Smrt a vzkříšení „dvou svědků“

1. Proč chrám, který Jan dále viděl ve vidění, nebyl Herodův chrám v Jeruzalémě? Jaký to byl tedy chrám?

KDYŽ bylo apoštolu Janovi řečeno, že má opět prorokovat o lidech, národech, jazycích a králích, náhle se před ním objevil chrám. Nebyl to chrám, který postavil král Herodes Veliký v Jeruzalémě v Judeji; onen chrám byl zničen spolu se svatým městem Jeruzalémem římskými vojsky pod vedením vojevůdce Tita v roce 70 n. l. a nyní byl již šestadvacet let v sutinách. Apoštol Jan byl ve vidění blízko ‚otevřených dveří v nebi‘ a byl pozván, aby jimi vstoupil, a proto musel být tento chrám částí vidění. — Zjev. 4:1–3; 10:9–11.

2, 3. a) Jaký podobný zážitek měl prorok Ezechiel? b) Co měl Jan dělat podle výzvy, kterou dostal ve vidění?

² Tento chrám mohl Janovi připomínat chrám, který viděl ve svém vidění prorok Ezechiel v roce 593 př. n. l., čtrnáctý rok po tom, kdy byl Jeruzalém a jeho chrám postavený králem Šalomounem zničen Babylóňany. (Ez. 40:1–5) V Ezechielově vidění osoba podobná muži měděného vzezření vzala proroka na okružní cestu chrámem, jak to vysvětlila, a měřila jej lněným provazem a šest loktů dlouhým měřicím rákosem. Jan však ve svém vidění dostal sám rákos podobný prutu a bylo mu řečeno, aby změřil chrám, který viděl ve vidění:

³ „A byl mi dán rákos podobný prutu, když řekl: ‚Vstaň a změř svatyni Božího chrámu a oltář a ty, kteří v ní uctívají. Ale nádvoří, které je vně chrámově svatyně, zcela vyvrhni a neměř je, protože bylo dáno národům a budou nohama šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců. A způsobím, aby moji dva svědkové prorokovali oblečeni v pytlovině tisíc dvě stě šedesát dní.‘ Ti jsou znázorněni dvěma olivovníky a dvěma svícny a stojí před Pánem země.“ — Zjev. 11:1–4.

4. a) Proč byla měřena právě svatyně a oltář? b) Jak se splnilo toto Janovo měření chrámu?

⁴ Chrámová svatyně neboli naós (řecky) zaujímala pouze část chrámového prostoru; a pokud jde o „ty, kteří v ní uctívají“, muselo to být 144 000 duchovních izraelitů. (Zjev. 7:1–8) Jak je naznačeno v měření, jež je popsáno v proroctví Zachariášově (Ze 2:1–4), měření duchovního chrámu muselo sloužit ke zjištění, kolik osob pojme. Kolik jich bude dále vykonávat službu u zlatého oltáře s kadidlem, když budou přinášet Bohu přijatelné modlitby skrze prostředníka Ježíše Krista. Již před koncem časů pohanů začátkem podzimu roku 1914 n. l. měřil pomazaný ostatek, znázorněný apoštolem Janem, konečný počet členů třídy duchovního chrámu a zjistil, že jich je podle Bible 144 000. — Zjev. 14:1–3; 1. Petra 2:5, 9; Efez. 2:20–22; viz Siónská Strážná věž (anglická) z listopadu 1880 pod nadpisem „Shromažďování ke Kristu“, odst. 12.

5. Proč nebylo ve vidění měřeno nádvoří a proč mělo být „dáno“ pohanským národům k pošlapání?

⁵ Proč však mělo být vyvrženo „nádvoří, které je vně chrámové svatyně“, a nemělo být měřeno? Protože nádvoří bylo „dáno“ pohanským národům, které měly dvaačtyřicet měsíců pošlapávat „svaté město“. Nádvoří proto znázorňuje ty duchovní izraelity, kteří tehdy ještě byli na zemi. Měli vyhlídku, že se stanou členy nebeského duchovního chrámu, ale ještě s konečnou platností a rozhodně neodpovídali všem požadavkům pro členství v onom chrámu. V takovém stavu byl pomazaný ostatek, který byl ještě na zemi na konci časů pohanů v roce 1914 n. l. Ještě s konečnou platností nezvítězil nad tímto světem, aby byl hoden zaslíbení, jež bylo dáno ve Zjevení 3:12: „Toho učiním sloupem v chrámu svého Boha a rozhodně z něho již nikdy nevyjde.“ Proto bylo toto symbolické „nádvoří“ vyvrženo k ukázňující zkoušce a přenecháno pohanským národům, aby je znesvětily při pošlapávání svatého města po dvaačtyřicet měsíců. Kdy se to stalo?

PO DOBU ‚DVAAČTYŘICETI MĚSÍCŮ‘

6. V jakém období dějin probíhalo oněch dvaačtyřicet měsíců a jak dlouhá doba to byla?

⁶ Dějiny dokazují, že se to stalo během první světové války, která trvala od roku 1914 do roku 1918 n. l. Dvaačtyřicet měsíců nezahrnuje celou dobu trvání první světové války. Prorocké měsíce měly třicet dnů a podle toho by dvaačtyřicet měsíců — při dvanácti měsících ročně — odpovídalo období tří a půl roku neboli tisíci dvěma stům šedesáti dnům (30 × 42). Tento výpočet by odpovídal jinému způsobu měření téhož období, jež je uvedeno u Daniela 7:25. Tam je řečeno, že svatí nejvyššího Boha byli dáni do rukou světských živlů na „čas a časy a půl času“. To je tři a půl času, při čemž každý „čas“ odpovídá jednomu slunečnímu roku, který je dlouhý 365 1/4 dne.

7. a) Kdy začalo dvaačtyřicet měsíců, jestliže začaly v téže roční době jako časy pohanů? b) Jak dlouhá doba obvykle uplyne od počátku slavnosti chýší do příštího pasach? c) Jak dlouhá doba však uplyne od pasach jednoho roku do pasach příštího roku?

⁷ Jan byl od narození Žid, a proto počítal jistě čas podle židovského lunárního kalendářního systému. Protože časy pohanů začaly asi uprostřed sedmého židovského lunárního měsíce (tišri), začalo dvaačtyřicet měsíců asi 15. tišri (4./5. října) roku 1914. Den 15. tišri byl také datem začátku židovského svátku chýší (stánků neboli shromažďování). Ve většině let bylo od začátku svátku chýší 15. tišri až do dalšího pasach 14. nisana (po západu slunce) šest lunárních měsíců, a pouze sedmkrát během každých devatenácti let byl vkládán přestupný měsíc známý jako Ve-adar (neboli druhý adar), aby se židovský lunární kalendář vyrovnal slunečnímu kalendáři pohanů.a Ale od pasach jednoho roku do pasach roku následujícího uplynula doba plného lunárního roku (který někdy měl třináct lunárních měsíců, protože byl vkládán přestupný měsíc neboli Ve-adar, druhý adar).

8. a) Jak dlouhé bylo tedy období od svátku chýší roku 1914 do pasach roku 1918? b) Kdy začala doba „dvaačtyřiceti měsíců“ a kdy skončila?

