Zachovej si správný postoj ke kázání království

„Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi, všem národům na svědectví; a potom přijde konec.“ — Mat. 24:14, NS.

1. Jaký postoj ke své víře měli první křesťané a k jakému jednání je to podněcovalo?

PRVNÍ křesťané nepovažovali svou víru prostě za nějaké jiné náboženství, které by jim osobně lépe vyhovovalo. Nikoli! Byli pevně přesvědčeni o tom, že poznali pravdu o Jehovovi Bohu, a o jeho předsevzetí a že druzí rovněž potřebují toto poznání, jež vede k záchraně. (Jan 17:3) Jejich přesvědčení je vedlo k intensivní kazatelské činnosti. Inspirovaná biblická zpráva zní: „Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista.“ (Skutky 5:42) Hlásíš se i ty ke křesťanství? Jestliže ano, účastníš se stejně horlivě a se stejným nadšením tohoto kazatelského díla? Musí skutečně všichni praví křesťané kázat království?

2, 3. Kterými slovy ukázal Ježíš svůj postoj ke kazatelské činnosti?

² Ježíš Kristus, zakladatel křesťanství, měl tento názor. Ano, považoval dokonce kazatelskou činnost za hlavní účel svého příchodu na zem. Svým následovníkům řekl: „Pojďmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel.“ (Marek 1:38) Jaké poselství přišel kázat, to ukázal těmito slovy: „Musím oznamovat dobré poselství o království Božím, neboť k tomu jsem byl poslán.“ — Luk. 4:43, NS; 8:1.

³ Ano, kázání království bylo Ježíšovým hlavním úkolem; bylo Božím záměrem, aby Ježíš oznamoval tuto nebeskou vládu, která nakonec odstraní ze země všechnu nespravedlnost a postará se o to, aby se na zemi děla Boží vůle. (Mat. 6:9, 10) Ježíš v každé době dokazoval, že má správný postoj k dílu, které mu uložil jeho Otec. Důležitost tohoto díla jednou znázornil slovy: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal a abych dokončil jeho dílo.“ — Jan 4:34, NS.

4, 5. a) Jak Ježíš jasně ukázal, že jeho následovníci mají rovněž kázat království? b) Jaké účinky měla kazatelská činnost prvních křesťanů?

⁴ Dílo, které Ježíš konal, spočívalo mimo jiné také v tom, že školil své učedníky ke kázání království. Měli se rovněž věnovat převážně tomuto dílu. Ježíš to ukázal tehdy, když dal dvanácti z těch, které obzvlášť školil, tento pokyn: „Až půjdete, kažte, řkouce: ‚Království nebeské se přiblížilo.‘“ Bylo možno říci, že království se „přiblížilo“, protože Ježíš Kristus, který byl určen jako král Božího nebeského království, byl v jejich středu. Ježíš proto vybízel své učedníky, aby šli do domů a přinášeli lidem toto důležité poselství. Vysvětlil jim, jak mají pozdravit obyvatele při vstupu do domu a jak by jim měli přednést poselství o království. Později vyslal sedmdesát vyškolených učedníků, kterým dal podobné pokyny. (Mat. 10:5–7, NS; 11–14; Luk. 10:1–11) I po své smrti a vzkříšení se objevil svým učedníkům, aby je povzbudil k pokračování v kazatelské činnosti.

