Jan Amos Komenský — Otec moderní pedagogiky

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ČESKÉ REPUBLICE

JAN AMOS KOMENSKÝ byl učitel, a proto si dobře uvědomoval nedostatky školského systému 17. století. Je pravda, že žádný vzdělávací systém nebyl nikdy dokonalý, ale tehdejší školský systém byl prostě otřesný.

Komenský nechtěl stát stranou a chrlit stížnosti či obvinění, ale rozhodl se něco v tom udělat. Co tedy udělal a proč? Dále, co se můžeme od tohoto muže, který je nazýván otcem moderní pedagogiky, naučit my?

Výchova a vzdělání

Jan Amos Komenský se narodil 28. března 1592 na Moravě. Byl nejmladším z pěti dětí a jediným synem poměrně dobře situovaných manželů selského rodu.

Komenského rodiče byli členy Jednoty bratrské (později známé jako Čeští bratři a Moravská církev) — náboženské skupiny, která vznikla kolem poloviny 15. století pod vlivem valdenských a dalších reformátorů, jako byl například Petr Chelčický. Po studiích v Německu se Komenský vrátil do vlasti. Později byl ve věku dvaceti čtyř let vysvěcen na kněze Jednoty bratrské.

Proč odešel do vyhnanství

V roce 1618 dostal na starost malou bratrskou obec ve Fulneku, který leží asi dvě stě čtyřicet kilometrů východně od Prahy. Proti protestantismu již tehdy v Evropě působila katolická protireformace. Mezi katolíky a protestanty rostlo napětí, které nakonec vyústilo v třicetiletou válku (1618–1648).

Římskokatolická církev byla po deseti letech bojů prohlášena za jediné právoplatné náboženství na Moravě. Komenský a další příslušníci lepších rodin dostali možnost volby — buď přijmou katolicismus, nebo opustí zemi. Komenský rozhodně nechtěl konvertovat, a proto se svou rodinou odešel za hranice do malého městečka jménem Lešno, které bylo význačným střediskem činnosti Jednoty bratrské v Polsku. Tím začalo Komenského vyhnanství, které mělo trvat čtyřicet dva let. A až do konce života se pak zdržoval v zahraničí.

„Mrzačení mysli“

Komenský dostal práci jako učitel latiny na lešenském gymnáziu, přípravné škole pro studenty univerzity. Brzy však byl nevhodnými metodami výuky znechucen — a měl pro to dobrý důvod.

Za Komenského byl školský systém v žalostném stavu. Vzdělání směli například dostávat pouze muži. Chudí lidé nedostali žádnou možnost. Výuka spočívala hlavně v tom, že se studenti učili nazpaměť latinská slova, latinské věty a větnou skladbu. Proč? Protože většinu středověkých škol ovládala katolická církev, jejíž bohoslužby probíhaly v latině. Nicméně výuka latiny byla nezbytná také k tomu, aby byl zajištěn trvalý přísun zájemců o studium na kněze.

Navíc nebyla věnována žádná pozornost vytvoření nějakých konkrétních cílů výuky či instrukcí, které by studenty postupně vedly od jednoduchých myšlenek ke složitějším. Kázeň byla přísná, někdy až surová, a morální klima bylo hrozné.

Nelze se tedy divit, že skotský pedagog Simon Laurie jednou popsal školy 17. století jako „beznadějně nesystematické“ a „nudné“. Komenský byl ještě ostřejší. Školy nazval „mrzačením mysli“.

Objevuje se nová metoda výuky

Komenský nebyl první, kdo mluvil o tom, že je nutná reforma výuky. V Anglii Francis Bacon ostře kritizoval důraz kladený na latinu a navrhoval vrátit se ke studiu přírody. Také v Německu se Wolfgang Ratke a Johann Valentin Andreae a další pokoušeli zlepšit školství. Žádnému z nich se však nepodařilo získat pro své názory oficiální podporu.

Komenský propagoval systém, který činil z učení zábavu, a ne dřinu. Své schéma vzdělávání nazval pampaedia, což znamená „všeobecné vzdělávání“. Jeho cílem bylo zavést progresivní systém výuky, který by mohl využít každý člověk. Děti měly být podle Komenského vyučovány postupně, od základních pojmů, jež přirozeně vedou ke složitějším. Komenský také prosazoval, aby se během prvních školních let používal místo latiny mateřský jazyk.

Vzdělávání by se však nemělo omezit jen na dobu dospívání, ale mělo by pokračovat celý život. Komenský napsal, že studium by mělo být „naprosto praktické, naprosto uspokojující a takové, aby se škola stala skutečnou hrou, to znamená příjemným úvodem do života“. Byl také přesvědčen, že škola by se měla zaměřit nejen na vzdělávání mysli, ale i na vzdělávání celé osobnosti — že by k tomu mělo patřit mravní i duchovní poučování.

Díla Jana Amose Komenského

První z prací Komenského, které měly být určeny pro potřeby vzdělávání, vyšla v roce 1630 pod názvem Informatorium školy mateřské.a Byla koncipována jako pomůcka pro matky a chůvy, které doma poučují děti. V roce 1631 potom následovala kniha Brána jazyků otevřená, která způsobila doslova převrat ve výuce latiny. Text byl uspořádán do dvou paralelních sloupců, z nichž jeden byl v češtině a druhý v latině. Bylo tedy možné snadno srovnat oba jazyky, což učení usnadňovalo. Komenského revidované vydání této učební pomůcky bylo velmi dobře přijato a posléze bylo přeloženo do šestnácti jazyků.