⁸ Od prvního dne svátku chýší v roce 1914 (od konce časů pohanů) až do pasach roku 1915 bylo tedy šest lunárních měsíců. Od pasach roku 1915 do pasach roku 1918 byly tři roky, byl připojen pouze jeden přestupný měsíc (Ve-adar, druhý adar), a to správně v roce 1916. Podle takového měření času bylo tedy od počátečního dne slavnosti chýší v roce 1914 (konec časů pohanů) do pasach roku 1918 tři a půl roku. V biblické řeči to bylo tři a půl „časů“ neboli „dvaačtyřicet měsíců“ neboli „tisíc dvě stě šedesát dnů“. Protože toto období začalo 15. tišri neboli 4./5. října 1914, končilo 14. nisana neboli 26./27. března 1918.b

9. a) Jak národy nedbaly konce časů pohanů v roce 1914? b) Co tehdy učinil Ježíš Kristus?

⁹ Bez ohledu na konec časů pohanů kolem 4./5. října 1914 bojovaly pohanské národy v první světové válce o světovládu. V té době se v nebi zrodilo království Ježíše Krista, ‚lva, který je z kmene Juda‘, a bylo dosazeno na Boží pravici. Potom nově korunovaný mesiáš, Ježíš, vyjel, aby zvítězil nad svými pozemskými nepřáteli, nad pohanskými národy, které pošlapávaly jeho královská práva, jež uplatňovala rodina krále Davida v Judské zemi do té doby, než starověký Babylón zpustošil Judu v roce 607 př. n. l. To bylo dokončeno asi uprostřed lunárního měsíce tišri (sedmého židovského měsíce) a tehdy začalo „sedm časů“, „ustanovené časy [pohanských] národů“. — Lukáš 21:24; Dan. 4:13, 20, 22; Zjev. 6:1, 2; Žalm 110:1–6.

10. a) Kdy začaly časy pohanů a kdy měly dospět ke konci? b) Počítáme-li tři a půl roku od konce časů pohanů, do které doby docházíme?

¹⁰ Protože časy pohanů začaly kolem patnáctého dne sedmého lunárního měsíce Židů (tišri) v roce 607 př. n. l., byl by jejich konec asi uprostřed téhož měsíce (15. tišri) neboli 4./5. října v roce 1914 n. l.c Tři a půl roku počítáno od té doby by tedy podle židovského kalendáře trvalo až do doby pasach roku 1918 neboli do západu slunce 27. března 1918, do konce dne pasach.

11. a) Jaký postoj zaujal pomazaný ostatek během první světové války? b) Jak se na něm splnilo Zjevení 11:2?

¹¹ Během první světové války (1914–1918) se pomazaný ostatek snažil ujímat se zájmů mesiášského království, které bylo ve staré době spojeno s pozemským Jeruzalémem. Proto členové ostatku zastupovali ono „svaté město“ a byli jeho vyslanci na zemi. Ve splnění Zjevení 11:2 museli být pošlapáváni pohanskými národy po „dvaačtyřicet měsíců“, tedy tři a půl roku neboli „časů“. Skutečně byli po tuto dobu od roku 1914 do roku 1918 pošlapáváni, neboť pohanské národy využily k tomuto pošlapávání první světové války. Co se však mělo stát s pomazaným ostatkem po uplynutí dvaačtyřiceti měsíců?

„MOJI DVA SVĚDKOVÉ“

12. Jak členové pomazaného ostatku sloužili v oné válečné době jako svědkové Jehovovi?

¹² Zbývající z tohoto pomazaného ostatku jsou dnes po celém světě známí jako svědkové Jehovovi. Byli jeho svědky i tehdy, v roce 1918. Jsou to oni, kteří jsou ve Zjevení 11:3 označeni jako „moji dva svědkové“. Až do začátku onoho roku — v Kanadě do 12. února 1918 a v Americe do 14. března 1918 — rozšiřoval pomazaný ostatek veřejně komentář k celému Zjevení, pod nadpisem Ukončené tajemství, a také Bible a šest svazků Studií Písma, v nichž byla rozebírána celá Bible. Co je tedy ve Zjevení v jedenácté kapitole řečeno o „mých dvou svědcích“, mělo jistě platit na pomazaný ostatek; a skutečnosti ukazují, že tomu tak je. Ve Zjevení 11:3 jsou citována Boží slova: „A způsobím, aby moji dva svědkové prorokovali oblečeni v pytlovině tisíc dvě stě šedesát dní.“

13. a) Jak se až dosud vysvětlovalo prorokování „dvou svědků“ v pytlovině? b) Co to mohlo znamenat, jestliže se prorok oblékl do pytloviny nebo nosil smutek?

¹³ Bylo vysvětleno, že to označuje dobu od první poloviny měsíce listopadu 1914 do 7. května 1918. Toto vysvětlení bylo dáno proto, že 1 260 dnům se rozumělo tak, že se vztahují na dobu, kdy pomazaný ostatek osobně truchlí sám nad sebou, protože pytlovina je symbolem zármutku ve chmurné době. Ve Zjevení 6:12 je na příklad použit výraz ‚černý jako žíněná pytlovina‘. Oblečení do pytloviny však nemuselo naznačovat vlastní osobní zármutek, protože byl někdo zklamán ve svých nadějích a tužbách. Mohlo se to vztahovat spíše na druh proroctví, které vyjadřovali „moji dva svědkové“. Jsou to chmurní proroci s chmurným poselstvím pro druhé a netrápí se svými vlastními osobními záležitostmi. Vzpomínáme si, že Jehova Bůh přikázal proroku Izaiášovi, aby po tři roky chodil kolem nahý a bosý; proč? „Na znamení a jako symbol proti Egyptu a proti Etiopii“, jako symbol toho, že asyrská světová velmoc brzy vyvede zajatce a vyhnance z Egypta a Etiopie, „nahé a bosé“. — Iz. 20:1–6.

14. Jak prorokovali „dva svědkové“ 1 260 dnů v pytlovině?

¹⁴ Skutečnost, že „dva svědkové“ měli prorokovat tisíc dvě stě šedesát dnů v pytlovině, mohla také znázorňovat, že v tomto období oznamovali národům chmurné, smutné poselství. Když pomazaný ostatek po 4./5. říjnu 1914 oznamoval v celém světě, že skončily časy pohanů a že národy jdou vstříc svému zničení v bitvě armageddonské, bylo to jistě pro pohanské národy uvnitř i mimo křesťanstva chmurné, smutné poselství. Zatímco tedy pohanské národy pošlapávaly po „dvaačtyřicet měsíců“ členy ostatku jako budoucí dědice království v nebeském Jeruzalémě, byly sami v téže době (tedy během oněch dvanácti set šedesáti dnů) trápeny pomazaným ostatkem. Jak? Tím, že ostatek oznamoval zkázu pohanských národů v boji „velkého dne Boha, Všemohoucího“. Bůh způsobil, aby tito svědkové prorokovali, neboť jim dal poselství, které vyplývalo z jeho psaného Slova a ze splňování proroctví tohoto Slova. — Zjevení 16:14–16; viz Strážnou věž z února 1915 a její hlavní článek s námětem „Panství spravedlnosti se připravuje“; dále články v pozdějších vydáních Strážné věže až do anglického vydání z 15. března 1918.

15. a) Kdo byli „dva olivovníky“, na které se vztahuje Zachariášovo proroctví? b) Proč byli členové pomazaného ostatku přirovnáni ke „dvěma svícnům“?

