaké zásoby v něm máme uskladněné. Co v něm můžeme mít?
3. a) Co řekl Ježíš o srdci? b) Jak může být napraveno zlé srdce?
3 Ježíš Kristus ukázal, že člověk může mít ve svém srdci mnoho zlých věcí. Když řekl náboženským zákoníkům a farizejům, že jejich uctívání je marné, protože lpějí na svém podání, předložil jim podobenství, které je v biblické zprávě podáno takto: „A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte. Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka. Tehdy přistoupivše učedníci jeho, řekli jemu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se? A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude. Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou. I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství. Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste? Nerozumíte-liž, že všechno, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven? Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka. Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání. Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, to nepoškvrňuje člověka.“ (Mat. 15:10–20) Jen síla Božího Slova, která působí bezprostředně na srdce, může zatlačit špatné, bezcenné věci, jež jsou v něm uloženy, a nahradit je ovocem Božího ducha, kterým můžeme dosáhnout věčného života.
MYSL, CESTA K SRDCI
4. Jaká je mimo jiné spojovací cesta k srdci a co o tom řekl apoštol Pavel?
4 Jak může být vštípen do srdce člověka postoj, ovládaný křesťanskými vlastnostmi? Slovy: „Ze srdce vycházejí zlá myšlení“ ukázal Ježíš, že naše mysl je nejkratší spojnice k našemu srdci a že ústa jsou jakousi hlásnou troubou srdce. Z naší mysli vycházejí závěry a v naší mysli je zlé jednání vymyšleno a naplánováno, dříve než je provedeno. Proto se musí působit nejprve na rozum, na mysl člověka, dříve než může být srdce vyčištěno, změněno a ochraňováno. Nechtěl apoštol vyjádřit právě tuto myšlenku slovy: „A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.“? (Řím. 12:2) Mysl musí být posilněna myšlenkami, které jsou inspirovány Bohem.
5. a) Jaké je nejdůležitější spojení k naší mysli? b) Proč je rozumné plnit srdce dobrými věcmi?
5 Nejdůležitější spojovací cestou k naší mysli jsou orgány smyslů. To, co vidíme, slyšíme, cítíme, chutnáme a hmatáme, ovlivňuje bezprostředně naši mysl. Měli bychom tudíž vidět Boží Slovo tím, že studujeme Bibli, a slyšet je tím, že jsme přítomni na shromážděních, kde se o něm mluví. Čím víc to děláme a čím víc přeměňujeme naučené ve skutky, tím máme větší užitek. Když použijeme to, co se učíme z Božího Slova, jsou všechny naše smysly zaměstnány. Hovoří se k srdci a ústa reagují shodně, „neboť z hojnosti srdce ústa mluví“. (Mat. 12:34) Srdce, které je naplněno myšlenkami z Božího Slova, nutí člověka, aby mluvil dobré a činil dobré. Ze srdce nevychází jen síla k zachování ryzosti, věrnost božským zásadám a láska k spravedlnosti, nýbrž také láska, pokoj, shovívavost, radost, laskavost, dobrota, víra, mírnost a sebeovládání. Na tyto věci musí být zaměřeno srdce těch, z kterých chceme udělat učedníky se stejnými vlastnostmi jaké měl Kristus. — Fil. 4:6–9.
