Věčný život ve svobodě Božích synů
20. Co cítí andělé při zničení smilnice, velikého Babylóna, avšak jak reagují na nebeské události, které jsou připodobněny počestnému lidskému manželství?
20 Tyto rysy počestného lidského manželství mohly být použity k znázornění věcí v souvislosti s nebeským královstvím a manželstvím Beránka Ježíše Krista s jeho nevěstou, sborem 144 000 učedníků, kteří „byli vykoupeni z lidí jako první ovoce pro Boha a Beránka“. Je vylíčeno, jak nebeští andělé jásají nad zničením velké smilnice, velikého Babylóna, a nad svatbou Božího Syna. Říkají: „Chvalte Jah, protože Jehova, náš Bůh, Všemohoucí, začal panovat jako král. Radujme se a jásejme a vzdejme mu slávu, neboť přišla svatba Beránkova a jeho manželka se připravila.“ Apoštolu Janovi je rovněž řečeno: „Piš: Šťastní jsou ti, kteří jsou pozváni k večeři na svatbě Beránkově.“ (Zjevení 14:4; 19:6–9) Vyvrcholení této nebeské svatby se rychle blíží.
Požadavek počestného manželství
21. a) Kterým podstatným rysům počestného manželství musejí vyhovět praví křesťané? b) S kterým křesťanským příkazem je to v souladu?
21 Všechny tyto schválené svatby, zaznamenané ve Svaté bibli, jsou vzorem pro provedení pravého křesťanského sňatku. Je nutno splnit tyto podstatné rysy: Měl by být proveden obřad podle zákonných požadavků země a před svědky, kteří mohou připojit své podpisy k potvrzení zákonného sňatku. Manželství by mělo být prokázáno použitím všech potřebných zákonných listin a ověřený doklad o manželství by měl být zařazen u příslušného úřadu nebo správního odboru zemské vlády. Takto se nově oddaní partneři, manžel a manželka, stávají zákonně odpovědnými vůči sobě navzájem a získávají prospěch z právní ochrany a jiných zákonných výsad pro sebe a pro děti vzešlé z manželství. Tímto způsobem poslouchají ti, kteří touží být Kristovými následovníky, jeho příkazu: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:17) César vyžaduje správnou věc vzhledem k manželství muže a ženy, a stejně tak i Jehova Bůh.
22. a) Jsou všichni Jehovovi ctitelé povinni uzavírat manželství a vychovávat děti? b) Co řekl Ježíš o zvolení si svobodného života? c) Smí se osoba, která si zvolí, že zůstane svobodná, dopustit smilstva?
22 Ctitelé Jehovy Boha, kteří nyní žijí ve spojení s jeho novou smlouvou, nejsou povinni vstupovat do manželství a vychovávat děti. Jestliže takový ctitel, který je svobodný, chce vstoupit do manželství, musí tuto vážnou věc rozhodnout sám. Nemusí vést celibátní život, ani když je duchovním pastýřem, dozorcem (epískopos) nebo pomocným služebníkem (diákonos) sboru. Jestliže si zvolí celibátní život neboli život duchovního eunucha, je to jeho vlastní svobodná vůle. O tom, zda je pro muže vhodné, aby se oženil, Ježíš řekl: „Ne všichni lidé učiní místo tomuto slovu, ale jen ti, kteří mají ten dar. Neboť jsou eunuchové, kteří se již jako takoví narodili z lůna své matky, a jsou eunuchové, kteří byli učiněni eunuchy lidmi, a jsou eunuchové, kteří se sami učinili eunuchy pro nebeské království. Kdo tomu může učinit místo, ať tomu učiní místo.“ (Matouš 19:10–12) Ten, kdo se takto ze své vlastní vůle učiní obrazným eunuchem, nemá právo dopustit se pro úlevu smilstva.
23, 24. Co říká apoštol Pavel ve srovnání dobrých věcí manželského a svobodného života?
23 Boží ctitel, který takto dobrovolně zůstane svobodný a uchová své tělesné panictví, je prost odpovědnosti za manželského druha a děti. Apoštol Pavel říká o poměrně dobrých rysech manželského života a svobodného stavu:
24 „Vskutku chci, abyste byli prosti starosti. Neženatý muž se stará o věci Pánovy, jak by dosáhl Pánova uznání. Ale ženatý muž se stará o věci světa, jak by dosáhl uznání své ženy, je tedy rozdělený. Dále, nevdaná a panna se stará o Pánovy věci, aby byla svatá jak na těle, tak i na duchu. Naproti tomu vdaná žena se stará o věci světa, jak by dosáhla uznání svého muže. To vám však říkám k vašemu osobnímu užitku, nikoli abych před vás kladl osidlo, nýbrž abych vás pohnul k tomu, co jest vhodné a co znamená stálou pozornost k Pánu bez rozptylování.“ — 1. Korintským 7:32–35, NS; Ro.