¹⁵ Bližší podrobnosti o nejmenovaných „dvou svědcích“ jsou ukázány v Božích slovech: „Ti jsou znázorněni dvěma olivovníky a dvěma svícny a stojí před Pánem země.“ (Zjev. 11:4) Tato popisná slova mají přímý vztah k proroctví Zachariášovu 4:1–14, kde judský místodržitel Zorobábel a velekněz Jozue jsou znázorněni „dvěma olivovníky“, jež poskytují olej pro svícny. Místodržitel Zorobábel a velekněz Jozue patřili k ostatku, který se v roce 537 př. n. l. vrátil z babylónského vyhnanství, a dozírali na znovuvýstavbu Jeruzaléma a jeho chrámu a na obnovení Jehovova uctívání na onom místě. (Zach. 3:1–10) Pomazaný ostatek, který prorokoval 1 260 dnů v pytlovině, byl jako „dva svícny“, v nichž hořel olivový olej, a měl proto ještě uskutečnit dílo znovuvýstavby, obnovit na zemi uctívání Jehovy a měl po celé zemi dát svítit světlu Boží biblické pravdy.

16. Kterým biblickým prorokům ze starověku se podobá pomazaný ostatek a co je napsáno ve Zjevení o jeho další činnosti?

¹⁶ Členové pomazaného ostatku, „moji dva svědkové“, se podobají jiným biblickým prorokům, totiž Eliášovi, který žil v desátém století př. n.l., a Mojžíšovi, který žil v šestnáctém století př. n. l. To bylo patrné v době, kdy se nepřátelé pokoušeli uškodit jim během 1 260 dnů, kdy prorokovali oblečeni „v pytlovině“. Bůh řekl: „A chce-li jim někdo uškodit, vyjde oheň z jejich úst a pohltí jejich nepřátele; a kdyby jim snad někdo chtěl uškodit, bude zabit tímto způsobem. Ti mají moc zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršelo, a mají moc nad vodami, aby je obrátili v krev a aby byli zemi pohromami všeho druhu, kdykoli chtějí.“ — Zjev. 11:5, 6.

17. a) Jakou moc projevil Eliáš vůči těm, kteří vyšli, aby jej zatkli? b) Jak pomazaný ostatek svolal z nebe symbolický oheň?

¹⁷ Když nevěrný Bálův ctitel král Ochoziáš z Izraele poslal oddíly vojska, aby zatkly proroka Eliáše pro jeho výhružné proroctví a aby jej k němu přivedly, svolal Eliáš na dva takové oddíly vojáků oheň z nebe. Oheň přišel v určitém smyslu jakoby z Eliášových úst. (2. Král. 1:1–12) Během první světové války (1914 až 1918) podnítili náboženští vůdcové křesťanstva velké pronásledování Mezinárodního sdružení badatelů Bible, aby zastavili jejich veřejnou činnost. Ale statečný pomazaný ostatek proti nim vydechl ohnivé zničení, když vydal a rozšířil spisy, které odhalovaly falešné nauky a nekřesťanské zvyky odpadlých křesťanů; stalo se to například v červenci 1917 v anglické knize Ukončené tajemství, po němž brzy následovalo vydání 9. čísla, svazku 9, měsíčníku Badatel Bible (v němčině č. 29) v němž byl zvláštní článek „Pád Babylóna“. Když americká vláda zakázala knihu Ukončené tajemství, vydal pomazaný ostatek nový velký dvoustránkový traktát s nadpisem Zvěsti království. Byla postupně vydána a rozšířena tři vydání, obsahující ohnivé poselství. Všechna tato biblická poselství úplně strávila nepřátele, jak náboženské, tak i politické. — Jer. 5:14.

18. a) Jak jednal pomazaný ostatek podle příkladu Eliáše, který prosil, aby přišlo sucho? b) Jak bylo ve Strážné věži z prosince 1914 poukázáno na to, že se nebesa uzavřela a že na národy nebude vylito žádné požehnání ani mír?

¹⁸ Podle Eliášova slova přišlo na Izraelské království ničivé sucho. Tři a půl roku nepršelo a nebyla ani rosa a zuřil hladomor. (1. Král. 17:1 až 18:45; Luk. 4:25, 26; Jak. 5:17, 18) Jako Eliáš měli Boží „dva svědkové“, pomazaný ostatek, „moc zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování [po dobu 1 260 dnů neboli tří a půl let], nepršelo“. Příklad toho, jak to pomazaný ostatek činil, je ukázán ve vydání Strážné věže z prosince 1914, na straně 189, odstavce 2–4, které zde uvádíme:

MODLITBY ZA MÍR: Ctihodný prezident Spojených států [Woodrow Wilson] ustanovil ve chvályhodném úmyslu 4. říjen za den modliteb za mír v Evropě. V tomto ohledu máme však jiný názor než president, ačkoli si také velmi vážíme míru a celý svůj život pracujeme k podpoře míru. Nemůžeme prosit Všemohoucího, aby pozměnil své plány a přizpůsobil je plánům ctihodného prezidenta.

Již 2 500 let mluví Bůh prostřednictvím biblických proroků svému lidu o této velké válce a o ještě hroznějším Armageddonu, který bude následovat; a můžeme očekávat, že k naší libosti Bůh změní svůj program?

Modlitby miliónů, jež se modlí za blaho Němců a za vyhlazení Spojenců, a modlitby jiných miliónů za úspěch Spojenců a za vyhlazení Němců, modlitby papeže a našeho presidenta a jiných dobrých lidí, aby tato hrozná válka ihned skončila, ty všechny zůstanou nevyslyšeny, pokud je Bible spolehlivá. Válka bude pokračovat a žádný národ nezíská slavné vítězství, ale dojde k hroznému sebezmrzačení a zbídačení všech. Potom bude následovat hrozný biblický „Armageddon“.

19. Proč se nemohl pomazaný ostatek modlit s národy a jak se ostatek jevil národům?

¹⁹ Podle Bible se pomazaný ostatek nemohl modlit o to, aby Jehova Bůh otevřel nebeská okna a aby způsobil déšť požehnání na svět šílený válkou a aby jej uchránil před trápením ‚počátku tísnivých bolestí‘, které předpověděl jeho Syn Ježíš Kristus u Matouše 24:7, 8 a ve Zjevení 6:3–8. Členové pomazaného ostatku se tak ve skutečnosti vzmužili k tomu, aby ‚zavřeli nebe, aby . . . nepršelo‘. Není divu, že se národům jevili jako proroci ‚oblečení v pytlovině‘.

20. a) Co byla první pohroma, kterou Mojžíš přivedl na Egypt? b) Jak pomazaný ostatek konal symbolicky podobné dílo jako Mojžíš?

²⁰ Šest set let před Eliášem použil Jehova Bůh proroka Mojžíše k tomu, aby ranil tyranský Egypt deseti pohromami a přinutil tak faraóna, aby propustil Izraelity. První pohroma, kterou Mojžíš ranil Egypt, bylo proměnění veškeré jeho vody v krev, takže uhynuly ryby a Egypťané nemohli pít vody z obvyklých pramenů. (2. Mojž. 7:14–25) Vylitá krev je symbolem smrti, a proto pomazaný ostatek ukazoval ze Svatého písma, že vody, z nichž pilo křesťanstvo v podobě náboženských nauk a filozofií, byly ve skutečnosti smrtící jako krev a praví křesťané je proto neměli pít. (1. Mojž. 9:4; Skut. 15:20, 29) Pomazaný ostatek zasazoval naukám, zvykům a organizaci křesťanstva další duchovní rány podle toho, jak považoval za vhodné jednat s oním odpadlým náboženským systémem. Všechny tyto důkazy o tom, že křesťanstvo je nekřesťanské, pohanské, působily velké trápení jak křesťanstvu samotnému, tak i politikům a militaristům, kteří byli přáteli, členy a podporovateli křesťanstva.

