Mladí lidé se ptají . . .

Co mám dělat, když můj rodič selhává?

„Táta je deset let křesťanem, ale nyní je nečinný. Bibli nestuduje a na shromáždění také nechodí pravidelně. Křesťanské bratry ve sboru neustále kritizuje a má světské názory na rasy a na spoustu jiných věcí. Myslím si o něm, že má spoustu nedostatků.“ — Jedna mladá dívka

ŽÁDNÝ rodič není dokonalý. „Vždyť všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Římanům 3:23) Ale něco docela jiného je, když něčí matka nebo otec se na veřejnosti chovají jako vzorní křesťané, ale jakmile jsou v soukromí, ošklivě se změní. „Když je táta ve společnosti jiných lidí, je milý,“ říká jedna dívka. „Ale za zavřenými dveřmi je to úplně jiný člověk — je nesnesitelný! Kritizuje všechno, co dělám, a všichni v rodině se kvůli němu cítí špatně. Jsem na tom tak, že nemám žádnou radost ze života. Jediné, co k němu cítím, je nenávist.“

Hněv a odpor mohou být obzvlášť silné u mladých lidí, kteří tiše trpí nějakou formou týrání. Jedna žena, Marie, píše o „násilí, nadávkách a týrání všeho druhu“, které vytrpěla od svého otce — skrytého alkoholika. „Lidé k nám, dětem, chodili a říkali nám, jak báječného máme tatínka a jaké máme štěstí,“ vzpomíná s hořkostí.

Bible odsuzuje veškeré formy pokrytectví. (Jakub 3:17) Varuje nás, že i mezi pravými Božími ctiteli budou někteří lidé, kteří „tají, co jsou“. (Žalm 26:4; srovnej Judu 4.) To, že to víš, ti však situaci neusnadní, když ten, kdo se chová pokrytecky, je tvůj vlastní rodič — někdo, koho máš milovat a ctít. Někteří mladí lidé jsou zavaleni rozporuplnými emocemi, které se v nich probouzejí. „Potřebuji pomoc,“ naříká jedna dívka. „Bible říká, že mám ‚ctít otce svého‘, ale já nemohu.“

Co vlastně znamená ctít rodiče

Je pravda, že biblický příkaz ctít rodiče neobsahuje žádnou ‚únikovou klauzuli‘ pro mladé lidi, kteří se domnívají, že jejich rodiče si úctu nezaslouží. (Efezanům 6:1, 2) Ale ctít rodiče nutně neznamená, že schvaluješ jejich způsob života nebo že jsi spokojen s tím, jak s tebou jednají. Slovo „ctít“ v Bibli znamená prostě uznávat řádně ustanovenou autoritu.

Apoštol Petr například psal, že křesťané by měli ‚mít úctu ke králi‘. (1. Petra 2:17) Petr z vlastní zkušenosti věděl, že králové mají často odpudivý charakter. Například král Herodes Agrippa I. byl výstřední a bezohledný člověk. Když byl Římem ustanoven za krále Palestiny, začal pronásledovat křesťany. „Mečem usmrtil Jakuba, Janova bratra. Když viděl, že se to Židům líbí, dal také zatknout Petra.“ (Skutky 12:1–3) Přesto Petr nepodněcoval ke vzpouře. Naopak, nabádal k poslušnosti vůči králům a měl k tomu dobrý důvod, protože poslouchat světské panovníky je Jehovovou vůlí. A v době, kdy žil Petr, byla moc a autorita některých králů absolutní. Šalomoun řekl: „Učiní . . . všechno, v čem má potěšení, protože královo slovo je řídící mocí; a kdo mu smí říci: ‚Co děláš?‘“ (Kazatel 8:3, 4)

Podobně i tvůj rodič — ať jakkoli selhává, přesto tě má na starosti a má značnou moc nad tvým životem. A tak prostě není moudré se proti němu bouřit nebo s ním jednat pohrdavě. Nejenže by sis tím mohl ztížit situaci, ale také bys tím mohl ztratit přízeň Boha. (Srovnej Přísloví 30:17; Kazatele 10:4.) Na druhé straně, když budeš spolupracovat, jak nejlépe umíš, může ti to pomoci udržet ve svém vztahu k rodiči alespoň nějaký náznak pokoje a klidu. (Kolosanům 3:20)

Jak se vyrovnat s hněvem a odporem

Jak ale můžeš jednat uctivě s někým, kdo tě zranil a zklamal? Není to snadné. Když se ale budeš neustále zabývat jeho chybami a nedostatky, svůj odpor tím jen posílíš. Co když se potřebuješ na svého rodiče dívat z té lepší stránky a oceňovat jakékoli dobré vlastnosti, které snad má?

Všimni si, co říkají Přísloví 19:11: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv.“ Když se budeš snažit, abys svému rodiči porozuměl, začneš se na věci dívat z jiného úhlu. Opravdu se chová ničemně? Nebo je snad jen slabý, ztratil odvahu a potřebuje pomoc? Mohlo by jeho chování být následkem nemoci, deprese, osamělosti nebo stresu v zaměstnání? Je-li to tak, potom když budeš tyto problémy chápat, možná ti to pomůže, abys ke svému rodiči cítil víc soucitu a snad méně hněvu.