⁵ Když se po svém vzkříšení ukázal ‚více než pěti stům bratrů‘, kteří se zřejmě shromáždili v Galileji, řekl jim: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, . . . učíce je zachovávat všechny věci, které jsem vám přikázal.“ (1. Kor. 15:6; Mat. 28:10, 19, 20, NS) Učedníkům, kteří byli svědky jeho návratu do nebe, potom řekl: „Budete mi svědky. . . až do nejvzdálenější končiny země.“ (Skutky 1:8, NS) Když vzkříšený Ježíš povzbudil tyto první křesťany, byli naplněni horlivostí a nadšením. Měli správný postoj k tomuto dílu a jejich horlivost, s níž kázali království, přinesla pozoruhodné výsledky. Dějepisec Edward Gibbon, který nebyl přítelem křesťanství, přiznal: „Horlivost prvních křesťanů vedla k tomu, že se postupně rozšířili do každé provincie, ano téměř do každého města [římské] říše.“a

KÁZÁNÍ KRÁLOVSTVÍ V NAŠÍ DOBĚ

6. Jaké otázky vznikají ve spojení s kazatelským dílem v dnešní době?

⁶ A dnes? Jsou dnes křesťané rovněž povinni kázat království? Dostává se jim stejného školení v kazatelském díle, jaké měli křesťané prvního století? Způsobí Boží království skutečně spravedlivé poměry na zemi?

7. Uveď některé z důkazů, podle nichž lze poznat Kristův příchod v královské slávě.

⁷ Ježíš Kristus poukázal již před devatenácti sty lety na svou neviditelnou druhou přítomnost v královské slávě a na „skonávání systému věcí“. Mimo jiné předpověděl: „Národ povstane proti národu a království proti království a budou nedostatky potravin a zemětřesení na jednom místě za druhým. Všechno to je počátek tísnivých bolestí.“ (Mat. 24:3–13, NS) Války nesrovnatelného rozsahu a bezpříkladně kruté, doprovázené nedostatkem potravin, zemětřeseními, rostoucí bezzákonností a jinými jevy, měly patřit k důkazům, které měly být znamením neviditelné, druhé přítomnosti Kristovy a času konce přítomného světa.

8. a) Co dokazuje, že nadešel čas druhé přítomnosti Kristovy a že jsme vstoupili do „posledních dnů“ přítomného světa? b) Jaké důležité dílo musí být vykonáno, dříve než přijde „skonání“?

⁸ Vstoupili jsme již do této pamětihodné doby dějin, o které mluvil Ježíš? Vidíme, že se v našich dnech dějí věci, které podle jeho předpovědi měly být znamením jeho druhé přítomnosti v královské slávě? Ano! Události, jež se odehrály před očima generace, která již žila v roce 1914, přesně odpovídají věcem, jež měly nastat podle prorockých slov Ježíše a jeho učedníků. Skutečnost, že se tyto věci dějí v nebývalém rozsahu, dokazuje nade všechny pochyby, že žijeme v čase druhé přítomnosti Kristovy a v „posledních dnech“ přítomného světa. (2. Tim. 3:1–5; 2. Petra 3:3, 4) Proto dnes musí být kázáno důležité poselství týkající se Božího království, jak Ježíš předpověděl slovy: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi, všem národům na svědectví; a potom přijde konec.“ „Toto dobré poselství“ je kázáno. — Mat. 24:14, NS.

9. Co všechno zahrnuje „dobré poselství“ o Božím království, které musí být nyní kázáno?

⁹ „Dobré poselství“ o Božím království, které je dnes kázáno, je poselství, že toto království bylo zřízeno v nebi a že Ježíš Kristus tam byl dosazen na trůn a vládne uprostřed svých nepřátel. To znamená, že satan, ďábel, byl svržen z nebe do blízkosti země a že již brzy bude uvězněn v propasti a celý jeho zlý svět bude zničen. Jaké je to dobré poselství! (Žalm 110:1, 2; Zjev. 12:7–12; 20:1–3) „Dobré poselství“ obsahuje také ujištění, že všichni, kteří slouží Bohu, přežijí konec přítomného světa a budou pak po celou věčnost užívat pokoje pod vládou království. (1. Jana 2:17; Žalm 37:9–11, 29) Můžeme považovat za štěstí, že žijeme ve dnech, o nichž čteme v Bibli prorocká slova: „Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo, . . . potře a konec učiní všechněm těm královstvím, samo pak státi bude na věky.“ — Dan. 2:44.