ZABITI A OŽIVENI

21, 22. K jakému závěru došel politický systém tohoto světa, jak je to popsáno ve Zjevení 11:7–10, když na křesťanstvo dolehly všechny tyto pohromy?

²¹ Politický systém tohoto světa, který se velmi přátelil s náboženskými vůdci křesťanstva, měl pocit, že již nemůže dále snášet takovou činnost Božích „dvou svědků“, pomazaného ostatku. Začal proti nim postupovat s Božím připuštěním, jak to bylo předpověděno v Božím slově. Ve Zjevení 11:7–10 je to předpověděno slovy:

²² „A až dokončí své svědectví, šelma, která vystupuje z propasti, povede s nimi válku a zvítězí nad nimi a zabije je. A jejich mrtvoly budou na široké cestě velkého města, které se v duchovním smyslu nazývá Sodoma a Egypt, kde byl i jejich Pán přibit na kůl. A lidé a kmeny a jazyky a národy se budou dívat na jejich mrtvoly po tři a půl dne a nedají jejich mrtvoly uložit do hrobky. A ti, kteří přebývají na zemi, radují se nad nimi a těší se a budou si navzájem posílat dary, protože ti dva proroci trápili ty, kteří přebývají na zemi.“

23. Ukaž, co byla „šelma“, která podnikla kroky, aby způsobila konec těchto „dvou svědků“.

²³ Podle výpočtu v osmém odstavci tohoto článku, oněch 1 260 dnů, kdy tito „dva proroci“ prorokovali „oblečeni v pytlovině“, skončilo 26./27. března 1918. Symbolická „šelma“ nevystoupila z propasti teprve po oné době. Je to táž „šelma“, která je popsána ve Zjevení 13:1, 2, jak vystupuje z mořské propasti. Ve skutečnosti vyvstala ve století po velké potopě za dnů Noemových a stala se ďáblovým světovým systémem. Tento systém podobající se zvířeti, který tehdy vystoupil ze symbolické propasti, začal postupovat proti Božím „dvěma svědkům“ po 26./27. březnu 1918.

24, 25. a) Popiš počátek války, kterou vedla „šelma“ proti „dvěma svědkům“. b) Jaký byl účel vydání tří traktátů s názvem Zvěsti království (angl.) začátkem roku 1918?

²⁴ Jak proti nim vedl válku, přemohl je a nakonec je usmrtil? Využil válečného práva a jiných mimořádných opatření během první světové války. Prezident Woodrow Wilson, který dal podnět k tomu, aby byly 4. října 1914 v celé zemi pronášeny modlitby za mír, vyhlásil v pátek 6. dubna 1917 válku Německu a tak Amerika vstoupila do první světové války. O tři měsíce později, v červenci 1917, vydala Biblická a traktátní společnost Strážná věž v angličtině knihu o 608 stránkách, nazvanou Ukončené tajemství, která zvlášť trápila duchovenstvo křesťanstva. Krátce předtím, 15. června 1917, vydala Amerika své zákony o vojenské službě a o špionáži, obdobné zákonům, které tehdy existovaly v Britské říši. Nyní tedy byly k dispozici prostředky, jichž mohlo použít náboženské duchovenstvo, aby přimělo symbolickou „šelmu“ k válce proti Božím ‚dvěma svědkům‘.

²⁵ Již 12. února 1918 zakázal kanadský ministr vnitra knihu Ukončené tajemství a sérii traktátů nazvaných Badatel Bible, jehož 9. číslo, sv. 9, pojednávalo o „Pádu Babylóna“. Podle tohoto příkladu ministerstvo spravedlnosti ve Spojených státech ve Washingtonu (D. C.) 14. března 1918 označilo rozšiřování knihy Ukončené tajemství za porušení zákona o špionáži. Ihned nato ve vydání Strážné věže z 15. března 1918 bylo oznámeno, že se připravuje vydání a rozeslání nové série dvoustránkového traktátu velkého formátu s titulem Zvěsti království, v němž měl být vysvětlen důvod, proč je potlačována kniha Ukončené tajemství, a v němž mělo být ukázáno, jakou odpovědnost nese ve spojení s tím náboženské duchovenstvo. Třetí a poslední vydání Zvěstí království (anglicky) vyšlo v květnu 1918.

26. Jakou událostí se vyznačoval konec „tisíce dvou set šedesáti dnů“ a jaké dílo bylo doporučeno Badatelům Bible?

²⁶ V úterý 26. března 1918 slavili Mezinárodní badatelé Bible po celém světě každoroční slavnost na památku Kristovy smrti; bylo to na konci předpověděných 1 260 dnů. (Zjev. 11:3) V anglickém vydání Strážné věže z 15. dubna 1918 byli Badatelé Bible povzbuzováni, aby „kolportovali“ šest svazků Studií Písma, zvláště svazek IV s názvem Válka armageddonská, a aby vykonávali pastýřskou práci v soukromých příbytcích.

27. Jak se zhoršovala válka, kterou vedla „šelma“, a jak zasáhla dokonce i ústředí Biblické a traktátní společnosti Strážná věž?

²⁷ Kromě toho, že symbolická „šelma“ v celém válkou rozrušeném světě postupovala proti Božím „dvěma svědkům“, zaútočila svými zuby a spáry i proti hlavnímu sídlu svědeckého díla v Brooklynu v New Yorku. 7. května 1918 byl zatčen prezident a sekretář-pokladník Biblické a traktátní společnosti Strážná věž a dva spoluautoři knihy Ukončené tajemství, čtvrtý člen redakční rady časopisu Strážná věž (anglického) a tři další spolupracovníci hlavní kanceláře Společnosti v Brooklynu. Potom bylo přerušeno spojení mezi ústředím v Brooklynu a odbočkami a zastupitelstvími po celé zemi. Ve čtvrtek večer 20. června 1918 po patnáctidenním přelíčení rozhodla porota o vině a v pátek 21. června asi ve 13.30 odpoledne vynesl spolkový soudce rozsudek nad těmito muži, kteří zastupovali třídu Božích „dvou svědků“. Sedm z těchto obžalovaných bylo odsouzeno na základě čtyř bodů obžaloby ke dvaceti letům vězení za každý bod a všechny tyto dvacetileté tresty měly probíhat současně; a osmého z obviněných odsoudil soudce k deseti letům vězení.

28. a) Jak bylo proto ‚zabito‘ dílo „dvou svědků“? b) Co pociťovali a jak jednali nepřátelé „dvou svědků“, pokud jde o jejich ‚zabití‘, i uprostřed těžkostí světové války, jak je to popsáno ve Zjevení 11:10?

²⁸ 4. července 1918, v americkém Dni nezávislosti, muselo těchto osm odsouzených křesťanských svědků nejvyššího Boha podstoupit cestu vlakem do spolkové trestnice v Atlantě v Georgii. „Šelma“ rozhořčeně válčila proti třídě Božích „dvou svědků“ a zdánlivě zvítězila. Vyvrcholením této války byla, obrazně řečeno, smrtelná rána; zabila Boží „dva svědky“, pomazaný ostatek, pokud jde o jejich mučivé prorokování „v pytlovině“. Jaké to bylo ulehčení pro jejich náboženské, politické, soudcovské a militaristické nepřátele! Všechny důkazy z oné doby ukazují, že se ve spojení s tím ‚radili a těšili‘. Byli ochotni ‚navzájem si posílat dary‘, neboť si vzájemně blahopřáli k tomu, jak sehráli své role, aby dosáhli vítězství nad náboženskými mučiteli, jak to bylo předpověděno ve Zjevení 11:10.

