Největší člověk, který kdy žil

JE MOŽNÉ, aby byl někdo zcela jednoznačně nazýván největším člověkem, který kdy žil? Jak můžeme určit velikost nějakého člověka? Podle jeho vojenského talentu, podle tělesné síly, nebo podle duševních schopností?

Historik H. G. Wells řekl, že velikost člověka se dá určit podle toho, ‚co za sebou zanechal a zda přivedl druhé k tomu, aby uvažovali nově, a dal impuls, který ho přetrval‘. Wells se neprohlašoval za křesťana; přesto připustil: „Podle tohoto testu stojí Ježíš na prvním místě.“

Alexandr Veliký, Karel Veliký (říkalo se mu „Veliký“ již za jeho života) a Napoleon Bonaparte byli mocní panovníci. Díky svému vystupování, jež vzbuzovalo úctu, měli velký vliv na ty, jimž veleli. Přesto se uvádí, že Napoleon řekl: „Ježíš Kristus má vliv na své poddané a dává jim příkazy, i když není viditelně přítomen v těle.“

Svým dynamickým učením i tím, že žil v souladu s tímto učením, Ježíš mocně ovlivňuje životy lidí již téměř dva tisíce let. Jeden spisovatel to výstižně vyjádřil: „Všechny armády, které se kdy daly na pochod, všechny flotily, které kdy byly postaveny, všechny parlamenty, které kdy zasedaly, všichni králové, kteří kdy vládli — ti všichni neovlivnili život člověka na zemi tak mocně.“

Historická osoba

Přesto kupodivu někteří lidé říkají, že Ježíš nikdy nežil — že je vlastně výtvorem hrstky lidí z prvního století. Uznávaný historik Will Durant v odpovědi těmto pochybovačům dokazoval: „Kdyby několik prostých mužů v jedné generaci vymyslelo tak silnou a přitažlivou osobnost s tak vysokou etikou a natolik podněcující představu o lidském bratrství, byl by to mnohem neuvěřitelnější zázrak než všechny ty, které jsou zaznamenány v evangeliích.“

Položme si otázku: Mohla by osoba, která nikdy nežila, tak pozoruhodně ovlivnit lidské dějiny? Dílo The Historians’ History of the World uvedlo: „Historický dopad [Ježíšovy] činnosti byl i z naprosto světského hlediska mnohem závažnější než činy jakékoli jiné osoby v dějinách. Nový věk, který uznávají nejvyšší civilizace na světě, se datuje od jeho narození.“

Ano, uvažujme o tom. I dnešní kalendář se opírá o rok, kdy se Ježíš údajně narodil. „K datům před tím rokem se přidává př. Kr. neboli před Kristem,“ vysvětluje The World Book Encyclopedia. „K datům po tom roce se přidává po Kr. neboli po Kristu (léta Páně).“

Kritikové však poukazují na to, že všechno, co o Ježíšovi opravdu víme, je z Bible. Říkají, že o něm neexistuje žádný jiný záznam od jeho současníků; i H. G. Wells napsal: „Staří římští historikové Ježíše naprosto přehlíželi; nezanechal žádné stopy v historických záznamech své doby.“ Je to ale pravda?

Světští historikové z raných dob se sice zmiňují o Ježíši Kristu jen velmi zřídka, tyto zmínky však přesto existují. Cornelius Tacitus, uznávaný římský historik z prvního století, napsal: „Jméno [křesťané] je odvozeno od Krista, kterého dal popravit prokurátor Pontský Pilát za vlády Tiberia.“ O Kristu se zmiňovali i další římští spisovatelé té doby, Suetonius a Plinius Mladší. Kromě toho židovský historik z prvního století, Josephus Flavius, psal o Jakubovi a uvedl, že to je „bratr Ježíše, který byl nazýván Kristus“.

The New Encyclopædia Britannica tedy dochází k závěru: „Tyto nezávislé zprávy dokazují, že ve starověku ani odpůrci křesťanství nikdy nepochybovali, že Ježíš je historická osobnost. Spory o tom začaly z pochybných důvodů teprve koncem 18. století, v 19. století a na začátku 20. století.“

V podstatě všechno, co je o Ježíšovi známé, bylo zaznamenáno jeho následovníky v prvním století. Jejich zprávy se zachovaly v evangeliích — v biblických knihách, které napsali Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Co tyto zprávy říkají o Ježíšově totožnosti?

Kdo to doopravdy byl?

Ježíšovi společníci v prvním století si kladli tuto otázku. Když viděli, jak Ježíš přísným napomenutím zázračně utišil vítr, který bičoval moře, v údivu si lámali hlavu: „Kdo to skutečně je?“ Později, při jiné příležitosti, se Ježíš zeptal svých apoštolů: „Co říkáte vy, kdo jsem?“ — Marek 4:41; Matouš 16:15

Jak bys odpověděl na tuto otázku, kdyby ti ji někdo položil? Byl Ježíš opravdu Bůh? Mnozí lidé dnes říkají, že ano. Přesto jeho společníci nikdy nevěřili, že Ježíš je Bůh. Apoštol Petr odpověděl na Ježíšovu otázku: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ — Matouš 16:16.

