Mladí lidé se ptají . . .

Proč nekrást?

„Je mi šestnáct let a mám ohromný problém. Nedávno jsem dost kradla. Šla jsem prostě do obchodu a ukradla jsem sedmery náušnice. Bojím se někomu o svém problému říct. Prosím, pomozte mi!“

TO NAPSALA jedna rozrušená mladá dívka do poradenské rubriky jistého časopisu. Jeden odborník napsal: „Odhaduje se, že každý rok je [ve Spojených státech] ukradeno . . . spotřební zboží za deset miliard dolarů. Téměř v polovině případů, kdy je někdo zadržen pro krádež v obchodě, je tím zadrženým mladý člověk.“

Podle jednoho nedávného průzkumu se ke krádežím v obchodech přiznala více než třetina středoškolských studentů. A podle jiného průzkumu, který vedli Jane Normanová a Myron Harris, „téměř všichni [mladí lidé] přiznávají, že si alespoň jednou v životě něco vzali, aniž za to zaplatili“.

Proč kradou

Zloděj je člověk, který si bez dovolení úmyslně vezme něco, co patří někomu jinému. Někdy se zlodějství může zdát ospravedlnitelné, když člověk uspokojuje nějakou základní potřebu. „Byl jsem v obtížné situaci,“ vzpomíná jeden velmi chudý mladý člověk. „Šel jsem zezadu [do restaurace s rychlým občerstvením], rozrazil jsem dveře a vzal si nějaká kuřata. To je ale všechno. Udělal jsem to jen proto, že jsem měl hlad.“

Biblické přísloví říká: „Lidé neopovrhují zlodějem jen proto, jestliže krade, aby naplnil svou duši, když je hladový.“ I v takovém případě je krádež z mravního hlediska nesprávná. Hned další biblický verš proto ukazuje, že se vyžadovalo, aby i zloděj, který kradl z hladu, krádež „vynahradil“ tím, že zaplatí těžkou pokutu. (Přísloví 6:30, 31)

Je však neuvěřitelné, že mladistvých zlodějů, kteří kradou proto, že něco nezbytně potřebují, je jen menšina. Typickým příkladem je mladá Marie, která přiznala: „Ano, kradla jsem v obchodech, a je to opravdu divné. Nevím totiž, proč jsem to dělala. Rodiče mi dávají peníze na všechno. Nic jsem nepotřebovala.“a Časopis Seventeen psal o něčem podobném: „Při průzkumu vedeném Národní radou pro prevenci zločinů bylo nejobvyklejším důvodem, který provinilci uváděli, to, že chtěli něco získat zadarmo.“ Někteří mladí lidé dokonce omlouvali své ‚dlouhé prsty‘ tím, že v obchodě ‚za to chtěli příliš mnoho‘!

Pro mnoho mladých lidí je krádež jen způsobem, jak zahnat nudu. „Bylo to prostě něco, co se dělá po vyučování,“ vysvětloval bývalý zloděj Jaromír. Zdá se také, že kradení působí trochu jako riskantní sport; někdo má rád, jak mu v krvi stoupá adrenalin, když cpe do kabelky odcizenou halenku nebo když chvatně strká do batohu kompaktní disk.

Maskovaná bolest?

Jsou samozřejmě daleko bezpečnější způsoby, jak zahnat nudu, než riskovat uvěznění. Je možné, že za takovým hledáním napětí je něco víc než jen touha po troše zábavy? Mnoho odborníků se domnívá, že to tak je. Časopis Ladies’ Home Journal poznamenal, že pro některé mladé lidi „je těžké vyrovnat se s těžkostmi dospívání. Hádka s rodiči, rozchod s přítelem nebo přítelkyní či špatná známka z písemky v nich mohou vyvolat dojem, že nemají vládu nad svým životem; porušování zákonů jim vrací pocit moci.“

Ano, za bravurními kousky zloděje se může skrývat mnoho zranění a bolesti. Jak říká Bible, „i při smíchu může bolet srdce“. (Přísloví 14:13) Doklady svědčí o tom, že opakované kradení v obchodech může být známkou deprese. Dokonce se zjistilo, že někteří mladí zloději byli v dětství týráni. Ať je příčinou bolesti cokoli, zdá se, že vzrušení při krádeži tuto bolest tlumí — alespoň na chvíli.b Vezměme například jednoho mladého Američana, který se baví tím, že ukradne auto a vyjede si na divokou projížďku. „Je to bezva pocit,“ říká. „Prožíváš chvíle hrůzy a chvíle, kdy jsi jako opilý.“

Vrstevníci a jejich působení

Bible říká: „Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Tato pravda je všeobecně uznávána. Denise V. Langová si povšimla: „Případy, kdy se mladý člověk dostane do problémů úplně sám, jsou vzácné.“ Často se ke krádeži kamarádi navzájem povzbuzují. Je smutné, že mnoho mladých lidí tomuto tlaku podlehne.

„Na střední škole jsem se dostala do jedné dívčí party,“ říká mladá Katka. Co ji stálo členství v tomto ‚exkluzívním klubu‘? Musela ukrást drahý svetr. „Chtěla jsem v té partě být, a tak jsem šla do obchodu a svetr jsem ukradla,“ přiznává.