10. a) Jaký je správný postoj ke kázání království? b) Jak dokázali svědkové Jehovovi, že mají správný postoj?

¹⁰ Věříš, že dnes žijeme v době, kdy se splňují tato biblická prorocká slova? Věříš skutečně, že stojíme bezprostředně před koncem všeho zla a před zřízením nového světa pod Božím královstvím? Spoléháš se s důvěrou na splnění božských příslibů o době, kdy již nebude nemocí a bolestí ani smrti? (Zjev. 21:3, 4) Jestliže ano, pak bys jistě rád sděloval i druhým „toto dobré poselství“! Ve skutečnosti neexistuje na zemi důležitější dílo, na němž bychom se dnes mohli podílet. Jehova Bůh, stvořitel člověka, dal sám příkaz ke kázání království. Proto se svědkové Jehovovi oddaně věnují této činnosti; více než 1 250 000 svědků se nyní účastní ve 203 zemích pravidelně oznamování ‚tohoto dobrého poselství‘. Jako první křesťané, tak jsou i oni ochotni školit jiné a pomáhat jim v kázání poselství o království. Schůzky jejich sborů slouží převážně tomuto účelu.

CO BY NÁM MOHLO BRÁNIT V ZACHOVÁVÁNÍ SPRÁVNÉHO POSTOJE

11, 12. a) Proč někteří považují za obtížné vytrvale kázat? b) Když jsme poznali, jak mnozí lidé reagovali na kazatelskou činnost Ježíšovu, měli bychom ztratit odvahu, jestliže nás někdo nepřijme?

¹¹ Někteří se sice začali účastnit kázání království, ale mají pocit, že je obtížné vytrvale v kázání pokračovat. Určité překážky způsobily, že ztratili správný postoj ke kazatelské činnosti. Říkají si: „K čemu je to dobré? Poselství o Božím království nikdo neposlouchá.“ Lhostejnost, kterou lidé projevují vůči „dobrému poselství“, je zbavila odvahy. Stalo se ti někdy, že jsi ztratil odvahu, když majitelé bytů nechtěli poslouchat poselství o království? Měli bychom však očekávat něco jiného? Bylo tomu vůbec někdy tak, že by většina lidí skutečně poslouchala poselství, které jim přinášeli Boží služebníci?

¹² Jak se například chovali lidé ve dnech Ježíšových, když slyšeli poselství o království? Většinou toto dobré poselství nepřijali, ačkoli jim je oznamoval sám Ježíš. Ano, Ježíš řekl: „Srdce tohoto lidu ztučnělo a poslouchali svýma ušima rozmrzele a zavírali své oči, aby nikdy neviděli svýma očima a neslyšeli svýma ušima a aby nepochopili smysl toho svým srdcem a neobrátili se zpět, abych je uzdravil.“ (Mat. 13:15, NS) Ačkoli většina lidí tehdy projevovala odmítavý postoj, Ježíš si zachoval horlivost pro dílo, které mu svěřil jeho Otec. Bylo Boží vůlí, aby kázal poselství o království; byl proto rozhodnut věnovat se tomuto dílu bez ohledu na to, jak budou lidé reagovat. Měl správný postoj a my bychom měli tento postoj rovněž rozvíjet. I kdyby se z lidí, jimž kážeme, nikdo nestal pravým učedníkem, neznamená to, že naše kazatelská činnost je marná nebo že v nás Bůh nemá zalíbení.