HOVOŘIT K SRDCI DOBRÝM VZOREM
6. Jaká je další spojovací cesta k srdci a co o tom říká Pavel?
6 Než můžeme vychovávat jiné, musíme pracovat sami na sobě. Kristus Ježíš, velký Učitel, nám zanechal dokonalý vzor, který bychom měli následovat. (1. Petra 2:21, 23) Přirozeně by měli lidé, kterým chceme vštípit křesťanské vlastnosti, vidět tyto vlastnosti na nás. Apoštol Pavel psal Titovi: „Mladší muže stejně napomínej, aby byli počestní; buď jim ve všem vzorem dobrých skutků.“ (Tit. 2:6, 7, Ži) Je stěží něco, co by více ovlivnilo mysl člověka, než dobrý vzor. Proto máme být vzorem, který je hodný napodobení. Pavel se nebál říci: „[Věci], kterýmž jste se i naučili, je i přijali, a slyšeli i viděli na mně. Ty věci čiňte, a Bůh pokoje budeť s vámi.“ (Fil. 4:9) A Korintským psal: „Staňte se mými napodobiteli jako i já jsem Kristův.“ (1. Kor. 11:1, NS) Chceme-li působit na srdce jiných a ovlivňovat je, musíme být vzorem hodným napodobení. Jsme jím skutečně?
7. Proč význačně působí dobrý vzor na srdce?
7 Aby se hovořilo k srdci člověka, musí to, čemu učíme, být v souladu s tím, co děláme. Pavel psal: „A ty tedy jiného sic učíš, ale sám sebe neučíš, kážeš, aby se nekradlo, ale kradeš? Zakazuješ cizoložit, ale cizoložíš? Ošklivíš si modly, ale statky chrámové si osvojuješ?“ (Řím. 2:21–24, Ži) Mohli bychom v tomto myšlenkovém pochodu ještě pokračovat a říci: „Ty, který říkáš: ‚Měl bys číst pravidelně Bibli‘, čteš ji sám pravidelně? Ty, který říkáš: ‚Nemáš být hmotařský‘, vedeš bujný život a hýříš v přebytku hmotařského světa?“ Měli bychom se z toho poučit, že to, co se učí, co se dělá a co je možno vidět, by mělo být navzájem v souladu. Dobrý vzor je nutný; jen tak vniknou potřebné bohulibé vlastnosti do srdce člověka.
OPRAVOVAT SRDCE KÁZNÍ
8. a) Jak pomáhá kázeň opravovat srdce? b) Jak může být srdce podrobeno kázni?
8 Je ještě jiná spojovací cesta k srdci nebo jiná možnost, jak k němu hovořit. Jehova, který stvořil srdce, řekl: „Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu? Já, Jehova, kterýž zpytují srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho.“ (Jer. 17:9, 10) Jelikož srdce je takové, musí učitel dávat pozor na slabosti a nekřesťanské sklony studujícího a taktně mu je stavět před oči, aby mohly být opravovány kázní. Je zájemce hrdý a pyšný? Je přespříliš kritický a nevděčný? Jaký je jeho postoj srdce? Tím způsobem zkouší učitel vždy znovu svoje vlastní srdce, aby pokud možno zjistil, zda nějaká špatnost nezačala zapouštět kořeny. Dávej pozor na tyto slabosti, zatímco pokračuje biblické studium, a pracuj na nich. Nebuď v tomto ohledu shovívavý ani k sobě ani k zájemci, neboť to by nebyla pomoc. Člověk je snadno nakloněn k tomu, aby řekl: „Jsme všichni nedokonalí. Každý z nás dělá chyby.“ To je pravda; ale chyby se dají opravit, když se přiměřeně namáháme. Snad musíme poprosit jiné, aby nám v tom pomohli. Povahové slabosti mohou být přemoženy, jinak by nás Bůh nevyzýval, abychom utvářeli svou osobnost podle obrazu jeho Syna Ježíše Krista. Neměli bychom se dát svést lstivostí srdce k myšlence, že nemáme zapotřebí, abychom se měnili nebo opravovali. Srdce studujícího je vychováváno ke kázni poučováním ve spravedlnosti a tím, že je vytrvale podněcováno správnými věcmi.
9. Které příklady ukazují, že je správné poukazovat jiným na jejich slabosti, a k čemu vede poslouchání rad, které jsou přitom dávány?
