Jemen — Země plná překvapení

ARABSKÝ poloostrov! Když lidé pomyslí na tuto exotickou část světa, často v duchu vidí písečné duny a také velbloudy a karavany. Pouštní duny a sálavé horko skutečně jsou pro většinu této oblasti charakteristické. Arabský poloostrov však má i jiné typické rysy, které vás možná dost překvapí.

Vezměme například Jemen, což je stát, který tvoří jakoby loket pevniny u Rudého moře a Adenského zálivu. Jemen zdaleka není jen nějakou pustou písečnou plání. Je to země hor a kaňonů, země grapefruitů, meruněk a jiného lákavého ovoce, země nádherné architektury. Jemenské pobřeží je skutečně spalováno žhoucím pouštním horkem, ale překvapivé pro vás možná bude, že v hornatých částech Jemenu převládá mírné podnebí. Křesťany však obzvlášť zajímají jemenské bohaté dějiny — dějiny, které sahají až do biblických dob.

Kadidlová cesta

Díky rozmaru přírody tato část světa ve starověku velmi zbohatla. Pasáty Indického oceánu přinášely na jižní pobřeží Arábie vláhu. Větry obtěžkané vodou pomohly vytvořit ideální podmínky pro růst pryskyřičnatých stromů, jejichž kůra poskytovala klejopryskyřici, takzvané kadidlo.a Když se kadidlo zapálí, sladce voní, proto je velmi žádané pro použití při náboženských obřadech. Země, která se dnes jmenuje Jemen, dosáhla v obchodě s kadidlem významného postavení.

A možná právě Jemen je místem, kde kdysi ležel starověký Ofir — zdroj toho nejvybranějšího zlata. (Job 22:24; 28:15, 16; Žalm 45:9) Ať už to tak je, nebo ne, v Jemenu se setkávaly starověké karavany velbloudů, které vezly zlato, kadidlo a koření do vzdálených míst, například do starověké Palestiny a starověkého Tyru. (Ezekiel 27:2, 22–25) To přineslo velké bohatství nejen samotným obchodníkům, ale také různým královstvím, jejichž územím cesta vedla. Tato království totiž vyžadovala, aby karavany platily poplatky.

Království Šeba, o němž panuje názor, že se rozkládalo ve východní části dnešního Jemenu, začalo karavanní cestu ovládat. Proslavilo se tím, jak obchodovalo s kadidlem, myrhou, zlatem, drahokamy a slonovinou. (Izajáš 60:6) Za vlády Šalomouna královna ze Šeby cestovala „z konců země“, aby na vlastní uši slyšela Šalomounovu moudrost. (Matouš 12:42) Podle historické biblické zprávy jela do Jeruzaléma „s velmi působivým průvodem, s velbloudy nesoucími balzámový olej a velmi mnoho zlata a drahokamů“. (1. Královská 10:1, 2) Vzpomínka na tuto starověkou královnu je mezi Jemenci dodnes stále živá. V Koránu se sice jméno královny neuvádí, ale podle islámské tradice se jmenovala Bilqís. Toto jméno se v Jemenu objevuje na mnoha komerčních výrobcích.

Staletí úpadku

Jemen byl po staletí velmi bohatou zemí, dokonce tak bohatou, že mu Římané dali latinské jméno Arabia felix neboli „Šťastná Arábie“. Když však Římané ustanovili odpadlé křesťanství státním náboženstvím, poptávka po kadidle klesla. Úpadek Jemenu urychlila katastrofa — zřícení velké přehrady u Maribu, která byla klíčovou částí rozsáhlého zavlažovacího systému, jenž do této oblasti přiváděl vodu už od osmého století před naším letopočtem.

Jemen se nakrátko vrátil na výsluní, když stoupla popularita jiné komodity — kávy. Asi v roce 1610 Evropané objevili přitažlivou vůni a chuť těchto exotických zrnek z jemenské vysočiny. Město Mocha u Rudého moře se stalo hlavním přístavem pro vývoz kávy. „Mocha“ se tak stala synonymem arabské kávy a slovem, které je na severní polokouli běžné.

Netrvalo však dlouho a kávovníky se začaly vyvážet do jiných zemí, kde se jim dobře dařilo. Následkem toho město Mocha zaznamenalo úpadek. Káva je sice nadále hlavním vývozním artiklem Jemenu, ale město Mocha je jen ospalým rybářským přístavem.

Pohled na hlavní město Jemenu

Bývalá sláva Jemenu sice pominula, ale Jemen má přesto mnohé, čím okouzluje — a také překvapuje. Hlavní město San’á leží na vyvýšené náhorní rovině ve výšce 2000 metrů nad mořem a tamní podnebí je mírné. Většina z dvanácti miliónů obyvatel Jemenu — což je asi třetina obyvatel celé Arábie — nežije ve vyprahlé poušti, ale právě na této náhorní rovině a na mnoha horách, kterými je tato země poseta.