13. Jak dokázal Jeremiáš, že měl správný postoj vůči svému pověření kázat, a čemu se od něj můžeme naučit?

¹³ Povšimněme si služby proroka Jeremiáše. Jehova Bůh jej pověřil, aby kázal svým vzpurným, tvrdošíjným krajanům, kteří se odvrátili od pravého uctívání Boha. Jehova řekl: „Když jim mluvíš všecka slova tato, ani tebe neposlouchají, a když voláš na ně, neohlašují se tobě.“ (Jer. 7:27) Mohli by lidé, kterým snad kážeme, být ještě odmítavější? Ačkoli Izraelité v oné době byli mimořádně lhostejní vůči Bohu, Jeremiáš jim svědomitě kázal čtyřicet let. Je ovšem pravda, že někdy ztrácel odvahu. (Jer. 20:9) Přesto však měl na paměti důležitost kazatelského díla; zachoval si k němu správný postoj a jeho neotřesitelná věrnost se Jehovovi líbila. Dnes si Jehova přeje, aby bylo kázáno „všem národům na svědectví“, dříve než přijde konec, a rovněž se mu líbí, posloucháme-li jeho příkaz a s vytrvalostí dále kážeme.

14, 15. a) Co by nám mohlo rovněž bránit v zachování správného postoje ke kázání království a jakou nesprávnou představu bychom mohli mít o Božím názoru na to, co konáme v jeho službě? b) Co Bůh vyžaduje od svých služebníků a jaký bychom proto měli mít postoj?

¹⁴ Odmítání a lhostejnost však nejsou jediné příčiny, proč někteří, ačkoli začali kázat „toto dobré poselství o království“, později ochabují nebo docela přestanou. Jsou ještě další překážky, které mohou někomu bránit v zachování správného postoje pokud jde o důležitost kázání království. Jednou z příčin může být to, co Ježíš nazval „životními starostmi“, jež se dnes zřejmě stávají stále těžším břemenem. — Luk. 21:34, NS.

¹⁵ V dnešní společnosti, v níž převládá duch konkurence, se může stát, že dostáváš stále nové úkoly a jsou kladeny stále nové požadavky na tvůj čas. Snad tě tvůj zaměstnavatel vystavuje stále většímu tlaku. Neočekávaně ti možná vyvstanou velké finanční povinnosti a začneš si dělat starosti, jak bys je mohl splnit. Cítíš možná stísněnost proto, že se horší tvé zdraví a ubývají ti síly. To všechno by v tobě mohlo vyvolávat myšlenku, že Bůh nemá zalíbení v tom mále, co můžeš věnovat jeho službě, pokud jde o čas a sílu. To však není pravda. Jehova Bůh nevyžaduje od svých služebníků víc, než mohou dát. Sám se raduje z „penízku vdovy“, pokud nemůžeš dát více. (Luk. 21:1–4, NS; Mat. 11:28, 29) Správný postoj ke kazatelskému dílu tedy spočívá v tom, že křesťan dělá to, co dělat může. To je všechno, co Bůh vyžaduje.

16. Jaké další překážky brání některým v zachování správného postoje ke kázání království?

¹⁶ Kázání království je nejdůležitější dílo, které je dnes vykonáváno na zemi. Jsou však ještě další překážky, které nám mohou bránit v zachovávání správného postoje k tomuto dílu. Velkou překážkou mohou být například hmotařská přání nebo cíle. Tak tomu bylo u Démase, misionářského druha apoštola Pavla, který Pavla opustil, „zamilovav svět“. (2. Tim. 4:10) Možná, že též v tvém životě vyvstalo něco nebo někdo, působící na tebe tak přítažlivě, že si myslíš, že nemůžeš odolat. (1. Jana 2:15–17) Další překážkou, která by ti mohla bránit v zachovávání správného postoje, je posměch nebo opovržení přátel nebo příbuzných. (Mat. 10:33–38) Strach před špatným zacházením a pronásledováním může také způsobit, že ztrácíš se zřetele důležitost vytrvalého kázání. (2. Tim. 3:12) Možná, že jsi ztratil správný postoj proto, že jsi se urazil pro něco, co někdo řekl nebo udělal. Místo abys věc urovnal způsobem, který doporučuje Bible, přemýšlel jsi o věci tak dlouho, až se v tvých očích stala tak velikým problémem, že jsi ztratil správný postoj ke kázání království. — Mat. 18:15–17; Žalm 119:165.