9 Dávej proto pozor na slabosti ve víře studujícího. Bůh varoval Kaina a řekl mu, co má činit. „Obrátíš-li se, abys činil dobře, zdaž nebude povýšení? Ale neobrátíš-li se, abys činil dobře, hřích se skrývá u vchodu a jeho žádost je po tobě; budeš ty moci nad ním panovat?“ (1. Mojž. 4:7, NS) Ježíš Kristus poznal slabost bohatého mladého předáka a proto mu řekl: „Jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi.“ (Mat. 19:21) Ale ani Kain ani mladý boháč neposlechli dobré rady, která jim byla dána. Naproti tomu nesčíslní jiní uposlechli dobré rady a stali se Božími služebníky.
JAK CHRÁNIT SRDCE
10, 11. a) Jak ochraňujeme srdce? b) Jakou roli hraje náš postoj při ochraňování srdce?
10 Srdce se mění, když se soustavně a rozhodně namáháme opravovat chyby podle Božího Slova. Tím také chráníme srdce. Musíme pravidelně studovat Boží Slovo. Tak přitéká nepřetržitě pravda do naší mysli a do našeho srdce. Také modlitba je potřebná, neboť jejím prostřednictvím se přibližujeme Bohu a Bůh se přibližuje nám. Kromě toho se musíme učit uvažovat o Božím Slově, to jest o Božích výrocích a zaslíbeních, neboť tím se zabýváme dobrými myšlenkami. A konečně kazatelská činnost nám dává příležitost vyjádřit naši radost a jiné pocity. Proto se vážně snaž jednat podle křesťanských zásad, abys projevoval ovoce ducha.
11 Činíme dobře, když dáváme pozor na svůj postoj k jiným osobám, určitým místům nebo věcem. Měli bychom působit na jiné lidi budujícím způsobem a stále pozitivně myslet. To nám pomáhá vidět i dobré stránky našich bratrů, nejen jejich slabosti. Pak budeme projevovat i lásku, která buduje, lásku, která mluví vždy pochvalně o Božím Slově, jeho organizaci i všeobecně o bratrech. Jsme pak doporučením pro kazatelskou činnost a pro shromáždění Božího lidu a ukazujeme svou radost, že jsme v těchto „posledních dnech“ jeho služebníky.
PŘEDOBRAZY STÁLOSTI
12. Co říká Bible a dějiny o utrpení a statečnosti křesťanů a jak to, že nazýváme šťastnými ty, kteří vytrvali?
12 Dějiny ukazují, že křesťané byli žalářováni, upalováni na hranici, stínáni před svými dětmi a vrháni do propasti, že jejich domy a vesnice byly vypalovány, jejich ženy obnažovány a znásilňovány a dokonce jejich nevinné děti vražděny. Apoštol Pavel vysvětluje: „Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé trpělivosti, v tísních, v nouzích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, ve zmatcích, v námahách, v bezesnosti, v postech.“ (2. Kor. 6:4, 5, Ži) V témže dopise mluví Pavel o svých vlastních utrpeních a o tom, že Boží duch zvládne každou situaci. (2. Kor. 11:23–28) Snad to zní neuvěřitelně, ale i dnes, ve dvacátém století, jsou lidé, kteří vytrpěli takové zkoušky a utrpení. Boží duch je však i dnes s to zvládnout každou zkoušku, která člověka může postihnout. Proto je možno i dnes říci: „Hle, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali“, neboť se mohou spolehnout na Boží zaslíbení, že jim dá věčný život. — Jak. 5:11, NS; Zjev. 2:10.
PRONÁSLEDOVÁNI PRO SVOU NEUTRALITU
13. a) Proč museli Boží služebníci trpět pro svou neutralitu? b) K čemu to vedlo?
13 Křesťané se nemíchají do politiky tohoto světa, protože nejsou částí tohoto světa. (Jan 17:16; Jak. 1:27; 4:4) Poněvadž jsou pověřeni Bohem, aby kázali jeho království, nemohou na přání světské vrchnosti přestat sloužit Bohu. (2. Kor. 3:5; Skut. 4:18–20; 5:27–29) Sám Ježíš Kristus, když byl na zemi, nepřijal politický úřad. I následovníci jeho šlépějí se vystříhali každého vměšování do politiky. V knize „Na cestě k civilizaci; světové dějiny“ čteme: „Křesťané se zdráhali plnit určité povinnosti, které příslušely římským občanům . . . Odmítali zastávat politický úřad.“ Pro svůj neutrální postoj vyvolávali křesťané proti sobě vždy znovu hněv římské říše. Jejich budova víry stála ale tak pevně, že odolala náporům jejich zuřivých nepřátel. My nazýváme dnes šťastnými ty, kteří vytrvali.