San’á je staré tisíce let a jeho starobylost je zřetelně vidět na jeho architektuře. Kamenné budovy jsou zdobeny obílenými kružbami oken, mřížovanými oblouky a barevnými skleněnými mozaikami. V některých částech města stojí staré a nové budovy vedle sebe a prakticky nerozeznáte, která z nich je stará a která nová. Ale v bludišti staré části města je možné vidět budovy — některé mají osm či více pater —, které tu určitě stojí celá staletí.

Když opouštíte starou čtvrť města San’á, projdete masivní středověkou bránou a proplétáte se horskou krajinou. Každá vesnice vypadá jako ohromný hrad postavený na horském svahu. Má totiž obytné věže válcového tvaru, které mají čtyři nebo více pater, a také má ochranné hradby, postavené bez cementu nebo malty. Některé vesnice se svým okolím natolik splývají, že si jich všimnete, až když jste téměř u nich.

Člověka možná překvapí, že lidé mohou žít tak vysoko, ale když vzhlédne, uvidí další řetěz osad, které připomínají pevnosti a jsou usazeny ještě výš. Tyto vesnice na příkrých svazích jsou obklopeny obezděnými terasami.

Jemenští lidé

Že jemenští lidé budou exotičtí, to návštěvník ze Západu očekává, ale skutečnost možná očekávání ještě předčí. Horští domorodci se člověku mohou zpočátku zdát hroziví. Nosí fuutu, oděv podobný košili, který pokrývá celé tělo, a široký opasek, do něhož je zasunuta velmi nápadná dýka. Na vesnicích mnozí lidé dokonce nosí na rameni velké samopaly.

Ano, jemenští muži jsou hrdí na svou výzbroj. Celé části tržišť jsou vyhrazeny prodeji jambiyya, zakřivených dýk. Většinou je chlapci začínají nosit již od čtrnácti let jako symbol mužnosti. Můžete je však vidět i u malých chlapců. Rukojeť dýky je vyrobena z umělé hmoty, ze dřeva nebo z velmi drahého nosorožčího rohu, a pochva je často zdobena krásnou stříbrnickou prací. Čepel je dost ostrá. Tyto nože jsou naštěstí hlavně pro ozdobu. Jemenští muži jsou ve skutečnosti docela pohostinní a váží si každé návštěvníkovy snahy dát se do hovoru.

Jemenské ženy se oku západního turisty nezdají o nic méně exotické. Oblékají se do šatů tmavých barev a jsou zahaleny tak, že jim nejsou vidět ani oči. Nemají snadný život. V horských vesnicích ženy těžce a dlouho pracují. Nosí vodu, krmení pro dobytek i palivo. Tradicí jsou velké rodiny.

Další příležitostí k pozorování života těchto okouzlujících lidí je návštěva tržišť. U stánků s kořením to krásně voní. Při pohledu na granátová jablka, broskve, meruňky, grapefruity a mandle se člověku sbíhají sliny. Řemeslníci pilně pracují s kůží a také se zlatem, stříbrem a jinými kovy.

Je možné najít početné suqy neboli trhy, kde se prodávají listy khat. Když se khat žvýká nebo vysává, působí jako mírně povzbuzující prostředek; někteří lidé říkají, že žvýkání khatu je návykové. Nicméně je to významná součást života Jemenců. Pro pěstování khatu je vyhrazena velká část plochy horských svahů. Skupiny mužů si povídají a přitom celé hodiny žvýkají tyto listy. Někteří žvýkají khat také při práci, nebo dokonce při tom, když řídí automobil.

Nicméně žvýkání khatu je velmi drahým návykem. Jemenskou rodinu stojí až třetinu jejího příjmu. Někteří lidé také poukazují na zdravotní nebezpečí, k nimž patří deformace tváří, poruchy spánku a chuti k jídlu a střevní nemoci. Jistí vládní činitelé proto proti této droze otevřeně vystoupili. Dosud však nic nenaznačuje, že by se jemenští lidé ze zajetí khatu vymaňovali.

Existují však doklady, že tradiční způsob života ustupuje západní modernizaci. Mnoho mužů odjelo za prací do zahraničí a některé rodiny se přestěhovaly do měst, čímž vystavily své děti vlivu importované hudby a zahraničních videonahrávek. Pochopitelně ne všichni chtějí, aby jejich země vstoupila do moderního světa.

Bude proto zajímavé vidět, co této zemi přinese budoucnost. Archeologické památky země byly prozkoumány poměrně málo a budoucí vykopávky snad odhalí nějaká vzrušující tajemství slavné jemenské minulosti. Dobrodružnému cestovateli však Jemen už nyní nabízí mnoho důvodů k návštěvě této země překvapení. — Zasláno.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 24 a 25]

Bab-el-Yemen, brána v San’á do staré části města

[Obrázek na straně 26]

Vpravo: Trh s dýkami v San’á

[Obrázek na straně 26]

Dole: Malá města splývají se svým okolím