Nejznámějším a možná nejjednodušším dílem Komenského byla kniha Orbis pictus (Svět v obrazech) — ilustrovaná čítanka pro děti. A byla rovněž mezníkem v dějinách pedagogiky. Profesor pedagogiky ve dvacátém století Ellwood Cubberley o této čítance říká, že „sto patnáct let nebylo v Evropě nic podobného a skoro dvě stě let se používala jako přípravná učebnice“. Mnohé z dnešních ilustrovaných učebnic se v podstatě dosud řídí obecnou strukturou Komenského díla, protože jako učební pomůcku používají ilustrace.

Komenský byl záhy oslavován jako génius. Učenci z celé Evropy ho pokládali za vůdčí osobnost a vyhledávali jeho rady. Komenského věhlas podle knihy Magnalia Christi Americana vzrostl do té míry, že v roce 1654 byl pozván, aby se stal prezidentem Harvardovy univerzity v Cambridge, Massachusetts. Komenský tuto nabídku odmítl, protože neusiloval o věhlas, slávu ani o vysoký úřad.

Co ho motivovalo?

Vzhledem ke Komenského životní dráze si člověk musí položit otázku, co ho motivovalo. Komenský pokládal vzdělání za sjednocující sílu lidstva. Tvrdil, že všeobecné vzdělání by mohlo pomoci zajistit na světě mír.

Komenský také spojoval poznání se zbožností. Byl přesvědčen, že když lidstvo bude získávat poznání, dovede jej to nakonec k Bohu. A to mohlo být jeho základním motivem.

Komenského koncepce výuky platí dodnes. Na celém světě se používají jeho systematické vyučovací metody včetně obrazových pomůcek — například v literatuře, kterou vydává Watch Tower Bible and Tract Society. Z metod Komenského může mít užitek každý z nás — při osobním studiu Bible nebo při vedení rodinného biblického studia. Jak?

„Studenti by neměli býti příliš zatěžováni látkou, jež jest nepřiměřená jejich věku, chápání i současnému stavu,“ napsal Komenský. Když tedy své děti poučujete o Bibli nebo o nějakém jiném námětu, snažte se látku přizpůsobit jejich možnostem. Místo metody otázek a odpovědí jim můžete vyprávět příběhy o biblických postavách. Zapojte je například tím, že je necháte nakreslit biblické události, nebo je vybídněte, aby si zahrály biblické drama. Používejte svou představivost! Výsledky stojí za toto úsilí. (Přísloví 22:6 )

Využívejte také co nejvíc ilustrovanou literaturu, která je určena především pro postupnou výuku mladých lidí, jako například publikace Moje kniha biblických příběhů a Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi.b A při biblickém vyučování studentů všech věkových kategorií se snažte, aby výuka pro ně byla ‚naprosto praktická, naprosto uspokojující‘.

Trvalé dědictví

Když v roce 1656 došlo v Lešně k požáru, Komenský ztratil téměř všechno, co měl. Jsme však vděční, že nám zanechal bohatství jiného druhu. Kniha A Brief History of Education (Krátké dějiny pedagogiky) říká: „Komenský . . . přenesl důraz při výuce od slov k věcem a hlavním smyslem jeho práce bylo učit vědecké poznatky a prospěšné informace z okolního světa.“

Komenskému lze připsat zásluhu za to, že výuka se stala vědním oborem. Jeho vyučovací metody znamenaly doslova převrat ve způsobu vyučování dětí. Americký pedagog Nicholas Butler řekl: „V historii školství má Komenský zcela výlučné postavení. On zavedl moderní trend na poli základního a středního vzdělání a stále v něm dominuje.“ Také svědkové Jehovovi, horliví badatelé Bible, mají důvod být vděční otci moderní pedagogiky.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 23]

NĚKTERÉ PEDAGOGICKÉ ZÁSADY JANA AMOSE KOMENSKÉHO

O množství vyučovaného: „Učitel by měl učiti ne tolik, kolik sám se může naučiti, ale kolik žák může pochopiti.“

O vyučovacích metodách: „Správně vyučovati znamená způsobovati, aby se žák učil hbitě, s chutí a důkladně.“

„Nadaným učitelem [je] ten, kdo umí klidně snášeti nevědomé žáky, avšak umí samu nevědomost účinně zaplašovati.“

„Vyučovati není téměř nic jiného, než ukazovati, jak se jedna věc liší od druhé majíce různého účelu, formy a původu ... Kdo tedy dobře rozlišuje, dobře vyučuje.“

O logické vazbě: „Cokoli žádný smysl nemá, tomu nelze ani porozuměti, ani to nelze posouditi, a tudíž to nelze do paměti vštípiti.“

„Jestliže podrobnosti chybí, jest téměř nemožné látku pochopiti či posouditi a stejně nemožné jest do paměti si ji vštípiti.“

O pochopení: „Pochopení věcí spočívá bezmála v prohlédnutí, k čemu a jakým způsobem náleží ta a ta věc kteroukoli svou částí k něčemu jinému a jak se liší od jiných věcí příbuzných.“

„Někteří správně říkají, že sluší se čísti nějakou věc jednou, abychom věděli, co obsahuje; po druhé, abychom ji pochopili; po třetí, abychom si ji vtiskli do paměti; po čtvrté se sluší tiše si ji opakovati, abychom zkusili, zda jsme ji pevně obsáhli.“

[Obrázek]

Stránka z knihy „Orbis pictus“ (Svět v obrazech), vydání z roku 1883

[Obrázek na straně 24]

Německý slabikář z roku 1775, který obsahoval principy Komenského výuky