PŘÍČINA NESPRÁVNÉHO POSTOJE

17. Proč je tak obtížné zachovat správný postoj ke kazatelskému dílu?

¹⁷ Proč je dnes tolik věcí, jež nám mohou bránit v zachovávání správného postoje k nejdůležitějšímu dílu, jež je dnes konáno na zemi? Jednou z hlavních okolností jsou naše projevy vrozené nedokonalosti a naše slabosti. Působí proti našim snahám poslušně plnit Boží vůli. (Žalm 51:5; Řím. 7:18–21) Kromě toho jsou však ještě velmi účinné a vlivné síly, jež by nás mohly vést k vytvoření nesprávného postoje a mohly by nás přimět k tomu, abychom přestali kázat Boží království. Apoštol Pavel napsal křesťanům o těchto nepřátelích: „[Čelte] lstivým úkladům ďáblovým; neboť nevedeme boj proti krvi a tělu, ale proti . . . světovládcům této temnoty, proti zlým duchovním silám v nebeských místech.“ (Ef. 6:11, 12, NS) Tyto mocnosti jsou duchovní osoby, které skutečně existují. Dokonce v naší generaci, jež zažila rok 1914, je Boží král Ježíš Kristus svrhl z nebe a nyní vedou poslední zoufalý boj proti nám, aby se pomstily. Bible poukazuje na tuto generaci slovy: „Běda zemi a moři, neboť ďábel k vám sestoupil a velmi zuří, protože ví, že má krátké časové období.“ — Zjev. 12:9, 12, NS.

18. Jaký postoj bychom měli mít k ďáblovu úsilí, aby nám zabránil v kázání?

¹⁸ Co tedy zamýšlíš dělat? Vzdát se? Podaří se ďáblu a jeho démonům přimět tě, abys přestal s kázáním? Nebo proti nim budeš bojovat všemi dostupnými prostředky a ničím se nedáš odradit od další účasti na nejdůležitějším díle, které se dnes koná na zemi? Apoštol Pavel řekl, že křesťané musí vést neustále duchovní boj tím, že vyvracejí „rozumování a všechno pyšné, co se zvedá proti poznání Boha“. (2. Kor. 10:3–5, NS) Nesmíme připustit, aby v nás ďábel vyvolal nesprávný postoj, který by mohl způsobit, že bychom ochabli ve své horlivosti nebo vůbec přestali konat Boží vůli.

19. Jak by v nás mělo působit vědomí, že naši bratři zůstávají věrní přes všechno, co proti nim ďábel podniká?

¹⁹ Apoštol Petr rovněž označil ďábla jako skutečně existujícího nepřítele a řekl: „Postavte se proti němu, pevní ve víře, s vědomím, že tatáž utrpení přicházejí na celé společenství vašich bratrů ve světě.“ (1. Petra 5:8, 9, NS) Jak na tebe působí poznání, že tvoji bratři na celém světě musí čelit stejným těžkostem jako ty a přece zůstávají věrní? Nepovzbuzuje tě to? Neposkytuje ti to důvěru, že i ty můžeš dále věrně kázat bez ohledu na překážky, které ti snad mohou vyvstat? Ano, mohou-li tvoji bratři věrně vytrvat ve zkouškách, můžeš vytrvat i ty!

JAK MŮŽEME ZACHOVAT SPRÁVNÝ POSTOJ

20, 21. Jak nám správný postoj k naší oddanosti Bohu pomáhá nacházet radost v kázání i přes zkoušky a těžkosti?