25. Co radil Pavel jako vodítko pro ty, kteří shledávají, že jejich pohlavní vášně jsou silné?
25 Snad by křesťan rád zůstal svobodný, aby mohl sloužit Pánu Bohu bez rozptýlení, ale možná shledává, že pohlavní vášeň je v něm příliš silná nebo se příliš snadno roznítí. Co by měl dělat, jestliže nesložil žádný dobrovolný slib celibátu neboli obrazného eunušství? Apoštol Pavel radí: „Pravím pak svobodným a vdovám: Je pro ně dobré zůstat tak, jak jsem já sám. Nemají-li však sebeovládání, pak nechť vstoupí do manželství, neboť, je lépe vstoupit do manželství, než být rozpálen vášní.“ (1. Korintským 7:8, 9) Za takových okolností je lépe zákonně a počestně uzavřít manželství, než upadnout do pokušení, když je někdo rozpálen vášní, a spáchat hřích smilstva. Proto Pavel rovněž říká: „Ale pro daleko rozšířené smilstvo nechť každý muž má svou vlastní ženu a každá žena svého vlastního manžela.“ — 1. Korintským 7:2.
Kolik žijících manželských druhů je dovoleno
26. Kolik žijících manželských druhů smí mít oddaný křesťan a jak to ukazuje Ježíš?
26 Jestliže se oddaný, pokřtěný křesťan rozhodne převzít odpovědnost manželství, na kolik žijících manželských druhů má právo s Božím schválením? Odpověď je nám ukázána v Ježíšových slovech. Když Ježíš rozmlouval o rozvodové záležitosti podle Mojžíšova zákona, řekl židovským farizeům: „S ohledem na vaši zatvrzelost vám Mojžíš povolil rozvádět se, ale od počátku tomu tak nebylo. Pravím vám, že každý, kdo se rozvádí se svou ženou — vyjma z důvodů smilstva — a ožení se s jinou, dopouští se cizoložství.“ (Matouš 19:3–9) Jak to? Protože by měl ve skutečnosti dvě žijící ženy a nebyl by opravdu volný od své první zákonné ženy pro nějakou pohlavní nemravnost. Od začátku v zahradě Eden bylo Božím záměrem, aby muž měl pouze jednu ženu. Bůh vytvořil pro Adama jen jednu ženu.
27. Jaký manželský požadavek stanoví Bible pro ty, kteří jsou příklady pro sbor jako křesťanští dozorci?
27 Tento požadavek mít jen jednu žijící žen je prakticky uplatněn u křesťanského dozorce (epískopos), který má být příkladem pro celý sbor. Apoštol Pavel uvádí podrobně dobré vlastnosti, které musí mít muž, aby byl způsobilý pro úřad dozorce, a píše: „Usiluje-li někdo o úřad dozorce, přeje si práci pravého druhu. Dozorce by proto měl být bezúhonný, muž jedné ženy, umírněný ve zvycích, zdravé mysli, pořádný, milující cizince, způsobilý k vyučování, ne pijan ani rváč, nýbrž rozumný, nikoli hádavý, nikoli milovník peněz, muž, který spravuje pravým způsobem svou vlastní domácnost, který drží děti se vší vážností v poddanosti; (vskutku, nedovede-li muž spravovat svůj vlastní dům, jak bude pečovat o sbor Boží?).“ — 1. Timoteovi 3:1–5; 1. Petra 5:1–3.
28. a) Je požadavek pro pomocníky dozorce odlišný? b) Znamená to, že mají být pouze ženatí muži ustanoveni jako služebníci?
28 Tentýž požadavek ohledně počtu žijících žen je uplatněn i na dozorcovy pomocníky, neboť Pavel říká dále: „Nechť pomocní služebníci jsou manželé jedné ženy a vedou správným způsobem děti i své vlastní domácnosti.“ (1. Timoteovi 3:12) Není žádný požadavek, aby dozorce nebo pomocný služebník byli ženatí muži. Na příklad mladý muž Timoteus, jemuž Pavel psal, byl dozorcem (episkopos), ale není žádný záznam, že byl ženatý. Důležité je však to, že jestliže dozorce nebo pomocný služebník je snad ženatý, je mu dovoleno, aby byl ženatý jen s jednou žijící ženou. Proto apoštol Pavel, když píše jinému dozorci, Titovi, říká: „Abys provedl jmenování starších mužů od města k městu podle příkazů, které jsem ti dal; je-li tam někdo bez obžaloby, manžel jedné ženy, mající věřící děti, které by nebyly viněny z prostopášnosti nebo ze vzpurnosti. Neboť dozorce — jako Boží správce — musí být bezúhonný.“ — Titus 1:5–7.
29–31. a) Je rozdílnost náboženského vyznání platným důvodem k rozvodu? b) Jakou pěknou radu dává apoštol Pavel k tomuto bodu?
