Bojovat proti sklíčenosti

JSI někdy sklíčený? To není nic neobvyklého! Také mnozí jiní lidé jsou někdy stísněni, což je tak či onak skličuje. Kromě toho, takové pocity skleslosti nejsou ničím novým.

Snad jsi začal dělat něco, o čem se domníváš, že se to vyplatí, snad jsi se začal učit nové řeči. Nebo se může stát, že jsi začal nový a lepší způsob života v křesťanské kazatelské službě. Z počátku sis myslel, že tě nic nemůže přimět, aby ses vzdal. Potom se však něco stalo. Někde vznikl tlak, který vede ke sklíčenosti.

Někdy může přirozeně příčina být v nás samotných. Je možné, že jsme nemocní nebo tělesně či duchovně vyčerpaní. Pak se člověk snadno poddá sklíčenosti. Zdravý, odpočinutý člověk může se naproti tomu dívat na problémy optimisticky.

Ačkoli cítíme sami v sobě tlak, který vede ke sklíčenosti, velmi často hrají úlohu vnější činitelé. Tak je tomu v případě, procházíme-li osobními zkouškami nebo máme-li pocit, že osobně selháváme nebo jsme něčím hořce zklamáni. Je-li člověk sklíčen, ztrácí přechodně optimismus, odvahu a naději; je ve „stísněné náladě“. Jak můžeme bojovat proti sklíčenosti?

PŮSOBÍ-LI TLAK SPOLUPRACOVNÍCI, PŘÍBUZNÍ A DŘÍVĚJŠÍ PŘÁTELÉ

Velmi často působí tlak neustálé nepříznivé poznámky spolupracovníků o našem náboženství. Proč říkají takové věci? Předtím, než někdo přesně poznal správné Boží zásady, připojoval se možná k těmto spolupracovníkům „ve skutcích volného chování, v rozkoších, nadměrném pití vína, radovánkách, pitkách a nezákonných modlářstvích“. Tehdy neříkali nic nepříznivého o jeho náboženství. Nyní se však diví tomu, že dotyčný s nimi dále neběží „po této dráze k témuž nízkému bahnu prostopášnosti, . . . a mluví o [něm] dále potupnými slovy.“ (1. Petra 4:3, 4, NS) Poskytují-li nám takové nepříznivé poznámky příležitost, abychom vysvětlili spolupracovníkům důvod svého křesťanského chování, je to dobré! Někdy však musíme tyto poznámky prostě přehlížet. V každém případě je třeba odvahy, abychom pokračovali přes tlak tohoto druhu.

Tlak jiného druhu, který musíme překonávat, vzniká tehdy, jestliže členové vlastní rodiny pomlouvají naše náboženství a naše snahy sloužit Jehovovi. Naše víra se možná stane předmětem kritiky ostatních příbuzných. Tímto způsobem může být v těžké zkoušce naše oddanost Bohu a Kristu. Ježíš řekl varovně: „Neboť jsem přišel způsobit rozdělení člověka proti jeho otci, a dcery proti její matce a snachy proti její tchyni. Vskutku, nepřátelé člověka budou lidé jeho vlastní domácnosti.“ — Mat. 10:35, 36, NS.

Je-li to tvůj případ, pak procházíš zkouškou, při níž musíš dokázat které pouto je silnější a rozhodující v tvém životě. Je to tvůj postoj k tvým příbuzným, nebo tvá láska k Bohu a Kristu? Poddat se tomuto tlaku by nebylo užitečné ani pro tebe ani pro tvé příbuzné, neboť by tak byli zbaveni dobrého vlivu, kterým bys na ně mohl působit, protože jsi Jehovův služebník. (1. Kor. 7:16) Můžeš bojovat proti tomuto tlaku tím, že v této obtížné situaci projevuješ ovoce Božího ducha a myslíš na to, co řekl Ježíš svým učedníkům: „Svou vytrvalostí získáte své duše.“ — Luk. 21:19, NS; Žalm 27:10; Mar. 10:29, 30.

Začal jsi nedávno pěstovat společenství se svědky Jehovovými v jejich sálu království? Buď připraven na to, že uslyšíš a budeš muset snášet od svých příbuzných a dřívějších přátel znevažující poznámky o svých nových přátelích. Nebuď sklíčen proto, že se zdají rozhořčeni a protestují: „Ne! Jen žádný svědek Jehovův! Všechno jiné, jen ne to!“ Proč bychom měli být sklíčeni, jestliže lidé tak mluví? Podobným způsobem se snažili lidé před devatenácti sty lety sklíčit ty, kteří poslouchali Ježíše, neboť řekli: „Snad jste nebyli též svedeni? Žádný z vladařů nebo farizeů [vlivné osobnosti!] mu neuvěřil, či ano?“ Vzchop se; vyjádři se otevřeně, jako to učinil Nikodém. — Jan 7:47–51, NS; 1. Kor. 1:26–29.