14. Která skupina lidí vytrpěla v přítomnosti mnohá utrpení a jak se jim přitom vedlo?
14 V časopise Student je v článku nazvaném „Původní církev“ řečeno o přítomnosti: „Svědkové Jehovovi mají s prvními křesťany víc společného než příslušníci uznávanějších církevních společností.“ Také svědkové Jehovovi museli již mnoho vytrpět pro svou neutralitu. Nacionální socialisté, kteří byli známí tím, že dovedli mistrovsky zlomit lidskou vůli, pokoušeli se zoufale, aby přivedli svědky Jehovovy tak daleko, že by se vzdali své křesťanské neutrality, ale jejich pokusy žalostně ztroskotaly. Věrní svědkové Jehovovi se pevně přidržovali své ryzosti k Bohu. V hojně prodávané knize Stát SS bylo mezi jiným řečeno: „Na začátku války byli v koncentračním táboře Sachsenhausen vyzváni badatelé Bible [svědkové Jehovovi], aby sloužili ve vojsku. Při každém zdráhání bylo deset z jejich řad zastřeleno. Po čtyřiceti obětech se toho SS vzdaly . . . Není možno se ubránit dojmu, že psychologicky se SS zcela nevypořádaly s problémem badatelů Bible.“ Soudní moc totalitního státu může Jehovovy služebníky žalářovat a mučit, když to Jehova na svědectví připustí, ale žádná instance nemůže zavřít do žaláře Jehovova ducha, který činí z těchto lidí vítěze. Svědkové Jehovovi dokázali, že mají v srdci vlastnosti, které jim pomáhají vytrvat ve zkoušce, takže se jim dostane záchrahy.
15. Proč bylo ukrutně nakládáno s Jehovovými křesťanskými svědky v Malawi a jakou víru prokázali?
15 V Malawi, zemi ve střední Africe, propukla v říjnu 1967 hrůzná vlna pronásledování, protože svědkové Jehovovi se zdráhali vstoupit do určité politické strany a vykazovat se stranickou legitimací. Nesčíslné množství žen svědků Jehovových bylo znásilněno. Čtyřicet z nich bylo těhotných. Bylo s nimi tak špatně nakládáno, že všechny potratily. Protože se zdráhaly koupit si stranickou legitimaci, byly tlučeny a hanobeny a jejich majetek byl zničen. A přece se nepodařilo presidentu Bandovi v Malawi přinutit svědky, aby se vzdali své ryzosti a zapřeli svého Boha Jehovu. Srdce bylo jejich hnací silou. Byly v nich vychovány pravé křesťanské vlastnosti.
16. a) Jaké další zkoušky museli snášet Jehovovi svědkové v Malawi? b) Jaké otázky bychom si měli klást a proč?
16 Ve vesnici Ntifinyire byl jeden svědek Jehovův, který se zdráhal koupit si stranickou legitimaci, od Bandovy mládeže nejprve zbit a pak vzali nůž a udělali mu kolem paží i nohou i na hlavě mnoho řezných ran. Jiným svědkům vráželi patnáct centimetrů dlouhé hřeby do nohou, propichovali nohy dráty a vyzývali k běhání. Jiní opět byli mučeni tím, že jim přitlačovali hořící kusy dřeva na ruce, nohy, hlavu a celé tělo. Vzdor tomuto strastiplnému mučení zdráhali se svědkové Jehovovi vzdát se svého náboženského přesvědčení nebo zapřít svého Boha Jehovu. Dovedl bys v takové zkoušce vytrvat? Snad budeš jednoho dne stát tváří v tvář zkoušce své víry. Odolá tvoje víra?
