„Je mi sedm let“

Ahoj. Jmenuji se Amelia a žiji na jednom z ostrovů v Karibské oblasti. Je mi sedm let. Před nějakou dobou mě rodiče dali do bohaté rodiny, která žije ve městě.

Jako každý den i dnes jsem vstala v pět hodin ráno. Přinesla jsem vodu z blízké studny. Bylo velmi obtížné udržet na hlavě těžký džbán, ale podařilo se mi to — jinak by mě hrozně zbili. Potom jsem připravila snídani a obsluhovala rodinu. Se snídaní jsem se trochu opozdila, a proto mě pán zbil koženým řemenem.

Pak jsem jejich pětiletého chlapce odvedla do školy. Dále jsem pomáhala připravit a servírovat rodině oběd. Mezitím jsem musela na trhu nakoupit potraviny, zařídit nějaké věci, udržovat oheň na dřevěném uhlí, zamést dvůr, vyprat šaty, umýt nádobí a uklidit kuchyň. Také jsem své paní umyla nohy. Byla dnes kvůli něčemu velmi rozzlobená a zlostně mě uhodila. Doufám, že zítra bude mít lepší náladu.

K jídlu jsem dostala zbytky —bylo to však lepší než kukuřičné jídlo, které jsem měla včera. Šaty mám rozedrané a nemám žádné boty. Lidé, kterým patřím, mi nikdy nedovolili, abych se ve vodě, kterou nosím pro rodinu, vykoupala. Minulou noc jsem spala venku, ale někdy mě nechají spát vevnitř na zemi. Nejhorší je, že to nemohu napsat sama. Nedovolili mi chodit do školy.

Mějte se hezky. Amelia.

AMELIA sice není skutečné jméno této dívky, ale její těžká situace skutečná je.a Amelia je pouze jedna z milionů dětí, které musí pracovat — a často za těch nejhorších podmínek. Dětská práce je velkým problémem současné doby. Je to složitá záležitost, na kterou neexistuje jednoduché řešení — objevuje se ve velkém měřítku, naleptává společnost, má zhoubné následky, je krutá k dětem a uráží lidskou důstojnost.

Jak rozšířená je dětská práce? Kde jsou kořeny tohoto problému a v jaké formě se vyskytuje? Přijde někdy doba, kdy děti — nejkřehčí a nejzranitelnější část lidské rodiny — již nebudou žít v bídě a vykořisťování?

[Poznámka pod čarou]