LHOSTEJNOST

Lhostejný postoj lidí, s nimiž se setkáváme v kazatelské službě, působí rovněž tlak, který může u některých křesťanských kazatelů vyvolávat sklíčenost. Na některých místech snad kazatel nachází jen velmi málo lidí, kteří reagují příznivě; může mluvit u některých dveří jen velmi krátce, u mnoha dveří se setkává s chladnou lhostejností a u některých dveří mu je nadáváno. Je však přitom všem jeho kazatelská služba neplodná? Působí radost Stvořiteli, neboť dbá jeho příkazu a káže; vydává svědectví, ať již je lidé přijmou nebo odmítnou; pracuje na záchraně těch, kteří naslouchají, a někteří budou naslouchat; a zajišťuje si svou vlastní záchranu. Jeho služba v žádném případě není neplodná! — Mat. 24:14; Ezech. 2:5; 1. Tim. 4:16.

Ježíše neposlouchali všichni lidé. Obyvatelé jeho vlastního domovského města jej nepřijali. Křesťanský kazatel není větší než Ježíš, a proto by neměl cítit sklíčenost, jestliže s ním lidé jednají tak, jak jednali se Synem Božím. (Mat. 10:24, 25) Když Noe kázat čtyřicet až padesát let, nevešel do archy nikdy kromě jeho vlastní domácnosti. Mojžíš předstupoval znovu a znovu před faraóna, ne proto, že by si myslel, že se faraón připojí k pravému uctívání, ale z poslušnosti vůči Jehovovi. Jehova neřekl Jeremiášovi: „Mám pro tebe dobrý obvod, který ti přidělím pro kázání“, ale řekl: ‚Až budeš kázat, určitě budou proti tobě bojovat.‘ Nebuď sklíčen; důvěřuješ-li v Jehovu, bude s tebou, jako byl s Jeremiášem. — Jer. 1:19.

SCHOPNOST MLUVIT

Někdo může občas pociťovat sklíčenost, protože srovnává svou schopnost mluvit se schopností někoho jiného, kdo je v mluvení zběhlejší. Nebo si křesťanský kazatel snad připadá nedostatečně vzdělaný a domnívá se, že nemůže předstupovat před vzdělané osoby ve svém území, v němž káže. Měl by však uvážit, že jeho schopnost mluvit, bez ohledu na to, jak je malá, je v určitém ohledu lepší, než řečnická schopnost těch, které navštěvuje, neboť ti nemohou mluvit o ničem pokud jde o předsevzetí Stvořitele pro naši dobu.

Před časem byl na Tchaj-wanu (republika Čína) jeden starší křesťanský kazatel, který se krátce předtím naučil číst, velice sklíčen, protože mu při jeho kazatelské službě byla položena otázka týkající se jedné základní nauky a on ji neuměl zodpovědět. Jak překonal svou sklíčenost? Poslechl rady, kterou mu dal jeden ochotný křesťanský přítel, aby totiž hlouběji studoval a aby si doma cvičil umění vyučovat na základě nové biblické studijní pomůcky v jazyce ami. Za nějaký čas měl nesmírně radostnou a povzbuzující zkušenost. Sešel se s jedním seminaristou ze svého vlastního kmene, který zastával učení o trojici. Tentokrát byl kazatel schopen použít toho, čemu se naučil při poučování své rodiny, a překonal námitky k tomuto bodu učení i k jiným.

Je dobré, uvědomíme-li si předem, že z počátku mnozí lidé projevují zájem, ale později odpadnou. Jak předpověděl Ježíš v podobenství u Matouše 13:3–9, nedozrají všechna obilná semena, aby přinesla ovoce. Někteří brzy zahynou následkem pronásledování, jiní lidé dospějí až k bodu, kdy přijmou Boží pravdu, ale vzdají se kvůli svým příbuzným nebo přátelům ze strachu z lidí. Jiní jsou zadušeni, protože jsou příliš „zaměstnáni“ zábavou a úsilím po hmotných věcech. Jehovovi služebníci by neměli být sklíčeni. Slyšeli Slovo Boží. Bude na nich spočívat Jehovovo požehnání, jestliže je nyní „podrží a s vytrvalostí přinášejí ovoce“. — Luk. 8:15, NS.

SKLIČUJEŠ DRUHÉ?

Protože víme, jak reagují lidé, které milujeme, a naši křesťanští bratři, jsou-li sklíčeni, budeme se jako praví křesťané snažit, abychom neřekli ani neučinili nic, co by je mohlo vést ke sklíčenosti. Jestliže se zdržíme zasloužené pochvaly, může to vést k tomu, že osoba, jež tuto pochvalu nedostane, pocítí sklíčenost. Jeden host pozvaný k jídlu poznamenal ke svému příteli: „Tvoje žena je dobrá kuchařka.“ Hostitel odpověděl: „To je pravda, ale já jí to neříkám.“ Host si povšiml, že vztahy v této domácnosti nejsou tak příjemné, jako tam, kde se členové rodiny vyjadřují pochvalně a s plným oceněním. — Přísl. 31:28.

