1. část — Historie díla svědků Jehovových v České republice

Jehovova ruka je podporuje již téměř sto let

„TATO dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi.“ (Matouš 24:14) Během doby se toto biblické proroctví mělo naplnit i v českých zemích. I zde se mělo oznamovat, že se Bůh prostřednictvím Ježíše Krista v roce 1914 ujal vlády a že obnoví spravedlivý řád nad celou zemí. Tomu však něco předcházelo.

První zmínka o Praze se v publikacích Watch Tower Society, která je právním nástrojem svědků Jehovových, objevila v anglickém vydání Strážné věže z 15. února 1892. Byla to zpráva o cestě po Evropě, kterou v roce 1891 podnikl Charles Taze Russell, první prezident Společnosti. Tehdy navštívil také Prahu, avšak situace v Rakousko-Uhersku se mu nejevila pro kazatelské dílo zralá.

Dobrá zpráva o Božím Království přichází

Asi od roku 1907 začal dojíždět z Drážďan do Čech starší muž jménem Erler. Oznamoval katastrofu, která se dostaví v roce 1914, a rozšiřoval čtvrtý svazek Russellových spisů Válka Armageddonská. Díky jeho činnosti se již od roku 1912 jednotliví nadšení kazatelé podíleli na rozsévání semene biblické pravdy, vytvářely se studijní skupiny a prováděly se křty. Evangelizační dílo však nebylo organizované. Pracovalo se především mezi německým obyvatelstvem severních Čech.

Na začátku roku 1914 Joseph Rutherford, pozdější druhý prezident Watch Tower Society, vyzval Maxe Freschela, který byl židovské národnosti a později přijal jméno Maxwell Friend, aby šel kázat mezi židovské obyvatele Rakousko-Uherska. V anglickém vydání Strážné věže z 1. srpna 1967 byla ve zprávě o tomto muži citována jeho slova:

Ochotně jsem přijal výzvu a počátkem roku 1914 jsem cestoval nejprve do Prahy. Tam jsem šířil traktáty v jazyce jidiš dům od domu ve velkých židovských čtvrtích onoho starého města.

V roce 1916 se v Mostě již konala pravidelná shromáždění. Vedli je Antonín Gleissner a Rudolf Paulus. Jméno Antonína Gleissnera, který se stal po první světové válce členem německého ústředí svědků Jehovových v Magdeburku, se pak dlouhá léta objevovalo ve spojitosti s dílem v naší zemi.

V roce 1918 se Rakousko-Uhersko rozpadlo a vytvořila se samostatná Československá republika. Tehdy se začíná plně rozvíjet kazatelské dílo mezi česky mluvícím obyvatelstvem. S tím souvisejí počátky vydávání biblické literatury v českém jazyce.

První tiskoviny v českém jazyce

V roce 1920 vyšla první česká brožura Mohou živí mluviti s mrtvými? a v roce 1922 brožura Miliony nyní žijících nikdy nezemrou. V roce 1923 je v Mostě otevřen sklad literatury, který je spravován Antonínem Gleissnerem. Ten se s manželkou vrací z Magdeburku, aby se spolu jako celodobí kazatelé ujali díla v českých zemích.

Podle dochovaných zpráv začala Strážná věž v českém jazyce vycházet v roce 1923. Tehdy se jmenovala Strážná věž a Zvěstovatel Přítomnosti Kristovy. Vycházela jednou měsíčně a měla 16 stran. Kromě biblických studijních článků obsahovala také informace organizační povahy. Zvláště zajímavá je výzva z 1. ledna 1928, která svědčí o vzrůstu kazatelů v různých jazykových skupinách na území Československa. Přetiskujeme ji doslova:

Spolupracovník do biblického domu [ústředí]. Pro naše cizozemské oddělení hledáme několik mladých svobodných bratrů a sice po jednom, který buď z němčiny do češtiny neb z němčiny do slovenského neb z němčiny do uherského jazyku nebo z němčiny do rumunského jazyku čili z anglického jazyku do jednoho z těchto jazyků hbitě a správně dovede překládati. Bratří by museli býti s to nejen překládati správně gramaticky a pravopisně, nýbrž vyříditi mimo to i práce opravné atd. Bratří, kteří jsou svobodní a opanují jeden neb více zmíněných jazyků požádaným způsobem a kteří sobě přejí státi úplně v službě pro Pána v biblickém domě, nechť nám toto oznamenají.