²⁰ Možná, že se však zeptáš: „Jak je možno účastnit se s radostí kazatelského díla přes překážky a těžkosti a nacházet v něm uspokojení?“ Lidé v území, kde pracuješ, snad vůbec nejsou zvlášť nepřátelsky zaměření, ale jsou pouze velmi lhostejní, a to tě zbavuje odvahy. Jak je možno zachovat správný postoj za takových okolností?

²¹ Jistě ti pomůže, budeš-li pamatovat na to, proč kážeš. Oddal jsi se dílu a dal jsi se pokřtít proto, abys symbolizoval oddanost dílu kázání království? Nebo jsi se oddal osobě, Jehovovi Bohu, abys činil jeho vůli bez ohledu na to, co bude požadovat? Ovšem, oddal jsi se Jehovovi a kážeš proto, že jeho vůlí je, aby nyní bylo na celé zemi oznamováno poselství o jeho zřízeném království. (Mat. 24:14) Nepomáhá nám to, abychom viděli věc ve správném světle? Ano, neboť neztrácíme-li se zřetele svůj cenný vztah k Jehovovi, působí nám radost všechno, co činíme na jeho pokyn. Je přirozené, že rádi děláme něco, co působí radost a co je užitečné někomu, jehož milujeme, a protože hluboce milujeme Jehovu Boha, je pro nás radostí kázat království, jímž bude ospravedlněno jeho jméno a splněno jeho předsevzetí.

22. Čeho je kromě svědomitého kázání dobrého poselství o království ještě třeba, abychom dosáhli Jehovova schválení?

²² Myslíme-li na svou oddanost Jehovovi, budeme pamatovat i na to, že, chceme-li se líbit Jehovovi, musíme činit daleko více než jen kázat. Musíme též přizpůsobit svůj život podle dokonalého příkladu, který nám Bůh dává. Jinými slovy, musíme přinášet ovoce jeho ducha, k němuž patří láska, laskavost, mírnost a sebeovládání, a musíme těchto vlastností používat ve styku se svými bližními. (Gal. 5:22, 23) Dále musíme vést mravně čistý život, to znamená, že se nesmíme dopouštět cizoložství ani smilstva, že se nesmíme opíjet, nesmíme lhát ani krást, neboť Jehova nenávidí všechny, kteří činí tyto věci. (1. Kor. 6:9, 10) Ačkoli tedy kázání království je nejdůležitějším dílem, jež je dnes konáno na zemi, byla by, jak víme na základě správného postoje ke své oddanosti Bohu, naše účast na tomto díle v Božích očích bezcenná, kdybychom nezachovali svůj vnitřní postoj k němu plněním jeho dalších požadavků.

23, 24. Jak nám může úvaha o vztazích mezi manželi pomoci, abychom rozpoznali souvislost mezi kázáním království a naším vnitřním vztahem k Jehovovi Bohu?

²³ Proto je velmi důležité, abychom neustále viděli ve správném světle kazatelské dílo i svůj cenný vztah k Jehovovi, který nám vznikl naší oddaností. K poznání této skutečnosti nám může pomoci znázornění: Když dospělá žena vstupuje do manželství, ví, že jejím nejdůležitějším úkolem bude vedení domácnosti a výchova dětí, a také ví, že s tím je spojeno mnoho práce. Tuto práci však vykonává ráda a svědomitě, ne snad nutně pro práci samotnou, ale protože si uvědomuje, že tím může velmi přispět k zachování a posílení svazku lásky, který ji poutá s jejím mužem.

²⁴ Z podobného důvodu se můžeme radovat z práce, která je spojena s kázáním království. Neradujeme se samozřejmě z lhostejnosti a z nevlídných nebo dokonce zlomyslných poznámek, s nimiž se někdy setkáváme v kazatelské službě. Nikoli, radujeme se proto, že víme, že naší poslušností Božího příkazu o kázání je upevňován a posilován náš vnitřní vztah k Jehovovi. Jestliže tedy zachováváme svůj cenný vztah k Jehovovi, který vznikl naší oddaností, zachováme si zralý postoj ke kazatelskému dílu. Budeme se jej horlivě účastnit, a to ze správné pohnutky: protože milujeme Jehovu a chtěli bychom ctít jeho jméno. — 1. Jana 5:2, 3.

