Kdy začít a kolik toho říci

MNOHO svědomitých rodičů si zřejmě myslí, že sexuální výchovu svého třináctiletého dítěte zvládnou během jednoho poněkud rozpačitého rozhovoru o ‚ptáčcích a včelkách‘ při desetiminutové procházce lesem. Ale často je to příliš málo a také příliš pozdě. Není nic neobvyklého, když milující rodič zhodnotí rozhovor takto: „Skoro všechno, co jsem se jim snažil vysvětlit, už jak se zdá znali.“

Existuje nějaký lepší způsob, jak děti poučovat o těchto důležitých záležitostech? Jestliže ano, kdy by měli rodiče začít a co vlastně mají dělat a říkat?

Je moudré klást základ pro udílení této životně důležité výchovy téměř od narození dítěte. Začnete-li tehdy, když je dítě malé, můžete mu vysvětlení poskytovat klidně a v malých, stravitelných dávkách, které pro ně budou užitečné a budou v souladu s jeho chápáním.

Při koupání mohou rodiče učit děti pojmenovat jednotlivé části těla: „Tady máš hrudník. . . bříško. . . kolínko.“ Ale proč přeskakovat z břicha ke kolenu? Je to, co je mezi tím, něco neslušného? Je to snad něco tajného? Samozřejmě že pro tyto intimní orgány nebudeme používat znevažující pouliční výrazy. Ale proč bychom nemohli jednoduše říci „přirození“? Vždyť Bůh stvořil i tyto orgány a nazval je „velmi dobré“. — 1. Mojžíšova 1:31; 1. Korinťanům 12:21–24.

Později, třeba když se dítě bude dívat, jak se přebaluje nemluvně, je můžete s vážností poučit, že chlapci mají penis a dívky rodidla. Můžete jim vlídně vysvětlit, že tyto věci jsou důvěrné. Má se o nich hovořit pouze v rodinném kruhu, a ne s ostatními dětmi nebo s lidmi mimo rodinu.

Když tedy s vysvětlováním začnete záhy a budete v něm postupně pokračovat tak, jak porostou rozumové schopnosti vašeho dítěte, můžete mu vysvětlit mnoho věcí dříve, než by to mohlo vést k rozpakům.

Jak vysvětlit narození

Dítě se mezi třetím a pátým rokema může začít ptát, jak se narodilo: „Odkud se berou děti?“ Můžete odpovědět jednoduše: „Vyrostl jsi v teplém, bezpečném místečku ve své mamince.“ To je zřejmě prozatím uspokojí. Později se dítě může zeptat: „A jak se dítě dostane ven?“ Mohli byste odpovědět: „Bůh udělal zvláštní otvor, aby se děťátko mohlo dostat ven.“ Dítě neudrží pozornost dlouho, nejlepší jsou tedy krátké a přímé odpovědi. Poskytujte mu tedy potřebné informace po troškách a další si nechte na později.

Rodiče najdou mnoho příležitostí pro poučování, jsou-li pozorní. Když někdo z blízkých příbuzných čeká dítě, mohla by maminka říci: „Tetička Zuzana bude mít zřejmě brzy děťátko — několik týdnů před tvým narozením jsem vypadala podobně.“ Očekávané narození bratříčka nebo sestřičky může poskytnout dětem celé měsíce bezprostředního a radostného poučování.

Později se dítě může zeptat: „Jak vznikne dítě?“ Dá se odpovědět jednoduše: „Tatínkovo semeno potká vaječnou buňku v maminčině těle a dítě začne růst, stejně jako semínko v půdě vyroste v květinu nebo strom.“ Jindy se dítě třeba zeptá: „Jak se dostane tatínkovo semeno do maminky?“ Mohli byste vážně říci: „Víš, jak je vytvořen chlapec. Má pohlavní úd. Matka má pro úd ve svém těle vhodný otvor, jímž se semeno dostane do jejího těla. Bůh nás stvořil tak, aby děti mohly růst v příjemném, teplém místě, dokud nejsou dost velké, aby mohly žít samy. Tak se narodí rozkošné děťátko.“ Můžete hovořit v duchu, který vyjadřuje obdiv nad úžasným způsobem, jakým Bůh tyto věci uspořádal.b

Měli byste dát pozor, abyste nikdy otázku neodmítli rozpačitým: „Řeknu ti to později, až na to budeš dost velký.“ To by jen mohlo zvýšit zvědavost dítěte, a dokonce by je to mohlo vést k tomu, aby hledalo odpověď z nevhodných pramenů. Dítě, které je dost staré, aby je napadla taková otázka, je dostatečně staré i na to, aby na ni dostalo jednoduchou a vážnou odpověď. Neodpovíte-li mu, může je to odradit a ztratí chuť chodit si k vám pro další informace.

Kdy?

Mnozí rodiče jsou toho názoru, že základní porozumění ohledně těchto záležitostí by jejich děti měly získat rozhodně dříve, než začnou chodit do školy, kde od druhých dětí zřejmě uslyší mnohem nepřesnější informace.

Jeden dědeček vysvětloval: „Neměl jsem žádné otázky, ale když mi bylo šest let, tatínek se rozhodl, že je načase, aby mi vysvětlil, jak vznikne dítě. Řekl mi, že pohlavní spojení muže a ženy, z něhož může vzejít dítě, je stejně přirozené jako jídlo, ale že Bůh tento akt určil pouze pro lidi v manželství. Tak bude mít dítě otce i matku, kteří je budou milovat a starat se o ně.“ Tento dědeček pak dodal: „Vysvětlil mi to v pravý čas. V té době jsem již viděl šestileté děti, jak kreslí nemravné obrázky a smějí se jim, ale já jsem tomu nerozuměl.“

Taková vysvětlení by se samozřejmě neměla předkládat jako něco neslušného, ale jako něco, co se týká soukromého života. Můžete opakovat, že to jsou důvěrné rodinné záležitosti, o nichž se nemá mluvit před ostatními dětmi nebo před lidmi, kteří nepatří do rodiny. Prořekne-li se vaše dítě v tomto ohledu, můžete vlídně připomenout: „Pst! Pamatuj, že je to naše tajemství. Mluvíme o tom jenom u nás doma.“

Nic pohoršujícího

Pohoršují-li se snad někteří čtenáři nad tím, že by rozmluva o těchto věcech byla potřebná, ať si uvědomí, kolik mladých svědomitých rodičů hledá důstojný způsob, jímž by to svým dětem mohli vysvětlit. Nejsou mnohem lepší upřímná vysvětlení v domově plném lásky než nečisté zdroje mimo okruh rodiny, z nichž se mnozí rodiče o těchto záležitostech dozvěděli poprvé?

Budete-li svým dětem opravdu naslouchat a odpovídat na jejich otázky jednoduchým způsobem, s plnou vážností, bude pro ně mnohem snazší, aby za vámi přicházely s otázkami, které s sebou v dalších letech přinese jejich větší touha po poznávání.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 6]

Očekávané narození dítěte je příležitostí k cennému poučování