Také manželům a dětem prospívá zasloužená pochvala; je jako olej, který působí, že soukolí života se pohybuje bez tření. Jedna matka, která musela velmi často trestat své dítě, vypráví, že jednoho dne bylo dítě obzvlášť hodné. Toho večera slyšela matka dívenku plakat. Ptala se se vzlykáním: „Copak jsem dneska nebyla hodná?“ Matka se přiznala, že na ni tato otázka působila jako bodnutí nožem. Ačkoli se její dítě snažilo být hodné, uložila je spát bez jediného slova uznání. To mělo za následek sklíčenost.

Tlak, který vede ke sklíčenosti, může pocházet dokonce i ze strany příznivě smýšlejících, ale bloudících přátel nebo křesťanských bratrů. Když Ježíš říkal svým učedníkům, která utrpení bude muset snášet ve službě Bohu, vzal jej upřímný Petr „stranou a začal mu silně namítat“, ale Ježíš odporoval tomuto tlaku, neboť přísně pokáral citlivého Petra. — Mat. 16:21–23, NS.

V jedné africké zemi vznikla nedávno naléhavá potřeba, aby jeden zralý, zkušený misionář cestoval jako krajský dozorce a navštěvoval sbory křesťanských kazatelů. Jeden způsobilý kazatel vážně uvažoval o tom, že přijme toto přidělení, s nímž byla spojena některá nebezpečí a mnohé obtíže a starosti. Někteří druhové zdůrazňovali tyto těžkosti a jejich poznámky působily tlak, který jistě nebyl povzbuzující. Ujme se této služební přednosti, nebo se dá ovlivnit jejich výroky, který nebyly „myšlením Božím, ale lidským“? V modlitbě uvažoval o této věci, přijal služební přidělení a prožívá v této službě nesčetné radosti a požehnání.

Kdyby ti za podobných okolností bylo jasné, co je pro tebe Boží vůle, pak dej odpověď těm, kteří tě chtějí zbavit odvahy, jako to učinil apoštol Pavel: „Co to děláte? Proč pláčete a rmoutíte mi srdce? Já jsem hotov nejen dáti se svázati, ale i zemříti v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.“ — Skutky 21:12–14, Ži.

Nepůsob tedy sklíčenost. „Jinak vás, bratři, napomínáme: varujte nepořádné utěšujícím způsobem, mluvte ke sklíčeným duším, podepírejte slabé, buďte trpěliví ke všem.“ — 1. Tess. 5:14, NS.

MŮŽEŠ PŘEKONAT TLAK

Můžeš překonat tlak, který vede ke sklíčenosti. Ježíš Kristus jej překonal. „Vskutku k tomuto běhu jste byli povoláni, neboť také Kristus trpěl za vás, zanechávaje vám vzor, abyste těsně následovali jeho šlépějí. Nedopustil se žádného hříchu, ani nebyla nalezena lest v jeho ústech. Když mu bylo spíláno, nezačal odpovídat spíláním. Když trpěl, nepočal vyhrožovat, nýbrž svěřoval se nadále tomu, jenž spravedlivě soudí.“ — 1. Petra 2:21–23, NS.

Ano, můžeš překonat sklíčenost. Jeremiáš to učinil. Jak? Neustále soustřeďoval své myšlenky modlitbou na Jehovu a usiloval o ještě horlivější činnost v službě Jehovovi. — Jer. 20:11, 13.

Můžeš překonat sklíčenost tak, jako Pavel. Byl sice „všemožně podroben tlaku, . . . [byl] bezradný, . . . [byl] pronásledován, . . . přemáhán, . . . tváří v tvář smrti“, a přece důvěřoval v „Boha . . . , který utěšuje sklíčené“. (2. Kor. 4:8–11; 7:5, 6, NS) Čerpej povzbuzení z těchto i jiných věrných příkladů na správné cestě.

Co na tom, jestliže spolupracovníci, příbuzní a známí stále projevují odpor, nebo zůstávají lhostejnými? Pamatuj na to, co předpověděl Ježíš: „Pravím vám: Té noci budou dva muži na témž lůžku; jeden bude vzat, ale druhý bude zanechán. Dvě ženy budou mlít v témž mlýně; jedna bude vzata, ale druhá bude zanechána.“ (Luk. 17:34, 35, NS) Nechtěl bys jistě patřit k těm, kteří budou Bohem „zanecháni“! Chtěl bys patřit k těm, kteří budou „vzati“, to znamená k těm, kteří dojdou Božího uznání a budou uvedeni na cestu záchrany.

Zachovej si proto správný názor; to ti pomůže vytrvat i za těžkých okolností. Pěstuj společenství s jinými, kteří mají víru; účastni se výměny povzbuzení při schůzkách křesťanského sboru. Dobré zprávy a zkušenosti, o nichž se tam mluví, tě povzbudí. Čti Bibli; najdeš v ní „slovo povzbuzení“. (Žid. 13:22, Ži) Snaž se, aby neminul ani jeden den, v němž bys nepřijal nějakou duchovní potravu. (Jozue 1:8) Obrať se k Jehovovi, Bohu veškeré útěchy; opři se o něj. Hledej větší štěstí tím, že dáváš druhým. Nevzdávej se. Buď rozhodnut překonávat tlak, který vede ke sklíčenosti. S Jehovovou pomocí to můžeš dokázat a dokážeš to.