Ať je to jakkoli, užitečné je, aby sis o svých pocitech s někým promluvil. (Přísloví 12:25) „Táta pil,“ vzpomíná jedna dívka. „Nemohla jsem rodičům říct, jak se cítím, tak jsem to všechno v sobě dusila.“ Nemusíš však trpět sám. Zralí lidé v křesťanském sboru ti sice rodiče nenahradí, ale mohou ti v mnoha ohledech vynahradit nedostatek zájmu u vás doma. (Srovnej Marka 10:30.) Přísloví 17:17 říkají: „Přátelé vždy dávají najevo svou lásku. K čemu jsou bratři, ne-li k tomu, aby se dělili o trápení?“ (Today’s English Version)

‚Mohu ho změnit‘

Někteří mladí lidé citově trpí proto, že mají přehnaný pocit zodpovědnosti. Marie vzpomíná, jak to bylo s ní a s jejími sourozenci: „Žili jsme v hrůze, že někdo přijde na to, jak otec pije.“ Jiní mladí lidé se vyčerpávají tím, že se marně pokoušejí svého provinilého rodiče změnit.

Ať miluješ svého rodiče jakkoli, za jeho nedostatky prostě nemůžeš. ‚Nese svůj vlastní náklad‘ odpovědnosti před Bohem. (Srovnej Galaťanům 6:5; Jakuba 5:14.) Není tvou povinností, abys chování svého rodiče sledoval a usměrňoval. Když budeš svého rodiče neustále sekýrovat a peskovat, jen ho rozčilíš.

To neznamená, že nemůžeš dělat vůbec nic. Přinejmenším se můžeš ‚ustavičně modlit‘, aby se srdce tvého rodiče změnilo. (1. Tesaloničanům 5:17) Budeš-li mu často projevovat lásku a upřímně ho chválit, když to bude vhodné, může to také pomoci, aby jeho postoj byl smířlivější. Jediné, co můžeš dělat, je snažit se přežít situaci co nejlépe.a

Pokud jste ty i tvůj rodič křesťané a on se dopouští nějakého vážného nesprávného chování, jako je nadměrné pití alkoholu nebo záchvaty vzteku, budeš přirozeně cítit povinnost promluvit si o tom se sborovými staršími. (Jakub 5:14) To by nebyla zrada, ale láskyplný pokus zajistit svému rodiči pomoc, kterou zoufale potřebuje. Je pravda, že někteří rodiče jakýkoli nesprávný skutek zlostně popřeli a potom se tajně pomstili. Ale mladý člověk, který takto ‚trpí pro spravedlnost‘, si může být jist, že Jehova jeho odvážné jednání schvaluje a že v pravý čas způsobí, aby pravda vyšla najevo. (1. Petra 3:14; 1. Timoteovi 5:24, 25)

Pracuj na své vlastní záchraně

Šalomoun řekl: „Pouhý útlak totiž může způsobit, že moudrý jedná pomateně.“ (Kazatel 7:7) Je smutné, že někteří mladí lidé kvůli špatnému příkladu svých rodičů zahořkli a sami se začali chovat špatně. Někteří se dokonce rozvzteklili proti Bohu a opustili křesťanský způsob života! (Přísloví 19:3) Bible varuje: „Dbej . . ., aby tě vztek nezlákal ke zlomyslnému [jednání]. Střež se, aby ses neobrátil k tomu, co ubližuje.“ (Job 36:18–21)

Nedělej si nadměrné starosti s tím, jak si stojí před Bohem tvůj rodič. Je potřeba, abys ‚s bázní a chvěním pracoval stále na své vlastní záchraně‘. (Filipanům 2:12) Ve starověku to jeden mladý princ jménem Ezechjáš dělal za podobných okolností. Jeho otec, král Achaz, tvrdil, že je ctitelem Jehovy. (Izajáš 7:10–12) Ve skutečnosti však uctíval pohanská božstva, a dokonce obětoval jednoho ze svých synů jako lidskou oběť! (2. Královská 16:1–4) Představ si, jak muselo být toto odpadlictví, které bylo na denním pořádku, pro mladého Ezechjáše zdrcující! Žalm 119:28, o němž se někteří znalci domnívají, že byl napsán právě tímto mladým princem, říká: „Má duše nespala zármutkem. Pozdvihni mě podle svého slova.“

A právě to Jehova udělal! Ezechjáš se věnoval modlitbám a studiu Božího slova, a tak jeho duchovní smýšlení sílilo navzdory tomu, v čem žil. (Žalm 119:97) Také si dával pozor na to, s kým se přátelí. (Žalm 119:63) A výsledek? I přes špatný příklad, který mu dával jeho pokrytecký otec, se Ezechjáš ‚stále přidržoval Jehovy‘. (2. Královská 18:6) To můžeš dělat i ty! Možná se tvůj rodič chová pokrytecky, ale to neznamená, že se tak musíš chovat i ty. Stále se přidržuj Jehovy, a snad tvůj tichý příklad věrnosti jednou tvého rodiče pohne k tomu, aby se změnil.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 25]

To, že selhává tvůj rodič, neznamená, že musíš selhat i ty