PRONÁSLEDOVÁNI RODINNÝMI PŘÍSLUŠNÍKY
17. Jaké utrpení museli snášet manželky a manželé, jakému zaslíbení mohou důvěřovat a proč?
17 Již v Kristových dnech byly ženy, které musely pro svou křesťanskou víru snášet protivenství od svých nevěřících mužů, a manželé, kteří z téhož důvodu snášeli protivenství od svých nevěřících žen — a dnes je tomu právě tak. Ve Spojených státech hrozil muž své ženě, že ji opustí, jestliže nepřestane studovat Bibli. Když již snášela více než rok zármutek a veliké trápení, nastala u jejího muže změna smýšlení. Brzy nato se dala pokřtít jako svědek Jehovův. — V Brementonu (Washington) snášel manžel trpělivě protivenství od své ženy. Po nějakém čase nastala u ní změna smýšlení a nyní studují společně Bibli. Když se v New Yorku pijan a kuřák vzdal svých špatných zvyků, nebyla jeho žena naprosto spokojena se změnou, která se s ním stala. Byla zuřivá a předhazovala mu, že je očarován „svým novým náboženstvím“. Zlobila se především proto, že se po dvanáct let marně snažila přimět jej k tomu, aby odložil své špatné zvyky. Nyní, když se mu konečně s pomocí Božího ducha podařilo se polepšit, nelíbilo se jí to a podnikala vše, co bylo v její moci, aby otřásla jeho ryzostí, ano dokonce byla násilná. Pak mu jednoho dne dala ultimatum: má volit mezi ní a Jehovou. Přirozeně se rozhodl pro Jehovu a pro svoji službu. Od toho okamžiku se zdráhala prát mu prádlo a vařit pro něj. Když to neotřáslo jeho ryzostí, opustila jej. Mnoho vytrpěl, a my nazýváme šťastnými ty, kteří vytrvali. Ví, že mu budoucnost přinese ještě mnoho těžkostí. Žádný svědek Jehovův neujde zkouškám dokud je přítomný zlý svět a satan ještě není spoután. Ale i když jeho problém je veliký, Boží duch jej vždy zvládne. Apoštol Pavel nám dává ujištění: „Bůh je věrný, on vás nenechá pokoušeti nad vaši možnost, ale s pokušením dá i východisko, abyste je mohli snésti.“ (1. Kor. 10:13, Ži) Vzhledem k tomuto zaslíbení můžeme zajisté vložit celou svou důvěru na Jehovu. — Př. 3:5–7.
18. a) Proč musí být vštípena do srdce schopnost vytrvat? b) Jakou naději můžeme mít, když pěstujeme tuto schopnost?
18 Schopnost vytrvat je bezpodmínečně nutná. Tato schopnost musí být vštípena do našeho srdce, máme-li přežít „velké soužení“ jako Bohu oddaní, pokřtění učedníci Kristovi. Potřebujeme ji nejen, abychom přežili ohnivé zkoušky, jež na nás snad přijdou nyní i ve „velkém soužení“, ale také, abychom mohli žít v Božím spravedlivém novém pořádku na zemi. (Mat. 24:21, 22) Proti dobrým věcem, které působí Boží duch, není zákona a budou trvat na nedohlednou dobu. Jehova, který stvořil mamutí stromy s jejich takřka neomezeným životem, postaral se také o to, abychom my, jeho rozumem obdaření tvorové, mohli dosáhnout prostřednictvím jeho Slova, jeho ducha a jeho organizace schopnosti vytrvat a byli zachráněni. Když vštípíme tuto schopnost do svého vlastního srdce i do srdce lidí, s kterými studujeme Bibli, abychom jim pomohli stát se Bohu oddanými, pokřtěnými Kristovými učedníky, bude nám propůjčen nejdrahocennější majetek: nekonečně trvající život.