25. a) Jak bylo možné, že Ježíš mohl mít potěšení v konání Boží vůle, ačkoli bylo v jeho případě spojeno s hrozným utrpením? b) Jakou podivuhodnou výsadu máme my dnes?

²⁵ Ano, myšlenka, že nám kázání království poskytuje příležitost, abychom projevovali svou lásku k Jehovovi Bohu a svou oddanost vůči němu, nám pomáhá zachovat správný postoj k této činnosti. Takový postoj měl i Ježíš. Řekl: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože.“ (Žalm 40:7, 8, NS; Žid. 10:5–10) Ježíš řekl tato slova, ačkoli činění Boží vůle pro něj znamenalo posměch, potupu a nakonec smrt na mučednickém kůle. (Žalm 22:7, 8, 16; Iz. 53:5, 7) Bylo pro něj potěšením kázat, protože tím mohl dokázat svou neotřesitelnou lásku k Bohu, ale také proto, že svou věrností v tomto díle dal svému Otci možnost odpovědět satanovi na jeho tvrzení, že lidé nebudou sloužit Bohu z lásky. (Přísl. 27:11; Job, kapitoly 1 a 2) Také pro nás může být ze stejných důvodů potěšením konat Boží vůli. Ve skutečnosti je výsadou podílet se na ospravedlňování Božího jména a spolupracovat na díle, jež obšťastňuje jeho srdce!

26. Jak nám může pravá láska k našim bližním pomoci k zachování správného postoje ke kázání království?

²⁶ Další činitel, který nám pomáhá zachovat správný postoj ke kázání království, je pravá láska k našim bližním, myšlenka, že jim svým jednáním prospíváme. Měli bychom myslet na to, že svědomitým kázáním můžeme přispět k záchraně lidí, jimž hrozí jistá smrt v rychle se přibližujícím zničení přítomného světa. V Příslovích čteme: „Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ježto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?“ (Přísl. 24:11) Také apoštol Pavel zdůraznil, že naše dílo může působit k záchraně života, neboť řekl: „Dávej neustále pozor na sebe a na to, čemu učíš. Vytrvej v těchto věcech, neboť budeš-li to činit, zachráníš sám sebe i ty, kteří ti naslouchají.“ (1. Tim. 4:16, NS) Spolupůsobit k záchraně bližních — to je jistě nádherná příležitost, jak jim můžeme dokázat svou lásku.

27. Jaká požehnání obdržíme dnes i v budoucnosti, budeme-li Bohu věrně sloužit a kázat dobré poselství o jeho království?

²⁷ Dnes jistě neexistuje vznešenější výsada, než se účastnit kázání království. Účast na tomto díle je pro nás ochranou. Naše myšlenky jsou zaměřeny k Bohu a zabývají se činěním jeho vůle a to má za následek, že se neobracíme k věcem, jež Bůh odsuzuje. (Gal. 5:19–21) Tímto způsobem s ním také úzce spolupracujeme v jeho díle. Jaká je to přednost! (1. Kor. 3:5–9) Nezapomeňme také na podivuhodnou odměnu, kterou Jehova Bůh zaslíbil jako požehnání svým věrným služebníkům. Toto požehnání znamená, že přežijí konec přítomného světa a že se budou těšit z věčného života v dokonalém zdraví v jeho spravedlivém novém pořádku. (1. Jana 2:17; 2. Petra 3:13; Zjev. 21:3, 4) Skutečně máme všechny důvody k tomu, abychom sloužili Jehovovi a podle jeho vůle kázali toto dobré poselství o jeho království, dříve než přijde „skonání“. — Mat. 24:14.

[Poznámka pod čarou]