29. a) O co se snažily národy ve splnění proroctví, když připustily, aby mrtvoly „dvou svědků“ ležely nepohřbeny ‚tři a půl dne‘? b) Jaký postoj projevují nepřátelé tím, že neuložili mrtvoly „do hrobky“?

²⁹ Lidé z různých kmenů, jazyků a národů křesťanstva se snažili uvést na tyto Boží „dva svědky“ co nejvíce potupy a hanby. Chtěli, aby všeobecná pověst svědků byla „zápachem“. Ve Zjevení 11:9 je psáno: „Budou se dívat na jejich mrtvoly po tři a půl dne a nedají jejich mrtvoly uložit do hrobky.“ V zemích na Blízkém východě, kde působil apoštol Jan, bylo zvykem pohřbívat mrtvolu v týž den, kdy člověk zemřel. Jestliže zůstala mrtvola v horkém podnebí volně ležet tři a půl dne, začala se rozkládat a stala se zápachem. (Srovnej Jana 11:39.) Byli tedy ponecháni k sežrání psům a ptákům, kteří se živili zdechlinami. S mrtvými se zacházelo potupně. Skutečnost, že obě mrtvá těla nebyla položena „do hrobky“, znamenala, že škodolibí diváci nepovažovali Boží „dva svědky“ za hodné vzkříšení z mrtvých. Křesťanstvo si nepřálo, aby byli někdy oživeni!

V MÍSTĚ DUCHOVNĚ NAZÝVANÉM SODOMA A EGYPT

30. Jak ukazuje proroctví ve spojení s podobnými biblickými místy, že ‚velké město‘, v němž ležely mrtvoly, nebyla ani doslovná Sodoma ani doslovný Egypt?

³⁰ Kde zůstala volně ležet mrtvá těla, jež nebyla pohřbena? Ve Zjevení 11:8 je napsáno: „Jejich mrtvoly budou na široké cestě velkého města, které se v duchovním smyslu nazývá Sodoma a Egypt, kde byl i jejich Pán přibit na kůl.“ Jak znělo nebo zní jméno „velkého města“? Nebyla to Sodoma ani Egypt. „Pán“ těchto dvou svědků, který byl také „přibit na kůl“, byl Pán Ježíš Kristus a nebyl v roce 33 přibit na kůl v Egyptě, ale v nevěrném Jeruzalémě. (Luk. 13:33, 34) U Izaiáše 1:8–10 se o Siónu neboli Jeruzalému prorocky mluví jako o Sodomě. U Ezechiela 16:46, 55, 56 se o Sodomě mluví jako o mladší „sestře“ Jeruzaléma a o tom, že nese menší vinu než Jeruzalém.

31. Proč mohl být nevěrný Jeruzalém v duchovním smyslu nazván Egyptem?

³¹ Protože nevěrný Jeruzalém v náboženském ohledu utlačoval a zotročoval Jehovův vlastní lid, mohl být „v duchovním smyslu“ nazýván Egyptem. První beránek pasach ve dnech proroka Mojžíše byl zabit v Egyptě a podobně byl Ježíš Kristus jako protiobrazný Beránek pasach zabit v nevěrném Jeruzalémě. — Jan 1:29, 36; 1. Kor. 5:7; 1. Petra 1:19.

32. a) Proč se však proroctví nemohlo vztahovat na pozemský Jeruzalém? b) Co je tedy ‚velké město‘, o němž mluví proroctví?

³² Nevěrný Jeruzalém jako duchovní Sodoma a Egypt však již neexistoval v době, kdy bylo Janovi dáno zjevení (v roce 96 n. l.), a symbolická „šelma“ nemohla zabít Boží „dva svědky“ ve starém nevěrném Jeruzalémě. Byl zničen již v roce 70 n. l. a pohanští Římané jej již neobnovili. Židovští křesťané opustili Jeruzalém a celou Judeu dosti dlouho před rokem 70 n. l. Novodobé město Jeruzalém bylo v rukou muslimských Turků, dokud je nedobyla britská armáda v prosinci 1917; a během celé první světové války nebyli tam žádní členové pomazaného ostatku. Výrazem „velké město“ musel tedy být míněn protiobrazný nevěrný Jeruzalém, totiž křesťanstvo. Jistě může být „v duchovním smyslu“ nazýváno „Sodoma a Egypt“ a hlavně v jeho středu byli Boží „dva svědkové“ ‚zabiti‘ v roce 1918 n. l. Stejně jako jejich Pán Ježíš Kristus byl v roce 33 n. l. zabit na kůlu v nevěrném Jeruzalémě, byli i jeho následovníci, Boží „dva svědkové“, pomazaný ostatek, ‚zabiti‘ v křesťanstvu.

VZKŘÍŠENÍ Z MRTVÝCH

33. a) Bylo ‚zabitím‘ míněno zničení pomazaného ostatku, nebo co tím bylo míněno? b) Co se stalo s ústředními kancelářemi Společnosti Strážná věž v době, kdy „dva svědkové“ leželi mrtví ve „velkém městě“?

³³ Členové pomazaného ostatku, kteří byli tehdy známí jako Mezinárodní badatelé Bible, nebyli ovšem doslovně ‚zabiti‘ tím, co na ně přišlo v roce 1918 n. l., protože proti nim symbolická ‚šelma‘ vedla válku. Někteří z nich ovšem mohli skutečně být usmrceni v pronásledování, které tehdy zuřilo. V době válečných poměrů, kdy se vedla dokonce i ponorková válka, bylo křesťanstvo v militaristickém ohledu rozděleno a mezinárodní organizace pomazaného ostatku byla téměř rozbita. Pod nespravedlivým nátlakem pronásledovatelů začaly se kanceláře Biblické a traktátní společnosti Strážná věž přenášet z Brooklynu (New York) do Pittsburghu (Pensylvánie) a teprve v září 1919 byly přeneseny zpět do Brooklynu; anglické vydání časopisu Strážná věž vycházelo však dále bez výjimky každých čtrnáct dnů.

34. a) Znamenalo ‚zabití‘ „dvou svědků“ úplnou a dokonalou nečinnost členů této třídy? b) Co bylo oznámeno o jejich činnosti v anglickém vydání Strážné věže z 15. prosince 1918?