Ježíš o sobě nikdy neprohlašoval, že je Bůh, ale přiznával, že je zaslíbený Mesiáš neboli Kristus. Také řekl, že je „Boží Syn“, ne Bůh. (Jan 4:25, 26; 10:36) Bible ovšem neříká, že Ježíš byl jako každý jiný člověk. Byl naprosto výjimečný, protože ho Bůh stvořil dříve než všechno ostatní. (Kolosanům 1:15) Ježíš žil po nespočetné miliardy let ještě předtím, než byl vytvořen hmotný vesmír, jako duchovní osoba v nebi a měl důvěrný vztah se svým Otcem, Jehovou Bohem, vznešeným Stvořitelem. — Přísloví 8:22, 27–31.

Později, asi před dvěma tisíci lety, Bůh přenesl život svého Syna do lůna ženy a Ježíš se stal lidským synem Božím narozeným normálně z ženy. (Galaťanům 4:4) Když se Ježíš vyvíjel v lůně, a když po narození vyrůstal jako chlapec, byl závislý na těch, které Bůh vybral, aby se stali jeho pozemskými rodiči. Ježíš nakonec dospěl v muže a plně si připomněl své dřívější společenství s Bohem v nebi. — Jan 8:23; 17:5.

Co z něho udělalo největšího člověka

Ježíš pozorně napodoboval svého nebeského Otce, a proto to byl největší člověk, který kdy žil. Jako věrný Syn napodoboval svého Otce tak přesně, že mohl svým následovníkům říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9, 10) Když byl Ježíš na zemi, jednal v každé situaci tak, jak by jednal jeho Otec, Všemohoucí Bůh. Vysvětlil: „Nedělám nic sám od sebe; ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.“ (Jan 8:28) Zkoumáme-li tedy život Ježíše Krista, získáváme vlastně jasný obraz toho, jaký přesně je Bůh.

I když tedy apoštol Jan uznával, že „žádný člověk nikdy neviděl Boha“, přesto napsal, že „Bůh je láska“. (Jan 1:18; 1. Jana 4:8) Mohl to napsat proto, že znal Boží lásku prostřednictvím toho, co viděl u Ježíše, který dokonale zrcadlil svého Otce. Ježíš byl soucitný, laskavý, pokorný a přístupný. Cítili se s ním dobře slabí, utlačovaní; prostě lidé všeho druhu — muži, ženy, děti, bohatí, chudí, mocní, dokonce i velcí hříšníci. Pouze ti, kteří měli ničemné srdce, ho neměli rádi.

Ježíš své následovníky nejen učil, aby milovali jeden druhého, ale také jim ukazoval, jak to mají dělat. Řekl: ‚Právě jako jsem si já zamiloval vás, měli byste i vy milovat jeden druhého.‘ (Jan 13:34) „Kristovu lásku“ poznal jeden z jeho apoštolů a vysvětlil, že „převyšuje poznání“. (Efezanům 3:19) Ano, láska, kterou projevoval Kristus, se prokázala jako mnohem vyšší než rozumové poznání vzdělanců, a „pohání“ druhé, aby na ni reagovali. (2. Korinťanům 5:14) Ježíš je tedy největší člověk, který kdy žil, zejména proto, že je nedostižným příkladem lásky. Jeho láska po staletí působila na srdce miliónů lidí a ovlivňovala jejich život k dobrému.

Přesto možná někteří lidé namítnou: ‚Podívejte se na všechny ty zločiny spáchané ve jménu Krista — na křížové výpravy, inkvizici, na války, kdy v bitevních liniích proti sobě stojí a navzájem se zabíjejí milióny těch, kteří se prohlašují za křesťany.‘ Ovšem pravda je taková, že tito lidé jednají v rozporu se svým tvrzením, že jsou Ježíšovi následovníci. Ježíšovo učení a způsob života odsuzují jejich jednání. Dokonce hinduista Móhandás Gándhí se vyjádřil: ‚Mám rád Krista, ale pohrdám křesťany, protože nežijí tak, jak žil Kristus.‘

Jaký máme prospěch z toho, že se o něm učíme

Žádné zkoumání dnes jistě nemůže být důležitější než zkoumání života a služby Ježíše Krista. Apoštol Pavel vyzýval: ‚Upřeně se dívejte na Ježíše.‘ ‚Uvažujte o něm vskutku bedlivě.‘ A sám Bůh dal vzhledem ke svému Synovi příkaz: „Naslouchejte mu.“ Kniha Největší člověk, který kdy žil nám v tom pomůže. — Hebrejcům 12:2, 3; Matouš 17:5.

Snažili jsme se předložit všechny události z Ježíšova pozemského života, popsané v evangeliích, včetně jeho proslovů, podobenství i zázraků. Všechno je pokud možno uspořádáno v tom pořadí, jak to probíhalo. Na konci každé kapitoly je seznam biblických textů, o něž se kapitola opírá. Doporučujeme vám, abyste si tyto texty přečetli a pro zopakování odpověděli na všechny uvedené otázky.

Jeden badatel z univerzity v Chicagu nedávno prohlásil: „Za posledních dvacet let bylo o Ježíšovi napsáno mnohem víc než za uplynulá dvě tisíciletí.“ Přesto je životně nutné osobně přemýšlet o zprávách evangelií, protože „mnohé novodobé badatele tak zaujaly různé rozporné teorie o Ježíšovi a evangeliích, že zanedbali studium samotných těchto základních pramenů“, jak uvedla The Encyclopædia Britannica.

Domníváme se, že až si důkladně a bez předsudků promyslíte zprávy evangelií, potvrdíte, že k největší události v celých lidských dějinách došlo za vlády césara Augusta, kdy se objevil Ježíš z Nazaretu, aby za nás položil život.