29 Co však, jestliže manželka dozorce nebo pomocného služebníka je nevěřící nebo je členkou náboženského systému, který nesprávně tvrdí, že je křesťanský? Musí se s ní dát rozvést pro nevíru nebo pro rozdíl náboženského vyznání? Nikoli! Nevíra nebo rozdílnost náboženského vyznání víry není oprávněným biblickým důvodem pro rozvod s manželským druhem, který je mravně věrný svému věřícímu druhovi. Jakýkoli krok k oddělení musí být učiněn nevěřícím druhem. Apoštol Pavel se zabývá ve svém pojednání o manželství i touto věcí a říká:
30 „Má-li některý bratr nevěřící ženu a ta je přece ochotná s ním bydlet, pak ať ji neopouští; a žena, která má nevěřícího muže, který je přece ochotný s ní bydlet, ať neopouští svého muže. Neboť nevěřící muž je posvěcen ve vztahu ke své ženě a nevěřící žena je posvěcena ve vztahu k bratrovi; jinak by skutečně vaše děti byly nečisté, ale nyní jsou svaté. Jestliže se však nevěřící chystá odejít, pak jej nechte jít; bratr nebo sestra nejsou za takových okolností vázáni, ale Bůh vás povolal k pokoji. Neboť jak víš, ženo, zda nezachráníš svého muže? Nebo jak víš, muži, zda nezachráníš svou ženu?
31 Proto myslím, že to je dobré vzhledem k naší přítomné nouzi, že je pro muže dobré, aby zůstal, jak je. Jsi připoután k ženě? Přestaň hledat uvolnění. Jsi uvolněn od ženy? Přestaň hledat ženu. Ale i kdyby ses oženil, nespácháš žádný hřích. A vdá-li se panna, nespáchá žádný hřích. Ale ti, kteří to učiní, budou mít soužení v těle.“ — 1. Korintským 7:12–16, 26–28.
Odluka — zákonná nebo podle dohody
32. a) Může se stát, že Bůh neuznává zákonný rozvod? b) Co řekl Ježíš v rozhovoru o této věci, jak je zaznamenáno u Matouše 19:6?
32 Co však, jestliže se jedna strana tohoto manželství uchýlí k rozvodu? Pak ovšem zákon země a soudy a policie a jiní zákonní úředníci uznají tento rozvod a budou podle toho jednat. Ale pro oddaného, pokřtěného křesťana je velkou otázkou, zda takový rozvod uznává a schvaluje Bůh a Boží Slovo. Mohou být případy, kdy se Bůh a soudy neshodují v názoru o platnosti uvolňující moci rozvodového výnosu. A v takovém případě se musí křesťan postavit na stranu Boží, musí zaujmout Boží stanovisko a dát Bohu, co mu patří, spíše než se řídit zákonem a hlediskem césarovým a jiných ‚vyšších mocí‘. Když Ježíš Kristus rozmlouval o tom, které rozvody Bůh schvaluje a uznává a které ne, řekl: „Takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil týmž jařmem, nechť žádný člověk nerozděluje.“ (Matouš 19:6) Jaké jsou tedy důvody pro rozvod, který skutečně ruší manželský svazek před Bohem i před lidmi?
33. a) Co poznáme o rozvodu, když si přečteme Malachiáše 2:16? b) Co řekl Ježíš u Lukáše 16:18 o člověku, který dosáhne rozvodu a pak uzavře nové manželství?
33 U Malachiáše 2:16 čtou všichni, kteří zkoumají otázku rozvodu: „Neboť nenávidím rozvod, praví PÁN, Bůh Izraele, a poskvrnění oděvu násilím, praví PÁN zástupů.“ (RS; AS; Mo; ŽNS; Ro; NS) A dále, Pán Bůh dal člověku dar manželství, a proto mělo být velmi těžké, aby někdo od něj obdržel platný rozvod. Ježíš Kristus byl zde na zemi hlavním Božím mluvčím. Co o tom on řekl? U Lukáše 16:18 prohlásil: „Každý, kdo se rozvádí se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se cizoložství, a kdo se ožení se ženou, která je rozvedená [apolelyménen] se svým mužem, dopouští se cizoložství.“ (NS; RS; Mo; AP) Z toho lze vidět, že tři osoby se mohou pro rozvod zaplést do hříchu proti Bohu. Znamená to však, že vůbec žádný rozvod není platný a že nemá být povolen rozvod z žádného důvodu? Nuže, pro každý rozvod je působící příčina a v Ježíšových dnech byly různé druhy rozvodu, jak ukazuje Matouš 19:3. Ale Lukáš 16:18 (shora citovaný) neuvádí působící příčinu nebo druh rozvodu a neuvádí je ani Marek 10:11, 12. To nás nutí, abychom se obrátili k jiným Ježíšovým citátům o této věci.