³⁴ Ačkoli vláda právě čtrnáct dnů před tím zakázala knihu Ukončené tajemství, sešel se pomazaný ostatek 26. března 1918 a slavil výroční slavnost na památku smrti Kristovy. Panovaly válečné poměry, a proto nebylo možné sestavit o ní celosvětovou zprávu. Ale při příští památné slavnosti 13. dubna 1919 přijímalo podle dílčí zprávy za Severní a Jižní Ameriku (a též za čtyři místa ve Velké Britanii a jedno ve Francii) 17 961 osob symboly, chléb a víno. Do konce první světové války 11. listopadu 1918 bylo patnáct cestujících řečníků, „poutníků“, kteří navštěvovali sbory ve Spojených státech a přednášeli jim i veřejnosti. Bylo 225 „kolportérů“, kteří plným časem rozšiřovali knihy a zanechávali v bytech lidí šest svazků Studií Písma. Anglické vydání časopisu Strážná věž z 15. prosince 1918 (s tehdejší adresou v Pittsburghu) podává na stránce 372 přehled díla v onom kritickém roce 1918:

. . . Je více důvodů, proč není možné podat přesnou zprávu o některých věcech; . . . počet prodaných Studií Písma zahrnuje pouze výtisky prodané kolportéry a neobsahuje počet exemplářů zaslaných z naší expedice třídám a jednotlivým osobám. Není také možné ani přibližně uvést, kolik bylo vykonáno dobrovolné práce [s traktáty]. Na druhé straně se zdá, že přátelé podivuhodnou měrou ocenili přednosti spojené s kongresy. Během roku se konalo čtyřicet rozsáhlých kongresů a kromě toho asi stejný počet dalších kongresů místních. Ze všech těchto kongresů přišly nadšené zprávy. Kongresy se konají v každém měsíci roku. Několik velkých kongresů je oznámeno pro nejbližší budoucnost.

35. Jak bylo z událostí při kongresu od 30. srpna do 2. září 1918 v Milwaukee, Wisconsin patrné, jaký byl duch Božího lidu tváří v tvář silnému odporu?

³⁵ Kongresu, který se konal od 30. srpna do 2. září 1918 v Milwaukee, Visconsin se účastnilo asi 850 osob; v posledním dnu („Dnu království“) přerušili státní úředníci biblickou přednášku, kterou měl v 15 hodin „poutník“ bratr J. A. Bohnet. Uzavřeli dveře na závoru a potom požadovali, aby všichni mladí muži předložili své průkazy o registraci k vojenské službě. Po tomto hrubém přerušení pokračoval řečník v biblické přednášce. V anglickém vydání Strážné věže z 15. října 1918 bylo na stránce 319 psáno o tomto kongresu: „Uvědomíme-li si, že jsme již tři a půl roku v době velkých těžkostí, a pak si povšimneme usmívajících se tváří všech přítomných, máme podivuhodný důkaz o slibu našeho vzácného Mistra: ‚Já jsem s vámi po všechny dny‘ a dále ujištění: ‚Neopustím tě ani tě nezanechám.‘“

36. a) V jakém ohledu byli ‚zabiti‘ „dva svědkové“, jestliže přece byla vykonávána velká křesťanská činnost? b) Které publikace nebyly již rozšiřovány od 1. září 1918?

³⁶ Jak mohlo být vzhledem k výše uvedeným skutečnostem řečeno o roce 1918 n. l., že v něm byli ‚usmrceni‘ Boží „dva svědkové“, „tito dva proroci“, pomazaný ostatek, a že jejich mrtvoly zůstaly ležet na široké ulici protiobrazného nevěrného Jeruzaléma, křesťanstva, aniž byly pohřbeny? Nuže, povšimněme si, že ve Zjevení 11:7 je řečeno, že proti nim symbolická „šelma“ povede válku, „až dokončí své svědectví“, a že je usmrtí. To ukazuje, že to bylo jejich „vydávání svědectví“ neboli dílo prorokování, jež bylo zabito. Bylo to zvláště „svědectví“, které bylo vydáváno během „tisíce dvou set šedesáti dnů“ se zvláštní literaturou, která byla tehdy používána. Například u každého exempláře anglického vydání Strážné věže z 1. září 1918, který byl posílán poštou, byla příloha následujícího znění:

DŮLEŽITÁ POZNÁMKA PRO VŠECHNY ODBĚRATELE STRÁŽNÉ VĚŽE A BADATELE BIBLE

Po dobu války bylo úplně zastaveno rozšiřování těchto knih a spisů [v angličtině]:

UKONČENÉ TAJEMSTVÍ

Zvláštní vydání Strážné věže (ZG) z 1. března

VŠECHNY MĚSÍČNÍKY BADATEL BIBLE

VŠECHNY ZVĚSTI KRÁLOVSTVÍ

Prosíme tímto všechny třídy a jednotlivce, kteří mají některé z výše uvedených spisů, jež patří Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, aby nám je ponechali k dispozici. Tím potvrzujeme sdělení, jež jsme vám zaslali v březnu.

BIBLICKÁ A TRAKTÁTNÍ SPOLEČNOST STRÁŽNÁ VĚŽ

37. Jakým způsobem symbolická „šelma“ velmi ochromila svědecké dílo, ačkoli byla vykonávána určitá činnost?

³⁷ K výše uvedeným událostem je nutné připočítat skutečnost, že řídící členové vedoucího sboru pomazaného ostatku na celé zemi byli ve vězení od 21. června 1918, kdy nad nimi byl vynesen nespravedlivý rozsudek. Bylo s nimi jednáno, jako by byli těžkými zločinci, k velké hanbě pro dílo „svědectví“ Božího pomazaného ostatku, jehož členové byli s Kristem dědici nebeského království. Nebylo překvapením, že podlé jednání symbolické ‚šelmy‘ vedlo k velkému pronásledování pomazaného ostatku po celé zemi, což velmi ochromilo jejich veřejnou činnost, kterou vykonávali jako svědkové nejvyššího Boha, Jehovy. Byli „předmětem nenávisti všech národů pro mé jméno“. — Mat. 24:9.

38. Jak bylo v článku Strážné věže z 1. června 1925 poukázáno na vážnou situaci, v níž byl Boží lid v oné době pronásledování?

³⁸ Článek „Pro vyvolené“ ve vydání Strážné věže z 1. června 1925 obsahoval krátkou zmínku o situaci během první světové války a na straně 167, v odstavci 67, bylo řečeno:

Je dobře známo, že během světové války byly omezeny příležitosti k oznamování poselství o království a že byly ohraničeny až do jara 1919. Ve válčících národech byli mnozí bratři nuceni k vojenské službě. Bylo zakázáno rozšiřování literatury pravdy a mnozí bratři v různých zemích byli vězněni. Pronásledování začalo zvláště v roce 1917, a na jaře 1918 byli uvězněni spolupracovníci Společnosti, z bételu bylo uloupeno zařízení, svatostánek [sál pro shromáždění atd.] byl prodán a hlavní kancelář byla přenesena do malého prostoru v Pittsburghu. Určitou dobu potom bylo málo vydáváno svědectví, nebo se svědecké dílo vůbec nekonalo. Situace v té době byla taková, že kdyby světová válka pokračovala a nedospěla ke konci, nebylo by již na zemi vydáváno veřejné svědectví, které by mělo nějaký význam . . .

39, 40. a) Jak zůstala nesplněna očekávání pomazaného ostatku? b) Jaké povzbuzující zaslíbení pro ně vyplývalo z dalších slov vidění popsaného ve Zjevení?

³⁹ Proti očekávání Mezinárodního sdružení badatelů Bible nenásledovala „bitva armageddonská“ ihned po první světové válce. 11. listopadu 1918 byla podepsána smlouva o příměří mezi válčícími národy a pomazaný ostatek ještě nebyl vzat do nebe, ale byl ponechán na zemi, a to v potupě, jako ležely nepohřbené mrtvoly dvou svědků „na široké ulici“ velkého města, křesťanstva. Netrvalo to však dlouho! V Božím určeném čase se mělo stát to, co bylo předpověděno ve Zjevení 11:11–13, kde čteme:

⁴⁰ „A po třech a půl dnech vstoupil do nich duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach. A slyšeli silný hlas z nebe, který jim řekl: ‚Pojďte sem nahoru.‘ A vystoupili do nebe v oblaku a jejich nepřátelé je spatřili. V tu hodinu nastalo velké zemětřesení a desetina města padla; a sedm tisíc osob bylo zabito zemětřesením a zbývající byli zděšeni a vzdali slávu nebeskému Bohu.“

41. a) Co znamená ‚tři a půl dne‘, kdy „dva svědkové“ leželi mrtví? b) Kdy skončilo těchto ‚tři a půl dne‘ veřejného ponížení a které dva kroky byly podniknuty v tomto směru?