Začíná organizovaná kazatelská služba

V roce 1928 Watch Tower Society zakoupila vlastní dům v Brně-Juliánově a přemístila sem sklad z Mostu. Staral se o něj opět Antonín Gleissner. Z pověření Josepha Rutherforda převzalo ústředí v Magdeburku péči o skupiny, kolportéry, jak se tehdy říkalo celodobým kazatelům, a o veškerou kazatelskou činnost na celém území republiky. Kancelář v Magdeburku vyslala svého pracovníka Glamana, aby místní zvěstovatele povzbudil a tuto změnu jim oznámil.

Díky tomu byl ještě téhož roku skupinám i kolportérům přidělen přesně určený obvod, který mohli evangelisté projít dvakrát do roka. V tom roce bylo v Československu 25 malých skupin se 106 pracovníky a šesti kolportéry. Rozšířili 64 484 knih a 25 000 časopisů.

V roce 1929 došlo k další významné události. Do Československa byl z Německa vyslán Otto Estelmann, aby zde promítal Fotodrama stvoření. Byl to pořad vytvořený z filmu, diapozitivů a mluveného slova, který se předváděl v mnoha městech. Otto Estelmann na tuto dobu vzpomíná v článku „Jak sázím a zalévám na Božím poli“, který vyšel v anglickém vydání Strážné věže z 1. května 1963:

V roce 1929 jsem byl přidělen do Československa, abych předváděl Fotodrama stvoření, které vyrobila Společnost. . . Každé představení bylo rozděleno do čtyř částí, z nichž každá trvala téměř tři hodiny. Mezi jednotlivými představeními jsme navštěvovali zájemce a vedli biblická studia. Bylo potěšením sledovat, jak počet návštěvníků večer od večera roste. Slabé skupiny [zvěstovatelů] byly posíleny a byly organizovány nové sbory. Současně s tímto růstem organizace ovšem přišel i odpor. V roce 1934, když jsem navštívil jeden malý sbor, přišla policie a zatkla mě. Obvinění znělo: „Německý špion!“ Moji žalobci však neměli nikoho, kdo by jim to dosvědčil, a tak jsem byl po sedmi týdnech propuštěn.

Otto Estelmann odešel z Čech až v roce 1939, na začátku německé okupace, ale do té doby už Fotodrama stvoření pomohlo k poznání Bible mnoha lidem.

Služba na konci dvacátých let nebyla jednoduchá, neboť lidé všeobecně měli velmi málo prostředků k obživě. Křesťanští muži a ženy však vyvíjeli mimořádné úsilí, aby kazatelská služba nezeslábla, a tak například ve vydání Strážné věže z 1. ledna 1929 čteme toto oznámení:

Pomoc pro misijní pracovníky v Československu

Misijní pracovníci v Československu nachází se skoro všichni ve velmi úzké situaci, tím že prodej literatury následkem všeobecné bídy a chudoby lidu jest vzdor nejvážnějším snahám velmi řídký. Většina sourozenců, kteří jsou úplně činni v díle Páně, jsou tudíž skoro všichni špatně na tom ohledně šatů, střevíc atd. a československé odvětví Magdeburkské úřadovny také nemá k dispozici žádných prostředků, aby jim pomohlo. Zde se najde sourozencům českého, slovenského, maďarského a německého jazyka příležitost, pokud jsou v stavu, pomahati, a sice k tomu jsou žádostivé jak dobře zachovalé šaty a střevíce, tak samozřejmě i peněžité obnosy.

Dále by byla nějakým misijním pracovníkům učiněna velká služba tím, kdyby nám sourozenci — vlastnitelé kol, kterých více nepotřebují, které ale tak dalece jsou v pořádku, že by se dala užívati při cestách v provinci, tato dárkem dali k disposici. Tato kola by pak byla — jako vlastnictví díla Páně — propůjčena kolportérům, aby bez velkých nákladů na cestovné atd. mohli lépe vniknouti v provinci.

Když se zamýšlíme nad malými začátky kazatelského díla v českých zemích, napadnou nás slova apoštola Pavla v Římanům 15:4: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení.“ Tuto biblickou zásadu lze rozhodně uplatnit i na historii svědků Jehovových v této zemi. V dalších článcích budeme moci sledovat, jak se kazatelské dílo postupně vyvíjelo, organizačně zlepšovalo, a zřetelně si uvědomíme, že bez Jehovovy láskyplné ruky by nemohlo vítězně projít všemi nástrahami a těžkými zkouškami až do našich dnů.