Jak se na to dívá Bůh

Vyhlídka na to, že budeš vlastnit věci, které si nemůžeš dovolit koupit, že prožiješ napětí z velkého riskování nebo že tě vrstevníci přijmou mezi sebe, může působit, že se ti kradení zdá přitažlivé. Nicméně jedno přikázání z biblického desatera zní: „Nebudeš krást.“ (2. Mojžíšova 20:15) Apoštol Pavel napsal, že ‚zloději nezdědí Boží království‘. (1. Korinťanům 6:10) Boží názor by měl zvlášť zajímat ty mladé lidi, kteří jsou vychováváni jako křesťané. Bylo by velmi pokrytecké vzbuzovat zdání spravedlnosti, a pak tajně jednat jako zloděj. Apoštol Pavel to vyjádřil takto: „Ty však, který vyučuješ jiného, sám sebe nevyučuješ? Ty, který kážeš: ‚Nekraď‘, kradeš?“ (Římanům 2:21)

Už jen pomyšlení na to, jaké pokoření to bude, když budeš zadržen, je dostatečným důvodem k tomu, aby ses krádeže nedopustil. Jeden mladý zloděj, který byl zatčen, řekl: „Chtěl jsem zemřít.“ Nejsilnějším důvodem, proč odolat popudům — nebo tlaku — něco ukrást, je vědomí, že Jehova ‚nenávidí loupež‘. (Izajáš 61:8) I když je člověk schopen utajit krádež před zaměstnanci obchodu, před policií a před rodiči, před Jehovou ji utajit nemůže. Odhalení je nevyhnutelné. (Izajáš 29:15)

Pamatuj také na to, že hřích člověka zatvrzuje. (Hebrejcům 3:13) Drobné krádeže se často stupňují a přecházejí v drzejší a bezohlednější činy. Mladý Roger například začal svou životní dráhu delikventa tím, že mamince kradl peníze z peněženky. Za nějaký čas srážel na zem starší ženy a kradl peněženky jim!

Bojuj proti pokušení

Je třeba připustit, že pokud člověk začal tajně krást, nemusí být snadné přestat. „Bylo to něco jako závislost,“ přiznal jeden mladík. Co může mladému člověku pomoci, aby své jednání změnil?

Vyznej své hříchy Bohu. „Ve velkém měřítku odpustí“ lidem, kteří svých chyb litují a otevřeně mu je vyznávají. (Izajáš 55:7)

Opatři si pomoc. Mnoho čtenářů tohoto časopisu zná sbor svědků Jehovových ve svém okolí. Mohou tedy vyhledat místní křesťanské dozorce a požádat je o duchovní pomoc a usměrnění. (Jakub 5:14, 15) Pomoc a podporu mohou poskytnout také rodiče, kteří zastávají dobré mravní zásady. Pokud je za nesprávným chováním zranění, bolest nebo prostě nuda, může být velmi užitečné promluvit si o tom s někým, kdo umí naslouchat. (Přísloví 12:25)

Poskytni náhradu. V Mojžíšském zákoně se od zlodějů vyžadovalo, aby ukradené zboží zaplatili i s úrokem. (3. Mojžíšova 6:4, 5) Když to uděláš, nejenže tím ulevíš svému svědomí, ale také pocítíš, jaké těžkosti tvoje krádež způsobila druhým. Bible slibuje, že když člověk „věci, kterých se zmocnil loupeží, splatí, a skutečně chodí právě v ustanoveních života . . ., rozhodně zůstane naživu. Nezemře.“ (Ezekiel 33:15)

Potlačuj závist a chamtivost. Poslední přikázání desatera je: „Nebudeš toužit . . . po ničem, co patří tvému bližnímu.“ (2. Mojžíšova 20:17) Pokud je něco, co opravdu potřebuješ — nebo chceš —, ale nemůžeš si to dovolit, snad najdeš způsob, jak vydělat peníze, aby sis to mohl koupit. Apoštol Pavel radil: „Zloděj ať již nekrade, ale spíše ať koná tvrdou práci a svýma rukama koná dobré dílo.“ (Efezanům 4:28)

Dávej pozor na to, s kým se stýkáš. „Pokud jsi ve společnosti přítele nebo skupiny přátel, kteří dělají něco nesprávného nebo se dopouštějí trestného činu,“ připomíná Denise Langová, „budeš považován za viníka i ty, protože jsi byl s nimi.“ Když tě vrstevníci lákají k něčemu nezákonnému, najdi v sobě sílu říci ne. (Přísloví 1:10–19)

Uvažuj o tom, jakou škodu tvoje krádež způsobila druhým lidem. Zloděj myslí jen na sebe. Ale Ježíš nám radí: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Když se člověk naučí zajímat se o ostatní lidi, má menší sklon udělat něco, co by druhým mohlo ublížit.

Mysli na to, jaké následky krádež přinese tobě. (Galaťanům 6:7) Místo abys myslel na to, jak by bylo pěkné vlastnit tu zářivou věcičku, kterou si nemůžeš dovolit, přemýšlej o tom, jak by bylo trapné, kdybys byl přistižen a obžalován; mysli na to, jakou pohanu bys způsobil rodičům i samotnému Bohu! Jistě dojdeš k závěru, že kradení vůbec není tak dobrý nápad.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 18]

Lidé, kteří kradou v obchodech, často utrpí pokoření, když jsou přistiženi