⁴¹ Doba, kdy „dva svědkové“ prorokovali „oblečeni v pytlovině“, trvala tři a půl roku. Nesmíme si však myslet, že ‚tři a půl dne‘, kdy leželi mrtví na široké městské ulici, znamenalo tři a půl roku, přičemž by jeden den znázorňoval jeden rok, jako u Ezechiela 4:6. ‚Tři a půl dne‘, o nichž se mluví ve Zjevení 11:9–11, znamená pouze krátké období, kdy pomazaný ostatek nebyl činný ve veřejném vydávání svědectví a jeho nepřátelé pociťovali škodolibost. Těchto tři a půl dne skončilo v březnu 1919. Byla dána do oběhu petice, kterou bylo možné podepsat jako žádost o propuštění osmi zástupců Biblické a traktátní společnosti Strážná věž. Než byla petice doplněna členy pomazaného ostatku ve Spojených státech, bylo 21. března 1919 osmi vězňům Spolkové káznice uděleno právo na poskytnutí záruky.

42. Kdy a jak vstoupil „duch života od Boha“ do symbolických mrtvol a jak se „postavily na nohy“?

⁴² O čtyři dny později bylo oněch osm vězňů propuštěno z federální káznice v Atlantě (Georgia) a byli přivezeni vlakem do New Yorku. Příštího dne, 26. března 1919, je federální soud v Brooklynu (New York) propustil na záruku. Potom skutečně „vstoupil . . . duch života od Boha“ do symbolických mrtvol „dvou svědků“ a byli oživeni pro činnost ‚svědectví‘, která je čekala. Neleželi již nečinně na široké cestě křesťanstva, ale „postavili se na nohy“ a byli opět připraveni k veřejné službě Bohu všemi prostředky, které on k tomu opatří. Řeč, kterou se zde o nich mluví, cele odpovídá způsobu vyjadřování, jehož je použito v Ezechielově vidění o údolí suchých kostí Izraele, které byly opět spojeny, pokryty masem a oživeny. — Ez. 37:5, 10.

43. Jak byli „dva svědkové“ ještě více posíleni a jak to zapůsobilo na jejich nepřátele?

⁴³ Kromě toho byli posíleni, aby se postavili na nohy, neboť rozsudek nad osmi bývalými vězni káznice v Atlantě byl 15. května 1919 zrušen rozhodnutím většiny amerického federálního odvolacího soudu pro okres New York. (Nepřátelé se usilovně snažili o to, aby řízení bylo obnoveno, ale 5. května 1920 federální okresní soud tento případ odmítl a tím bylo těchto osm zástupců Společnosti Strážná věž plně osvobozeno.) Když tak členové pomazaného ostatku plně ožili a postavili se na nohy, ‚padl velký strach na ty, kteří je spatřili‘. — Zjev. 11:11.

44. a) Jak slyšeli členové pomazaného ostatku „silný hlas z nebe“, který jim řekl: ‚Pojďte sem nahoru‘? b) Jaká vynikající nová pomůcka pro vydávání svědectví byla uveřejněna na kongresu, který se konal v roce 1919 v Cedar Point (Ohio)? c) Jaká modlitba byla vyslovena vzhledem k novému časopisu Zlatý věk a jaký pokyn byl dán pro jeho rozšiřování?

⁴⁴ Jak ale slyšeli členové pomazaného ostatku „silný hlas z nebe, který jim řekl: ‚Pojďte sem nahoru.‘“? Stalo se to zvláště prostřednictvím prvního hlavního shromáždění Mezinárodního sdružení badatelů Bible, které se konalo od 1. do 8. září 1919 v Cedar Point, Ohio. Prezident Společnosti Strážná věž, který byl nyní propuštěn z vězení, zde mluvil 5. září na téma, jež bylo založeno na slovech Zjevení 15:2 a Izaiáše 52:7 a znělo: „Oznamování království“. Potom bylo oznámeno vydání nového časopisu, totiž Zlatého věku, který měl být doplňkem ke Strážné věži. První anglické vydání mělo vyjít 1. října 1919 a mělo být vykonáno velké polní tažení k získání předplatitelů ze široké veřejnosti. Tisíce účastníků kongresu přijaly s velkým nadšením tuto zprávu. K povzbuzení pomazaného ostatku na celé zemi, aby oživil organizaci pro toto nové dílo království, bylo ve Strážné věži z ledna 1920 pod nadpisem „oznamování království“ na straně 9 řečeno mimo jiné:

. . . Věříme, že nový časopis Zlatý věk je právě to, co si lid přeje, a modleme se, aby jej Pán doprovázel velkým požehnáním, pokud je to jeho vůle. Každý čtenář Strážné věže si přeje dávat dále poselství o velké naději. Využiješ této příležitosti?

JAK BYCHOM MĚLI ZAČÍT

Organizace, která posloužila k rozšíření Sedmého svazku, byla velice úspěšná. Na této zvláštní práci se podílelo sedm tisíc přátel. Prosíme všechny třídy, aby opět oživily tuto organizaci a aby jí daly správnou podobu . . . V nynějším díle očekáváme, že se jej bude účastnit každý ze zasvěcených, kdo má velkou lásku a planoucí horlivost pro Pána a pro jeho věc.

45. Byla modlitba vzhledem k nové pomůcce pro vydávání svědectví vyslyšena?

⁴⁵ Pán, Jehova Bůh, skutečně velmi požehnal novému časopisu. Ten je dnes znám pod názvem Probuďte se! a vychází čtrnáctidenně v nákladu 7 500 000 výtisků ve 29 řečech, zatímco Strážná věž vychází čtrnáctidenně v nákladu 7 850 000 výtisků v 74 jazycích.

46. a) Popiš, jak byla v plné míře obnovena činnost oživeného ostatku. b) Jaké poučení, jež povzbuzovalo k horlivosti, bylo obsaženo v časopise Strážná věž, a to ve vydání ze září 1920?

⁴⁶ V září 1919, než začal být rozšiřován časopis Zlatý věk, byla ústřední kancelář Společnosti Strážná věž přenesena na své původní místo do Brooklynu (New York). Tato Společnost zřídila v Brooklynu svou vlastní tiskárnu a začala sama tisknout časopis Strážná věž (anglicky), počínajíc vydáním z 1. února 1920. V téže tiskárně začal být tištěn časopis Zlatý věk (anglicky) od vydání ze 14. dubna 1920, kdy vyšlo 15. číslo. Brzy nato bylo od vydání z 1. června 1920 v anglické Strážné věži opět upozorňováno na knihu Ukončené tajemství a 21. června začalo velké polní tažení, v němž bylo rozšiřováno časopisové vydání této knihy. V úvodním článku Strážné věže ze září 1920, který měl název „Evangelium království“, bylo potom vysvětleno, že dílo království, předpověděné u Matouše 24:14, se zvláště vztahuje na nás od roku 1914, kdy bylo zřízeno Boží mesiášské království.

VYSTOUPENÍ DO NEBE

47. a) Jak „dva svědkové“ symbolicky „vystoupili do nebe v oblaku“? b) Čeho se již nemuseli bát?

⁴⁷ Věrní členové pomazaného ostatku živě reagovali na výzvu a příležitost ke službě Božímu království, které bylo v nebi zřízeno na konci časů pohanů v roce 1914. Obrazně řečeno vystoupili podle Zjevení 11:12 „do nebe v oblaku a jejich nepřátelé je spatřili“. Přechod ze stavu podobného smrti k činné službě pro nebeské království byl pro pomazanou třídu „dvou svědků“ skutečně vystoupením a bylo spojeno s duchovní slávou, symbolizovanou „oblakem“. Toto vystoupení bylo tak všeobecně patrné a působivé, že jejich „nepřátelé“, zvláště z řad křesťanstva, je prostě museli vidět. Pytlovina na těchto „dvou svědcích“ byla vyrovnána oslavením k tomuto vyvýšenému duchovnímu stavu, v němž sloužili jako vyslanci Božího panujícího nebeského království pod vládou Kristovou. Jako třída „dvou svědků“ nemohli již být „zabiti“ svým zlým nepřítelem, symbolickou „šelmou“ z propasti. Celosvětový systém satana ďábla to nemohl učinit ani do této chvíle. „Svědkové“ mají „ducha života od Boha“ a rozhodně chtějí zůstat duchovně živí.

48. Jaká velká přeměna neboli jaké „zemětřesení“ se tehdy projevilo v křesťanstvu?

⁴⁸ V této kritické době došlo v křesťanstvu k velké přeměně zvláště vzhledem ke sporné otázce, která se týkala Božího zřízeného mesiášského království a lidmi vytvořené náhražky, totiž Společnosti národů. Církve křesťanstva se rozhodly ve prospěch politické Společnosti národů a Generální rada církví Kristových v Americe uvítala tuto organizaci pro světový mír a bezpečnost dokonce jako „politické vyjádření Božího království na zemi“. Jaký účinek mělo toto symbolické zemětřesení na křesťanstvo? Podle Zjevení 11:13 odpověď zní: „V tu hodinu nastalo velké zemětřesení a desetina města padla; a sedm tisíc osob [řecky: jmen] bylo zabito zemětřesením a zbývající byli zděšeni a vzdali slávu nebeskému Bohu.“

49. Vysvětli, jak padla „desetina“ symbolického „města“.

⁴⁹ „Město“, které padlo za oběť symbolickému zemětřesení, je ovšem protiobrazný nevěrný Jeruzalém, novodobé křesťanstvo. Nerozpadlo se všechno z tohoto symbolického města, jen symbolická „desetina“. Struktura křesťanstva trvá dodnes; utrpěla však nějakou ztrátu zemětřesením na počátku poválečné doby, v roce 1918? Co pro ni bylo ztraceno, bylo nazváno „desetina“. To nám připomíná slova, která byla řečena proroku Izaiášovi, když mu bylo oznámeno zničení Jeruzaléma a jeho Judského království: „A přece v něm bude desetina a opět se musí stát něčím . . . jako velký strom a jako silný strom, které když jsou poraženy, mají pařez; svaté semeno bude jeho pařezem.“ (Iz. 6:13) Ukázalo se, že tímto pařezem neboli ‚svatým semenem‘ byl věrný ostatek, který přežil babylónské vyhnanství a vrátil se domů, aby obnovil v Jeruzalémě svatý chrám. Členové pomazaného ostatku, kteří přežili válku, ani ti, kteří vyšli z křesťanstva, aby se stali členy pomazaného ostatku, se v roce 1919 nepřipojili ke křesťanstvu v podporování Společnosti národů, neboť by to bylo proti Božímu království. Tak křesťanstvo ztratilo tuto symbolickou „desetinu“.

50. Vysvětli za pomoci jiných biblických textů, jak se stalo, že „sedm tisíc osob bylo zabito zemětřesením“.

⁵⁰ Když prorok Eliáš uprchl před tváří vyhrožující izraelské královny Jezábel do hornaté krajiny Oreb, řekl Jehova Bůh Eliášovi: „Ponechal jsem v Izraeli sedm tisíc, jejichž kolena se neskláněla před Bálem a jejichž ústa jej nelíbala.“ (1. Král. 19:1–18) Apoštol Pavel použil těchto slov na izraelský ostatek, který nestál při Jeruzalému a nezavrhl Ježíše Krista jako Jehovova Mesiáše, ale opustil město a ponechal je následkům jeho nekřesťanského běhu. (Řím. 11:1–5) Stejně i při symbolickém „zemětřesení“ v souvislosti s Božím mesiášským královstvím v roce 1919 byl zde ostatek, který byl věrný Božímu království pod vládou Kristovou. Bylo to symbolických „sedm tisíc osob [jmen]“, jež zemřely pro křesťanstvo. Pro křesťanstvo přestaly existovat; jejich „jména“ již nemohla zůstat v církevních záznamech. Přestaly v něm žít a pracovat.

51, 52. Jak byli „zbývající zděšeni a vzdali slávu nebeskému Bohu“?

⁵¹ Jak se potom stalo, že „zbývající byli zděšeni a vzdali slávu nebeskému Bohu“? Nuže, oslavují snad vystrašení lidé upřímně Boha v nebesích proto, že zemětřesením padá ‚desetina‘ jejich města a je ztraceno ‚sedm tisíc‘ životů? Litovali „zbývající“ z křesťanstva upřímně toho, co udělali proti třídě „dvou svědků“, proti „dvěma prorokům“, a připojili se k nim snad po jejich oživení ze stavu smrti?

⁵² Dějiny až do této chvíle popírají, že by se stalo něco takového. „Zbývající“ z křesťanstva spíše pojal strach z toho, co se stalo s „desetinou“ a se „sedmi tisíci osobami“, a nechtějí, aby se něco takového stalo i jim. Ve svém strachu se proto „zbývající“ přidrželi svých náboženských sekt křesťanstva a ‚vzdávají slávu nebeskému Bohu‘ svým vlastním sektářským náboženským způsobem. Nikdy se neobrátili, aby podporovali Boží království, které bylo zřízeno v nebi. Přiklonili se ke Společnosti národů. Když byla tato Společnost po 2. světové válce nahrazena Spojenými národy, přijali tuto organizaci. Boží oživení „dva svědkové“ však dále provolávali, že Boží mesiášské království je jedinou nadějí lidí na trvalý mír a bezpečnost.

[Poznámky pod čarou]

ŽIDOVSKÝ KALENDÁŘ SVĚTSKÝ (GREGORIÁNSKÝ) KALENDÁŘ

25. tebeth (5676 A. M.) 1. leden 1916

1. šebat 6. leden

1. adar 5. únor

1. adar šeni (přestupný měsíc) 6. březen

1. nisan 4. duben

1. ijar 4. květen

1. sivan 2. červen

1. tammuz 2. červenec

1. ab 31. červenec

1. elul 30. srpen

1. tišri (5677 A. M.) 28. září

1. marchešvan 28. říjen

1. kislev 26. listopad

1. tebeth 26. prosinec

6. tebeth 31. prosinec

POZNÁMKA: Židovský den začíná vždy po západu slunce dne, který předchází dnu uvedenému ve světském kalendáři.

Viz Univerzální židovská encyklopedie (angl.) pod nadpisem „Židovský kalendář na 200 let“.